KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Je pátek 13. února odpoledne a schůze sněmovny pomalu končí. Jaký je to pro vás den?

Atmosféra ve sněmovně je značně nervózní, celé je to podmalováno soubojem ve vládní koalici o novelu školského zákona. Rozval v koalici nad tímto zákonem je dán rozdílným přístupem pravice a ČSSD, což je ještě umocněno tím, že se do souboje vložila i pravicová část opozice, což je na straně pravicových přístupů přirozené. Nakonec došlo ve vládní koalici k dohodě a školský zákon prošel v takovém znění, které mohla podpořit i KSČM. To jsme také udělali. Předcházelo tomu ovšem množství přestřelek, nesčetných přestávek na jednání klubů, různá vyjednávání.

Nechce se mi věřit, že by nervozitu sněmovny, která byla cítit už v lednu, způsobil jediný zákon…

 

Nervozita je daná jednak tím, že harmonogram jednání sněmovně začíná běžet v tomto půlroce podle některých nových pravidel jednacího řádu, trochu nového způsobu naší práce. Jednací týdny schůze sněmovny jsou od sebe odděleny, a tak nájezd do nového týdne a také závěr bývají poněkud nervózní. Po půl roce tento nový způsob našeho jednání vyhodnotíme, a snad se dojde k nějakému zdravějšímu rozhodnutí.

Znamená to, že s delším projednáváním legislativních předloh nesouhlasíte? Copak to nepřispěje ke zkvalitnění schvalovaných zákonů?

Dát větší prostor na přijímání zákonů ještě samo o sobě neznamená zkvalitnit přijímání zákonů. Akorát vše zdrží a bude se tomu muset věnovat mnohem více času – a to nejen obsahu, ale také politickým přestřelkám, které samozřejmě nemusejí být nad vším a vždycky.

Poněkud roztrpčeni – tím myslím KSČM, ale i další opoziční kluby, jsme pokračujícím trendem nepřítomnosti ministrů při interpelacích. Ve čtvrtek se opět ukázalo, že páni ministři mají pocit, že »vysedávání« ve sněmovně je zdržuje nebo ho snad dokonce považují za nadbytečné. Znovu jsme jim museli připomenout, že vláda je odvozena od sněmovny a interpelace jsou od toho, aby zejména opozice mohla uplatňovat právo kontroly vůči vládě. A je to jedna z mála možností, jakým způsobem se může opozice projevit. Je proto trochu úsměvné, že se k interpelacím hlásí i poslanci koalice, myslí si, že tak »naředí« četnost opozičních, pro členy vlády ne vždy příjemných otázek. To jsme samozřejmě prohlédli.

Nelze si nevšimnout, že členové klubu KSČM jsou v interpelacích v poslední době hodně aktivní…

Rozhodli jsme se, že se budeme snažit tyto vládní pokusy »přečíslovat«. Řekli jsme si – když vy hodně, tak my ještě o něco víc, ať na vylosování našich poslanců (pořadí podávání ústních interpelací se losuje, takže poslanci, kterým los určí přední místa, mají šanci, že ten den skutečně přijdou na řadu – pozn. red.) je ještě o něco větší šance než dosud.

Těší mě, že klub KSČM udržel ve hře naše dva návrhy. Podařilo se nám konečně zařadit opoziční okénko, ve kterém se po čase dostalo na projednávání alespoň některých návrhů opozice.

Dovolte mi podotknout, že koalice na to však nepřistoupila zcela dobrovolně, je to tak?

Nebudu skrývat, že po dohodě s ostatními opozičními stranami jsem pohrozil, že pokud nebude umožněno, aby v řádné schůzi mohla sněmovna projednat alespoň některé opoziční předlohy, jsme připraveni k těmto iniciativám svolat mimořádnou schůzi. To asi pomohlo, a tak se nám podařilo udržet ve hře naše klíčové návrhy. Procedurálně se nám to podařilo uhrát tak, že hlasování o zamítnutí nebude bezprostředně, dokonce může probíhat dál rozprava, možná se nám to dál nepodaří udržet, ale naše návrhy jsou ve hře. Jde o návrh na majetková přiznání a zrušení také posledního poplatku ve zdravotnictví, tj. za pohotovostní služby (návrh KSČM obsahuje zrušení všech poplatků, než se na předlohu dostalo, parlament už přijal vládní návrh, který ponechal jen placení za pohotovost – pozn. red.).

Zároveň se uskutečnila mimořádná schůze ke kauze muničního skladu ve Vrběticích. Některé podané návrhy usnesení byly velmi přijatelné, jsou v souladu s našimi přístupy. Nicméně poté, co ministr obrany nasadil ve Vrběticích vojáky, a měl s tím potom problémy uvnitř rezortu, mysleli jsme si, že je třeba, aby dříve než se bude o podaných návrzích hlasovat, k nim ministři dodali nějakou expertízu, aby sněmovna neodhlasovala něco nereálného, a my byli za hlupáky. Takže jsme vytvořili prostor, aby ministři mohli expertízy zodpovědně zpracovat a poskytnout je poslancům ještě před hlasováním o usnesení.

Velmi rušná byla diskuse k asociační dohodě s Ukrajinou, byla velice široká, doslova »od Šumavy k Tatrám«. Atmosféra byla velmi politicky vypjatá, mluvilo se o tom, kdo je větší imperialista – zda jsou to Rusové, nebo Američané, kam patří ČR – na Západ, na Východ nebo do Evropy? Diskuse zabrala dost času, sebrala i dost energie, bod jednání jsme přerušili, a na březnové schůzi uvidíme…

Sněmovna pracuje v novém povolebním složení už déle než rok. Někteří poslanci se však ještě ani za tuto dobu nenaučili pravidla hry, tj. jednací řád sněmovny. To se obvykle nestává, nejde snad o záminku?

To je pravda, drobná škobrtnutí na začátku volebního období se nováčkům tolerují, ale nyní je to dost často nejen přehlídka neznalosti jednacího řádu, ale také nerespektování zákona o jednacím řádu, o jeho ohýbání nebo obcházení. Základní věci z tohoto zákona se ve sněmovně neustále opakují. Kdo jen trochu dává pozor, už se to mohl naučit a zákon respektovat.

Pak je tu druhý důvod – některé strany se nehodlají zabývat jednacím řádem, on je zdržuje od toho jejich »makání«. Ukazuje se však, že procedura je opravdu velmi důležitá, je třeba, aby se na ni dbalo a respektoval se jednací řád, který ji upravuje.

Nejednou se však porušuje i tzv. zvykové právo, které se ve sněmovně dosud dodržovalo…

A ať už je to jednací řád nebo zvykové právo, ukázalo se, že proti tomu jsou uplatňovány různé diletantské přístupy.

Uvedete i konkrétní příklad?

Ukázalo se to třeba v odvolání-neodvolání předsedy školského výboru Jiřího Zlatušky (ANO). Ti, kteří ho chtěli odvolat, k tomu přistoupili naprosto neprofesionálně. Doufám, že po této zkušenosti si jednací řád nastudují. Jednací řád je zákon, má se respektovat. Je to zákon, který se dotvářel dlouhá léta… Hraje roli i v posuzování zákonů, které se ocitnou u Ústavního soudu na zrušení celého zákona nebo části a ÚS pak zkoumá proceduru. Věcným obsahem se zabývá teprve poté, co zjistí, že procedura byla v pořádku. Teprve potom se zabývá věcným obsahem.

Po více než roce po volbách se sněmovna rozhodla přece jen zřídit Komisi pro práci Kanceláře PS. Dala historie mnohým za pravdu, že v minulosti byla skutečně tato komise užitečná?

Snahy po úsporách za každou cenu, které při nástupu této garnitury proběhly a kterým »padla za oběť« tato komise, nebyly úplně šťastné. A svěření agendy pouze jedné místopředsedkyni (za ANO – pozn. red.) s jakýmsi poradním sborem, bylo poněkud nešťastné, proto jsme se rozhodli se k této komisi vrátit. Jsou v ní zastoupeny všechny kluby a jejím prostřednictvím se řeší problémy Kanceláře sněmovny, tj. zázemí, servisu a všeho, co občan většinou nevidí, ale je to hodně důležité. Je to třeba otázka fungování výpočetní techniky, ale i gastronomie, ubytování, ekonomiky, údržby, vyřizování náležitostí cest. To vše má komise pod palcem. Podle mě byla chyba, že se po volbách zrušila, to teď napravujeme.

Marie KUDRNOVSKÁ