KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Rozhovor s poslancem Stanislavem Grospičem, předsedou Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska.

V řeckých Aténách se uskutečnil 16. sjezd Světové odborové federace (SOF). Jak jako vedoucí delegace Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska (OS ČMS) hodnotíte roli, kterou vaše odborové sdružení v rámci SOF sehrává?

Vysoce si cením skutečnosti, že se po 15 letech OS ČMS opět aktivně zúčastnilo jednání tohoto nejvyššího orgánu SOF. Spolu se mnou byl členem naší delegace i František Křížek, výkonný tajemník OS. Význam účasti OS ČMS na sjezdu spočívá především v tom, že jsme se po řadě let jednání účastnili přímo, aniž by nás zastupoval někdo třetí. Po několika letech usilovné práce jsme se tak stali aktivními účastníky. Hodnotím to jako výrazný posun kupředu v postavení OS ČMS na úrovni mezinárodní solidarity světového odborového hnutí. Delegace odborových svazů sdružených v SOF nás přivítaly velmi vřele. Ukazuje to, jakou pozitivní roli sehrávalo Revoluční odborové hnutí v orgánech SOF před více než 20 lety, ale i výrazný zájem o ČR a naše odborové sdružení.

K jakému posunu došlo v Aténách oproti předchozímu sjezdu SOF v Havaně před pěti lety?

V souvislosti s dočasnou porážkou myšlenek socialismu ve východní a střední Evropě v 90. letech minulého století se i SOF musela vypořádat s organizačními problémy a úbytkem členské základny. Stačí jen připomenout spory o sídlo SOF (do r. 2005 v Praze). Řada odborových svazů, především v Evropě, pod tlakem politických změn a idealizovaných představ o Evropské unii vystoupila ze SOF, zcela se osamostatnila, nebo přešla k Evropské odborové konfederaci. Myšlenky na cílené rozbíjení jednoty odborového hnutí či kupování si předáků odborových svazů za loajalitu ke kapitalistickým vládám poznamenaly sílu odborového hnutí a oslabily ji. Zasažena byla i SOF. Pravice vycítila, že oslabené odborové hnutí nebude klást takové překážky v prosazování neoliberálních útoků na likvidaci sociálních jistot, oslabování pracovního práva. Na 15. sjezdu v Havaně však došlo k obratu. Podařilo se uchovat jednotu SOF, výrazně změnit organizaci a metody práce a vrátit se k důsledné obhajobě zájmů dělníků a ostatních pracujících proti tlaku kapitalistických vlád. Nové vedení SOF se iniciativně programově věnovalo sjednocení či alespoň upevnění myšlenek, na kterých je SOF založena. Další změnou bylo to, že se do vedení SOF dostaly i řecké odbory PAME, které v Evropě patří k nejvýznamnějším. Nabídly přemístění sídla SOF z Prahy do Athén.

Od havanského sjezdu SOF výrazně posílila. Dnes její základna činí okolo 100 milionů členů v 205 svazech ze 108 zemí světa. Členská základna se upevnila v zemích Latinské Ameriky, např. v Mexiku, Kolumbii, Brazílii, dále v Asii a v Africe. Stabilní vliv má i v arabském světě. Mimochodem, v Latinské Americe a v Asii se stala vyrovnaným nebo rozhodujícím soupeřem jiných odborových centrál. V posledních letech znovu sílí její postavení i v Evropě.

Mohl byste charakterizovat základní dokument 16. sjezdu SOF, Aténskou smlouvu?

Tento dokument reaguje na základní otázky současného světa, na průběh a dopady světové hospodářské krize, vzrůstající vliv nadnárodních monopolů, na agresivní imperiální politiku jednotlivých kapitalistických vlád. Tento scénář se promítá i v českých podmínkách do neoliberálního programu současné české pravice. To jest ve snahách české vlády, stejně jako jinde v zahraničí, stlačit cenu pracovní síly, snížit mzdové náklady v jednostranný prospěch zaměstnavatelů, likvidovat nebo omezit solidární sociální systémy vč. důchodových. Nutností je boj za udržení osmihodinového pracovního dne, který není ve světě vůbec samozřejmostí. Aténská smlouva se zabývá i otázkami migrace, nutností udržení solidárních důchodových systémů, dětskou prací, rovným postavením žen...

Pozitivní skutečností je, že v ČR je stále tzv. kodifikované pracovní právo, což v řadě států ve světě nenajdeme. Většina zemí má pracovní podmínky promítnuty do jiných právních norem, příp. i do kolektivních smluv. A v této souvislosti oceňuji, že se kodifikované pracovní právo, přes neustálé útoky, podařilo u nás udržet do dneška. Delegáti sjezdu upozorňovali i na politické perzekuce, kdy v řadě zemí světa je běžným jevem pronásledování odborových předáků, vč. jejich fyzické likvidace.

Jaké názorové proudy se na sjezdu objevily?

Z hlediska základních zájmů pracujících, úkolů odborů a SOF existovala mezi delegáty jednoznačná shoda. Odlišné názory se projevovaly vůči různým lokálním problémům. Např. v otázkách podpory v právu užívat svůj národní jazyk, v požadavku samostatného státu, řešily se otázky některých zemí Latinské Ameriky, které jsou v područí USA (Portoriko, Grenada a Panama) a potřebují volit specifické formy svého boje za práva pracujících. Sjezd byl jednoznačnou obžalobou současného kapitalismu.

Delegáti sjezdu rovněž vykreslili současného prezidenta USA Baracka Obamu jako loutku amerického kapitálu. Odsouzen byl i francouzský prezident Nicolas Sarkozy za politiku velmocenského postoje Francie. Ušetřen nezůstal ani Silvio Berlusconi za své skoro fašistické metody vládnutí a velmocenskou politiku vůči severní Africe.

Jaká je nyní situace v evropském odborovém hnutí?

SOF byla výrazně oslabena rozpadem evropských socialistických států. V důsledku světové hospodářské krize, která přes určité náznaky oživení v některých zemích přetrvává dodneška, a zároveň i tlaku řady evropských vlád na oslabení práv zaměstnanců a likvidaci dosažených sociálních jistot, se situace pozvolna mění. Přispělo k tomu i chování odborových svazů sdružených v Evropské odborové konfederaci, které sice slovně bojují za zájmy pracujících, ale pokud jde o organizaci zejména stávkových akcí, váhají a podporují de facto své protilidové vlády. Některé odborové svazy, které dříve vystoupily ze SOF, se do ní nyní vrátily. Tento proces je patrný zejména v Itálii a ve Francii. Ve Velké Britanii a severských státech si SOF dokázala udržet své postavení.

Je třeba říci, že k nejvýraznějšímu oslabení vlivu odborového hnutí došlo v zemích střední a východní Evropy a na území Ruska. Z druhé strany členy SOF se staly opět některé odborové svazy v Bělorusku, Srbsku a Bulharsku. Rozhodující postavení si SOF uchovala v Řecku a na Kypru a do značné míry v Portugalsku. Ve Španělsku je poměrně velké množství odborových organizací, které mají vztah k SOF, ale z hlediska jejich početnosti to neodpovídá potřebám.

Jaká bude role OS ČMS v evropské a světové odborové politice?

Zvolení do Evropského sekretariátu SOF je pro OS ČMS velkým závazkem. Očekává se, že budeme v odborové politice výrazně aktivnější než dosud, zejména ve vztahu k jiným odborovým centrálám. Naše OS není jen úzce profesně zaměřeným odborovým hnutím. Jsme odbory sdružujícími dělníky a ostatní pracující a nerozdělujeme je podle profesí, ani nestavíme skupinové zájmy proti sobě. Hledáme vždy společný zájem a cíl. Jako odbory máme mnoho co nabídnout. Především je pro nás členství v SOF důležité z hlediska naplňování tolik potřebné mezinárodní solidarity pracujících. Tu nám je schopna SOF poskytnout.