KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Jak probíhá vaše volební kampaň? Jak vypadá, jak jste s ní spokojen a s jakým nejzajímavějším zážitkem byste se podělil s našimi čtenáři?

 

Domnívám se, že moje volební kampaň probíhá dle představ. Snažím se navštívit na kole co nejvíce právě menších obcí ve volebním obvodu č. 3, tedy Chebsko (bez Mariánských Lázní, Teplé) a celé Tachovsko. Pokud se mi podaří zastihnout občany před domem nebo v obci, rád s nimi pohovořím nejen o tom, že budou volby do Senátu a obecních zastupitelstev, ale i o jejich problémech. Ve velké většině jsou to věci řešitelné přímo obecními zastupitelstvy, ale největší problém je nezaměstnanost a nízké příjmy většiny obyvatel volebního obvodu. Tento problém musí řešit stát, tedy i senátoři a poslanci.

Zážitků z cest je celá řada. Snad nejzajímavější je z Tachovska. Pomalu jsem končil návštěvu Zadního Chodova, Broumova a Chodského Újezdu, když mě zastihla prudká letní bouřka. Protože jsem se potřeboval co nejrychleji přesunout do Plané u Tachova a využít vlakového spojení do Chebu, nečekal jsem, až skončí déšť, a vyrazil z Chodského Újezdu nejkratší cestou do Plané. Po ujetí asi 5 km se mi zdálo, že se silnice příliš odchyluje od směru k Plané. Najednou jsem si všiml nově vybudované silnice vlevo, která právě k Plané směřovala přímo. Neváhal jsem a zamířil na tuto novou silnici. Nejprve vedla necelý kilometr do kopce a poté asi 600 metrů z kopce. Svižně jsem šlapal do pedálů, a ejhle, najednou jsem se ocitl v potoce. Naštěstí tam byl zpevněný brod a ani jsem se moc nenamočil.

Přejel jsem brod a následovala nezpevněná cesta pro zemědělské stroje. Měl jsem horské kolo a řekl jsem si, že není problém pokračovat. Problém byl, nejprve jsem najel do vysokonapěťového ohradníku pro zvířata – samozřejmě jsem přepadl a utržil několik elektrických šoků. Překážku jsem ale bez problémů překonal a rozhodl se přejet pastvinu, která směřovala do mírného kopce a zdála se poměrně krátká. Zdání bylo ale velmi klamné, protože jsem absolvoval asi 3,5 km. Po rozdupané pastvině zkropené deštěm jsem se dostal na druhou stranu opravdu po velkém úsilí. Nebylo to ale vysvobození, protože jsem narazil na železnici mezi Mariánskými Lázněmi a Planou, a aby nebylo dost problémů, za napěťovým ohradníkem směrem k železnici byly vysoké kopřivy a křoviny asi pěti až desetimetrové šíře a do výše dospělého člověka. Nezbylo mi, než více jak kilometr jet podél ohradníků a blízko železniční stanice překážky směrem k železnici překonat.

To ale ještě nebyl konec. K železnici jsem se kvůli srázu nemohl dostat a pokračoval jsem pěšinou okolo zahrádek. Z pěšiny nebylo možné uhnout ani nalevo, ani napravo. Přijel jsem pod silniční most přes železnici blízko nádraží a radoval jsem se, že se konečně dostanu na silnici a na plánské nádraží. Radoval jsem se předčasně. Před mostem nebylo možné pro vzrostlé a husté křoví se na most dostat. Zato za mostem končila cesta u plotu zahrádky a »dál nic«. V zahrádce jsem zahlédl postaršího muže a poprosil jej, zda by mi umožnil přes jeho zahrádku vyjet na silnici a přes most. Nejprve jsem si vyslechl kázání o tom, že bych si měl pořádně prostudovat cestu, než někam jedu, ale poté mi otevřel a mohl jsem přejet přes most a dojet zmoklý a od bahna až na nádraží. Samozřejmě mi ujel vlak, který bych bez problémů stihl, pokud bych nevyužil »lákavé zkratky«, a tak jsem musel čekat další hodinu a půl. Mezitím jsem pěkně uschnul, zbavil se bláta na kole a zjistil, že jsem ztratil pumpičku na kolo – asi na té rozlehlé pastvině (mimochodem jsem nezahlédl za celou dobu ani jednu krávu nebo býka). Od té doby jsem si užil ještě dvě bouřky, ale žádnou s takovými následky.

Máte dlouholeté zkušenosti z Poslanecké sněmovny. V případě zvolení do Senátu to pro vás bude podobná práce, nebo se bude svou náplní nějak lišit?

Domnívám se, že senátor má mnohem více času na práci ve svém volebním obvodu a může daleko více vnímat problémy občanů a pomáhat je řešit, zejména ve spolupráci s místními zastupitelskými orgány. Navíc volební senátní obvod je menší než krajský volební obvod. Je ale zajímavé, že právě u mého volebního obvodu to tak úplně neplatí, protože zasahuje do dvou krajů, tehdy Karlovarského a Plzeňského, a protože je poměrně rozlehlý, je téměř stejně velký, jako kraj Karlovarský (počtem obyvatel je ale menší).

Lidé všeobecně nemají horní komoru parlamentu v lásce, někteří ji dokonce považují za zbytečnou. Setkáváte se při kontaktní kampani s tímto názorem a jak byste těmto kritikům odpověděl?

Je zajímavé, že tento názor jsem zatím slyšel pouze od dvou občanů… Ale je zapotřebí připomenout, že Senát existuje, je součástí našeho ústavního systému, a tím, že jej někteří nechtějí, nebo dokonce ignorují senátní volby, horní komoru nezruší a naopak umožní, aby byli voleni zástupci, kteří hájí zájmy té bohatší menšiny. Movitější občané totiž zpravidla k volbám chodí a je obecně známo, že volí více pravici a volí i do Senátu. Ti, kteří nejvíce potřebují oporu a pomoc, se tak sami připravují o možnost posílení levicově zaměřených senátorů v Senátu.

Čím jste se zabýval od předčasných voleb do Poslanecké sněmovny?

Byl jsem lídrem v předčasných volbách a plně jsem se věnoval volební kampani. Abych se jí mohl věnovat bez omezení, dal jsem výpověď u svého zaměstnavatele, u kterého jsem pracoval před zvolením do sněmovny v roce 1998. Od srpna 2013 jsem byl bez práce. Po předčasných volbách, kdy bylo jasné, že dostal více preferenčních hlasů kolega Jaroslav Borka, jsem se pokoušel najít zaměstnání. To se mi podařilo až v lednu letošního roku. Pracuji u Českých drah.

Co je podle vás největším problémem, který trápí Chebsko? Jak by se dal řešit?

Chebsko je obecně oblastí, kde byl tradiční lehký průmysl a byla zde plná zaměstnanost a solidní životní úroveň. Po roce 1990 postupně mizely a byly likvidovány tradiční textilní, průmyslové a potravinářské firmy. Zemědělství, které zaměstnávalo velké množství obyvatel v menších obcích a městečkách, se prakticky zhroutilo a přežily pouze menší farmy. Pozemky skoupila Němci vlastněná firma, která hospodaří na českých polích s německými stroji a pracovníky, za německých dotačních podmínek. Hlavní problém je tedy nedostatek pracovních míst pro kvalifikované pracovníky v oborech, o kterých jsem hovořil. S tím souvisí i prakticky nulová možnost uplatnění pro vysoce vzdělané pracovníky v technických oborech, ale i oborech humanitárních. Od toho, co jsem uvedl, se odvíjí i nejnižší průměrná mzda v ČR.

Vím, že prosazujete větší česko-německou spolupráci v příhraničních oblastech. Jak konkrétně by měla ta spolupráce vypadat a jakých oblastí by se měla týkat?

V současné době se více politicky prosazují tzv. regiony s přeshraniční působností, například Euregio Egrensis na Karlovarsku a na německé straně oblast Bayreuth. Jedná se ale více o politický projekt než projekt na rozvíjení ekonomické, komunální a vzájemně výhodné spolupráce a v neposlední řadě i spolupráce v rámci Integrovaného záchranného systému. Osobně se domnívám, že v rámci možností využití nabídky pomocí evropských fondů je daleko důležitější se soustředit právě na konkrétní projekty přeshraniční ekonomické, komunální a další konkrétní spolupráce. Tento systém je bohatě využíván na hranicích mezi Německem a Francií, Německem a Itálií, Německem a Rakouskem, ale je v plenkách právě na našich hranicích.

Jak hodnotíte, coby opoziční politik, dosavadní působení vlády ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL? Jakou známku byste jí udělil?

Kladně hodnotím přijímání kroků a snahu o postupné zvyšování důchodů, minimální mzdy, rozhýbání ekonomiky (bude ale přibrzděno, ne-li zastaveno připojením k sankcím vůči Rusku) a snahu o zrušení poplatků ve zdravotnictví.

Negativně ovšem hodnotím postup při řešení tzv. církevních restitucí, který je v naprostém rozporu s tím, co vyhlašovala zejména ČSSD před volbami. Kladně nemohu hodnotit ani některé personální zásahy a veletoče ve firmách vlastněných a ovládaných státem. Například poslední odvolání předsedy představenstva Aeroholdingu Praha Miroslava Dvořáka vnímám jako chybné a bude mít negativní dopad do dalšího ekonomického rozvoje Aeroholdingu. Rovněž nejasné a nepřesvědčivé působení hnutí ANO je pro vládu spíše brzdou, než aby bylo prospěšné. Dal bych tedy této vládě horší 3-.

Co především vytýkáte polistopadovým vládám?

Polistopadové vlády bohužel nenavázaly na ekonomické možnosti a lidský odborný potenciál, který zde byl před rokem 1989. Československá socialistická republika neměla žádné dluhy, naopak pohledávky, měla vybudovaný průmysl, fungující zemědělství a potravinářský průmysl. Vlády po roce 1989 způsobily majetkový převrat, který zajistil převedení většiny majetku k soukromým vlastníkům (běžně se tomuto převratu říká rozkradení), kteří ale nedokázali udržet a rozvinout ekonomický potenciál a zaměstnanost. Navíc se všem vládám po roce 1989 podařilo zadlužit ČR již více než 1,6 bilionem Kč, více než jeden bilion korun je dluh obyvatel a bilionu se blíží dluh obcí. Takovéto výsledky si jistě většina obyvatel, která požadovala politickou změnu v roce 1989, rozhodně nepřála.

Nebudu ani hovořit o zvýšení zločinnosti, a zejména obrovských rozdílech v bohatství úzké skupiny vyvolených a ostatních obyvatel. Většina důchodců se postupně dostala na hranici chudoby. Spravedlnost a výhody demokracie si můžou užívat zejména ti, kteří jsou bohatí, a ti, kteří porušují bez skrupulí zákony.

Souhlasíte s tím, že jedinou autentickou levicovou silou u nás je KSČM? O co lze tento názor opřít?

Ano, s tímto tvrzením souhlasím, i když jsou ještě další uskupení, která se k levici hlásí, ale bez výraznějšího politického vlivu. KSČM jak v obcích, tak v krajích, kde je v koalici, jednoznačně prosazuje politiku hájící zájmy většiny občanů a podporuje opatření pro zvýšení výkonnosti ekonomiky, vzdělanosti a komunálního rozvoje. KSČM na úrovni Poslanecké sněmovny a Senátu vždy navrhuje a prosazuje takové zákony, které má ve svém volebním programu. KSČM se nebrání přijetí a podporuje i návrhy zákonů, které zlepšují postavení lidí práce, zpřehledňuje právní systém, zlepšuje všechny oblasti ve prospěch většiny obyvatel. Nepodporuje zákony a opatření, které jsou výhodné pouze pro úzkou skupinu vyvolených. Takto se má chovat autentická levice a KSČM takovou levicí je.

Jste odborníkem na dopravu. Co nám v této oblasti nejvíce schází a o co byste se chtěl především přičinit?

S ohledem na to, že se po roce 1989 vlády pokoušely řešit hlavně výstavbu nové dopravní infrastruktury a zcela pominuly a opomněly zajistit řádnou údržbu a opravy dopravní infrastruktury, dostala se ČR do situace, že bylo vydáno a mnohdy prohospodařeno velké množství financí na výstavbu nové dopravní infrastruktury, ale přibylo velké množství problémů s udržováním stávající infrastruktury. Postupně jsme se dostali do situace, že např. se stala téměř nesjízdnou D1, velké množství mostních staveb bylo a je v havarijním stavu, rušily se železnice do méně osídlených oblastí, protože jejich udržování nebyl schopen stát zajistit a navíc chyběla koncepční dopravní politika. Tvrdím to proto, že stát připustil téměř likvidaci železniční nákladní dopravy a nechal zanedbat i osobní železniční dopravu, přičemž náprava těchto chyb je velmi obtížná a bez pomoci evropských fondů prakticky neuskutečnitelná. Chtěl bych se samozřejmě nadále věnovat v dopravě právě řešení v oblasti výstavby, oprav a údržby dopravní infrastruktury a hlavně konečnému dořešení odstranění dlouhodobé zanedbanosti stávající dopravní infrastruktury se zaměřením na dopravní infrastrukturu v majetku krajů a obcí, kde je situace nejvážnější.

Senát nemá jen funkci jakéhosi »korektora« pro Poslaneckou sněmovnu, ale senátoři předkládají i zákony. Jaký byste na úvod inicioval vy?

Senátor nemá možnost předkládat zákon jako jednotlivec na rozdíl od sněmovny. Je vždy nutné přesvědčit skupinu senátorů, aby mohla návrh prosadit v Senátu, a takovýto návrh putuje do sněmovny se stanoviskem vlády. Poté teprve následuje standardní legislativní proces. Obdobně to platí i pro návrhy zákonů předkládaných krajskými zastupitelstvy.

Na úvod bych se pokusil přesvědčit senátory, aby byl přijat zákon, který by umožnil odpočet základu daně za náklady cestovních výloh na cesty do zaměstnání. Jsme totiž v obdobné situaci jako Němci, kteří musí stále více cestovat za prací do vzdálenějších míst od bydliště a v Německu je možné právě náklady na dopravu do a ze zaměstnání odečíst ze základu daně. Rozhodně by to přispělo k větší atraktivitě zaměstnání mimo bydliště. V současné době právě »díky« nízkým mzdám a vysokým nákladům na dopravu do zaměstnání je práce mimo bydliště méně atraktivní, protože náklady na dopravu do práce někdy dosahují i čtvrtinu mzdy a je potom výhodnější být na podpoře v nezaměstnanosti a sociálních dávkách než pracovat. To je bohužel kontraproduktivní pro celou společnost.

Petr KOJZAR