Jsou důležitější hodnoty než zisk několika sobeckých jedinců
František Křížek, kandidát KSČM do Senátu ve volebním obvodu č. 24 - Praha 9 Rodina Františka Křížka je spojena s pražskými Vysočany. Už jeho otec pracoval jako montér v ČKD Lokomotivka Sokolovo. Vyráběli tam lokomotivy (Křížek senior je zajížděl), strojní vybavení cukrovarů aj. »Ano, narodil jsem se v nynější Praze 9, na Harfě,« říká František. »Rodina Křížků strávila polovinu života v Lokomotivce, protože já jsem se vyučil v ČKD soustružníkem, a jako soustružník-automatář jsem pak pracoval právě v Lokomotivce. Táta tam byl 40 let, já 25 a můj syn, Petr Křížek, 15 let.« V Lokomotivce byli hrozně šikovní lidé, uměli skoro všechno, připomíná František. Bylo mu jen dvaadvacet let, když za ním přišli, jestli by nechtěl kandidovat do rady Národního výboru hl. města Prahy. Řečeno dnešním jazykem, znamenalo to stát se členem zastupitelstva města. »Asi jsem měl štěstí, možná to byl osud, zvolili mě za člena rady, to mi bylo čtyřiadvacet,« vzpomíná František. Byl činný ve výchovně nápravné komisi. I jako její předseda. Pracovali s lidmi, kteří se chovali všelijak, snažili se je převychovat. Někdy jim i pomoci, protože ne vlastní vinou spadli do složité situace, kterou neuměli řešit jinak než alkoholem nebo drogami. »Ale celkově to byla doba, kdy mezilidské vztahy byly hezké. Lidé k sobě měli blízko. V Lokomotivce byla práce pro každého. I pro Romy. Lidé ze sociálně odlišných skupin byli vtaženi do kolektivu a jednalo se s nimi jako s každým jiným. A oni se snažili. Rád na tu dobu vzpomínám,« říká František s trochou nostalgie. Odborový funkcionář Začal ve fabrice pracovat v dílenském výboru a skončil jako předseda závodního výboru. Po listopadu 1989 byla obrovsky složitá doba, vzpomíná František. Lidé, kteří v socialistickém systému neměli uplatnění, toho využili, převlékli kabáty a dali si na ně placku OF. V odborech začali dělat politiku, podle níž vše, co bylo dřív, bylo špatné. »Celému světu jsme se mohli pochlubit, jaký je v Československu sociální program. Jenže v březnu 1991 se konal tzv. všeodborový sjezd, já mu říkám sjezd zmanipulovaných odborářů. O co šlo? Zákon č. 37 z roku 1959 dal odborům 56 rozhodovacích, spolurozhodovacích a součinnostních pravomocí. Byl to výsledek stodvacetiletého úsilí mnoha generací. Zahraniční odbory nám jej záviděly,« říká František. Předsedu Ústřední rady odborů Karla Heneše na sjezdu ani nenechali vystoupit. Ukázali mu okno ve třetím patře, buď sám odejde, nebo ho z toho okna vyhodí. Tam zákon z roku 1959 prodali. V oblasti rozhodovacích a spolurozhodovacích práv jsme se dostali na úroveň rozvojové země. Podařilo se rozbít masu 8,5 milionu odborářů. Tehdy zůstaly 3,8 milionu. Teď nás jsou už jen statisíce mnoha roztříštěných odborových svazů. Podařilo se rozbít jednotu odborů a umožnit tak vládám provádět ekonomické »reformy« bez korekce sociálních dopadů. Karel Heneš se pokusil založit novou odborovou centrálu. V dubnu 1990 vznikl přípravný výbor, bylo nás asi 50, a v listopadu 1991 byl ustavující sjezd Odborového sdružení Čech, Moravy a Slovenska. Odborové sdružení, dnes Čech, Moravy a Slezska, je tu už 23 let. Jezdím po republice jako výkonný tajemník sdružení a »bezpečák«. »Vidím, co někteří lidé zažívají, zoufalství a beznaděj,« svěřuje se František. Zahrádkář a rybář Když má František Křížek volno, najdete ho buď na zahrádce v kolonii Jahodnice na Praze 9, nebo s pruty u vody. Tam zamíří, když si potřebuje »vyčistit hlavu«. Jak říká, po pár hodinách u vody se domů vrací jako jiný člověk. Zato zahrádkaření mu v poslední době přidělává vrásky. »Od našich zastupitelů na Praze 9 jsem se dozvěděl, jak se pan starosta Jarolím (ODS) nechal slyšet, že všechny zahrádkářské osady zruší. Není sám, podobně se měl vyjádřit i primátor Hudeček (TOP 09).« Zachování zahrádek je moje srdeční záležitost jako předsedy Spolku zahrádkářů na Praze 9, kde kandiduji, říká. Vždyť význam této zájmové činnosti lze plně stěží docenit. Je tu přísun čerstvé zeleniny a ovoce rodinám, příbuzným a známým. Je tu půda, která díky trvalé kultivaci zachytí a udrží daleko víc dešťové vody než plochy ležící ladem, natož zastavěné. Je tu přísun kyslíku do ovzduší díky fotosyntéze, připomíná František Křížek. »Proti rušení zahrádek jako součásti městské zeleně v Praze budeme bojovat všemi prostředky. Připravujeme petici, když to bude nutné, budeme třeba stanovat před magistrátem,« říká. »Vždyť to jde proti doporučením Evropské komise. Zahrádkaření je velmi hodnotným způsobem trávení volného času. Není to zábava jen pro důchodce. U nás na Jahodnici máme desítky mladých rodin, které si na svém kousku zeleně užívají. Nejen že si něco vypěstují, a přitom se pohybují v zeleni, ale děti se také vycachtají v bazénku, najdou si nové kamarády, rodiče se sousedy něco ugrilují, lidé se dávají dohromady. To je v dnešní době, kdy lidé v práci i doma stále jen civí na nějakou obrazovku, také důležité.« Není to už dost důvodů k tomu, abychom bojovali za zachování zahrádek, za ukončení dalších tlaků na jejich rušení, vyjímání ze zemědělského fondu a přeměnu na stavební pozemky - což nemá jiný význam než zisk, zisk a zase zisk pro pár sobeckých jedinců, ptá se František. Proč kandiduje do Senátu Do Senátu jsem se rozhodl kandidovat, protože v současné politice stále postrádám sociální cítění, tedy citlivost k problémům většiny občanů, svěřuje se František. Senát má významné ústavní kompetence a jeho rozhodování ovlivňuje život všech občanů. Může sloužit jako institucionální pojistka demokracie v zemi a měl by být garantem stability. Po více než dvaceti letech práce v komunální politice ve funkci poslance NVP a téměř celoživotní práci v odborech mám dostatek zkušeností, které mi umožní podílet se na odpovědném a odborném rozhodování a řešení těch nejdůležitějších problémů. Svou roli v politice beru především jako veřejnou službu voličům na Praze 9. Nikoho nepřekvapí, že kromě jiného mám v programu voleb do Senátu za Prahu 9 snahu o zlepšení životního prostředí, čistoty vody, likvidaci černých skládek, investice do rozšiřování parků a zeleně vůbec, objasňuje František Křížek svůj volební program. Jiří NUSSBERGER
FOTO - Haló noviny/Jiří NUSSBERGER a archiv Františka KŘÍŽKA
