KSČM a zdravotnictví
8. 3. 2008
1. Jak hodnotíte způsob, jakým chce problémy zdravotnictví řešit pravice?
V podstatě se postupně prosazuje formálně odmítnutá koncepce Miroslava Macka, dnes prosazovaná zejména poslancem Parlamentu České republiky za ODS MUDr. Cabrnochem. Podle této koncepce je každý odpovědný za své zdraví a má právo rozhodnout o výši prostředků, které vynaloží na své zdraví. Skutečným účelem této koncepce je všemi prostředky převést náklady na zdravotní péči na pacienta a zavést individuální účty. Zdraví se chápe jako tržní statek a je snaha do zdravotnictví přenášet běžné tržní mechanismy. Úloha státu má být maximálně odbourána.
V pravicových návrzích na reformu se sice solidární a státem garantované financování veřejného zdravotního pojištění formálně zachovává, má být však kladen větší důraz na “osobní zodpovědnost jednotlivce”. Občan bude mít možnost ovlivnit výši svých nákladů na zdravotní pojištění volbou pojistného plánu odpovídajícího především tloušťce jeho peněženky. Plány se budou údajně odlišovat mj. různou výší sdílení finančního rizika, různým obsahem služeb nad rámec státem garantované péče, různou výší pojistného. Ke všem občanům, kteří budou členy téhož pojistného plánu, se bude systém chovat stejným způsobem - což prakticky znamená, že se bude chovat velmi rozdílně podle toho, kolik si kdo bude moci zaplatit.
Pro zvýšení solidarity s vážně nemocnými pacienty předpokládají pravicové návrhy vytvoření dvou speciálních fondů (Fond nákladné péče, Fond nepojistitelné péče), které by zřejmě představovaly určitou společenskou i soukromou charitu pro finančně nezajímavé pacienty. Pro nepojištěné zákazníky by mohl existovat “záchytný” fond nebo “záchytná pojišťovna” ke krytí základní (jistě velmi omezené) péče. Nedílnou součástí pravicových koncepcí je široká privatizace, likvidace jakékoli státní regulace (zejména pokud jde o zachování systému finančně i územně dostupných zdravotnických zařízení, regulaci hospodaření s léky, státní kontrolu hospodaření zdravotnických zařízení, pojišťoven apod.).
KSČM s tímto přístupem naprosto nesouhlasí, považuje jen za asociální, odporující dikci Ústavy ČR.
2. V čem se je odlišná koncepce KSČM?
V oblasti zdravotnictví prosazujeme především bezplatnou a všem dostupnou zdravotní péči, jejímž zdrojem je všeobecné zdravotní pojištění. Sítě zdravotnických zařízení je třeba koncipovat podle potřeb krajů (dopravní dostupnost, charakter území, složení obyvatel). Jsme proti komercionalizaci zdravotnictví, a proto preferujeme existenci jedné zdravotní pojišťovny nebo fondu zdravotnictví. Prosazujeme princip solidarity ve zdravotnictví, ve kterém rozhodující úlohu musí hrát lékařská diagnóza a nikoli ziskové hledisko. Potřebné zdroje pro financování zdravotnictví musí zajistit vícezdrojový systém, zahrnující zdravotní pojištění, státní dotace (např. dotace na financování preventivních programů a finančně zvláště náročných, ale pro zdraví pacienta nutných léčebných postupů), ale i výnos daně výrobců z produktů ohrožujících lidské zdraví nebo životní prostředí a sponzorské dary. Spoluúčast pacienta na přímé zdravotní péči považujeme za protiústavní. (Listina základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky zajišťuje právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění). O spoluúčasti pacientů je možno uvažovat pouze u luxusních zdravotnických služeb (některé kosmetické zákroky, hotelové služby, luxusní materiály apod.). KSČM požaduje bezplatné a všem občanům dostupné zabezpečení přímé zdravotní péče. Nemocnice zařazené do sítě veřejných zdravotnických zařízení by neměly být privatizovány, ale měly by být ponechány v majetku státu, kraje a obcí. Soukromá zdravotnická zařízení mimo tuto síť by neměla být financována z veřejných prostředků.
3. Jak by chtěla KSČM dosáhnout toho, aby občané nemuseli připlácet vysoké částky na léky?
Lékovou politiku státu je třeba koncipovat tak, aby byl regulován dovoz farmaceutických výrobků a živelnost na trhu s léky. Jedná se o formu výběrových řízení pro registraci produktů zahraničních farmaceutických firem, a to již s ohledem na úhradu cen těchto produktů z prostředků všeobecného zdravotního pojištění. Cílem by mělo být, aby při distribuci léků byla omezena zbytečná multiplicita léčiv stejného složení a tudíž stejných účinků, aby byly preferovány a zvýhodňovány domácí farmaceutické výroby, podporován výzkum, sníženy neúměrně vysoké marže lékáren. Nemocniční lékárny by neměly být privatizovány. Doporučujeme založit komise pro účelnou farmakoterapii při Ministerstvu zdravotnictví (v minulosti - do počátku 90. let - se velice osvědčily), které by se ujaly řízení distribuce, dovozu i vývozu léčiv, eventuálně regulace výroby v České republice v závislosti na ekonomické situaci. (Tj. perspektivně podporovat i výzkumné práce na vývoji českých preparátů a jejich zavádění do výroby.)
4. Jak chcete zajistit pro občany bezplatnou zdravotní péči při neustálém růstu cen léčiv, zdravotnických materiálů a pomůcek i dalších nákladů ve zdravotnictví?
Především zavést důslednou kontrolu poskytovatelů zdravotnických služeb systémem účelných nezávislých kontrolních mechanismů, včetně kontroly hospodaření pojišťoven. Zavést systém a řád do financování zdravotní péče, koordinaci zdravotní politiky státem. Definovat zdravotnická zařízení ve veřejné síti jako neziskové subjekty a podle toho upravit mechanismus daňových úlev, nájemného a služeb. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) nemůže ovládat všechny finanční toky ve zdravotnictví. Rozhodující roli zde musí sehrát stát prostřednictvím ministerstva zdravotnictví a financí. Je nutno odmítnout tzv. zůstatkový způsob, kdy se dle možností stávajícího rozpočtu určuje výše veřejných výdajů na zdravotnictví. Výdaje ve zdravotnictví naopak musí být odvozeny především z ohodnocení zdravotnických úkonů prostřednictvím diagnózy. Léčba podle tohoto principu je spojena s vyčíslitelnými náklady, které jsou prakticky obsaženy v dnešních bodech a z takto vyčíslitelných údajů lze poměrně přesně odhadnout sumu prostředků, které budou potřeba. Pokud by zdroje ze státního rozpočtu nestačily, bude třeba zvýšit procentní sazbu povinného zdravotnického pojištění, aby byly tyto potřeby zabezpečeny.
5. Nesouhlasíte s tím, aby občané museli řešit pomoc pro své nemocné příbuzné pomocí sbírek? Jak to řešit jinak?
Žebrání o příspěvky na léčení závažných a finančně náročných onemocnění je pro občany jakéhokoli státu, tedy i České republiky, naprosto nedůstojné. Složité a nákladné léčebné zákroky musí zajišťovat státní instituce. Je nutné si také uvědomit, že mnohým takovýmto závažným stavům lze předcházet důslednou prevencí, z čehož vyplývá i ekonomická výhodnost vytváření efektivních celostátních preventivních programů (samozřejmě nikoli takových programů, které by byly jen zástěrkou pro lobbystické využívání produktů určitých firem). Z Ústavy České republiky vyplývá povinnost státu zabezpečit zdravotní péči svým občanům, což platí i pro zvláště nákladné výkony či terapeutické postupy nutné k zachování zdraví či “kvalitního” života v nemoci. Pro takovéto případy je třeba vytvářet i mimo rámec veřejného pojištění rezervní fondy, které by byly s to tyto mimořádné náklady pokrýt. Tento problém je nutno promítnout do legislativních norem.
6. Proč nechcete, aby si občané ve zdravotnictví připláceli, jak jinak chcete zajistit financování zdravotnictví?
Připlácení na léčebné služby opět odporuje platné ústavě. Legislativa státu a výkonná moc musí zajistit, aby především podniky a podnikatelé-zaměstnavatelé odváděli v souladu se zákonem příslušné částky na zdravotní pojištění svých zaměstnanců, což se mnohdy neděje. Takto přichází jen VZP ročně o 20 - 30 miliard korun, které by měla vynaložit zejména na léčební preventivní péči. Dále je nezbytné drasticky snížit distribuční marži velko- a malodistributorů léčebných přípravků. To jsou opět částky, které se pohybují řádově v desítkách miliard korun, které ze zdravotnictví unikají. Je také nutné zamezit ryze soukromokapitalistickému podnikání ve zdravotnictví, jehož cílem je především zisk a nikoli důsledná péče o zdraví občanů. Proto je též nezbytné legislativně vyřešit termíny “standardní” a “nadstandardní” péče, neboť v těchto pojmech panuje chaos. Definováním těchto pojmů by měly být pověřeny především odborné společnosti. Za splnění těchto podmínek by se pak mělo přistoupit k řešení problému regulovaných vstupů a neregulovaných výstupů v poskytování zdravotní péče. Poskytovatelé se totiž musí pohybovat v tržních ekonomických podmínkách - neustálé zvyšování provozních nákladů při stále stejném bodovém (tj. i finančním) ohodnocení své práce. Navíc nejsou brány v úvahu ani různé výchozí podmínky při zřizování i provozu ordinací (např. výše nájemného apod. - v některých případech např. zvýhodněna obcemi).
7. Jak by podle vás měla fungovat síť zdravotnických zařízení?
Nemůže fungovat to, co neexistuje. Dnes už o provázané síti nemůže být řeči. Fungují zcela samostatně jednotlivá zdravotnická zařízení bez účelné návaznosti. Podařilo se sice zarazit mechanismus tzv. výběrového řízení, které v praxi znamenalo masovou redukci zdravotnických zařízení. Místo toho byla navržena tzv. hierarchizace zdravotnických zařízení, která by zabezpečovala dostupnost specializované léčebné péče pro všechny občany na celém území státu, která však vyvolala odpor pravice a různých zájmových lobby. Pokud bude mít stát opravdu zájem na důsledných opatřeních pro zajištění preventivně léčebných služeb svým občanům na soudobé moderní odborné úrovni, je nutné obnovit fungování zdravotní sítě, povinnost zdravotnických zařízení v určité spádové oblasti přijímat pacienty (pochopitelně při zachování práva pacienta volit si zdravotní zařízení). Je tedy třeba obnovit systém, který byl dříve dáván ostatním členským státům Světové zdravotnické organizace za vzor.
Vzájemná úzká návaznost základní a specializované ambulantní péče navazující na účelnou a časově nezbytnou hospitalizaci, se zajištěním přechodu pacienta do domácího léčení, stejně tak jako dostatečně zajištěný lůžkový fond pro dlouhodobě nemocné, předpokládá dobře fungující a na sebe spolehlivě navazující strukturu. Je také třeba stanovit kritéria minimální vybavenosti zdravotnických pracovišť (někde vybaveno příliš, jinde přístroje chybí).
8. Jak řešit postavení lékařů a zdravotníků?
Lékaři a zdravotničtí pracovníci nesou velkou zodpovědnost za zdraví občanů, jsou však dnes zmítáni především dezorganizací a chaosem v našem zdravotnictví, za což nese odpovědnost současný režim. Je nezbytné přihlížet ke společenskému významu práce zdravotníků, její náročnosti a nutnosti celoživotního vzdělávání. Je třeba doceňovat zdravotní i sociální riziko práce lékaře i dalšího zdravotního personálu. Tomu musí nutně odpovídat i jejich hmotné ocenění. Toho může být dosaženo, v návaznosti na celkovou ekonomickou situaci v České republice, především vyrovnáním rozporů v platech lékařů a ostatních zdravotníků. Toto vyrovnání však nelze provádět plošně, ale diferencovaně a postupně. Jen správné nastavení mechanismů oceňování práce lékařů a zdravotníků může čelit různým negativním tendencím, jako je např. určité lobbystické spojení některých lékařů s farmaceutickými firmami či odchody lékařů a zdravotních sester do zahraničí. KSČM požaduje zvýšit nástupní plat lékařů, který jim v současné době znemožňuje založit rodinu.
V podstatě se postupně prosazuje formálně odmítnutá koncepce Miroslava Macka, dnes prosazovaná zejména poslancem Parlamentu České republiky za ODS MUDr. Cabrnochem. Podle této koncepce je každý odpovědný za své zdraví a má právo rozhodnout o výši prostředků, které vynaloží na své zdraví. Skutečným účelem této koncepce je všemi prostředky převést náklady na zdravotní péči na pacienta a zavést individuální účty. Zdraví se chápe jako tržní statek a je snaha do zdravotnictví přenášet běžné tržní mechanismy. Úloha státu má být maximálně odbourána.
V pravicových návrzích na reformu se sice solidární a státem garantované financování veřejného zdravotního pojištění formálně zachovává, má být však kladen větší důraz na “osobní zodpovědnost jednotlivce”. Občan bude mít možnost ovlivnit výši svých nákladů na zdravotní pojištění volbou pojistného plánu odpovídajícího především tloušťce jeho peněženky. Plány se budou údajně odlišovat mj. různou výší sdílení finančního rizika, různým obsahem služeb nad rámec státem garantované péče, různou výší pojistného. Ke všem občanům, kteří budou členy téhož pojistného plánu, se bude systém chovat stejným způsobem - což prakticky znamená, že se bude chovat velmi rozdílně podle toho, kolik si kdo bude moci zaplatit.
Pro zvýšení solidarity s vážně nemocnými pacienty předpokládají pravicové návrhy vytvoření dvou speciálních fondů (Fond nákladné péče, Fond nepojistitelné péče), které by zřejmě představovaly určitou společenskou i soukromou charitu pro finančně nezajímavé pacienty. Pro nepojištěné zákazníky by mohl existovat “záchytný” fond nebo “záchytná pojišťovna” ke krytí základní (jistě velmi omezené) péče. Nedílnou součástí pravicových koncepcí je široká privatizace, likvidace jakékoli státní regulace (zejména pokud jde o zachování systému finančně i územně dostupných zdravotnických zařízení, regulaci hospodaření s léky, státní kontrolu hospodaření zdravotnických zařízení, pojišťoven apod.).
KSČM s tímto přístupem naprosto nesouhlasí, považuje jen za asociální, odporující dikci Ústavy ČR.
2. V čem se je odlišná koncepce KSČM?
V oblasti zdravotnictví prosazujeme především bezplatnou a všem dostupnou zdravotní péči, jejímž zdrojem je všeobecné zdravotní pojištění. Sítě zdravotnických zařízení je třeba koncipovat podle potřeb krajů (dopravní dostupnost, charakter území, složení obyvatel). Jsme proti komercionalizaci zdravotnictví, a proto preferujeme existenci jedné zdravotní pojišťovny nebo fondu zdravotnictví. Prosazujeme princip solidarity ve zdravotnictví, ve kterém rozhodující úlohu musí hrát lékařská diagnóza a nikoli ziskové hledisko. Potřebné zdroje pro financování zdravotnictví musí zajistit vícezdrojový systém, zahrnující zdravotní pojištění, státní dotace (např. dotace na financování preventivních programů a finančně zvláště náročných, ale pro zdraví pacienta nutných léčebných postupů), ale i výnos daně výrobců z produktů ohrožujících lidské zdraví nebo životní prostředí a sponzorské dary. Spoluúčast pacienta na přímé zdravotní péči považujeme za protiústavní. (Listina základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky zajišťuje právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění). O spoluúčasti pacientů je možno uvažovat pouze u luxusních zdravotnických služeb (některé kosmetické zákroky, hotelové služby, luxusní materiály apod.). KSČM požaduje bezplatné a všem občanům dostupné zabezpečení přímé zdravotní péče. Nemocnice zařazené do sítě veřejných zdravotnických zařízení by neměly být privatizovány, ale měly by být ponechány v majetku státu, kraje a obcí. Soukromá zdravotnická zařízení mimo tuto síť by neměla být financována z veřejných prostředků.
3. Jak by chtěla KSČM dosáhnout toho, aby občané nemuseli připlácet vysoké částky na léky?
Lékovou politiku státu je třeba koncipovat tak, aby byl regulován dovoz farmaceutických výrobků a živelnost na trhu s léky. Jedná se o formu výběrových řízení pro registraci produktů zahraničních farmaceutických firem, a to již s ohledem na úhradu cen těchto produktů z prostředků všeobecného zdravotního pojištění. Cílem by mělo být, aby při distribuci léků byla omezena zbytečná multiplicita léčiv stejného složení a tudíž stejných účinků, aby byly preferovány a zvýhodňovány domácí farmaceutické výroby, podporován výzkum, sníženy neúměrně vysoké marže lékáren. Nemocniční lékárny by neměly být privatizovány. Doporučujeme založit komise pro účelnou farmakoterapii při Ministerstvu zdravotnictví (v minulosti - do počátku 90. let - se velice osvědčily), které by se ujaly řízení distribuce, dovozu i vývozu léčiv, eventuálně regulace výroby v České republice v závislosti na ekonomické situaci. (Tj. perspektivně podporovat i výzkumné práce na vývoji českých preparátů a jejich zavádění do výroby.)
4. Jak chcete zajistit pro občany bezplatnou zdravotní péči při neustálém růstu cen léčiv, zdravotnických materiálů a pomůcek i dalších nákladů ve zdravotnictví?
Především zavést důslednou kontrolu poskytovatelů zdravotnických služeb systémem účelných nezávislých kontrolních mechanismů, včetně kontroly hospodaření pojišťoven. Zavést systém a řád do financování zdravotní péče, koordinaci zdravotní politiky státem. Definovat zdravotnická zařízení ve veřejné síti jako neziskové subjekty a podle toho upravit mechanismus daňových úlev, nájemného a služeb. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) nemůže ovládat všechny finanční toky ve zdravotnictví. Rozhodující roli zde musí sehrát stát prostřednictvím ministerstva zdravotnictví a financí. Je nutno odmítnout tzv. zůstatkový způsob, kdy se dle možností stávajícího rozpočtu určuje výše veřejných výdajů na zdravotnictví. Výdaje ve zdravotnictví naopak musí být odvozeny především z ohodnocení zdravotnických úkonů prostřednictvím diagnózy. Léčba podle tohoto principu je spojena s vyčíslitelnými náklady, které jsou prakticky obsaženy v dnešních bodech a z takto vyčíslitelných údajů lze poměrně přesně odhadnout sumu prostředků, které budou potřeba. Pokud by zdroje ze státního rozpočtu nestačily, bude třeba zvýšit procentní sazbu povinného zdravotnického pojištění, aby byly tyto potřeby zabezpečeny.
5. Nesouhlasíte s tím, aby občané museli řešit pomoc pro své nemocné příbuzné pomocí sbírek? Jak to řešit jinak?
Žebrání o příspěvky na léčení závažných a finančně náročných onemocnění je pro občany jakéhokoli státu, tedy i České republiky, naprosto nedůstojné. Složité a nákladné léčebné zákroky musí zajišťovat státní instituce. Je nutné si také uvědomit, že mnohým takovýmto závažným stavům lze předcházet důslednou prevencí, z čehož vyplývá i ekonomická výhodnost vytváření efektivních celostátních preventivních programů (samozřejmě nikoli takových programů, které by byly jen zástěrkou pro lobbystické využívání produktů určitých firem). Z Ústavy České republiky vyplývá povinnost státu zabezpečit zdravotní péči svým občanům, což platí i pro zvláště nákladné výkony či terapeutické postupy nutné k zachování zdraví či “kvalitního” života v nemoci. Pro takovéto případy je třeba vytvářet i mimo rámec veřejného pojištění rezervní fondy, které by byly s to tyto mimořádné náklady pokrýt. Tento problém je nutno promítnout do legislativních norem.
6. Proč nechcete, aby si občané ve zdravotnictví připláceli, jak jinak chcete zajistit financování zdravotnictví?
Připlácení na léčebné služby opět odporuje platné ústavě. Legislativa státu a výkonná moc musí zajistit, aby především podniky a podnikatelé-zaměstnavatelé odváděli v souladu se zákonem příslušné částky na zdravotní pojištění svých zaměstnanců, což se mnohdy neděje. Takto přichází jen VZP ročně o 20 - 30 miliard korun, které by měla vynaložit zejména na léčební preventivní péči. Dále je nezbytné drasticky snížit distribuční marži velko- a malodistributorů léčebných přípravků. To jsou opět částky, které se pohybují řádově v desítkách miliard korun, které ze zdravotnictví unikají. Je také nutné zamezit ryze soukromokapitalistickému podnikání ve zdravotnictví, jehož cílem je především zisk a nikoli důsledná péče o zdraví občanů. Proto je též nezbytné legislativně vyřešit termíny “standardní” a “nadstandardní” péče, neboť v těchto pojmech panuje chaos. Definováním těchto pojmů by měly být pověřeny především odborné společnosti. Za splnění těchto podmínek by se pak mělo přistoupit k řešení problému regulovaných vstupů a neregulovaných výstupů v poskytování zdravotní péče. Poskytovatelé se totiž musí pohybovat v tržních ekonomických podmínkách - neustálé zvyšování provozních nákladů při stále stejném bodovém (tj. i finančním) ohodnocení své práce. Navíc nejsou brány v úvahu ani různé výchozí podmínky při zřizování i provozu ordinací (např. výše nájemného apod. - v některých případech např. zvýhodněna obcemi).
7. Jak by podle vás měla fungovat síť zdravotnických zařízení?
Nemůže fungovat to, co neexistuje. Dnes už o provázané síti nemůže být řeči. Fungují zcela samostatně jednotlivá zdravotnická zařízení bez účelné návaznosti. Podařilo se sice zarazit mechanismus tzv. výběrového řízení, které v praxi znamenalo masovou redukci zdravotnických zařízení. Místo toho byla navržena tzv. hierarchizace zdravotnických zařízení, která by zabezpečovala dostupnost specializované léčebné péče pro všechny občany na celém území státu, která však vyvolala odpor pravice a různých zájmových lobby. Pokud bude mít stát opravdu zájem na důsledných opatřeních pro zajištění preventivně léčebných služeb svým občanům na soudobé moderní odborné úrovni, je nutné obnovit fungování zdravotní sítě, povinnost zdravotnických zařízení v určité spádové oblasti přijímat pacienty (pochopitelně při zachování práva pacienta volit si zdravotní zařízení). Je tedy třeba obnovit systém, který byl dříve dáván ostatním členským státům Světové zdravotnické organizace za vzor.
Vzájemná úzká návaznost základní a specializované ambulantní péče navazující na účelnou a časově nezbytnou hospitalizaci, se zajištěním přechodu pacienta do domácího léčení, stejně tak jako dostatečně zajištěný lůžkový fond pro dlouhodobě nemocné, předpokládá dobře fungující a na sebe spolehlivě navazující strukturu. Je také třeba stanovit kritéria minimální vybavenosti zdravotnických pracovišť (někde vybaveno příliš, jinde přístroje chybí).
8. Jak řešit postavení lékařů a zdravotníků?
Lékaři a zdravotničtí pracovníci nesou velkou zodpovědnost za zdraví občanů, jsou však dnes zmítáni především dezorganizací a chaosem v našem zdravotnictví, za což nese odpovědnost současný režim. Je nezbytné přihlížet ke společenskému významu práce zdravotníků, její náročnosti a nutnosti celoživotního vzdělávání. Je třeba doceňovat zdravotní i sociální riziko práce lékaře i dalšího zdravotního personálu. Tomu musí nutně odpovídat i jejich hmotné ocenění. Toho může být dosaženo, v návaznosti na celkovou ekonomickou situaci v České republice, především vyrovnáním rozporů v platech lékařů a ostatních zdravotníků. Toto vyrovnání však nelze provádět plošně, ale diferencovaně a postupně. Jen správné nastavení mechanismů oceňování práce lékařů a zdravotníků může čelit různým negativním tendencím, jako je např. určité lobbystické spojení některých lékařů s farmaceutickými firmami či odchody lékařů a zdravotních sester do zahraničí. KSČM požaduje zvýšit nástupní plat lékařů, který jim v současné době znemožňuje založit rodinu.
