KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Celý život jeho srdce tluče nalevo. Do celostátní politiky se zapojil až po roce 1990, kdy to začal vnímat jako svou občanskou povinnost. A bylo to »tak trochu proti proudu a bez nároku na odměnu«, jak sám konstatuje. Nyní se uchází v dresu KSČM o post senátora v doplňovacích volbách na Praze 10 (volební obvod č. 22). Volby se konají již v pátek 19. a sobotu 20. září (první kolo), tedy dříve, než proběhnou volby komunální.

Jmenuje se Milan Neubert. To jméno znají členové Strany demokratického socialismu (SDS), představitelé Evropské levice, příznivci a »spojenci« v levicové platformě Spojenectví Práce a Solidarity (SPaS), ale i čtenáři našeho listu. Straně demokratického socialismu, jež je zakládající členkou Evropské levice, předsedá. Strana hlásící se k autentické levici udržuje nejtěsnější vztahy s KSČM a její členové se objevují pravidelně na kandidátkách KSČM. »Jako předseda SDS mohu prohlásit, že už dnes vůbec nehledáme odlišnosti na levici, ale že se snažíme dobrat toho, co nás spojuje a co může být společným minimálním programem,« říká k tomu.

Onen minimální program se snaží nalézat také na půdě SPaS, kde je jedním ze tří mluvčích. Často jeho jméno čteme pod prohlášeními SPaS k závažným politickým otázkám, a to spolu s populární levicovou ekonomkou Ilonou Švihlíkovou a někdejším ministrem zahraničních věcí a bývalým šéfem Valného shromáždění OSN Janem Kavanem. »Hledáme cesty, jak spojovat komunistickou a nekomunistickou levici, levicová sdružení a občanské iniciativy na platformě akční spolupráce,« hodnotí své zapojení do SPaS a dodává, vlastně vzkazuje nám všem, že chceme-li věci měnit, závisí to jen na nás. Jen my si rozhodujeme, zdali se tomu budeme věnovat, nebo budeme pasivní. Milan Neubert totiž věří, že občanský aktivismus má smysl, protože společenská změna je nutná.

Proti válce, za jednotu evropské levice

Když se nikdo z české politické scény, tedy z VIP politiků, neměl k nějaké akci v den stého výročí vypuknutí prvního světového konfliktu (28. července), vymyslely a uspořádaly občanské iniciativy včetně Spojenectví Práce a Solidarity happening Evropané proti válce, jehož hlavním heslem bylo satirické Švejkovo »Na Bělehrad!«. Vlastně »Na Moskvu!«. A Milan Neubert v úloze Dobrého vojáka Švejka, tlačený na invalidním vozíku a s berlemi, nezklamal.

Neubert cítil jako svou povinnost se nejen vyjádřit k výročí Velké války a nebezpečí dalších válečných konfliktů, které rozdmýchávají nezodpovědní politici především USA a Evropské unie. Stále pracuje na spojování levice a na jejím dialogu. Právě o tomto víkendu vyjel se stánkem SDS do hlavního rakouského města na slavnost listu Komunistické strany Rakouska Volksstimme. Ústřední heslo festivalu muselo být za pochodu upraveno na »Stavíme se na odpor – i dešti«, protože velkou část soboty ve Vídni intenzivně pršelo. Všichni to prý ale brali sportovně a s humorem, a když se odpoledne přece jen vyčasilo, na velké Jezuitské louce vedle Prátru ožily stany a stánky, v nichž se mísily levicové strany od komunistů, socialistů přes zelené až k Pirátům s mnoha občanskými iniciativami, na několika pódiích vystupovaly kapely, hrály kytary, děti se věnovaly hrám, zatímco dospělí diskutovali organizovaně, i zcela volně. A konzumovali z bohaté nabídky jídel a pití, kterou jim připravili především aktivní účastníci festivalu jako doplněk k idejím a představám, které šířili. Takové jsou Neubertovy čerstvé dojmy, které rádi zprostředkováváme i našim čtenářům. Protože levice žije! »Na festivalu bylo nádherně vidět, jak je rakouská levice barevná a zároveň vzájemně komunikující,« dodal kandidát, kterému je tak trochu líto, že něco takového nedokážeme uspořádat u nás doma...

Jeho osudem je fyzika

S venezuelským velvyslancem

Milan Neubert se narodil v roce 1955 a má tři dospělé děti. Titul RNDr. před jeho jménem odkazuje na jeho celoživotní obor a lásku – přírodní vědy. V jeho případě mu učarovala fyzika makromolekulárních soustav, tedy polymerů. Vede malou firmu zabývající se vývojem nových měřicích metod a provozních zařízení vybavených nově vznikajícími senzory a mikrokontrolerovou technikou. Popis jeho pracovní činnosti je pro laika těžko pochopitelný, ale voliči by mohli ocenit, že na dveře horní komory parlamentu ťuká odborník, jemuž jsou blízké takové vlastnosti jako racionalita, schopnost analýzy a posuzování alternativních řešení, schopnost poslouchat názory druhého člověka. To by se mělo cenit, protože to není běžné.

Práce ve výzkumu a vývoji jej zavedla i na Česko-čínské investiční fórum, které se konalo na sklonku minulého týdne na Pražském hradě. Milan Neubert neskrývá, že ve spolupráci s touto obrovskou zemí s nedozírným potenciálem se skrývají velké možnosti i pro uplatnění našich podniků, a hlavně pro pracovní příležitosti českých občanů. »Jsem rád, že se Česká republika konečně rozhodla pro plánovitou a intenzivní spolupráci s Čínskou lidovou republikou,« řekl radostně po skončení fóra.

Vzájemná důvěra

»Snažím se ve všem, co dělám, vždy vytvářet přátelské vztahy založené na vzájemné důvěře,« prozradil dále levicový kandidát něco ze své politické, ale i lidské výbavy. Mohu osobně potvrdit, že přesně tak vystupuje na poradách či jednáních SPaS, kde je nutno neustále hledat, co lidi levicového přesvědčení spojuje, nikoli rozděluje.

Milan Neubert má důvěru ve své kolegy ve vědeckém týmu, ve své politické spolupracovníky. Na důvěře staví i svou volební kampaň. »Kdybych byl občany zvolen senátorem, prosazoval bych společný postup těch, kdož sdílejí podobné cíle, a to jak v naší vlasti, tak všude jinde v Evropě a ve světě,« zavazuje se. A kromě toho říká, že »práci je třeba vrátit její smysl a důstojnost«. Té práci, jež je matkou pokroku, čestnou obživou pro lidi, ale i realizací lidských schopností, dovedností, znalostí a lidské invence.

Monika HOŘENÍ