Dokud mlčíš, jsi filozofem
Připomněl jsem si při onom poslechu Svět zvířat Jaroslava Haška, v němž bylo tolik nesmyslů, že to bylo až pěkné. Jenže to byl Jaroslav Hašek a ta novinářka, co v televizi »onu blbost« řekla, zatím neaspiruje na jeho velikost a jsem přesvědčen, že nikdy ani aspirovat nebude. Ano, minulý režim nebyl nadšen z »mániček« a jistě měl své protagonisty nebo jen protagonistky, kteří proti nim vystupovali. Bylo totiž, podle nich, v zájmu socialistické budoucnosti vychovávat lidi lepší, krásnější, spokojenější. Že to bylo i jinak, o tom není třeba pochybovat. Lidé nebyli nakonec ani lepší ani krásnější, a často ani spokojenější, i když ani dnešek takovou vizi nenaplnil. Dokonce na rozdíl od minulosti si takové cíle nedává. Tehdy šlo o »světlejší budoucnost«, dnes jde, otevřeně řečeno, jen a jen o peníze. Klišé vzešlé od Havla »o pravdě a lásce« budí už většinou jen úsměv, přestože prorežimní propaganda se snaží, seč může, je znovu v souvislosti s pětadvacetiletím od Listopadu oprášit. Ale jsme u onoho »komunistického zákona«, jímž se stíhali vlasatci. Byl, nebo nebyl takový zákon? Nebyl, jistěže. »Máničky« mezi námi žily a nebylo síly je zlikvidovat. Dokonce předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip před časem přiznal, že takovou »máničkou« byl. Dlouhé vlasy totiž neznamenaly odpor proti tehdejšímu režimu, ale příslušnost k jednomu směru hudby. Můj syn v jeden čas měl také delší vlasy. Ne, že by se mi to líbilo. Ale v rámci tolerance a rodičovské neschopnosti jsem to musel vzít na vědomí. Jistě, byli i tací, kteří horovali jiné muzice a nosili dlouhé vlasy jakožto vyjádření odporu k režimu. Nepochybuji o tom. Byli však i jiní odpůrci, kteří by si krk vlasy zarůst nenechali a přitom s Předlistopadem nesouhlasili. Ach, jak je to složité! Nakonec z toho je však jen jedno poučení: Když něco neznáš, měl bys mlčet. Staří Římané dokonce říkali: »Dokud mlčíš, jsi filozofem!« Jaroslav KOJZAR!
