Už nikdy více!
Asi každý zná pocit naprostého vzteku a absolutní bezmocnosti zároveň. Musím přiznat, že mi je dost často přivodí slovo ze šesti písmen. Poprvé to bylo někdy v dětství, když jsem se dozvěděl, co se přihodilo třicet let před mým narozením stejně starým i mladším dětem jenom proto, že bydlely v nesprávný čas na nesprávném místě. Opakovalo se to pravidelně i v pozdějších letech. Asi před sedmi, osmi lety jsem si tyto pocity přivodil znovu a dobrovolně - poprvé jsem se byl osobně podívat přímo na místě činu. A zařekl jsem se, že už nikdy více. Asi před týdnem to přišlo znovu. »…komunisté obec využili k propagandě a vytvořili z ní symbol morální komunistické vesnice vypálené nacisty… …bylo tam tehdy možná pět, možná sedm mužů buď členy, nebo sympatizanty tehdejší prvorepublikové komunistické strany, ostatní byli agrárníci, sociální demokraté, národní socialisté. Komunistů tam bylo naprosté minimum – v žádném případě nešlo o komunistickou vesnici,« uvedl historik Vojtěch Kyncl v rozhovoru pro Českou televizi. O víkendu jsem musel na ono místo jet znovu. Věděl jsem, kdo bude hned třikrát »hvězdou dne«. Program pietní akce začal ráno bohoslužbou na základech kostela svatého Martina, hodinu před polednem vedl modlitbu za 340 občanů, kteří se stali oběťmi nacistického vraždění, a nakonec slavnostně uvedl původní obraz Panny Marie. Materiály právě s jejími obrázky a doprovodným textem rozdávali přítomným mladí skauti. Dozvěděl jsem se, že obraz byl namalovaný na počest tehdejšího místního faráře. Začetl jsem se do textu a dozvěděl se, že »… se nechal dobrovolně uvěznit se svými farníky, aby nešli na smrt bez svátosti smíření, protože dobře věděl, že mnozí zlhostejněli a žili bez svátosti, nebo dokonce odpadli od církve«. Jistě jste poznali, že těch šest písmen tvoří slovo Lidice a že tou »hvězdou dne« je arcibiskup pražský a primas český Dominik kardinál Duka, jak bylo na jednom ze zmiňovaných materiálů napsáno včetně přetisku jeho vlastnoručního podpisu. Nehodlám řešit, proč právě tyto kartičky rozdávali mladí skauti, ani proč se právě on chopil téměř hlavní role při pietní akci. Už vůbec nehodlám rozebírat činnost některých jeho »spolusloužících« za války. Ani tentokrát jsem neměl dobrý pocit, který umocnilo i vědomí, že »Hrad« zde zastupoval »pouze« všudepřítomný protokolář Jindřich Forejt a ředitelka Odboru spisové a archivní služby Libuše Benešová. »Hradní pán« totiž dal přednost jednání o budoucnosti dálnic s Andrejem Babišem v nedalekých Lánech… A tak vlastně jediné, co mě potěšilo, byla značná přítomnost mladých lidí jak mezi návštěvníky, tak i mezi těmi, co kladli věnce. Zbyšek KUPSKÝ
