KSČM Frenštát pod Radhoštěm

V tomto týdnu se znovu bude jednat o sociálních návrzích komunistů a sociálních demokratů, které mohou mít rozpočtový dopad. Zopakujme si, o jaké se jedná a proč vlastně?

Do finále směřuje náš návrh na znovuzavedení nemocenské v prvních třech dnech nemoci s dopadem do -3 mld. Kč. Naopak úplné zrušení stropů odvodů na sociální a zdravotní pojištění s výnosem do +5 mld. Kč by mělo kompenzovat úplné zrušení poplatků ve zdravotnictví. Je tu také návrh KSČM na novomanželské půjčky s dopadem do 1 mld. Kč a návrh ČSSD na jednorázový příspěvek 2400 Kč penzistům (na tento tzv. 13. důchod by bylo zapotřebí asi 6 mld. Kč). Jednat se má i o návrhu na zvýšení mateřského příspěvku na loňskou úroveň s dopadem do -1 mld. Kč. Z rozpočtu ale bere i ODS, pokud projdou její návrhy na snížení spotřební daně z piva či přeřazení stravování v restauracích do nižší sazby DPH. Prezident Klaus v této souvislosti odmítá levicové návrhy na úkor deficitu a vyhrožuje svým vetem. To by samozřejmě bylo ještě do voleb možné přehlasovat. Spor o tyto zákony souvisí s nalezením potřebných pár miliard (což je v rozpočtech několik promile). Je to ale hlavně spor o to, zda náklady krize ponesou ti slabí, a nebo se bude hledat komplexnější a sociálně citlivější řešení.

Peníze nejsou. Co tedy udělat pro to, aby se deficit neměnil a návrh byl přijat?

Připomněl bych, že už v prosinci 2009 bylo sněmovnou doporučeno vládě kompenzovat výpadek příjmů v rozpočtu na rok 2010 výnosem z majetkového účtu (konkrétně u Státního fondu dopravní infrastruktury). Jde zejména o dividendy z podniku ČEZ a KSČM by je mimořádně zapojila i na jiné účely. Úspory lze nalézt i v již schváleném rozpočtu, ale pro letošní rok je manévrovací prostor skutečně omezen. Problém deficitu je třeba řešit dlouhodobě a ne ze dne na den. Rezervy jsou nepochybně i v lepší kontrole hospodaření s veřejnými prostředky. Podepsal bych i nápad na zvýšení kontrolní pravomoci NKÚ. Trvalým problémem je oblast daňové správy. Se zvláštním návrhem přichází znovu ministr Janota, který uvažuje o amnestii pro daňové úniky. Vychází z předpokladu, že lidé, kteří se vyhnuli zdanění v ČR, by přinesli peníze zpět, pokud by se vyhnuli trestu. Obávám se ale, že takový pardon by byl špatný příklad pro ostatní daňové neplatiče. Chceme snad zmenšit vykazovanou šedou ekonomiku tím, že ji zlegalizujeme?

Proč vlastně pravice je proti, vždyť jí to může sebrat hlasy voličů? Nemyslím si totiž, že by ji tak strašil špatný rozpočet...

Špatný rozpočet by měl strašit nás všechny. Argumentace krizí hospodářskou i krizí rozpočtovou ale pomáhá pravici prosadit svůj dlouhodobý záměr na omezení váhy státu a solidárního přerozdělování v ekonomice a na prosazení částečné privatizaci veřejných pojišťovacích systémů. Proto jsme na strategické křižovatce. Promyšlený výstup ČR z krize bude nejen páteří předvolební kampaně, ale i povolebního vývoje. Současná úřednická vláda je se svým omezeným mandátem v podstatě udržovací. Politické limity své existence těžko překročí, ale mohla by ve zbytku svého mandátu některé expertní úkoly alespoň nastartovat. Po věcném přístupu už voláme léta, krátkodobé politické zájmy jsou cestou do pekel. Otázkou je ovšem kvalitní zadání podobných prací. Premiér Fischer si nechal zpracovat tzv. Exit Strategy , kterou by odkázal svým nástupcům. Jde o nástin strategií, jak se vymanit z důsledků krize a současně provést fiskální konsolidaci (tj. snížit deficity státního rozpočtu v řádu přes sto miliard korun). Důležité bude jak tyto návrhy skloubí představy exekutivy s požadavky odborů a zaměstnavatelů.

Kde ještě vidíte rozpočtové rezervy, tedy pokud jsou nějaké?

Klasické rozpočtové rezervy vyčerpal už loňský rok. Pokud hovoříme o dalších úsporách, tak vláda rozhodla o vázání schválených investičních výdajů v jednotlivých resortech. Rezervy je ale třeba hledat nejen ve státním rozpočtu, ale v celém systému veřejných financí, kde se dnes pohybují více než dva biliony korun ročně. Přinesou např. dlouhodobě předražené dopravní stavby, financované ze SFDI opravdu dostatečný prorůstový efekt? Územní samospráva je také stižená krizovým propadem, ale šetřit se jistě dá. Stačí vzpomenout na kauzu pražského systému Opencard. Téma eliminace korupce je zajímavé nejen politicky, ale i národohospodářsky (celá šedá ekonomika je odhadovaná v ČR až na čtvrt bilionu korun). Je tu zejména oblast netransparentních veřejných zakázek, kterou veřejné finance protékají jako cedníkem. Je mnohem jednodušší říkat neinformovaným občanům, že je zase třeba si utahovat opasky, než říkat totéž kamarádům z různých firem. Čeká nás také složitá diskuse nad rozsáhlými úlevami a podporami. Objemově nejvýznamnější jsou státní podpory na stavební spoření či hypotéky. Stát za stavební spoření utratí ročně přes 15 mld. Kč. Je to ale produkt oblíbený mezi občany a jeho omezení narazí i na zájmy bank. Pokud se klienti doví předem o snížení, dá se očekávat nárůst smluv uzavřených ještě za starých podmínek, takže by k úsporám došlo až s časovým zpožděním a nároky na výplatu podpory by z počátku mohly paradoxně narůst. Jiná situace je u hypoték. Ty jsou drahé i přes státní příspěvek mladým (pokud je úrok nad 5 %). Lidé raději čekají jestli ceny nemovitostí půjdou ještě dolů a tak se hypoteční trh loni zúžil o 40 %.

V těchto dnech jsme se dozvěděli, že naše armáda dokonce bude nacvičovat ve Francouzské Guyaně, tedy v karibské oblasti, a i jinde v Evropě. Nejsou to vyhozené peníze, které by dokázaly, kromě nákupu drahých strojů, dokonce i letadel, pokud by byly stornovány, krýt zmíněné návrhy?

KSČM je kritická vůči zahraničním operacím naší armády obecně. Ale v době krize k tomu přistupuje i aspekt finanční. Nákladné byly zejména mise ISAF v Afghánistánu, ale také KFOR v Kosovu. V loňském roce nás to stálo přes dvě miliardy korun. Opoziční ČSSD ale v těchto otázkách často lavíruje, takže zatím beze změny. Rozhodující peníze jsou ovšem především v oblasti nákupu vojenské techniky (zejm. transportéry, obojživelníky, letadla). Nemluvě o nákupech, které skončily fiaskem (např. nefunkční padáky). To úzce souvisí s nedostatečnou diskusí o charakteru naší armády v budoucnu. Za těchto okolností by bylo více než na místě zvážit jak dál. Např. pronájem švédských gripenů končí a znovu se otevře otázka ostrahy našeho vzdušného prostoru. Resort obrany nyní hospodaří s cca 4 % státního rozpočtu. Ministr obrany Barták byl koncem roku z důvodů úspor i na poslaneckém klubu KSČM a při schvalování rozpočtu jsme některé dílčí škrty ve prospěch sociálních výdajů navrhovali. Zůstali jsme v tom ale opět sami.

Některé sdělovací prostředky v té souvislosti tvrdí, že koncem roku nebude dokonce ani na důchody. Ministr Janota to sice odmítl, ale proč najednou takový strašák?

Jde o debatu o dlouhodobé finanční udržitelnosti systému sociálního pojištění. Na penze mají důchodci nárok ze zákona. Pokud by výdaje převyšovaly nad příjmy, musí rozdíl dorovnat stát. Letos se počítá s výdaji na důchody kolem 340 milard korun a tento objem dále poroste. Hlavní problém je, že výběry pojistného zaostávají za platbami. Souvisí to především se současnou rostoucí nezaměstnaností a také se stagnujícími platy zaměstnanců. Tento problém opravdu nelze zlehčovat, jde o obrovský objem peněz. Je ale třeba odmítnout, že by byla jen jediná cesta řešení, a to pravicová reforma posílení kapitálového, fondového spoření. Je třeba jasně nad konkrétními čísly říci, jak udržet nejen finanční rovnováhu, ale i sociální jistoty. Znát pravdu, znamená znát potřebná objektivní čísla a nasimulovat možný vývoj v příštích letech. O těchto výpočtech uvažují ministr sociálních věcí Šimerka a ministr financí Janota, když chtějí oživit vládní expertní tým, aby ušetřili čas povolebním politickým debatám. My jsme v minulosti v podobném týmu už měli své experty (stejně jako v případě týmu akademika Pačese pro otázky energetiky). Informace z takového týmu mohou učinit politické debaty kvalifikovanějšími. Trend k stárnutí populace asi bude pokračovat, i když se aktualizují demografické projekce. Propočty by se měly ale týkat především vývoje nezaměstnanosti a vývoje neplatičů pojistného. KSČM trvá na zachování současného veřejného průběžného systému s tím, že je třeba otevřít otázku dalších zdrojů do tohoto systému (část daňového výnosu). Metodu připojištění či spořících účtů na stáří považujeme pouze za doplňkový a dobrovolný systém. Neustále připomínaná privatizace systému by jen bolestivě snížila solidaritu.

Existuje opravdu přímá úměra mezi počtem nezaměstnaných, tedy zvyšujícími se prostředky na příspěvek, a sociálními dávkami a důchody?

Logicky - čím méně lidí pracuje, tím méně lidí odvádí povinné odvody na penze, zdravotní pojištění. A tím více se musí platit na podporu v nezaměstnanosti a na různé další sociální dávky. I když krizový propad skončí, tak nezaměstnanost bude ještě stoupat. Oficiální odhady hovoří o rekordních číslech kolem 11 % za celou ČR. Boj s nezaměstnaností bude proto v nejbližších letech jednou z priorit. Problémem budou snahy vlády znovu zasahovat do zákoníku práce. Pomůže větší kapacita veřejných prací včetně jednodušších stavební prací. Subvence na pracovní místo u absolventů a handicapovaných také narovnají některé tvrdosti na trhu práce, ale nepřinesou kardinální řešení. Tím může být jen robustní hospodářský růst, ale jeho podpora chybí.

Bude nastolena změna týkající se progresivního zdanění... a propos, co říkáte onomu návrhu ODS na jednotnou daň osmnáct procent?

O jednotné, rovné dani mluvila ODS už před volbami v roce 2006. Tehdy její expert Vlastimil Tlustý mluvil o 15%. Šlo o stejnou sazbu u daně z příjmu i u daně z přidané hodnoty (u DPH by znamenala pokles u základní sazby a růst u snížené sazby). Topolánkova vláda mezi tím snížila daň z příjmu, ale u DPH ponechala dvě sazby a změnila je jen dílčím způsobem. Navrhované vytvoření jedné sazby DPH na 17 až 18 % by znamenal skok u zboží a služeb dosud zdaňovaných pouze 10 %. Opatření na straně příjmů budou muset být výraznější. Mohu proto ocenit, že i ministr financí Eduard Janota, popř. vládní ekonomický expert Miroslav Zámečník, mluví o výrazném zvýšení daně z majetku a připouští i pásmovou progresi u daně z příjmů. Jde nyní o to, o kolik. Některé návrhy (např. od KDU-ČSL) jsou opravdu jen symbolické. My bychom se vrátili k výraznější progresi. Návrhy na zvyšování nepřímých daní, zejména DPH, jsou však pro nás nepřijatelné.

V televizi nám tvrdili, že ono třicetikorunové všimné při návštěvách lékařů a lékárníků muselo být přijato, protože jinak by se v rozpočtu nenašly další peníze na zdravotnictví. Oněch třicet korun, které si nechávají lékaři a zčásti i lékárníci, je skutečně onou částkou, jež zabránila kolapsu? Proč ale nejde do zdravotnictví jako takového, ale do kapes jen některých?

KSČM je pro úplné zrušení poplatků. Jejich regulační funkce je absurdní a nezachrání ani zdravotnictví. Zrušením stropů by peníze v systému zůstaly v podstatě stejné. Lékárny nejsou tím, co strádá krizí a nutně potřebují poplatky. Daleko větší peníze unikají ze zdravotnictví v neefektivním lékovém systému díky seznamům léků a enormní preskripci.

Už prý v příštích týdnech bude Janotův tým pracovat na zásadách pro nový rozpočet. Víte něco o jejich záměrech?

Tato vláda musí připravit návrh na rozpočet na rok 2011. Tyto práce vždy začínají už od jara a po volbách na jejich dokončení už nebude mnoho času. Nový rozpočet by ale měl být zarámován do rozpočtového výhledu ve spojení se strategií snížení veřejného dluhu. Ale stejně důležitá bude podpora růstu a účinná průmyslová a proexportní politika. Investovat do výzkumu a vzdělávání, ale i do energetické bezpečnosti, ovlivní naši schopnost prosadit se v nových podmínkách. Vláda ale zatím uvažuje spíš o rozpočtové restrikci, než o dalších investicích do růstu. Investiční výdaje rozpočtových kapitol mají být snižovány po celé období 2011-2013, stejně tak národní dotační programy. Má prostě představu, že tak jak hospodářská recese přišla zvenku, tak ji vnější vlivy také ukončí.