KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Světaznalí ekologové se domnívají, že to bude především hynoucí životní prostředí, vyčerpání přírodních zdrojů a přemnožení lidstva, které srazí tento k smrti odsouzený systém nejdříve na kolena a pak na lopatky. Kdyby nezačalo radikální zachraňování životního prostředí surovin, a pokračovala populační bomba, nepřežil by ani nově příchozí autentický či kreativní socialismus, nemluvě už o nějakém globálním fašismu, který bohužel také nelze vyloučit. S tím lze souhlasit a doufejme, že budoucí socialističtí státníci budou oprávnění dědici idejí a činů takových géniů, jako byl hlavně Marx, Engels a Lenin. Nelze ovšem vyloučit, že kapitalismu bude zvonit hrana relativně brzy právě v podobě celosvětového zadlužování států, bank, firem a domácností.

Der Spiegel uveřejnil článek »Svět se topí v gigantických dluzích«, ve kterém se tvrdí: »Po finanční krizi z roku 2008 a nejdelší a nejhlubší hospodářské recesi po 2. světové válce se čekalo, že svět začne své dluhy snižovat. To se však nestalo, zadlužení stále roste a jen ve výjimečných případech se podařilo trend zastavit.« Světová média, podobně jako zmíněný německý týdeník, vychází z právě publikovaného 120 stránkového vědeckého materiálu, se kterým přišel McKinsey Global Institute (MGI), americký konkurent londýnského The Economist Intelligence Unit (EIU), o jehož ročence »Svět v roce 2015« stručně informovaly i Haló noviny.

Zmíněný MGI je výzkumnou odnoží McKinsey+Company. Byl zřízen v roce 1990. MGI se soustřeďuje na 20 zemí a 30 sektorů světového hospodářství a v současnosti je zaměřen na tato témata: produktivita a růst, přírodní zdroje, pracovní a finanční trh, vliv vývoje 3. a začínající 4. průmyslové revoluce a inovace vůbec, jakož i na urbanizaci. Studií MGI využívala také skupina 800 expertů, která připravovala Světové ekonomické fórum v Davosu, jehož účastníci obdrželi 60 stránkový materiál nazvaný »Globální rizika 2015«, i mnohem rozsáhlejší »Report o globální soutěživosti 2014-2015«, kde je pochopitelně pasáž i o konkurenceschopnosti Česka, Slovenska atd. Naše média věnovala Davosu bohužel celkem malou pozornost. Nemělo jim uniknout, že poprvé jako největší riziko byly uvedeny ozbrojené konflikty mezi státy i uvnitř zemí. Zmíněno je 28 rizik, jsou rozdělena do čtyř skupin: geopolitická, ekologická, ekonomická a sociální. Z textu je patrný vliv i Thomase Pikettyho, jehož knihu o kapitalismu v 21. století označil The Ekonomist za bestseller roku 2014, dokonce hlavně v Americe.

Světový dluh činí 199 biliónů USD

Studie MGI pracovala s podklady z 22 států, členů OECD, a z 25 rozvíjejících či rozvojových zemí. Globální zadlužení států, finanční sféry, podniků a domácností činilo v roce 2014 neuvěřitelných 199 bilionů USD, což je 286 % hrubého světového produktu. Z toho 58 bilionů šlo na vrub veřejných dluhů, 56 bilionů se týkalo nefinančních firem, 45 bilionů finančního sektoru a pouze 40 bilionů USD šlo na konto domácností. Od roku 2007 vzrostl globální dluh o 57 bilionů USD, tj. O 17 %.

V roce 2007, kdy začala série známých krizí, činil světový dluh 142 bilionů USD, tj. 269 % hrubého světového produktu. Za pozornost stojí, že tehdy byly na prvém místě nefinanční korporace (38 bil. USD), pak teprve finanční sféra (37 bil. USD), veřejné či státní dluhy činily tehdy 33 bilionů USD, podobně jako dluhy domácností.

Zajímavé je srovnání s rokem 2000, kdy se zhroutily trhy s informační technologií, kde bublina narůstala během 90. let 20. století. Světový dluh tehdy činil »pouze« 87 bilionů USD, což bylo 246 % tehdejšího hrubého světového produktu. Veřejné dluhy činily 22 bil. USD, firemní však 26 bil. USD, ve finančním sektoru šlo o 20 bil. USD a na domácnosti připadlo »pouze« 19 bil. USD.

MGI uveřejnil už v lednu 2010 i v lednu 2012 podobné studie o světových dluzích. Byl také v kontaktu se známými universitami, zmíněn jako konzultant je například Ken Rogoff, o jehož názorech jsme v Haló novinách několikrát psali. Jako zdroj slouží pochopitelně materiály MMF, SB, jakož i centrálních bank v řadě zemí, včetně naší ČNB.

Řecko až na sedmém místě

MGI přinesl tabulku 47 zemí, u kterých je uvedeno separátně zadlužení v nefinanční sféře a zvlášť ve finanční. Pokud jde o první zmíněnou sféru, čeká čtenáře šok. Řecko je až na 7. místě, jeho dluh byl v roce 2014 ve výši 317 % řeckého HDP, zatímco před ním je Japonsko (400 % HDP), Irsko (390 % HDP), Singapur (382 % HDP), Portugalsko (358 % HDP), Belgie (327 % HDP), Nizozemí (325 % HDP). Proč je právě Řecko pod takovou palbou, že mu hrozí vypuzení nejen z eurozóny, ale i z EU? To chce samostatný článek. Za Řeckem je Španělsko s 313 % HDP, překvapivě Dánsko (302 % HDP) a Švédsko (290 % HDP). Uveďme ještě aspoň USA (233 % HDP), Čína (217 % HDP), Německo (188 % HDP), Rusko pouze 65 % HDP. Česko je na 33. místě s tím, že dluh státu, firem a domácností reprezentuje 128 % našeho HDP. Takže z tohoto hlediska jsme na tom lépe než Norsko s jeho 244 % HDP.

V materiálu MGI se píše: »Dluh zůstane významným nástrojem rozvoje globálního hospodářství, má-li se rozvíjet investování do infrastruktury, podporovat podnikání a urbanizace. Avšak přílišné zadlužování a jeho růst, ať už jde o sféru veřejnou nebo soukromou, brzdí růst HDP, zvyšuje rizika finanční krizí a vyvolává hluboké ekonomické recese. Je potřeba vypracovat nástroje, které budou růst zadlužování brzdit a případně i snižovat. Lépe jsou na tom země s rozvíjející se či rozvojovou ekonomikou, které se od roku 2007 podílí 47 % na růstu světového dluhu nefinanční sféry. Zadlužení v těchto teritoriích je v průměru ve výši 121 % HDP, zatímco u vyspělých států jde o 280 % HDP. Výjimkou je pouze Čína, Malajsie a Thajsko, kde zadlužení je z hlediska své velikosti a růstu obdobné jako v OECD.«

Pokud se bere v potaz pouze zadlužení států, od roku 2007 toto vzrostlo ve vyspělých zemích o 19 bilionů USD, zatímco v rozvíjejících se a rozvojových zemích šlo o »pouhých« šest bilionů dolarů.

Studie MGI věnuje mimořádnou pozornost Číně, jejíž zadlužení se od roku 2007 zvýšilo čtyřnásobně a polovina směřovala do nemovitostí, zatímco stínové (tj. nebankovní) bankovnictví vzrostlo o 36 %. Pokud se vezme v úvahu čínské zadlužení jak ve sféře finanční tak nefinanční, šlo o 282 % HDP, ovšem v Jižní Koreji se jednalo o 286 % HDP, v Austrálii o 274 % HDP, v USA o 269 % HDP, v Německu pak o 258 % HDP a v Kanadě o 247 % HDP. To jsou čísla z roku 2014. V roce 2007 činilo výše zmíněné zadlužení Číny jen 158 % HDP.

Dluhy vyspělých zemí jsou nesplatitelné

Před intelektuály z řad radikální levice stojí otázka, jak zhodnotit tento vývoj především na Západě. Málokteré téma vyvolává mezi experty nejrůznějšího světonázorového zaměření takové vášně, jako právě dluh. Byl to J. M. Keynes, který sejmul z veřejného dluhu nálepku nepřípustnosti a učinil ho aktivním nástrojem hospodářské politiky států. Od 70. let začal neoliberálně orientovaný MMF prezentovat zadlužování jako cestu do pekel. Tyto názory kritizoval například J. Stiglitz ve své knize »Jiná cesta k trhu«. Vliv zadlužování je stále menší, pokud jde o ekonomický růst. Globální zadlužování vzrušuje i takové organizace jako je CIA, která o něm pojednává ve svých každoročních »Factbook«.

Je evidentní, že zadlužování je břemenem i malé země, jako je Řecko s jeho nepřiměřeným zbrojením, které si na něm vynucují jiné státy, hlavně Německo, zatímco Berlín na řecký dluh poukazuje jako na vinu pouze Řeků. Žádá se po nich, aby prodávali své ostrovy, a utrženými penězi spláceli. V naprosté většině zemí Západu se celý dluh nikdy nesplácel, splácely se hlavně úroky. Dluhy všech vyspělých zemí jsou totiž jako celek nesplatitelné. O dluhu se mluví hodně, aby se odváděla řeč od nezaměstnanosti, růstu sociálního napětí, o nerovnosti.

Berlín přišel v roce 2009 s návrhem ústavního zákona vyrovnaných rozpočtů, který byl také schválen. Financial Times to prohlásil za »ekonomickou negramotnost a morální křížovou výpravu«. V eurozóně přišel Berlín s návrhem dokumentu nazvaném »Fiskální kontakt«. Mezi povinnostmi států má být každoročně strukturálně vyrovnaný rozpočet. Merkelová žvaní o švábské hospodyňce, která se umí v krizi uskromnit a šetří. Pozitivní dopady úspor v krizi vyvrátil už Keynes. Ukázal, že větší úspory mohou vyústit v propad HDP.

O to, že Západ čeká »japonská nemoc«, či jak vládnout veřejnými financemi si přečtěte v sobotních tištěných Haló novinách.

Jaromír SEDLÁK