KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Chci využít semináře, abych vyložil politiku, strategické vize, priority a taktiku KSČM do r. 2010, tj. do předpokládaných řádných parlamentních voleb v České republice. Dělám to proto, abychom si uvědomili, v jaké jsme situaci.

Výsledkem české politiky je debakl

Vycházím z velmi pravděpodobného předpokladu, že jakkoliv se prohlubuje krize české politiky, krize autentičnosti, tak v našich tzv. demokratických stranách roste neschopnost něco udělat. Říkám schválně toto tolik používané sousloví, abychom si uvědomili, že pro ně je pojem demokratická strana spojen s korupcí, s realizací vlastních zájmů, s realizací zájmů těch, kteří je zaplatí, a nikoliv s vizí české společnosti. Problém je v tom, že výsledek české politiky je debakl - vnitřní i zahraniční.

Dochází ke snížení vážnosti role České republiky v mezinárodním společenství, a to v situaci, kdy máme předsedat evropské 27 . Nebudu se tím podrobněji zabývat, jen připomenu některé věci. Nechci totiž vstoupit do teritorií, která ovládají mnohem lépe než já oba zde přítomní páni profesoři Jan Keller a Oskar Krejčí.

Krize horší než roku 1929

Chci ovšem připomenout, že v současném období je výrazně moderován mezinárodní proces. Je to finanční a určitě dlouhodobá krize amerického dolaru. Jestli někdo říká, včetně ministra financí ČR, že se nás to nedotkne - tak lže. Někdo říká: Ne, nejde o krizi černého pátku na newyorské burze z roku 1929 . Ano, nejde - tato krize může být horší. Dopady budou nejen na Velkou Británii, Itálii, kde se už projevily, dopady budou nejen na Českou republiku jako na subjekt mezinárodního práva, ale budou zejména na občany!

Jde o to, že se této krizi musíme nějak postavit. Musíme se jí postavit jako lidé a pochopit, že každý stát je také ovlivněn tím, jak se lidé podílejí na jeho procesech, jak je lidé ovliňují, jestli je chtějí zneužít nebo využít, anebo jestli je chtějí řešit.

Čeští vojáci jako okupanti

Co je problémem nebo největším problémem vnitřní politiky? Je to negativní dopad účasti Armády ČR na agresivních válkách Bushovy administrativy. My nejsme jenom na Balkáně, my jsme v Afghánistánu a Iráku a jsme oním pověstným trojským koněm USA v Evropě. Kolega z Polska může říci, že nejsme sami, že druhým koněm nebo jezdcem na tomto koni v evropské 27 je Polsko.

Problém je v tom, že naše vojáky v Afghánistánu, Iráku, a už ani na Balkáně nevítají jako ty, kteří by tam zprostředkovali mírové urovnání. Naši vojáci tam jsou terčem útoků jako okupanti - to je problém, politický problém ČR!

Militantní vláda reakce

Aby nebylo dosti špatných zpráv, je třeba si říci, co se vlastně odehrává nebo jaký je tón české vládní politiky.

Topolánkova koaliční vláda je směsice militantní, neokonzervativní pravice, politiků, kteří plní zahraniční zadání, včetně různých kšeftů, a reprezentantů historické evropské reakce. Neznám stát, kde by se člověk, který se musel uklidit z politické scény, stal ministrem zahraničních věcí takového státu, jako je náš. A nemusím připomínat jiné prvky, např. katolický klér, či další ekonomicky a politicky vyčpělé teze.

Z toho si sami položíte otázku, která je základní: jaké má riziko krize, která přichází i do českého státu? Jaké aktivní kroky vláda udělá, aby občané naší republiky vůbec byli schopni krizi přestát?

S vysokou pravděpodobností se dá odhadnout, že neučiní žádný krok, protože aktivní hospodářská politika podporující ekonomický růst zjevně není prioritou české vlády. Je však s podivem, že stejným způsobem se chovají představitelé českého bankovnictví, a to jak ČNB, tak komerčních bank. Chlácholení veřejnosti, že v české ekonomice žádná krize není, je vytíráním zraku. Ubezpečujeme se tím, že v ČR budeme dosahovat nadprůměrný trend rozvoje, protože realizujeme reformy - či případněji deformy - české ekonomiky. Ony však nemohou vyřešit tento problém.

Česká ekonomika je výrazně závislá na automobilovém průmyslu. Škoda auto do konce roku zastaví výrobu jen prý na dva dny. To, kolik bude dalších dnů volna, včetně Vánoc, ještě nevíme, ale předpoklad je mnohem vyšší než kdykoliv v minulosti.

Odbory krizi předvídaly

Jediný, kdo v této chvíli podal jakési ekonomické stanovisko a upozornil na blížící se krizi, je kupodivu skupina ekonomů kolem ČMKOS. My jsme se jejich analýzou z 15. dubna letošního roku zabývali. K podobným závěrům, žel později než v odborech, dospěly i naše týmy v odborném zázemí. Protože jsme si vědomi zmíněné krize, museli jsme vypracovat jiný koncept, předložit české veřejnosti alespoň v náznacích, že existuje politická síla schopná řešit problém, který se do ČR ne blíží, ale který je tady a doutná pod povrchem.

Korupce vyprázdnila českou politiku

Zmínil jsem se o ČR - kolik je zde korupce, kolik uplácení, že už je to věc, o níž si zpívají vrabci na střeše. Vždy se to zametlo pod koberec. Až letos, když vznikla na konci srpna kauza Jana Moravy, do té doby neznámého poslance ODS, bylo zjištěno, že to není tak jednoduché, že zametání pod koberec může též znamenat, že když jí bude moc, tak se špína vyvalí z druhé strany. A rázem po pěti letech máme zpět kauzu Kořistka, znovu se se lidé baví o tom, co se odehrálo r. 1996, když Josef Wagner přeběhl do tábora ODS a hlasoval s ní, aby udržel menšinovou koaliční vládu Václava Klause u moci alespoň do krize v r. 1997. Znovu se ukázalo, kdo je pan poslanec Teplík, který kandidoval za ČSSD a pak byl u ODS. Znovu se ukázalo, že nebylo tak bezkonfliktní přeběhnutí pánů Pohanky a Melčáka, a mohli bychom se zabývat i jinými kauzami, které dříve hýbaly českou politikou.

O co jde? Jde o to - a nestydím se zde citovat Václava Klause, protože to je pravda, kterou KSČM říkala mnohem dříve, ale jestliže to řekl prezident Klaus, tak, pravděpodobně se znalostí sobě vlastní poměrů uvnitř ODS, to už i pojmenoval - že tam o žádnou politiku nejde. Když jsme my poprvé uvedli - myslím, že to byl Míla Ransdorf - že nejde o politiku, že jde o vyprázdněné pojmy, které nemají žádný obsah, že jim jde pouze o metodu vládnutí, o ovládání české společnosti pro své vlastní zájmy, tak někteří tvrdili, že jsme se zbláznili, že komunisté vyhrožují, že malují čerta na zeď, že jsme bůhvíco. Když totéž začali říkat intelektuálové, na které situace dolehla na vysokých školách, tak také tomuto tvrzení nikdo nepřikládal pozornost. Proč také? Když takové názory zveřejnily Haló noviny, možná Právo, mlčelo se. Česky psaný německý tisk, ať už jde o Mf, Lidové noviny nebo Deníky, nic takového však nepsal. Až teprve větu pana prezidenta nemohly tyto noviny pominout a psaly o něm div ne jako o agentovi cizí moci. Proč? Protože skutečně o občana ČR žádné jiné politické straně nejde.

Nejde o občany, nýbrž o privatizační moc

Jde jim o pouhý boj o moc, o to, kdo bude u privatizací, kdo bude u přidělování veřejných zakázek, kdo bude u toho, když se budou rozdělovat státní peníze. Jde jim o to, jak se budou rozdělovat veřejné prostředky, komu se dají. A když už nebude co privatizovat, tak zprivatizujeme zdravotnictví, sociální systém, zprivatizujeme zdravotní pojišťovny. Přece nenecháme tok 200, 250 miliard korun jen tak, aby probíhal prostřednictvím státních institucí.

Neexistuje veřejná debata

Toto vše nám nabízí česká politika. My jsme si proto museli položit otázku, jak se k tomu KSČM postaví. Problém jsme teoreticky, ale i v praktické podobě - z pohledu tvorby volebního programu, tvorby politického programu na sjezdu - zformulovali. Avšak kde to skončilo? Skončilo to ve chvíli, kdy jsme se usnesli. Znovu jsme se svými argumenty zůstali jen ve stranických organizacích, znovu jsme je dokázali sdělit jen malé části veřejnosti.

Nepodařilo se, aby problémy dneška se staly záležitostí veřejné debaty a vlastně ani to nesmí být její záležitostí. Kdyby se o nich totiž mluvilo, tak by lidé kladli otázky, a ty by byly pro vládu možná mnohem nepříjemnější, než otázky, které podávají poslanci v rámci interpelací, kdy jich lze položit pouze omezené množství a je omezena doba, kdy se interpelace mohou konat.

Čína nedrží USA, ale sebe

Pokusím se ještě vysvětlit, v čem spatřuji počátky velké globální ekonomické krize. Přiznávám, že mnoho nevíme o jejích samotných podmínkách, ale určitě víme, že už teď se bezprostředně v USA čtyři miliony lidí dostaly do situace, že ztratily byty, domy a že nesplacené účty vedou k pádu dalších ekonomických subjektů. Věřitelé totiž požadují další, pro většinu lidí nesplnitelné, záruky. A stejné záruky budou požadovat i jiní věřitelé a jinde.

V jedné úvaze jsem četl, že Komunistická strana Číny je vlastně největším kapitalistou a svoji ekonomikou podporuje americký imperiální systém. Mám s čínskými komunisty docela dobré vztahy, ale nejsem přesvědčen, že by Čína chránila imperiální zájmy USA. Určitě však chrání své národní ekonomické zájmy! Její přebytek platební bilance je totiž tak velký, že USA jim nabídly nejdříve dluhopisy - ty Čína vlastní z velké části - a poté jim nabídly, když čínští ekonomové viděli zoufalou situaci americké ekonomiky, akcie velkých společností. Důkazem je, že ČLR přestala nakupovat nebo omezila nákup airbusů a začala kupovat boeingy - vlastně své stroje, protože vlastní velkou část Boeingu. Tím pádem začala podporovat efektivitu vlastního ekonomického subjektu, byť na území USA.

Až budeme znát informace z jednání mezi finančními institucemi, z arabského světa a Číny se Spojenými státy americkými, budeme se možná divit, v jak hluboké krizi onen vzývaný kapitalistický systém je. Čína totiž potvrdila úmysl poskytnout prostřednictvím svých bank se státní účastí Američanům sérii krátkodobých a pro americké občany výhodných půjček. Ale s podmínkou, že americká vláda umožní dlužníkům ručení konkrétním reálným americkým majetkem, protože na americké dluhopisy Čína už nemá náladu.

Hazard bohatých zaplatí občané

Situace v globální ekonomice je mnohem složitější, než byla kdykoliv v minulosti. Bude záležet na teoretické sféře, abychom byli schopni zmodelovat průběh krize.

Co je problémem? Žádný z neoliberálních a neokonzervativních konceptů se nezabývá lidskými osudy. Nezabývá se tím, co se stane nejen s jednotlivci, ale s celými společenskými a sociálními skupinami a - přidržím se staré terminologie - co udělá se společenskými třídami, co udělá s celými národy, ale také co udělá např. se společenstvími, jako je Evropská unie. Jestli totiž něco přinesla tato krize, tak krizi velkých iluzí. Už nemohou hovořit, že kapitalismus je věčný a přirozený s neviditelnou rukou trhu. Míla Ransdorf na VV ÚV KSČM poznamenal, že největším propagátorem našich myšlenek je George Bush mladší, protože pochopil, že když dluhy nezestátní, že se mu ekonomika rozpadne pod rukama.

V čem je ale problém? Že tzv. legální zisky bývalých manažerů bank a hypotečních ústavů zaplatí američtí občané. A kdyby jenom američtí, zaplatí je český občan, zaplatí je občané Evropy. Tito manažeři, samozřejmě legálně, vydělávali miliony měsíčně. Stejně jako miliony měsíčně legálně vydělávají manažeři v ČR na úkor těch, kteří berou 10 000 Kč. Když jsme na to upozorňovali, tak to nikoho nezajímalo, protože zde byl ekonomický výsledek privátního subjektu. Najednou ale debakl této ekonomiky má zaplatit zase stát z daní těch, kteří jsou nejchudší.

Zastavme se u české ekonomiky. Co navrhuje Miroslav Kalousek, co navrhla ODS? Nechci mluvit o sociálním systému, jen o daňové oblasti. Nejde o žádnou daňovou rovnost, jde o nejhlubší útok na ekonomickou situaci občanů. Zvyšují se nepřímé daně, které nemají žádný sociální význam, snižují se daně přímé, takže už vůbec nevyjadřují přínos jednotlivého občana, jednotlivého plátce daně ekonomice. A zastropovány jsou sociální dávky, takže do sociálního systému jde od nejbohatších k lidem méně ap. V absolutní částce samozřejmě plyne víc, ale jen kvůli tomu, že jejich plat je několikanásobně vyšší. Teď nemyslím v desítkách, ale ve stovkách jednotek vyšší, než je plat průměrný. A přitom ti, kteří sice legálně nabyli majetek, když pobírali 10 milionů měsíčně, jsou dnes neodpovědní za to, že firma, ve které velké platy brali, krachla? A stát jí zaplatí, stát ji sanuje, aby o práci nepřišlo tu 10, tu 30, tu 100 tisíc lidí. Mohli bychom dávat mnoho konkrétních příkladů, ale jistě každý ze svého okolí nějaký znáte.

Pád iluze o síle slov občanů

Druhá iluze, která padla, je o občanské společnosti, o společnosti svobodných občanů v nepolitické politice. Dokonce jsme dostávali otázku, co máme proti pravdě a lásce? Proti pravdě a lásce nemám osobně vůbec nic, chtěl bych, aby mezi lidmi byla pravda a láska, je mně blízké vyznání Mistra Jana Husa. Řekněte mi ale, co může být dobrého na nepolitické politice? Co může být dobrého na tom, že se zakrývá skutečná podstata dějů? Co může být dobrého na tom, když říkají, jak je důležité, aby měli lidé možnost mluvit, když možnost veřejně vyjádřit svůj názor máte akorát tak v hospodě, ale do televize, do rádia, do novin se nedostanete? Kdo vám tam pustí článek? Kolikrát jste konfrontováni s tím, že tam vůbec neslyšíte názory, se kterými se běžně setkáváte na ulici?

Svobodu slova si uzurpovali sami pro sebe nikoliv redaktoři, ale vydavatelé novin a vlastníci médií. Ti mají svobodu slova, protože v informační společnosti je informací tolik, že skutečná informace se na povrch ani nedostane.

Slova a činy

Nyní jsme si připomínali svatováclavské dny, že slavíme 1100 let od narození sv. Václava, a že to bylo přiklonění českého národa ke křesťanských hodnotám. K jakým hodnotám? K tomu, že sice říkáme miluj bližního svého , ale jak dodáváme my v jižních Čechách: kde můžeš, kopni ho . To je problém: rozpor slov a činů.

Včera jsem viděl nechvalně známý pořad pana Krause Uvolněte se, prosím . Milan Kňažko, který byl v něm hostem, se přiznal k tomu, že zakládal postupně šest politických stran a řekl, že už ho politika nebaví, že tam nic dobrého nenajde. Ano, nenajde, protože už z toho nemá pro něj ten efekt, jako míval dřív. Ale přiznal, že to nejhorší je, že jedna věc se v politice říká a druhá dělá.

Připomenu v této souvislosti souboj ve sněmovně, jak mě k tomu vyzval Karel Klimša. Ano, to byl válečný konflikt, protože šlo o to, jestli to, co někteří slíbili ve volbách 2006, jsou nejen schopni, ale zejména ochotni plnit. Oni ale sliby plnit nechtějí, protože platí, co říkal Mirek Topolánek před volbami: Kdyby lidé věděli, co budeme chtít dělat, tak nás nevolí. Ale lidé to pochopili až po několika letech.

Teď jde o to, jestli to pochopení bude jen o sobě - tj. že pochopili, že byli podvedeni, nebo zdali to bude pochopení pro sebe - tzn. že se nenechají televizí, rádiem a novinami naštvat tak, aby zůstali sedět v hospodě nebo doma a nedošli do volební místnosti. Zdali pochopí, že politiku pro sebe mohou udělat jenom tím, že půjdou a odevzdají hlas ve volbách, že se pokusí změnit politiku. Pokud to občané neudělají, tak debakl české politiky bude pokračovat, protože ti, kteří jsou na takové politice na úrovni krajů závislí, ti tam přijdou. Jejich synáčkové, manželky, strýčkové, tetičky... - ti k volbám půjdou, aby pan hejtman byl znovu hejtmanem, aby struktura pod ním zůstala. A jestliže k volbám přijde 30 % obyvatel a 10 % je takto závislých na krajských funkcích, tak těchto 10 % udělá opět nejméně 30 % výsledku ve volbách. A oněch 70 %, které se voleb nezúčastní, bude mít možná jen šanci v hospodě nadávat na poměry.

Proti tomuto myšlení se musíme postavit s plnou energií. Je před námi úkol situaci změnit. Proto s plnou vážností vyslovuji svou prosbu: pojďme za těmito lidmi. Řekněme jim: Rozhodněte se! Rozhodněte se ne podle tváře, ne podle slibů, rozhodněte se podle toho, jestli lidé, kteří vám něco říkají, to také dělají. Jestli jsou tito lidé ochotni nastavit svá záda, aby nesli těžké závaží, těžký úkol změny politických poměrů! A říkám s velkou radostí a chutí, že KSČM je toho schopna. Určitě nejsme jediní, ale jsme takovou silou, která to opravdu může změnit, protože my nemáme lidi zasažené krakaticí, my nemáme mezi sebou ty, kteří by brali úplatky, my nemáme ty, kteří by přeběhli do druhého tábora a zradili volební program. To je náš základní rozdíl od ostatních. Tím neříkám, že v jiných politických stranách nejsou jednotlivci, kteří by nebyli poctiví. Ale tento moment je rozhodující pro změnu politiky.

Zodpovědnost k členské základně

Čím je způsoben? My v KSČM ještě máme odpovědnost vůči vlastní členské základně. Tato členská základna je nejširší a i když má svůj věk, tak pořád je před námi pokora vůči těm, kteří rozhodli, že můžeme funkce vykonávat. To není samo sebou, protože žádný z nás, který vstoupil do sněmovny, tím nekoupil chytrost. Žádný z nás se nestal lepším, jenom všechno co je v nás, odevzdáváme své práci. To prohlašuji zcela odpovědně.

Pokusil jsem vysvětlit, proč existují iluze a proč byly zbořeny právě zmíněnou krizí. V Čechách tak ještě zcela není, ale i poslední iluze brzy skončí. Chtěl bych, abyste tyto iluze pomohli rozbourat, abyste lidem řekli, že politiku musí dělat lidé pro sebe, že ji musejí dělat s lidmi pro lidi, tedy tak, jak také zní naše heslo.

Dopady krize v Evropě a ČR

Nejvyšší ztráty v Evropě zaznamenala švýcarská banka UBS - minus 37 mld. amerických dolarů a není to číslo konečné, dále německá Bayern - minus 4,3 miliardy eur, americká West Bank - minus 1,6 miliardy eur, Deutsche Bank zatím očistila portfolio o 7,6 % akcií firmy Oerlikon, švýcarské zbrojařské firmy. Očištění proběhlo prodejem ruskému podnikateli Viktoru Vekselbergovi.

Vraťme se do ČR k našim současným držitelům moci, kteří jsou zaměřeni na peníze zahraniční provenience. Česká vláda si říká, že unesou toto podnikatelské riziko. Nikdo nepochybuje, že jedním z nejbohatších mužů v ČR je Zdeněk Bakala, spolumajitel OKD. Je bohatý, ale ještě před půl rokem byly jeho akcie velmi bonitní, pak klesly o jednu třetinu své hodnoty. Developerská firma ORCO, která je tzv. tahounem naší burzy a představovala fantastické plány na přestavbu nádraží Bubny za 15 miliard eur, neplánuje nyní žádnou akvizici. Došly jí peníze. Zbavila se naopak bombastických průmyslových a kancelářských budov v ceně nejméně 200 milionů eur a její potíže pravděpodobně neskončily. Zajímavé je, jaký rozkvět zaznamenala firma AAAauto.cz, firma Vratislava Kulhánka, bývalého ředitele Motoru České Budějovice, později ředitele Škody Auto. Ta zaznamenala takovou ztrátu, že přestává vytvářet nová prodejní místa a zavírá stará.

Domníváte se snad, když vládu nezajímají tito velcí podnikatelé, že ji budou zajímat české domácnosti? České domácnosti mají půjčky, úvěry a dluhy 1000 miliard korun, z toho 600 miliard jsou stavební hypotéky, 200 miliard spotřebitelské úvěry a 200 miliard úvěry z nebankovní sféry. Ty jsou nejrizikovější, požadují až 30 a více procent úroků. Bohužel těchto 200 miliard je zvláště nebezpečných, protože ty, co se půjčovaly v nebankovních sektorech, jsou v podstatě úvěry, které budou probíhat - řekl bych v těžce šedé ekonomice - a lichva byla nebezpečím v každém systému. Čili i tady se brzy dostaneme do potíží.

Soumrak v nových podmínkách

Soumrak neoliberálních a neokonzervativních iluzí ale přichází do nové společenské zkušenosti. Globální mocenská politika na mezinárodní scéně v podstatě obnovila pojem - řečeno v uvozovkách - třídního boje mezi prací a kapitálem. Říkám v uvozovkách záměrně, protože společenské skupiny, které jsou odděleny od kapitálu, jsou tak obrovské, že nemohou ani sloužit jako pojem jednotné ekonomické skupiny nebo společenské skupiny. To nikdy tak nebylo. Asi se nespletu, když řeknu, že většina kapitálu ve světě patří asi 80 rodinám a ty ostatní jsou, promiňte mi, trpaslíky mezi těmito 80 multimiliardáři.

To je problém - staré schéma svým způsobem neplatí. Platí jen to, že tento souboj nastal. Právem lze předpokládat, že důsledky krize se promítnou do mohutných sociálních pohybů uvnitř jednotlivých kapitalismů, protože vývoj v těchto systémech je nestejný a budou ovlivňovat mezinárodní politickou scénu. Ožebračování širokých vrstev, změna ve struktuře a počtu vlastníků, přeměna bohatých v chudé a chudé v ještě chudší se nezbytně promítne do způsobu chování a myšlení společnosti a do změn vnitřních politických poměrů a politických sil. Není univerzální. Těch globalizací je víc, jsou formovány mocenskými zápasy a silami různých kulturně civilizačních prostředí a podle jejich podmínek.

Globální centra moci

Existují globální centra moci a vlivu a jejich pilotní státy vyjdou zřejmě z krize oslabeny. Vyjde z krize oslabena určitě Evropská unie, protože nemůže ustát své spojení s USA, vyjdou oslabeny samotné USA a předpokládám, že naopak posíleny vyjdou Čína, Rusko, Indie, Brazílie a určitě některý stát v arabském světě. Když jsem o tom hovořil loni na řeckém ostrově Rhodos, že předpokládám sedm center globální moci, tak jsem nebyl jeden z prvních, ale podle mého soudu jeden z prvních ve střední Evropě.

Šance pro socialismus

Tyto teorie už jsou dlouho vykládány ve světě a existuje poznatek, který je spojen s jednou nadějí: že existuje reálná možnost levicového, reálná možnost socialistického řešení problémů současného globalizujícího se světa a v tom případě je i reálná možnost socializace evropského projektu a záchrany naší vlasti.

Politická blbost a ekonomická chtivost

KSČM nepovažuje za potřebné vést odborné a politické diskuse o počínající krizi poté, co je zřejmé, že krize existuje. Nestojíme na straně těch, kteří lehkomyslně tvrdí, že nejde o nic neobvyklého a závažného. Naopak soudím, že česká ekonomika a společnost, český stát, nejsou v dobré kondici pro řešení krize. V ČR existuje relativně malá otevřená ekonomika, která je výrazně závislá na vnějším prostředí a její struktura je ovlivněna stále výrazněji ekonomickými monokulturami, ať už jde o automobily, těžbu a zpracování dřeva apod.

K tomu lze uvést příklad. Když jsme se rozhodli po naší návštěvě delegace zemědělského výboru, vedenou místopředsedou Kasalem v Číně, přijmout čínskou delegaci, schválně jsme chtěli delegaci, která by se zabývala národnostmi v Číně. Proto přijel výbor pro národnosti, abychom se mohli bavit o věci, které náleží našemu petičnímu výboru: o otázce Tibetu a ostatních záležitostech. Pak došlo k provokaci, kterou jsem nazval infantilní. Na tom slovu trvám, protože rozvinout tibetskou vlajku před čínskou delegací nemohu považovat za nic jiného. To není otázka politické odvahy, to není ani hazard, to je - promiňte - blbost.

ČR má obrat obchodu s Čínou 9 mld. korun, pasivní bilance je 8,4 mld. My za 600 milionů vyvezeme a za 8,4 miliardy dovezeme. Myslíte si, že za takové situace ještě někdo z našich obchodníků uspěje na čínském trhu? Nebo si myslíte, že kvůli ziskům nebudou čeští obchodníci kupovat dále čínské zboží? Je někdo opravdu tak naivní, česky řečeno blbý? Myslím, že nikdo, kdo vážně uvažuje, ale čtyři poslanci Strany zelených, včetně ministra Bursíka, a dva poslanci ODS budou dál rozvíjet vlajky a myslet si, jaký udělali hrdinský čin. Nejde o hrdinský čin, opravdu jde o provokaci nejhrubšího zrna, která může i ten poslední aktivní zbytek našich obchodních vztahů s ČLR zničit. Na uvolněné místo se okamžitě dostane výrobce z Německa, Ameriky a jiných států, protože ti o to stojí.

Vzpomeňme si, když jsme rozhodovali za vlády Miloše Zemana o zákazu vývozu našich zařízení do elektrárny Bušer. Česká firma ZVVL Milevsko nesměla dodat ventilátory do Bušeru. Kdo je dodal? Britská firma s americkými vlastníky! I o ten malý kousek zakázky jim šlo, i o to jim šlo - aby nás ponížili, aby zlikvidovali naši výrobu, abychom neměli pro koho dodávat.

Takový je globální svět. Jejich krize je tak hluboká a jejich dluhy jsou tak obrovské, že krach jejich ekonomiky je téměř neodvratný. Proto je také neodvratné to, co se bude dít dál. Tak jako přepadli Jugoslávii, přepadli Afghánistán, přepadli Irák, tak chystají i přepad Íránu. Ne kvůli tomu, že by si mysleli o jeho režimu to nebo ono - to jsou jenom slova, činy jsou jinde. Oni chtějí jejich peníze, jejich hotové peníze, zablokovat je na účtech, sebrat z bank, ukrást a sanovat vlastní dluhy. To je jejich politika. Za slovy o lidských právech, za slovy o režimu vždy je jenom jedno - ekonomický efekt a výkon toho státu.

Nečekat na tragédie, navrhovat řešení hned

Musíme tuto situaci umět pojmenovat, nesmíme se bát střetu, jistě mne nazvou agentem, nevím čeho. Mně je to jedno, protože jediným agentem, jímž jsem, je agent občanů ČR. Politikem, který chce jako předseda jedné politické strany, která má sílu a schopnosti - ona, ne já - změnit situaci a začít dělat politiku pro lidi. Nechci říkat, že všichni ostatní jsou špatní. Chci říci, že většina českých politiků, ať už ODS nebo ČSSD, se rozhodla řešit primárně vlastní zájmy, případně zájmy těch, kteří je platí, na úkor zájmů 10 milionů obyvatel. Taková je skutečnost.

Problém je v tom, že když jsme vyzvali vládu, politiky, představitele průmyslového a finančního sektoru, aby společně vypracovali program proti krizovým opatřením, aby tíhu krize nenesli především ti, co jí nezpůsobili, ale ti, kteří ji zavinili, tak jsme se nedočkali odezvy. Proto nezbývá, než abychom navrhli vlastní opatření, protože protikrizová opatření musejí dosáhnout toho, že nebude rozvrácen sociální smír a že se dál nebude snižovat pozice ČR v Evropě.

Teď mi zastánci čistého marxismu řeknou: A proč to chceš? Ty nechceš, aby krize byla dokončena, aby došlo k revolučnímu zvratu? A já říkám, že čekat na to, až lidé nebudou mít co jíst, až budou vystěhováni ze svých domovů, je pozdě. Odpovědný politik musí navrhovat řešení ve chvíli, kdy jsou tato řešení ještě reálná, kdy na ně máme sílu a kdy nebudou řešení poznamenaná krví. To je velmi důležité! Jestliže zvládli politici před námi socialistické přeměny bez výstřelu, tak si myslím, že je naší povinností v 21. století přijít včas s řešením a postupovat stejně.

Proto konkrétně - doporučujeme dále nesnižovat sociální transfery, neomezovat platový růst v rozpočtové sféře, přiměřeně zvýšit daně vysokopříjmovým skupinám a snižovat daně nízkopříjmovým skupinám, zavést znovu daňovou progresi, zásadně přehodnotit reformu Topolánkovy koaliční vlády a všechny riskantní operace, zastavit je nebo alespoň částečně zastavit. Pokusit se ještě nyní donutit vládu, aby věnovala pozornost koordinaci a spolupráci hlavních subjektů hospodářské politiky země místo nadměrného posilování zahraničního kapitálu - je třeba začít prioritně řešit vlastní problémy.

Nabídněme občanům cestu

Na závěr vystoupení několik poznámek. Senátní Štětinova komise vymyslela 76 důvodů, pro které je třeba zakázat KSČM. Reagoval jsem tím, že je budu číst až po volbách, protože na blbosti nemám ve volební kampani čas. Určitě tam ale bude hloupostí dost. Platí totiž ona okřídlená věta z jednoho z filmů o básnících, kde bylo řečeno: Dej volu funkce, vymyslí lejstro .

Zavřou Brožovou-Polednovou, co k tomu mám dodat? Když se, ještě studující, stala mladší prokurátorkou, bylo jí 29 let. Postupovala na základě svých tehdejších zkušeností a znalostí. Přeji jediné, aby to vydržela psychicky i fyzicky. Paní Renátě Vesecké přeji, aby se dožila 86 let a přeji jí lepší státní zástupce, lepší soudce, kteří nebudou produkovat nové politické procesy.

Co popřát obhajujícímu senátorovi na Praze 1 Martinu Mejstříkovi? Aby už konečně začal pracovat, třeba by ho napadaly jiné věci než nyní. Protože to ale nedokázal celých šest let, tak si myslím, že by měl prohrát s důstojným protihráčem, protikandidátem, já bych si přál, aby vyhrála Dáša Gušlbauerová.

Co popřát české vyprázdněné politice? Aby lidé volili jako občané pro sebe, aby v zájmu občanů ČR přišli volit do volebních místností, aby podle toho vznikla krajská zastupitelstva, aby se v Senátu změnila situace.

Co popřát České republice? Aby to tady nevypadalo hůř než v Orwellových knihách. A co popřát nám? Abychom byli schopni nabídnout těm, kteří v dobré víře v roce 1989 chtěli více demokracie, těm, kteří v dobré víře chtěli kdykoliv od roku 1989 se postavit na správnou stranu barikády, aby k nám našli cestu. Chci nám všem popřát, aby ČR vzkvétala, aby k tomu rozkvětu přispěla KSČM. Děkuji vám.