MDŽ – svátek všech žen
Nalistujeme-li si v kalendáři 8. březen, zjistíme, že je u tohoto data uveden svátek Gabriely, a teprve jinde, zpravidla na jiném listu kalendáře, se v seznamu významných dnů můžeme dočíst o Mezinárodním dnu žen.
Je to mezinárodně uznávaný svátek, který chápeme také jako den boje za rovnoprávnost všech žen na celém světě. Po roce 1989 jej mnozí v naší zemi spojovali s minulým režimem a jeho slavení zavrhovali jako »přežitek komunismu«. Zřejmě příliš do školy nechodili a vůbec neznají dějiny, protože kořeny tohoto svátku sahají daleko před tuto dobu a jeho vznik vůbec není spojen s komunistickou stranou.
U kořenů byly manifestace žen v New Yorku v březnu 1857 a 1908, kdy vyšly do ulic tisíce zoufalých šiček z textilek, které se již nechtěly smiřovat s nekonečným vykořisťováním, kdy se dvanáct hodin denně, včetně sobot, hrbily nad šicími stroji, aby za minimální mzdu pomohly uživit rodinu, i když se z dnešního hlediska jednalo o pouhé přežívání. Nebyly jediné, které byly na dně sociálního žebříčku. Stejně na tom byly ženy i dalších profesí, a to nejen v Americe, ale také v Evropě, Asii a Africe. V té době bylo velice odvážné demonstrovat, protože se do demonstrantů střílelo.
Proto na II. mezinárodní socialistické konferenci žen, která se konala v roce 1910 v Kodani, jejíž iniciátorkou byla německá představitelka dělnického a ženského hnutí Klára Zetkinová (1857 až 1933), přijaly delegátky usnesení o vyhlášení Mezinárodního dne žen. Datum bylo stanoveno právě na 8. března jako vzpomínka na stávkující newyorské ženy.
Od té doby si 8. březen připomínají jako Mezinárodní den žen pokrokoví lidé prakticky ve všech zemích světa. Je stále aktuální, protože ani v 21. století nelze hovořit o plné rovnoprávnosti žen s muži, a to ani v nejvyspělejších státech, i když rozdíly asi nejsou tak velké a příčiny stejné, jak tomu bylo před více než sto lety.
Zápas o rovné příležitosti pro ženy je aktuální stále. Uznávají to i nejvyšší představitelé Evropské unie, a i v Evropském parlamentu si toto výročí připomínají. U nás je však stále dost těch, kteří se nedokážou smířit s tím, že se jim nepodařilo tento svátek jako svátek pokrokový zlikvidovat. Buď se nám snaží podsouvat jiné svátky, jako je Den matek, Svatý Valentýn či Halloween, nebo hovoří o tom, jak byl tento svátek komunisty zneužíván.
Opravdu tomu tak bylo? Nebo opět neslouží některým lidem paměť? Vždyť akce k MDŽ byly především záležitostí odborů. Tehdejší závodní výbory ROH měly na občerstvení normy a většinou je nepřekračovaly. Do norem se musely většinou vejít i s kytičkou a malým dárkem. Mimochodem, na tyto oslavy ženy dodnes s vděčností vzpomínají. Důležitější však bylo, že mimo obdarování došlo i k ocenění práce žen na pracovištích, ve společenských organizacích i v rodině.
Že se oslav zúčastňovali i muži, bylo přece samozřejmostí. A jestli se při oslavách velice dobře bavili, tak to bylo i proto, že to byla jedna z mála příležitostí, kdy jim to manželky, matky, družky či přítelkyně tolerovaly.
Ale vraťme se k MDŽ. Zápas o rovné příležitosti a podmínky je stále aktuální už proto, že ženy o řadu tak zvaných výdobytků socialismu přišly. Ze zákoníku práce například zmizela některá omezení, jež tam dosud ve prospěch žen byla. Například omezení práce žen v nočních směnách je nyní slabší, vypadl zákaz pro ženy nosit břemena těžší než 15 kg nebo povinnost přeřazování těhotných žen na lehčí práci. A pokud jde o rovné příležitosti, možná máme z donucení více žen-podnikatelek, osob samostatně výdělečně činných, máme vzhledem k výši finančního ohodnocení většinu učitelek, ale máme také větší procento žen nezaměstnaných a méně žen například v politice, ať už jde o politiku komunální, na úrovni krajů či parlamentu. A přitom by měly mít ženy daleko více sociálního cítění a smyslu pro spravedlnost v naší společnosti.
Je třeba se při této příležitosti zeptat, jaké podmínky jsou vytvářeny pro rovnoprávné zapojení žen? Jestli je dostatek mateřských škol, kam by ženy mohly dát své potomky, jestli je dostatečná mateřská dovolená, jestli je dost družin, zájmových aktivit, jestli je dost cenově dostupných služeb? Chce-li žena dělat kariéru, ať již profesní nebo politickou, musí všechny tyto okolnosti zvážit a pak se rozhodnout mezi ní a rodinou.
Současný stav ekonomiky má také daleko větší dopad na ženy než na muže. Častěji se stávají nezaměstnanými, daleko obtížněji shánějí vhodnou práci a také daleko více na ně dopadají problémy se zajištěním domácnosti. Platí totiž stále, že žena–manželka a matka má vlastně tři pracovní směny. Jedna je v zaměstnání, druhá je spojená s výchovou dětí a třetí směnou je zajištění chodu domácnosti.
Aby ženy měly skutečně ve všem rovné příležitosti jako muži, k tomu máme ještě hodně daleko. Z toho vidíte, že myšlenky, které vedly před více než sto lety k vyhlášení Osmého března Mezinárodním dnem žen, mají platnost i dnes, a možná platnost ještě větší.
Josef ZAHRADNÍČEK, poslanec (KSČM)
