Chybí metodická podpora pro malé obce
Jste starostkou poměrně malé obce, která je zaměřena především na zemědělství. Jaké problémy obyvatele Lazníků nejvíce trápí?
Tím největším problémem je u nás nezaměstnanost, která podle aktuální metodiky dosahovala ke konci prvního pololetí 2014 v naší obci 8,7 procenta. Lidé mají také obavy z exekucí, bojí se, že přijdou o střechu nad hlavou. Nejistota a obavy mají jistě vliv i na sousedské a mezilidské vztahy. Dochází například k nerespektování obecně závazných vyhlášek o omezení hlučných činností a volném pohybu psů. Také nás trápí chybějící části technické infrastruktury - například chodníky v některých částech obce, veřejné osvětlení a veřejný rozhlas v okrajových a rekreačních lokalitách. Potýkáme se také s úbytkem dětí pro školní docházku v Základní škole Lazníky. Obecní úřad musí řešit také problémy, které plynou z neukázněnosti některých občanů a rekreantů ve vztahu k problematice odpadového hospodářství, obecní kanalizace, k udržování pořádku na veřejných prostranstvích, na hřbitově a k poškozování obecního majetku.
Jak se snažíte občanům při řešení těchto problémů pomoci?
Obecní úřad tak malé obce, jako jsou Lazníky, má bohužel velmi omezené možnosti. I tak se snažíme například vytvářet pracovní místa pro veřejně prospěšné práce či nepravidelné pracovní příležitosti na základě dohod o provedení práce při údržbě obecního majetku. Každoročně se nám daří realizovat část chybějících zařízení technické infrastruktury. Zaměřujeme se také na poskytování informací, drobných administrativních úkonů a poradenství v běžných problémech, a to zejména seniorům.
Lazníky mají přes 500 obyvatel, neobáváte se odlivu obyvatel do větších měst, nehrozí obci vylidnění?
To naší obci v současné době nehrozí, naopak počet občanů se trvale zvyšuje. V roce 1995 měla obec 458 občanů, v roce 2005 již 504 a k 1. lednu 2014 máme 555 občanů. Je zájem o výstavbu nových domů a probíhají i rekonstrukce domů starých. Zastupitelstva obcí mohou přispět zejména přípravou rozvojových ploch pro výstavbu v rámci zpracování územního plánu obce, budováním technické a přiměřené občanské vybavenosti v obci.
Jak jinak se snažíte obyvatele v obci udržet? Mají například možnost kulturního vyžití?
Kdo má zájem o kulturu mimo svůj dům, má řadu možností. Může vyrazit do měst, která jsou díky poloze snadno dosažitelná, nebo se může účastnit poněkud lidovějších akcí, které pořádají místní spolky a instituce. Jde jednak o tradiční akce, jako jsou plesy či fotbalová utkání, v posledních letech se ale objevily i nové aktivity pořádané kulturním výborem (vodění medvěda či pálení čarodějnic) nebo místními podnikateli (pivní festiválek, ochutnávka gulášů) či společné akce více pořadatelů (vánoční a velikonoční výstava).
Další akce pořádají dobrovolný svazek obcí Mikroregion Pobečví a Místní akční skupina Moravská brána, takže výběr je pestrý. V obci funguje obecní knihovna, pod jejíž hlavičkou se už řadu let koná velmi úspěšná akce pro děti Noc s Andersenem.
Čím se můžete za dobu svého starostování pochlubit, co se vám podařilo prosadit pro zlepšení života v obci?
Podařilo se nám pořídit územní plán obce. Kromě generální opravy sálu a sociálního zázemí sokolovny jsme také obnovili kulturní památku místního významu, Zvoničku, v místní části Svrčov. Kompletně jsme obnovili svítidla veřejného osvětlení, která jsme vyměnili za úsporná, pořídili jsme techniku na údržbu veřejné zeleně, a také techniku, uniformy a vybavení pro jednotku dobrovolných hasičů. Podařilo se nám také opravit fasádu obecního domu v historickém duchu, včetně klempířských prvků, soklu a nových tabulí s označením obce, obecního úřadu a knihovny. Se sponzorským zajištěním financování a pracovní výpomocí občanů jsme vybudovali dětské hřiště na školní zahradě a podařilo se nám také realizovat nový chodník v lokalitě Vývoz. Po celé volební období provádíme běžnou i akutní údržbu zařízení technické infrastruktury v obci jakož i veškerého obecního majetku.
Myslím, že můžete konstatovat, že se vám zatím docela daří. Je před vámi ještě nějaký úkol, který momentálně považujete za nejdůležitější?
Jak jsem již uvedla, trápí nás úbytek dětí v základní škole, takže před námi stojí úkol, jak zachovat místní dvoutřídku. Čeká nás také oprava budovy školy a připravujeme se i na zahájení přístavby sokolovny. Ještě letos se chceme věnovat výsadbě veřejné zeleně (alej za obcí, dosadba stromů na veřejných prostranstvích), řešíme opravu válečného hrobu – památníku TGM, a chceme pokračovat v přípravě dostavby chybějících chodníků v obci. Takže těch úkolů stojí před námi ještě celá řada.
Co považujete na práci starostky za nejtěžší? S jakými problémy se nejčastěji při výkonu své funkce potýkáte?
Je to především neustále rostoucí administrativní náročnost, velký rozptyl a široký záběr pracovních povinností a úkolů, které se řeší na obci, potřeba odborníků a specialistů, jejichž služby ale zatěžují obecní rozpočet. Ministerstva, odborné instituce a další orgány přijímají podle vývoje společnosti nové zákony a předpisy, vydávají úkoly, ty postupují shora dolů a na úrovni malé obce to dopadne na jednu až dvě osoby na obecním úřadě, které nemohou mít podrobné znalosti řešení všech úkolů a problémů. Jako starostové menších obcí se sice snažíme vlastními silami řešit co nejvíce úkolů, ale vše má své meze.
Trápí nás také poměrně složitý přístup k finančním zdrojům pro investiční akce. Nemalým problémem starosty je práce s lidmi, musíme se pokusit překonat nedůvěřivost lidí, vysvětlit jim, že zastupitelé v čele se starostou při své práci usilují o prospěch celé obce, tudíž i jejího každého občana. Že demokracie neznamená anarchii, že občané příslušní ke své obci se řídí přijatými pravidly. Přesvědčit je o správnosti záměrů, získat je pro ně.
Jste političkou KSČM, jak se vám komunikuje se zástupci jiných politických stran?
V tomto případě to máme poměrně jednoduché. V naší obci nejsou základní organizace jiných stran a zastupitelstvo je složeno kromě dvou zastupitelů z kandidátní listiny KSČM pouze z občanů bez politické příslušnosti. Komunikace tudíž probíhá pouze na úrovni občanského života, za účelem řešení otázek fungování obce, jejího zvelebování a rozvoje. Za celé volební období jsem se v naší obci nesetkala s projevy nesnášenlivosti nebo s problémy z titulu politické příslušnosti. U nás skutečně platí, že v malé obci hodnotí občané své zastupitele podle výsledků jejich práce pro obec, nikoliv podle stranické angažovanosti.
Považujete zájem státu o problémy malých obcí za dostatečný? Kde by podle vás měl přidat a naopak, do čeho by neměl zasahovat, o čem by si obce nejraději rozhodovaly samy?
Je to poměrně těžká otázka, na kterou nelze jednoznačně odpovědět. Chybí nám systematická metodická podpora pro malé obce, zejména upozornění na důležité změny zákonů a předpisů, které na obce mohou mít významný dopad. Složitý je i systém žádostí o dotace. Malé obce nemají personální vybavení pro řešení všech situací a problémů. Řadu služeb musejí nakupovat a ty jsou čím dál dražší.
Očekávali jsme, že při ORP (obcích s rozšířenou působností) nebo krajském úřadu budou nějaké poradny pro malé obce, ale zatím nejsou. Tyto úřady mají své úkoly, svou personální systemizaci a bezplatné poradenství, a pravidelná metodická činnost pro obce v jejich působnosti tam dosud není v takovém rozsahu, jaký by obce potřebovaly. Při řešení konkrétních problémů, se kterými se malá obec denně potýká a se kterými se obrací na příslušný úřad, se projevuje stará zkušenost: záleží na tom, s jakým člověkem na úřadě jednáte. Některý úředník ochotně pomůže a zodpoví dotaz, poradí, nasměruje. Jiný úředník nemá prostor se vám věnovat, odkáže na komerční právníky nebo organizace služeb.
Dlouhodobě však mám dobré zkušenosti s příslušným dozorovým oddělením ministerstva vnitra, kde se vždy setkávám s rychlým a ochotným poskytnutím odborné pomoci. Obce se snaží si pomoci samy, sdružují se do svazů a spolků, které hájí jejich zájmy, ať už jde o Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv, Spolek pro obnovu venkova ČR a další. Ale to není ono, když se tak stávají oponentem státu.
Jana DUBNIČKOVÁ
