Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ať se to líbí, nebo ne, Rusko se stává stabilizačním faktorem

6. 7. 2014

 

 

Protiruská hysterie kolem prozápadního puče na Ukrajině zastiňuje fakt, že Evropa a její příhraničí se pomalu blíží k rozkladu. V Evropě znovu, prozatím a dočasně, dominuje silné Německo, a je na něm závislé ekonomicky a částečně i mocensky střední Evropa. Balkán je stále v částečném chaosu a rozkladu. Rusko je od začátku devadesátých let zatlačené na východ a udržuje si v příhraničí jenom základní vliv. Sílící Turecko se stane do budoucna islamistickým agresorem, využije toho, že arabský svět je v rozkladu, který ohrozí i dnes ještě silný, Izrael. USA nejsou schopny reagovat jinak, než dalším zvětšováním chaosu.

 

 

 

S údivem se ukazuje, že Rusko se stává pomalu ale jistě stabilizačním faktorem. V jeho politice nenajdeme rozpínavost, ale udržení statusu quo. Snaží se nepřímo brzdit islamistické tendence a agresivitu muslimských zemí. Na rozdíl od USA, které zničily svou neandrtálskou politikou zbytky stability v islámském prostoru a nejsou ani schopny dostatečně aktivně pomoci irácké vládě v boji s islamisty. V současných bojích irácké armádě chybí bombardéry. Rusko dodalo Bagdádu urychleně zatím dvanáct bitevních letounů Suchoj Su-25. Jde o klasické bitevníky určené k boji proti pozemním jednotkám. S nimi přiletěli do Iráku i ruští poradci. Iráčané zatím marně čekají na velkohubě slíbené americké stíhací bombardéry F-16.

Americká a evropská podpora tzv. opozice v občanské válce v Sýrii je hloupá a krátkozraká. Evropa na to krutě doplatí skrze islámskou fundamentalistickou rozpínavost.

Rusové varovali, že Sýrie není Egypt nebo Tunisko a Libye, že syrský prezident za měsíc nepadne. Jenže toto varování nikdo nebral vážně. Brali to jenom za politické žvanění, na které jsou politici zvyklí z amerického a západoevropského tlachání. Ačkoliv nikdo nepochybuje, že syrský Asad je obdobný diktátor, jako byl Kaddáfi, oba znamenali stabilizaci situace. Z tzv. »osvobozené« Libye se stala oblast chaosu a rozvoje militantního islamismu. Nechápu, proč se přehlíží defenzivní (obranný) styl ruské politiky, který přispívá ke stabilizaci Evropy a Asie více než hystericky quasi demokratický chaos politiků USA a zemí NATO.

Nedivím se, že Rusko demontovalo všechny americké GPS stanice a vyslalo tím další z jemných signálů, že svět je více než americká kopie starověkého gladiátorského římského impéria. Smutné zjištění. Řekl bych.

Jaroslav DOUBRAVA, senátor