KSČM Frenštát pod Radhoštěm

V pátek jsme si připomněli Mezinárodní den lidských práv. Můžete nám při této příležitosti říci, jak si v oblasti dodržování lidských práv stojí Česká republika?

Česká republika téma lidských práv postupně opouští, a to jak na vládní úrovni, kdy zrušila resort ministra odpovědného za tuto problematiku, tak i na sněmovní úrovni, kdy výbor určený k obhajobě lidských práv, tedy výbor petiční, vůbec nebyl ustanoven.

Dvě volební období jste pracovala jako předsedkyně petičního výboru sněmovny. Jak vnímáte skutečnost, že zatím není ustaven?

Existence petičního výboru není důležitá pouze z hlediska naplnění zákona o jednacím řádu, který s ním přímo počítá, ale především z hlediska agendy, s níž se občané na Poslaneckou sněmovnu obracejí, ať už jsou to petice nebo celá řada dalších především lidskoprávních témat. Na čtvrtečním setkání v Brně u příležitosti desátého výročí existence úřadu veřejného ochránce lidských práv jsme hovořili s lidmi z různých resortů o tom, jak je právě ta parketa lidských práv, kterou už i naši občané začínají naléhavě pociťovat, aktuální. Z mého pohledu je škoda, že sněmovna, na rozdíl například od Senátu, jí věnuje minimální pozornost.

Jakým způsobem si v této oblasti počíná naše republika v praxi?

O tom se mohli občané přesvědčit například včera dopoledne před Úřadem vlády. Osobně jsem se tam zúčastnila předání petičních archů azylantů, kteří žijí v ubytovnách ministerstva vnitra. Ti žádají o azyl z humanitárních důvodů a jejich žádosti jsou buď opakovaně odmítány, anebo je oddalováno jejich vyřízení. Mohu zde uvést i konkrétní příběhy, které jsme si tam mohli vyslechnout. Například na ubytovně, kde žijí rodiny s malými dětmi, došlo v posledních dnech k odpojení mikrovlnných trub v místních kuchyňkách s tím, že mají velkou spotřebu elektrické energie. Azylantka, jejíž krevní tlak dosahoval hodnoty 300, byla až na zásah bývalého ministra pro lidská práva Michaela Kocába ve čtvrtek převezena do nemocnice, přestože její spolubydlící na její zdravotní stav upozorňovaly už několik měsíců. Mohla bych ale uvést celou řadu dalších případů. Něco jiného je tedy to, co o lidských právech říkáme, a něco jiného to, co se v praxi realizuje. Dá se říci, že pouze mluvíme, určitě se nemáme čím chlubit. Myslím si, že v tomhle směru se dostáváme na úroveň školních znalostí našich žáčků, ve srovnání s Evropou.

Je nějak významný rozdíl mezi postojem ČR a jiných evropských zemí v oblasti dodržování lidských práv?

Lidskoprávní témata jsou velmi aktuální a mediálně zajímavá. Všechny demokratické státy se k nim velmi aktivně přihlašují. Nejsem si ale jista, jestli praktické naplňování - ať už třeba v oblasti azylové politiky, ale i v jiných věcech - je na příliš vysoké úrovni nejen v ČR, ale i v jiných státech Evropské unie, byť se domnívám, že jsou na tom výrazně lépe, než jsme na tom v tuhle chvíli my. Například petice, která patří mezi základní práva veřejnosti a která upozorňuje na určitý problém, se v současné době ve sněmovně projednává formálně tak, aby bylo zákonu učiněno zadost. To, co jsme dělávali v minulém období, že jsme uspořádali kulatý stůl za účasti petentů, odborníků na danou problematiku, odpovědných pracovníků ministerstev a dalších orgánů státní správy, to se, bohužel, v této chvíli nedělá - na rozdíl od Senátu. A řekla bych, že to je jedno z mála témat, které mediální obraz Senátu zlepšuje.

Jak hodnotíte postoj české vlády k otázce lidských práv?

Víte, je velmi těžké hovořit o lidských právech v zemi, kde nejsou dodržována ani základní sociální práva občanů, kde už dochází i k upírání práva na stávku, práva na shromažďování, kde občané v důsledku tíživé ekonomické situace bojují o střechu nad hlavou. V tomto směru mohu zmínit např. končící smlouvy uživatelů RPG bytů na Ostravsku, kteří jako vánoční dárek dostávají dopisy s požadavkem výrazného navýšení nájemného pro následující období. Veřejnost si v této chvíli ani neuvědomuje, jak důležité je chránit svá základní práva, jak je důležité například, a to je opět aktuální v tomto předvánočním období, chránit se před různými obchodními řetězci a zneužíváním svých osobních dat. Nemyslím si, že se někdo na vládní úrovni nebo v exekutivě nějak výrazně této problematice věnuje.

Považujete tedy za chybu, že zatím nebyl jmenován nástupce bývalého ministra pro lidská práva Michaela Kocába?

Nemyslím si, že bychom měli za každou cenu rozšiřovat počty úřadů a úředníků, ať už ve funkci ministra nebo jiného pověřeného úředníka. Za dodržování základních lidských práv v České republice pro mě odpovídá vláda. Jakým způsobem to zajistí, koho touto agendou pověří, zda to bude spadat pod premiéra nebo některého z ministrů, není až tak rozhodující. Nenavrhuji navyšování aparátu a navyšování nákladů na tuto oblast, ale rozhodně se domnívám, že i nevládní sektor, který se stále více této problematice věnuje, by měl mít důstojného partnera, na kterého se může obracet, ke kterému může vznášet své požadavky a kterého my, jako Poslanecká sněmovna, můžeme také kontrolovat. V tomto směru je velkou chybou vlády, že tento systém není nijak nastaven, není kontrolován, a i občan, který se snaží nějakým způsobem dosáhnout nápravy, obvykle rezignuje.