Jdi na obsah Jdi na menu
 


Migrační vlna do Evropy

2. 11. 2015

 

Současná migrační vlna, která postihuje Evropu, má globální charakter, a to jak z hlediska příčin, průběhu a také cílů a důsledků. Je odrazem střetů zájmů velkých globálních hráčů, tedy USA, Ruska, Číny a EU. USA ve snaze udržet svou světovou hegemonii jdou cestou prosazování destrukce a chaosu, a to jim umožní lépe využít svou vlastní vojenskou sílu.

 

 

 

Už v roce 1978 prohlásil na univerzitě v americkém Warvicku Paul Volcker (pozdější šef FEDU za Ronalda Reagana), že USA mají na výběr mezi dvěma možnostmi: udržet stabilitu mezinárodního ekonomického systému, anebo si udržet svobodu národní volby, tedy jít cestou cílevědomé destrukce mezinárodního ekonomického pořádku.

Destrukce

Volcker zdůraznil, že Američané si vybrali jinou možnost a že destrukce mezinárodního ekonomického pořádku je úkolem pro 80. léta. Od 90. let jdou Američané cestou cílevědomé destrukce systému mezinárodních vztahů. Lidé jako Robert Kagan prosazovali úsilí o oslabení a případné odstranění mezinárodního práva a jeho institucí. Nositelem této politiky se stala administrativa George Bushe ml. To se projevuje i dnes nejen v případě ukrajinské krize, ale i krize uprchlické - tedy cílený vývoz chaosu, cílená destrukce systému mezinárodních vztahů.

USA posilují svoji globální pozici pod řízením EU omezením možností vlastního samostatného přístupu EU v rámci globálního kapitálu. V ekonomické rovině jde o TTIP, v politické rovině o zmíněnou ukrajinskou krizi a migrační vlnu. Ovládnutí EU Spojenými státy je spojeno s likvidací reálného vlivu členských státu EU odstraněním zbytku jejich samostatnosti. Útoky na národní státy jako překážku pro řešení globálních problémů jsme slyšeli např. u Hermana Van Rompuye a zcela nedávno z úst Francoise Hollanda a Angely Merkelové. Skandální výroky k této věci použil i předseda Evropského parlamentu Martin Schulz.

Rozbití národních států

Někteří evropští byrokraté chtějí uprchlickou krizi dokonce využít pro rozbití národních států, pro atomizování evropské populace, protože evropský politický systém založený na svobodné soutěži politických stran, na demokratických volbách, jimiž se formulují parlamenty, je vnímán některými kapitálovými kruhy jako překážka pro jejich moc.

Cílená destabilizace řady zemí v rámci tzv. barevných revolucí (včetně Ukrajiny bylo těchto převratů již 27) vyvolala velkou vnější a vnitřní emigraci do zemí v sousedství EU. Následná vlna migrace do evropských zemí však není přirozeným pokračováním původní vnější a vnitřní migrace. Migrace do Evropy nemá přímou časovou návaznost na původní migraci. Zcela jiné je také složení migrantů. Mezi nimi převažují mladí muži, častokrát vojenští dezertéři nebo bojovníci na přesunu.

Podle sdělení libanonského ministra vnitra jsou údajně dva ze stovky migrantů spící agenti islamistů. Migranti jsou běžně vybaveni mobilními telefony s GPS a jejich disponibilní finanční prostředky výrazně a mnohonásobně převyšují důchody českých penzistů. Nově se také ukázalo, že čerpají v pobočkách Western Union finanční prostředky zasílané ze Saúdské Arábie.

Řízení uprchlíci

Migrační vlna do Evropy má výrazně organizovaný charakter, je cíleně řízena především americkými a tureckými službami. Trasy migrace jsou dány dopředu a jsou operativně korigovány prakticky každý den. Mimo předem dané trasy téměř žádné migranty nelze pozorovat. Co je zvlášť odlišné proti jakékoliv minulé migraci, je to, že migranti porušují zcela provokativně a plánovitě zákony zemí, kterými procházejí a tyto zákony absolutně nerespektují. Takto se skuteční migranti nechovají.

Američané se snaží modelováním této migrační vlny posílit svou dominanci oproti EU. Turecko sní svůj sen o obnově Osmanské říše (Erdogan) s tím, že chaotizace Balkánu a Blízkého východu by posílila relativní význam a váhu Turecka. Turecko by tím také znemožnilo stabilizaci Balkánu pod záštitou EU. Některé balkánské země dnes čelí uprchlické krizi ve zcela tísnivých podmínkách. Srbsko má například na svém území 700 000 uprchlíků z doby válek v bývalé Jugoslávii. Problémem je i albánská populace. Nejméně 600 000 Albánců pracovalo před nedávnem v Řecku a polovina, tedy asi 300 000, se vrátila do míst, kde Albánci žijí. Tento problém nejsou ani Albánie, ani Kosovo, ani Makedonie schopné řešit. Mezi migranty, kteří se prohlašují za Syřany, je mnoho lidí, kteří arabsky vůbec neumějí a se Sýrií nemají nic společného: Albánci, Čečenci, Pákistánci, Bangladéšané, Afghánci.

Saúdská Arábie také sleduje své zájmy, protože monarchické režimy na Blízkém východě se ocitají v krizi a využívají tak náboženské karty a podporují islamisty po celém Blízkém východě.

Nárůst represe

Migrační vlna do Evropy bude základem podstatného nárůstu represivního aparátu ve všech zemích EU. Bude základem pro vzestup pravicově populistických stran, případně stran fašizoidních a fašistických. To se dnes děje i v kdysi klidné oblasti severní Evropy (ve Švédsku Svenska demokraterna, v Dánsku Folks Parti, ve Finsku Perussuomalaiset).

Migrační vlna do vyspělých evropských států může být také důvodem pro snížení ceny pracovní síly a pro útok na sociální stát. Levicové strany by proto měly prosazovat na mezinárodní úrovni obnovení Barcelonské agendy zaměřené na stabilizaci zemí Jižního sousedství kolem Středozemního moře a pro severní Afriku dohody z Cotonou. Realizace obou agend je zatím naprosto nedostatečná.

Miloslav RANSDORF