Penzijní reforma a relativní zbídačování důchodců
Dnes v ČR stačí 500 Kč měsíčně penzijního připojištění na nejvyšší státní příspěvek k starobnímu důchodu, který činí 150 Kč. Téměř 800 tisíc lidí v ČR dnes na důchodové pojištění dostává příspěvek od svého zaměstnavatele, 4 miliony obyvatel si dobrovolně spoří na důchod.
Schodek důchodového účtu přímo na výplatu důchodů za rok 2009 je 27 miliard Kč. Poprvé se vybralo na důchody méně, než se vyplatilo. Příčinou je hospodářská krize a nezaměstnanost. Před hospodářskou krizí vláda lhala, že máme na důchody až do roku 2020 a jsme v přebytku. Tady je názorně vidět, jak dlouho vydrží slovo současných vlád.
Zaklínadlem dnešní doby a všelékem na veškeré problémy se stalo slovo reforma. Není tomu jinak ani v přístupu k systému důchodového pojištění. Salámová metoda odkrajování sociálních jistot a výdobytků z dob socialismu už ekonomicky vládnoucím vrstvám, především finančnímu kapitálu, nestačí. Pravicové strany a Fischerova vláda dostaly proto politické zadání tentokrát hlouběji zakrojit, tj. vyvést podstatnou část financí do soukromovlastnických fondů. Veřejně má jít o posílení úlohy důchodových penzijní fondů, ale pravým účelem je kapitalistické podnikání na finančním trhu s penězi jednotlivců na důchodové pojištění. Hodnota úspor na penzijních fondech může při krizi hluboce klesnout, jak se stalo například v USA v září 2008 a následujících měsících. Hodnota úspor tam tehdy klesla o 40 až 50 procent, tedy na úroveň poloviční výplaty penzí. Mnoho lidí si v USA přestalo na stáří šetřit.
Odpůrci socialismu před rokem 1989 se snažili zesměšňovat ekonomický pojem relativní zbídačování v kapitalismu. Poukazovali přitom na idealizovanou vysokou životní úroveň na Západě, údajně se týkající velké většiny občanů. Dnes, když jsou lidé zbídačováni v každodenní praxi života, takové argumenty téměř vymizely. Vývoj relativního zbídačování je z čísel statistiky zcela zřejmý i u osob pobírajících starobní důchody. V roce 1991 pseudozastánci pravdy a lásky, po čerstvém uchopení státní moci, ještě nestačili zruinovat důchodový systém. Tehdy, v roce 1991, dosahoval průměrný starobní důchod 55,3 % k průměrné hrubé mzdě. Po vzniku samostatné České republiky tento poměr už prudce klesal: 1993 - 47 procent, 1994 - 44,4 procenta a 1995 - 53,8 procenta. Ve volebním roce 1996 byl 43,5 procenta. Vstupem do 21. století poměr průměrného starobního důchodu k průměrné hrubé mzdě dále klesal. V roce 2000 tento poměr činil ještě 44,2 procenta, v roce 2008 39,8 procenta.
To jsou přitom jen nominální poměry. Reálná hodnota je vzhledem k růstu cen a k spotřebnímu koši většiny důchodců, který tvoří převážně zboží a služby běžné základní spotřeby a léky (ve zvýšené míře), ještě nižší. Falešná, lživá, pokrytecká argumentace pravicové vlády a médií spočívá v argumentu, jak populace stárne. Ale o čem pravice mlčí, je nezaměstnanost. V České republice je 720 tisíc osob bez práce. Tito lidé nemohou vyrábět materiální hodnoty ani poskytovat služby nebo tvořit nové duchovní hodnoty. Jsou nezaměstnáni a žijí z podpor. Vinen je ale kapitalismus jako hospodářsko-sociální systém. Za socialismu před rokem 1989 nezaměstnanost nebyla. Jen pravicový novinář se může podivovat nad tím, že na důchody jde totiž víc peněz, než stát "vybere". Kapitalistické hospodářství se 720 tisíci nezaměstnanými velice těžko naplní důchodový účet.
Zpěvu sirén před Odysseovými námořníky se podobá agitace ministra financí Eduarda Janoty, Vladimíra Bezděka, předsedy staronové komise, Jiřího Rusnoka, šéfa Asociace penzijních fondů, když hrozí, že další otálení (před privatizací důchodového pojištění) je velmi riskantní, když straší, že když nic neuděláme, důchod se dostane pod životní minimum apod. Je to lživý omyl. Devíti tisícům českých podnikatelů, kteří se papírově přestěhovali na ostrovy v oceánu, do daňových rájů, životní minimum rozhodně nehrozí.
Tento hospodářský systém v České republice jim to umožnil a toleruje jim to. Ve skutečnosti lžou občanům. Podle jejich představ budou všichni platit na důchody citelně víc, aby bylo na jejich soukromokapitalistické podnikání s penězi penzijních fondů. Podjatost členů staronové důchodové komise je očividná. Šéf komise Vladimír Bezděk, ředitel pojišťovny AEGON; Jiří Rusnok, ředitel Asociace penzijních fondů; Klára Hájková, náměstkyně ministra financí, která má na starosti finanční trhy. Pavel Kohout, zakladatel poradenské společnosti Partners; Marta Gellová, šéfka Asociace finančních poradců; Michal Franík, poradce premiéra Jana Fischera; Jiří Král z ministerstva práce a sociálních věcí, vedoucí odboru rodinné a sociální politiky; Jiří Fiala, partner společnosti Deloitte, a pro doplnění Vít Samek, expert ČMKOS. Dohlížet na vše bude Eduard Janota, ministr financí.
Finanční kapitál a v jeho zájmu pravice se třesou řadu let na soukromokapitalistické podnikání s penězi na důchody. V České republice se neříká pravda. Mlčí se o krachu důchodového systému v Maďarsku a o velkých potížích čerstvých důchodců na Slovensku, kde 18 procent odvodů z hrubé mzdy jde z jedné poloviny státu na důchodové pojištění a z jedné poloviny právě soukromým důchodovým společnostem. Navíc je na Slovensku dobrovolné důchodové připojištění, ale soukromokapitalistická pojišťovna minulý rok a tento rok na nově přibývající důchodce prostě nemá zdroje. Soukromokapitalistické pojištění není jistota ani záruka. Soukromá pojišťovna může za několik let zkrachovat.
V České republice soukromokapitalistické důchodové fondy nechtějí jen peníze od lidí, chtějí i tučný příspěvek na pojištěnce od státu pro své podnikání. "Nebyla zde snaha zastoupit všechny možné sektory, instituce nebo oblasti," přiznal Bezděk pro Hospodářské noviny 21. ledna k tvorbě jeho komise, šlo o zvolení lidí, kteří se kolem důchodů a na finančních trzích pohybují dlouho, co chceme ještě víc. V. Bezděk už to ani netají. Lidé z kapitalistického podnikání se tak vrhli na další možné zisky. Jiří Rusnok hlásá asociálnosti a straší, že průměrnému občanovi dnes klesne čistý příjem při odchodu do důchodu na méně než polovinu, ale v budoucnu by se toto číslo mohlo dostat třeba k 30 procentům a níž. Za nevyhnutelnost Rusnok považuje, že se musí přizpůsobovat věk odchodu do důchodu prodlužující se délce života. Přitom je vědecky prokázáno, že každý rok materiální práce dělníka nad 60 let věku zkracuje jeho průměrné dožití.
Bezděkova komise chce vytvořit tři varianty možné důchodové reformy a oddémonizovat penzijní reformu, jinými slovy podat privatizaci důchodového pojištění stravitelně pro veřejnost. Dnes je v ekonomice České republiky 5,1 milionu činných osob, starobních důchodců je 2,1 milionu a plně invalidních důchodců 300 tisíc. Téměř dva miliony osob pracujících v dělnických profesích (dnes 1,6 až 1,7 milionu) uživí plně 10,5milionovou společnost. Podle Marxovy teorie je to možné soukromovlastnickým přisvojováním nadhodnoty. O tom se mlčí.
Privatizace důchodového systému a opuštění současného principu solidarity jsou z tohoto pohledu pro KSČM nepřijatelné.
zdroj: Haló noviny
