Ve středu 5. 3. 2008 to celé začalo. Sešli sem se s Kosťou na nádraží a šli ná nástupiště, kde sme hledali Lalu, pana průvodčího, který nás měl lehce a přece propašovat zadarmo. Lala nás teda usadil do kupé a my otevřeli prvního lahváčka, neboť, jaxe říká, ranní ptáče bez lahváče vůbec nikam nedoskáče. Cesta ubíhala pomalu, ale jistě, známe ty vlakové zpoždění a tak.
Na hlaváku v Pze sme se vykokotili z vláčku a zvažovali své možnosti, neboť naši pražští přátelé buď byli v práci nebo neměli zrovna čas. Vyrazili sme tedy hledat hospodu Sud, kterou sme ale stejně nenašli a tak sme zkončili v Lucerně. Asi po hodince doráží Thomas, samozřejmě se zpožděním, bo to by nebyl náš Thomas:) Dáváme jeden kousek za druhým a povídáme si, protože sme se dlouho neviděli. Další dorazil Kuba Rerich a to už si dáváme něco do žaludků, bo hlad je sviňa. V průběhu doráží Patrick punx a za chvíli už vyrážíme do Suché Dásně na ostravar, kde na nás čeká Peťa Wijusek. Popíjíme, hrajem fotbálek a čekáme ještě na Dulu s Péťou. Piatika probíhá dobře, pijem jako duhy:)
Posilněni zlatým mokem vyrážíme spinkat. Cestou sme se zdrželi ještě u popelnice, která na nás přímo křičela, ať s ní uděláme pár fotek, což sme udělali. U tramvaje sme se rozloučili a jeli. Na ípáku další posilnění ve formě gyrosu a hurá busíkem na Kobylisy.
"Doma" se někde ještě objevila láhev meruňkovice a ti, co ještě neměli dost si dávali ze spešl džemových půlek panáčky. To já už sem těžce zalomila, takže to vím jen z vyprávění.
Na druhý den ráno mě vzbudil Wijuskův budík, neboť měl jít do práce. Ale jak už sem psala, měl jít, ale nešel:) A to byla ta správná volba! Sice se mu nic nechtělo a byl by z§stal doma a chrápal, ale sme ho s Kosťou překecali, ať vyrazí s nama. Překvapil nás jako vždy a to tak, že nám k snídaní, která se skládala z kafe a cigárka, otevřel sektík. A jelikož se teda nevídáme v takové sestvě tak často, dáchli sme si všici.
Cestou na výstaviště sme se stavili na oběd a pivo, klasika. Pak sme hupsli na tram a frčeli na výstavu Motorek, kde sme byli domluveni s Alíkem, který tam pracuje a dostal nás tam zadarmo. No, mít takové kamarády se opravdu vyplatí:) Kamarádi, děkujeme!
Na výstavišti bylo hafo lidí a hafo motorek různých druhů a značek, spousty doplňků a pro peťu i spousty modelek na mašinách, které si s oblibou fotil. No, prolezli sme to tam a z5 a pak ještě nahoru a dolů. Nožky bolely, ale to nám zase tak nevadilo. Kosťa si koupil kalhoty na mašku, ale bundošku neměli, tož si to objednal přes net. Wijusek ukradl prstýnek, já koukala nejen po motorkách a Thomase to moc nebavilo...
Nedaleko sme zpozorovali Matějskou pouť a tak sme se rozhodli se tam jít kouknout, dyž už sme tam byli. Thomas se s náma rozloučil, neboť šel do divadla a my se s Kosťou dohodli, že zkusíme 2 nejkrutěji vypadající atrakce, které tam byly. Adrenalinu bylo fejst, o tom žádná, kosa byla taky hrozná, ale rumík nás postavil z5 na zem. Blížila se hodina našeho odjezdu, tak sme se ještě vydali do Holešovického klubu na jedno. Pak sme se přesunuli na nádraží, kde na nás čekal narvanej vlak.
Chytli sme prázdné kupéčko, zamkli se, ale né na dlouho.. Vetřely se k nám nějaké 2 šmáty z Ovy a co vedly za kecy, to bylo hrozné!!! Začaly avonem, oriflejmem a já už nevím čím, přes školu, rodinu a pičoviny, no mazec. Když už se to nedalo poslouchat, šli sme do jídeláku zahnat žízeň... Obsluha brzdná jak cyp!!! Ale nakonec sme se dočkali a raději šli z5.
Do Bohumína sme dojeli celí, zdraví a plní zážitků, ale taky unavení. A tak sme ani nešli nikam kalit, jak by se od nás očekávalo, ale šupky hupky do postelí.
Už se těším na další podobný trip a snad zbantujem více lidí, léto se blíží, tak snad to pude:)
Náhledy fotografií ze složky Trip to Prague