Orientální koně u zrodu anglického plnokrevníka (A1/1)
Za jedinečnou ušlechtilostí a do očí bijící nadřazeností orientálních koní stála prastará chovatelská tradice. Arabští chovatelé se vždy řídili pečlivým výběrem jedinců a během staletí vytvořili typově jednotná a nebývale ušlechtilá plemena. Mezi nimi vynikl zejména kůň arabský, schopný předávat vlastní kvality v hojné míře i potomkům. Dokázal přitom vylepšovat nejen vlastní chov; blahodárně ovlivnil i kvalitu ostatních, především berberských a tureckých.
Když se první arabové objevili v Anglii, zavál s nimi na zamlžené ostrovy horký dech Pohádek tisíce a jedné noci. Angličtí chovatelé ztratili srdce i hlavu. Získání orientálních koní se stalo nutností, vyžadovalo ovšem složité a nákladné transakce ve světě stále ješte nesmírných vzdáleností. První "arabové" proto nepřišli do Anglie přímo, ale z různých měst a přístavů ve Francii, Španělsku a Italii.
S rozkazem koupit orientální hřebce poslal královský dvůr do Itálie v roce 1617 George Digbyho; jím získaní koně pak byli pojmenováni Digbi Arabians. Zakrátko po nich dorazili další, dovezení sirem Edmondsem. Královské hřebčíny, především tutburský, zásobil i vrchní podkoní, vévoda z Buckinghamu, považovaný za nejlepšího jezdce země. Král sám ovšem nechtěl zůstat pozadu, a proto se osobně postaral o import mimořádně krásného hřebce, pojmenovaného později Markham Arabian. Zaplatil za něj 154 libry (k nákupu koně domácího chovu stačila jedna libra).
Orientální koně dováželi i někteří soukromníci. Mezi nimi vynikl velkorysými výdaji vévoda z Newcastlu, zakladatel skvostného hřebčína ve Welbecku. Tvrdil, že "jakýkoli berber je pro produkci dobrých koní cennější než nejlepší anglický hřebec", a chov svých koní podřídil neochvějné zásadě: krýt pečlivě vybrané domácí klisny nejlepšími východními hřebci. Mezi jím získanými koňmi se prosadili zejména dva, známí jako Great Arabian a Little Arabian.
I za následujícího anglického krále, jakubova syna Karla I., se v dovozu východních hřebců pokračovalo. Mezi nimi vynikl především Helmsey Turk, jeden z prvních přímých praotců anglického plnokrevníka. Podle Všeobecné plemenné knihy zasáhl jeho vliv až k matce hřebce Marska (nar. 1750 po Squirt z The Ruby Mare po Hutton`s Blacklegs), otce nejslavnějšího ze slavných dostihových koní, Eclipse (nar. 1764 m: Spileta po Regulus)
Marske
Eclipse
Anglická buržoazní revoluce a následující občanská válka přinesly i události hrozící, že předcházející chovatelská práce přijde vniveč. Do majetku puritánského parlamentu přešel i hřebčín v Tutbury. A právě v těchto stájích se nalézali vnuci Markham Arabiana, zejména synové jeho nejlepšího potomka Frisella, řada berberských hřebců a několik klisen původem snad z Maroka, synové a dcery Buckinghamových importů a další koně, celkem sto čtyřicet hlav. Ve zmatku, který vlastnímu zabrání Tutbury předcházel, riskovali záhadní neznámí tajné noční výpravy za záchranou vzácné koňské krve a léta pak ukořistěná zvířata skrývali. Z hřebčína tak například nevysvětlitelně zmizela i v anglickém chovu později slavná Coffin Mare, Klisna z rakve; v úkrytu jakéhosi sklepení strávila celé desetiletí.
Většina tutburských koní přežila otřesy revolučních let bez pohromy, i když dlouho žila rozdělena v různých krajích a v držení různých majitelů. Pět zvířet vesměs orientálního původu získal například earl z Thomondu, šest dalších obdržel plukovník Jones za porážku sil vévody z Ormondu v Irsku. Po obnovení monarchie se většina koní setkala v královském hřebčíně v Hampton Courtu.
Oliver Cromwel, poučen předcházejícími výsledky, se rozhodl k ahájení dalekosáhlého importu orientálních koní. Díky jeho organizačnímu talentu pak přibyla do Anglie nová vlna znamenitých zvířat. Cromwelovi agenti je kupúovali na nejrůznějších trzích. Nejlepší získal Roland Place, Cromwelův vrchní podkoní a jeden z předních odborníků země. Právě on dovezl i Place`s White Turka, který vstoupil na britské břehy kolem roku 1656; jeho krev lze nalézt u důležitých plemeníku Matchema (nar: 1748 po Cade z klisny po Crofts`Partner) a Woodpeckera (nar: 1773 po King Herod z Miss Ramsden po Cade) a přes ně i v žilách mnoha dnešních dostihových koní.
Matchem
Nový panovník, Karel II., se usilovně věnoval nejen krásným ženám, plným pohárům a divadlu, ale jako dobrý žák svého vychovatele vévody z Newcastlu i koním. Krátce po korunovaci jmenoval předního chovatele Jamese D`Arcyho vedoucím královských hřebčínů a sira Johna Fenwicka novým vrchním podkoním.
James D`Arcy se věnoval chovatelství s fanatickým zanícením. Vedl královské hřebčíny až do své smrti v roce 1673 a měl pro zrod plnokrevníka nemalý význam. V jeho vlastním hřebčíně v Sedbury, odkud každoročně zásobil panovníka, se nacházelo bezkonkurenční stádo. Slávu si získala D`Arcy Oldest Royal Mare, zakladatelka jedné z dodnes kvetoucích rodin anglického plnokrevníka. Mezi hřebci vynikli D`Arcy Yellow Turk a D`Arcy White Turk, pro vývoj plnokrevného chovu je v podstatě nezměřitelný.
Sir John Fenwick se jako chovatel rovněž vyznamenal. V královských službách podnikl cestu, která tehdy neměla obdoby a odjel nakupovat východní krev přímo do arabských pouští. Mezi beduíny získal dnes neznámým způsobem celé stádo znamenitých klisen. Po příjezdu na britské ostrovy se jim dostalo názvu Royal Mares.
Rodokmenoví badatelé operují s výrazem Royal Mares bez zábran, přestože jde o pojem poněkud vágní. Kromě Fenwickem dovezeného jádra sem obvykla zahrnujeme ještě některé klisny Jamese D`Arcyho a několika ostatních chovatelů. Absence nebo zmizení přesných záznamů způsobily, že královské klisny zůstávají věčnou neznámou rodokmenových rovnic. Jisté však je, že právě tato zvířata vytvořila jádro mateřských rodin anglického plnokrevníka.
Orientální zdroje tedy ovlivnily nejen otcovské, ale i mateřské linie plnokrevníka. Anglický plnokrevník je přesto anglickým po zásluze. Ať už se pramínky sbíhaly odkudkoli, do společného toku je svedla Anglie.