Meče
Co to vlastně meč je?
Meč je zbraň určená k bodu a seku. Meče určené k bodání mají delší a lehčí čepel zakončenou ostrým hrotem, jako například kord, meče převážně sečné mají čepel o něco kratší, jednostranně či oboustranně broušenou, hrot tupější a o poznání tlustší profil. Příkladem jsou meče vikingské, či skotské.
Historie mečů, aneb hrubý nákres vývoje
Doba železná (400 - 700 n.l.):
Tento "typ" meče byl hojně používán Germánskými kmeny v letech 400-700 n.l. Byl asi 33 až 37 palců dlouhý, včetně 4-5 palců dlouhého hrotu. Ostří bylo 1.7 až 2.5 palců široké, po celé délce stejné, nebo se nepatrně zužovalo směrem k hrotu. Čepel byla většinou hladká, kromě středu který tvořila "prohlubeň". V této části se meč svařoval, protože ostří meče bylo vyrobeno ze dvou kusů.
Svařovaný meč z doby stěhování národů.
Doba Vikingská (700 - 1066 n.l.):
Meče této doby bývaly dlouhé okolo 37 palců. V pozdější době se stále více zužovali směrem k hrotu a měli širší profil. V této době se také začal měnit způsob výroby mečů. Místo svařování dvou kusů čepele, se vyrobil jakýsi kužel, který se vtavil do rukojeti a až poté se vykovalo ostří. Jílec byl tvořen základem ze železa, který byl často pokryt nějakým barevným kovem v geometrických tvarech. Pojmenování Vikingský meč však není zcela správně, neboť tento druh meče se vyskytoval i v západní a střední Evropě.
Vikingský meč se stříbrno-měděným jílcem.
Normanské období(1066 - 1180 n.l.):
Tento druh meče se vyvinul z meče Vikingského. Je asi o 3-4 palce delší a má zúžený profil. Na začátku této doby se ještě dělaly železné čepele, ke konci se však začaly dělat stříbrné. Tento typ mečů se ale stal typickým pro své zakončení rukojeti tzv. para-ořechem (doslovný překlad z ang. - brazil-nut).
"Para ořech" na začátku jílce, typické pro meče z doby Normanské.
Pózdní vykingský věk - Normanské údobí.
Středověk (1180-1450 n.l.):
V této době vznikaly různé druhy mečů, kterých se vyvíjeli až do blízké minulosti. V důsledku rozmachu brnění a různých kovových doplňků zbrojí, které stále přibývaly, vznikl asi kolem roku 1250 nový styl mečů. Prodloužil se hrot a tím i samotný meč a meč se začal spíž než jako sečné zbraň používat jako bodná zbraň. V této době vznikaly i první meče určené přímo pro bodání, byly předchůdci dnešních kordů a rapírů. Pozdější části 13. stol. už byla většina mečů specializovaná na bodání. Byly to vybroušené trojhranné nebo čtyřhranné meče se spádem k ostré špici.
Různé typy středověkých mečů: