J. Ž. – badatel 1.díl
Rád bych Vás seznámil s náplní a výsledky vědeckého bádání pana J.Ž. Když bych měl vybrat slova, která ho nejvíce vystihují, použil bych snad : zvídavý, bádavý, hloubavý, v neposlední řadě perfekcionista a hlavně pokorný a skromný. Právě poslední vlastnost ač obdivuhodná, se negativně podepisuje na informovanosti našich čtenářů. Jakub totiž odmítá publikovat výsledky svých zajímavých a nevšedních experimentů. Pokud bychom chtěli pátrat po kořenech Jakubových obdivuhodných, charakterových vlastností jsme opět u grešlaků. Již Jakubův praděd Maxmilián Žejdl, se zapsal do análů genetické vědy svými pokusy s grešlačí DNA, kterou aplikoval na vlastním těle. Výsledky byly vynikající. Zjistil totiž, že grešlačí DNA je plně kompatibilní s DNA lidskou. Druhotným, nečekaným důsledkem těchto na svou dobu odvážných experimentů, bylo to, že Maxmilián začal grešlaka připomínat nejen svým zjevem, ale přebral od tohoto zajímavého živočicha i některé prvky chování a instinktivních návyků.
Jeho změněné chování (značkování revíru, značně zvýšené reprodukční schopnosti a rejdění v blízké tůňce), neušlo pozornosti Jakubovy prababičky Anežky.
Anežka povolala rodinného lékaře, pana Ladislava Froňka, který nechal Maxmiliána neprodleně odvézt do soukromého psychiatrického sanatoria v Kamenném Újezdě. Zde byl léčen elektrošoky, postupem času se na nich stal fyzicky závislým a jelikož zde docházelo k častým výpadkům elektrického proudu, počal prováděti pokusy s ebonitovou tyčí a grešlačím ohonem. Výsledky zapisoval do svého deníčku. Nyní na chvíli opustíme milého Maxmiliána a budeme se věnovat vědecké dráze Maxmiliánova syna, Jakubova děda Cyrila. Cyril zdědil otcův deníček a rozhodl se, že bude v jeho výzkumu pokračovat. Na přiložené Cyrilově fotografii, kterou mi Jakub nezištně poskytl vidíte, že charakteristické grešlačí rysy se nesmazatelně vryly i do Cyrilovy tváře a jsou předávány do dalších generací rodinného klanu Žejdlů. Bohužel grešlačí návyky se již natolik vryly do povědomí další generace Žejdlů, že nebohý Cyril, navštívivše Prahu za účelem koupě králičího pletiva ve známém železářství U Rotta, neodolal při procházce Kampou chladivé Vltavě. Odložil si věci a začal dovádět ve slepém ramenu řeky. Praha byla tenkrát prolezlá udavači, takže Cyril byl brzy na to zatčen, předveden a po výslechu odvezen do nedalekého sanatoria v Bohnicích. Díky tehdejší netolerantní společnosti a tomu, že Cyrilovy byly sice odebrány tkaničky a pásek, ale byl mu ponechán otcův deníček, jsme se dočkali toho, že v deníčku začaly brzy přibývat nové výsledky vědeckého bádání. Jelikož Cyrilovi scházela v sanatoriu družka rozvinul ve svých pokusech zajímavé téma tzv. Mozkové masturbace. Právě deníček obou předků objevil Jakub schovaný za prknem v grešlačím kotci. Zatím přeruším toto jistě poutavé vypravování a o navazujícím Jakubově výzkumu se podrobněji rozepíšu v druhém díle této zprávy. Pavel"Zelí"Konečný