První světová válka (před rokem 1939 se označovala jako Velká válka, dnes je toto označení řídké) byl válečný konflikt probíhající od srpna 1914 do 11. listopadu 1918. Odehrával se na třech kontinentech (hlavní fronty byly v Evropě, dále se bojovalo v Asii a Africe) a všech oceánech (přičemž hlavním bojištěm byl Atlantik). Ve válce zvítězila Dohoda (jejímiž nejdůležitějšími členy byly Velká Británie, Francie, carské Rusko a posléze i USA) nad Ústředními mocnostmi (v čele s Německým císařstvím, Rakousko-Uherskem a Tureckem). Výsledkem války byl rozpad tří impérií (Rakouska-Uherska, Osmanské říše a Ruska) a ožebračení a značné územní zmenšení Německa.
VZNIK:
Válka vznikla jako důsledek krajního zostření rozporů mezi světovými mocnostmi v zápase o sféru vlivu, kolonie, zdroje surovin, odbytiště a trhy. Nejagresivněji postupovalo Německo, které se k dělení kořisti dostalo později po sjednocení (1871) a v boji o získání nových kolonií se jeho zájmy střetly se zájmy nejsilnějších koloniálních velmocí – Anglie a Francie. Neustále vzrůstal i spor rakousko-uhersko-ruský o sféru vlivu na Balkáně.
Už v poslední třetině 19. století se začaly vytvářet spojenecké bloky imperialistických velmocí. Základ těchto bloků položilo spojenectví Německa a Rakousko-Uherska, tzv. Dvojspolek v roce 1879, ke kterému se v roce 1882 připojila Itálie (Trojspolek). Francie a Rusko podepsaly spojeneckou smlouvu v roce 1894. V roce 1904 se sblížily Anglie a Francie a podepsaly dohodu. Dotvoření druhého vojenského bloku – Dohody (=Trojdohody) - se zakončilo podepsáním rusko-anglické smlouvy v roce 1907. Roku 1908 si František Josef I. přisvojil Bosnu a Hercegovinu.
Německo došlo už na konci prvního desetiletí 20. století k závěru, že je na válku připraveno, že je lépe vyzbrojené než ostatní mocnosti, a že čím dříve válka vypukne, tím lépe pro Německo. Sami začít válku se však Němci z vnitropolitických i vnějších politických důvodů neodvážili. Obzvlášť německá sociálně-demokratická strana vystupovala proti. Vhodná záminka se německým vládnoucím kruhům naskytla v červnu 1914, kdy rakousko-uherská armáda uskutečnila v Bosně velké vojenské manévry. Obyvatelé Bosny a Hercegoviny se nechtěli smířit s nedávným připojením svého území k Rakousko-Uhersku a jejich odboj podporovalo Srbsko. Manévry se provokativně konaly při srbských hranicích. Následník trůnu František Ferdinand d'Este jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády přijel na manévry a na jejich závěr okázale navštívil Sarajevo, hlavní město Bosny.
Vyhlášení války předcházel 28. června atentát na Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželku hraběnku Žofii Chotkovou. Atentát provedl v Sarajevu Gavrilo Princip, nacionalista; člen tajné revoluční organizace Mladá Bosna[1], jež bojovala proti Rakousku za sjednocení jižních Slovanů. Podporovala ho při tom srbská organizace Černá ruka, tajná teroristická organizace důstojníků srbské armády.