Malgalština
Malgaština patří do austronéské jazykové rodiny, tedy mezi jazyky, kterými se mluví převážně v jihovýchodních oblastech Asie (např. javánština, balijština, sundánština, batacké a dajacké jazyky, malajština, malajsijština, indonéština, tagalština–filipínština ap.). Stejně jako lidé přišla na Madagaskar z ostrovů Indonézie. Podle Otto Ch. Dahla, jazykovědce, který zasvětil malgaštině celý svůj život, je nejpříbuznějším jazykem řeč kmene Ma’anyan, který žije na Kalimantanu (Borneu). V časech království Šrívidžaja (asi v 7. století po Kristu) se odtud lidé začali stěhovat stále dál na západ. Během své pouti byl ma’anyanský lid jazykově ovlivňován řadou jiných etnik. V dnešní malgalštině lze vystopovat vlivy malajštiny, arabštiny, sanskrtu a v moderní době i některých evropských jazyků, zejména francouzštiny.
Malgaština je zajímavým a hned v několika směrech obdivuhodným jazyke. Zarážející je její uniformita. Přestože na ostrově žijí nejméně na dvě desítky rozdílných etnik, liší se jazykově jen velmi málo nebo vůbec ne. Nejodvozenějším dialektem malgaštiny je asi jazyk Tsimihetů.
Malgaština je pozoruhodná některými svými gramatickými zvláštnostmi. Cizince ihned zarazí (ba pobaví) nezřízená délka mnoha slov. Hlavní metodou slovotvorby je totiž skládání. Mnohá slova tedy v sobě vlastně skrývají celou větu.
Pojem my může mít v malgaštině dvě podoby. Buď do my zahrnu i toho člověka na kterého mluvím nebo ne – v tom je v malgaštině rozdíl. Poněkud složitější a méně přehledná je v malgaštině lokalizace předmětů. Pro české tady a tam má malgaština 14 různých slov, přičemž každé zcela jasně vymezuje, jak daleko a kterým směrem se ukazovaný předmět nachází.
Na druhou stranu malgaština postrádá řadu mluvnických kategorií běžných v češtině i jiných evropských jazycích. Podstatným jménům např. chybí nejen možnost skloňování ale „nejsou schopna vytvořit“ ani množné číslo a rod.
Malgaština se po značnou část své existence opírala pouze o ústní tradici. Madagaskařané si v povídání, prozpěvování, přednášení, řečnění a žvanění doslova libují. Jen málokterý národ pěstuje svůj jazyk s takovou pečlivostí. Řečnická dovednost je vysoce ceněna.
Není proto divu, že během věků vzniklo mezi lidmi obrovské množství pohádek, pověstí, legend, přísloví a jiných podobných příběhů. Tomu, co si představujeme pod pojmem báseň se velmi podobají merinské hainteny. Příslovím se ma Madagaskaru říká ohabolana a třetí důležitou součástí ústní tradice jsou kabary – shromáždění rodu, klanu nebo vesnice. Pověstná byla kabary některých malgašských králů. Proslavil se jimi třeba i panovník – sjednotitel, Andriamanpoinimerina. Bez kabary se nemohla konat ani žádná důležitější událost v rodině nebo ve vesnici.