Sport do roku 1918
Lyžování
V roce 1887 zakládá v Praze Josef Rössler-Ořovský lyžařský kroužek, který byl po Skandinávii prvním lyžařským spolkem v Evropě. Tento rok 1887 lze tedy považovat za začátek organizovaného lyžování v Českých zemích.
1892 zavedl hrabě Harrach na panství v Krkonoších použití lyží (dovoz z Norska) na práci
v lese => rozvoj lyžování – Krkonoše, Krušné hory, Šumava, Nové Město na Moravě…
1893 první evropské lyžařské závody (rak. Mürzzuschlag, Jilemnice, Lukov u Holešova na
Moravě)
O. Vorweg zdolal Sněžku na lyžích
1895 založen Český Krkonošský Spolek Ski v Jilemnici (Jan Buchar – lyžařská turistika)
1896 I. mistrovství Království českého v Praze
Od 1897 pořádání pravidelných mezinárodních závodů v lyžování v Krkonoších
1903 založen Svaz lyžařů v Království českém (1.národní lyžařský svaz v Evropě)
1904 poprvé závodí ženy - v běhu na lyžích na
1905 první závod v běhu na
1911 Nor R. Amundsen dosáhl jižního pólu na lyžích
1913 poprvé konání štafetových závodů ve Vysokém n. Jizerou
při závodě na
Vývoj závodních běžeckých disciplín (vliv ZOH a MS):
Do 1. sv. války existovaly nejrůznější délky tratí (
Historie atletiky v České republice
• dějiny české atletiky kopírují světový historický vývoj atletiky s odrazem společenských podmínek na našem území
• a) atletický středověk
* 1297 - 1.písemný doklad o běhu na počest korunovace Václava II.(Zbraslavská kronika)
* 1449 - běh podél vinice(Pražské viniční knihy)
* 14.stol.- Jemnice(Třebíč)- „běh o Barchan-plátno“ - koná se do dnes
* 16. stol - písemné doklady o „vrhání TOUŠEM-diskem“ na lidových slavnostech
* Jan Amos Komenský (Brána jazyků) -popisuje hod koulí a běh o závod
* 17. stol. - „laufři - běhouni“ - před kočárem
Atletika a sokol
► 1848 - Malypetrův tělocvičný ústav - velký význam pro sportování (gymnastika, atletika)-Tyrš
► 1862 - vznik Sokola - atletika pěstována jako“tělocvik prostý“
► * 1867 - 1. závod v atletice v tělocvičně Pražského Sokola- skok do dálky (Jan Kahovec-
► * 1867- 1. atletické závody Pražského Sokola
► do smrti Tyrše je atletika součástí a rozvíjí se , ale po jeho smrti se Sokol omezuje na nářaďový tělocvik
Sportovní kluby
► koncem 19. století se po vzoru Anglie - vznikají samostatné sportovní kluby
► * 1882 - 1 český atletický klub - Český Athletic Club Roudnice
► * 1888 - 1. veřejné závody na Malé Straně (
► * 1888 - 1. atletické závody o mistra Čech na 200 kroků
► * 1890- AC Sparta Praha , 1892 - Humpolec, AC Chrudim a další
► * pozoruhodná je obliba v závodech na dlouhé tratě - 4,6-ti hodinovka
► * 1893- Karlín -Brandýs- nejstarší chodecký závod v Evropě
► * 1895 - Sportovní klub Slavia
► * s rozvojem klubu souvisí i závodní činnost(meziklubová utkání, mezinárodní utkání)
ČAAU
Česká atletická amaterská unie - sjednotila sportovní kluby (zahrnoval i tenisty, cyklisty, bruslaře, lyžaře)
1896 - na OH vznik Mezinárodní atletické amaterské unie
1897 - vznik ČAAU (J. Guth-Jarkovski; J. Rössler-Ořovský)
1897- 1. mistrovství Čech na trati Běchovice -Praha
1900- první závodní řád
1907- první mistrovství Koruny české (14 titulů)
- úspěchy: 1891 - K.Malý -
1898 - Fr.Janda-Suk - otočka s diskem; 1900(OH Paříž)- 2.místo(39,42m)
Již v roce 1897 vzniká Česká atletická amatérská unie, na jejímž ustanovení měl zásluhu Jiří Guth-Jarkovský, zakládající člen Mezinárodního olympijského výboru i Českého olympijského výboru.
Oblibě atletiky v českých zemích napomohlo rovněž olympijské stříbro diskaře Františka Jandy-Suka z Paříže 1900, kde se představilo pět českých sportovců (území dnešní České republiky bylo součástí Rakouska – Uherska). František Janda-Suk se stal prvním diskařem na světě, který při hodu začal užívat otočku. Pravdou ale je, že skutečně významné a světově známé úspěchy zaznamenala až česká poválečná atletika.
HISTORIE ČESKÉHO HOROLEZECTVÍ
Za počátek českého horolezectví považujeme založení prvního českého horolezeckého spolku v roce 1897. Vypátrat počátky individuálního českého horolezectví, které vzniku spolku předcházelo, je prakticky nemožné. Vzpomeňme tedy i všech „anonymních“ průkopníků, kteří vzniku našeho prvního horolezeckého spolku nepřímo či přímo napomohli!
Vývoj českého horolezectví musíme vnímat a posuzovat na pozadí politicko-společenských událostí. Procházelo etapami, diktovanými dějinnými událostmi, kritickými okamžiky našeho národa, příznivou či častěji nepříznivou „dobou“…..
Náš první horolezecký spolek začínal za Rakouska-Uherska v době, kdy vrcholilo národně-obrozenecké uvědomění a snahy o svébytnost u všech slovanských národností na území habsburské monarchie. Češi, Slováci a Zakarpatští Ukrajinci na severu, Slovinci, Chorvaté a další Jihoslované na jihu, ač navzájem odděleni pásem Rakušáků a Maďarů, cítili slovanskou vzájemnost a vědomě ji svými skutky posilovali.
ústředí spolku v Lublani je přivítalo s nadšením.
Český odbor Slovinského planinského drušstva, první český horolezecký spolek, byl založen roku
U zrodu Českého odboru Slovinského planinského družstva stál a po celou dobu jeho existence jeho činnost ovlivňoval významný český lékař, profesor Univerzity Karlovy v Praze, MUDr. Karel Chodounský. Odborná práce dovedla Chodounského k přesvědčení, že nejblahodárnější vliv na organismus člověka mají přírodní činitelé - vzduch, slunce, voda a především pohyb. Zajímal se o všechny tehdy známé druhy sportu a při svém výzkumu sledoval jejich zdravotní účinky i společenský a psychologický význam. V tomto hodnocení sportovních odvětví stavěl nejvýše horolezectví.
V roce 1918 měl klub přibližně 3000 členů. Následným sloučením s Tatranským spolkom turistickým se stal celostátním Klubem československých turistů (KČST), který v roce 1938 měl již více než 100 000 členů! V tomto počtu několik stovek horolezců zcela zanikalo. Proto se v českých zemích i na Slovensku brzy projevovaly snahy o jejich osamostatnění.
Znak Klubu alpistů československých
Historie českého olympismu
|
Český olympijský výbor byl založen 18. května 1899 z podnětu PhDr. Jiřího Gutha, člena Mezinárodního olympijského výboru a známého českého sportovního funkcionáře Josefa Rösslera-Ořovského, jako výbor pro zajištění české účasti na II. olympijských hrách 1900 v Paříži. Ale již 7. března 1900 se přeměnil ve stálý orgán českého sportu a patří tedy mezi vůbec nejstarší národní olympijské výbory trvalého charakteru (tehdy většina NOV vznikala a pracovala jen krátce před konáním olympijských her).
Historie fotbalu
Začátky českého fotbalu jsou spojeny se sportovní organizací SOKOL, s pokusy šlechty a s veslařskými a cyklistickými kluby. Původně Praze dominovaly německé kluby, ale okolo roku 1895 se objevily dva silné české kluby-Sparta a Slavia. Sportovní organizátoři-Jaroslav Klenka a Josef Rössler-Ořovský sepsali první pravidla a fotbalová asociace byla ustanovena v roce 1901. Situace se uklidnila v roce 1911 po mnoha debatách a mistrovství se od té doby konala pravidelně. Navzdory počátečním problémům se fotbal stal součástí společenského života už od roku 1918
Historie jachetního klubu
Úvodem
Rodištěm českého jachtingu je Podolí, známé svou vorařskou minulostí. Proti vorařskému kostelíku ze 14. století stojí unikátní celodřevěná třípatrová loděnice Českého Yacht Klubu, postavená r.1912 na hrázi podolského přístavu, pod ochranou skály, na které stojí památný Vyšehrad. Loděnice se stala další historickou památkou této části Prahy.
Lodě byly na Vltavě od nepaměti a jejich nejstarším pohonem byla vesla a plachty. Traduje se, že prvními plachtiči v Praze, kteří nepluli jen z pracovně obchodních důvodů, byli mlynáři, např. Odkolek, Vávra aj). O starším neorganizovaném jachtingu svědčí rytina významného českého rytce Antonína Pucherny z r.1807, která zobrazuje plachetnice na Labi v Roudnici a v Děčíně. Snad nejstarším v Praze byl veřejný jachetní závod mezi Střeleckým a Barvířským (dnes Slovanským) ostrovem 25.září 1870, ve kterém zvítězila Libuše Jindřicha Odkolka. Později provozovali plachetnice členové řady veslařských klubů (např. při Sokole Pražském od r.1861, English Crew v Praze a V.K.Blesk, v Mělníce, Roudnici a jinde). Od konce 19.století se plachty objevují již jen jako pohon sportovních lodí.
Zakladatel
Kolébkou organizovaného jachtinku v zemích koruny české je Český Yacht Klub, jeden z nejstarších jachetních klubů ve střední Evropě. Byl založen v roce 1893 Josefem Rősslerem-Ořovským, velkým sportovcem. Byl členem Veslařského klubu BLESK (založen r.1876). Byl prvním, který tomuto klubu získal mistrovský titul. Jeho trofeje jsou ozdobou klubového archivu BLESK. Byl zakladatelem a průkopníkem řady dalších sportovních odvětví. Ořovský mu bylo krycím jménem od školních let, kdy rodina a školní úřady nepřály sportovním aktivitám, ačkoliv Rőssler byl dobrým studentem. Ve Francii a Anglii, kam byl poslán na praxi do továren na léčiva, se sblížil s vodním živlem ještě více, a zejména s mořem.
Český svaz jachtingu
V roce 1893, tedy ještě v době Rakousko-Uherské monarchie, vznikly v zemích koruny české dva kluby organizovaných jachtařů – Český Yacht Klub a klub německých jachtařů v Litoměřicích. Následovaly další v Čechách, na Moravě a Slezsku, od r.1952 na Slovensku. Po ukončení 1.světové války byla z popudu Rösslera-Ořovského založena Československá Yachetní Associace (1929). Jejím prvním předsedou byl sám zakladatel, a po jeho smrti (1933) Ing.Pavlousek. Po 2.světové válce v obnoveném Československu zůstal jediný jachetní klub – ČYK. Rychle však vznikaly nové kluby, a činnost obnovila i asociace. Při sjednocení tělovýchovy r.1948 změnila se asociace na Jachetní ústředí ČOS a všechny kluby dostaly název SOKOL. Likvidací Sokola a uplatňováním organizace podle sovětského vzoru měnily se názvy klubů i asociace několikrát, než se v r.1989 ustálil na názvu Český Svaz Jachtingu. Po všechna období vývoje tohoto centrálního orgánu byl český jachting členem mezinárodní organizace (IYRU – International Yacht Racing Union, dnes ISAF – International Sailing Federation), a v jeho výborech měl a má své zástupce
Ani k politice nebyl český jachting lhostejný. U příležitosti oslav 25 letého trvání klubu, 20.října 1918 se ČYK stal prvním místem v Praze, na kterém byla vztyčena česká vlajka místo rakouské, tedy před ukončením první světové války a před prohlášením samostatného státu. Byla to tehdy vlajka s českým lvem a svatováclavskou korunou (nazývaná královskou), tatáž, pod kterou pochodovali čeští olympionici ještě v době Rakouska-Uherska. Vlajka se zachovala a je uložena jedna v klubu, druhá je v muzeu tělovýchovy a sportu v Tyršově domě.
Počátky krasobruslení u nás
Bruslení se rychle šířilo i u nás a stalo se oblíbenou zábavou Pražanů, kteří hojně jezdívali na zamrzlé Vltavě. K rozvoji bruslení přispěla do značné míry první metodická příručka "Nauka bruslení" vydaná roku 1887. Její autor Augustin Krejčí v ní podal přesné popisy prvků a figur.
Do rozvoje krasobruslení vstoupil známý propagátor sportu v Čechách dr.Josef Rössler - Ořovský, který v roce 1889 založil v Praze velmi proslulý Bruslařský závodní klub (BZK). V této době také přiváží ing.Fiedler ze svých zahraničních cest první model bruslí přimontovaných na boty.
Historie Orla
Počátky Orla v Čechách
Na přelomu století vzniká v Čechách silné odborové hnutí katolického lidu, vyvolané vydáním encykliky "Rerum novarum" z r. 1881papežeLva XIII. Byla založena politická strana křesťansko sociální v Litomyšli r. 1849, proti agresivitě spolků protikatolicky zaměřených zakládány spolky katolické: Jednoty katolických tovaryšů, spolky katolického dělnictva a Svatojosefské jednoty.
Praha
Protože se v Sokole v této době projevovala protikatolická zaujatost, počaly se v katolických spolcích objevovat snahy vyvolat v život i samostatné hnutí tělocvičné pro katolickou mládež. Jako první byl ustanoven tělocvičný odbor při Jednotě katolických tovaryšů v Praze dne 14. března 1896. Odbor měl 45 členů. Na valné hromadě 9. září 1896 byli zvoleni předsedou ThDr. Josef Burian, kanovník vyšehradský , Karel Magerle náčelníkem a cvičitelé Riedl a Skořepa. O činnosti tělocvičného oboru přinášely zprávy pražské Dělnické noviny. Po dvou letech trvání odboru cvičilo se jen nepravidelně. V r. 1907 ujal se tělocvičného vedení br. Saidl (pozdější zemský náčelník). 10. října 1909 bylo při Patronátu mládeže na Malé Straně v Praze ustanoveno pro celou Prahu a okolí volné sdružení "Křesťansko sociálníSokol" podle návrhu Pavlíka Sychry, které však po roce zaniklo. Zásluhou mladého a obětavého br. ing. Bedřicha Pospíšila založen byl 22. října 1911 na Vyšehradě tělocvičný odbor Skupiny křesťansko sociální mládeže na Vyšehradě, jehož 11 členů cvičilo na župním orelském sletu v Hradci Králové r. 1912. Po schválení stanov vznikla ze Skupiny mládeže jednota "První pražský Orel" na Vyšehradě. Starostou byl zvolen P. Alois Tylínek, kooperátor a vikarista vyšehradský,náčelníkem zvolen Josef Čermák. Datum 22. října 1911 považujeme za založení Orla v Praze. Ustanovení první pražské jednoty se jménem Orel mělo velkou odezvu v pražských novinách, které "dštily oheň a síru na rozpínavé pražskéklerikály a na orlí hnízdo na Vyšehradě". Výroční zpráva Orla na Vyšehradě vydaná tiskem k 31. 12. 1913, uvádí: "Náš archív, který jsme si založili hned na začátku své činnosti, chová v sobě nesčetně článků a posměšných ilustrací, týkající senašeho Orla. Je to skvostné zrcadlo, v němž se jeví celá kulturní vyspělost pokrokové části národa". Útoky pokrokového tisku a hlavně příklad Prvního pražské Orla urychlily založení dalších orelských jednot v různých částech Prahy a okolí: Ještě v r. 1912 byly ustanoveny jednoty a odbory na Žižkově, v Liboci a při České lize Akademické v Praze. To dalo ing. Bedřichu Pospíšilovi podnět k tomu, aby na schůzi delegátů pražských jednot 11. listopadu 1912 založil "středočeskou orelskou župu". Mělotohlavně význam propagační. Župa se starala o propagaci orelské myšlenky katolické výchovy celého člověka, její funkcionáři se rozjížděli do venkovských měst a snažili se rozšířit župní síť, což se jim brzy po válce velmi podařilo. Prvním župním starostou byl zvolen její zakladatel a budovatel ing. B. Pospíšil, který se stal po převratu v r. 1918 poslancem revolučního národního shromáždění. Bohužel, zemřel v mladém věku 38 let 14. září 1919.
Stručná historie svazu
Dne 21. listopadu. 1903 byl v Jablonci nad Jizerou založen Svaz českých lyžařů jako vůbec první národní lyžařský svaz na světě. Zakládajícími členy byl Český Ski klub Praha, Český Krkonošský spolek Ski Jilemnice a Český Ski klub Vysoké nad Jizerou. V té době byly české země součástí Rakousko-uherského císařství. Stanovy spolku byly schváleny Císařským a královským místodržitelstvím v Praze až 15. 12. 1906 s novým názvem Svaz lyžařů v Království českém. Prvním předsedou svazu se stal Jan Buchar, řidící učitel z malé krkonošské školy nedaleko Jilemnice. Po něm převzal vedení svazu zakladatel mnoha sportů v Čechách Josef Rössler-Ořovský, který přišel již v roce 1906 s návrhem na vytvoření mezinárodní lyžařské organizace.
Čeští milovníci zimní přírody si v té době oblíbili Krkonoše; jejich časté a pravidelné zájezdy do těchto hor, postupné nakupování horských bud a usazování českých správců v nich významně posilovalo český živel v pohraničních horách. Brzy se začalo lyžovat i na Šumavě, Českomoravské vysočině, v Beskydech a Jeseníkách. Zpočátku se jednalo hlavně o zimní turistiku, ale již v roce 1893 se v Jilemnici uskutečnily první lyžařské závody. V roce 1914 bylo členy Svazu lyžařů v Království českém již 61 klubů se 7.483 členy. Čeští lyžaři, kteří poprvé v zahraničí startovali již v roce 1896, dokonce vítězili i před seveřany. Nejúspěšnějším lyžařem tohoto období byl Bohumil Hanč. Vynikající běžec, sedminásobný mistr Království českého, výborný lyžařský cvičitel. Tragicky zahynul na "VIII. mezinárodním lyžeckém závodu distančním na
V r.1895 byl založen druhý český lyžařský klub – Český krkonošský spolek Ski Jilemnice. Vznikl z lyžařského kroužku kolem řídícího učitele malé školy v Dolních Štěpanicích u Jilemnice Jana Buchara. On i několik dalších jilemnických občanů si opatřili lyže, které začala vyrábět štěpanická pila pro lesní personál hraběte Harracha. To bylo v zimě 1892/1893 a Buchar, který byl již od založení Klubu českých turistů v r 1888 vášnivým milovníkem letní turistiky v Krkonoších, pochopil význam lyží i pro turistiku zimní.
Koncem 90.let i na přelomu 19.a 20.století se lyžování v Krkonoších i kolem Prahy rozmáhalo a nebyly to jen turistické výlety na lyžích, začaly se objevovat i závody a dokonce závody mezinárodní. Bucharův jilemnický klub uspořádal spolu s Českým Ski klubem Praha v únoru 1903 ve Vysokém nad Jizerou velmi úspěšné 8. mezinárodní mistrovství zemí Koruny české, které podnítilo vysocké lyžaře k založení Českého Ski klubu Vysoké nad .Jizerou. Tak se nejen zrodil třetí nejstarší český lyžařský klub ale současně se naplnila i podmínka, umožňující dlouhodobý záměr Josefa Rösslera, totiž založit ústřední českou lyžařskou organizaci.
K naplnění tohoto záměru došlo 21.listopadu 1903 ,právě v tento den před sto lety, v hotelu Ráj v Jablonečku, jak byl obvykle nazýván Jablonec nad.Jizerou. V čele svých klubových delegací se tam sešli Jan Buchar z Jilemnice a Josef a Oldřich Ďoubalíkové z Vysokého. Jan Buchar měl pověření jednat také za Český Ski klub Praha. Stanovy spolku, který měl původně název Svaz českých lyžařů, byly císařským a královským místodržitelstvím v Praze schváleny až za 3 roky a název spolku se musel změnit na Svaz lyžařů v království českém“. První předsedou spolku byl zvolen Jan Buchar. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o první oficiálně ustanovený národní lyžařský svaz na světě.
Brzy začaly vznikat i další lyžařské kluby, například v r.1905 v Plzni nebo v Novém Městě na Moravě. V r.1908 existovalo v tehdejším Českém království již 8 klubů, v r.1909 18 klubů s 860 členy, o rok později již 28 spolků s 1500 členy, v r. 1911 44 klubů s 3200 členy a před zahájením 1.světové války dosahuje počet lyžařských klubů čísla 61 se 7500 členy.
Historie vzpírání v Čechách
. Koncem března 1862 byl vypracován rozvrh cvičení, který byl rozvržen na osm týdnů a v něm vyjádřeny časové úseky věnované jednotlivým tělocvičným a sportovním disciplínám. Překvapivě velká část byla věnována cvičení s činkami a zápasu, to je těžké atletice, pod kterou vzpírání bylo zařazeno. Dr. Tyrš rozdělil vzpírání do třech kategorií:
1. činky – cvičení s malými činkami
2. břemena – vzpírání těžkých činek a ostatních břemen
3. odpory – přetahy lanem a přetlaky
Z této doby se zachovala sokolská definice činky: činka sestává ze dvou železných koulí, opatřených čtyřhrannou dírou a spojených dřevenou rukojetí. Těžká atletika se za života Dr. Tyrše stala nedílnou součástí sportovního dění v Čechách. Po jeho smrti v roce 1884 se vedení Sokola rozhodlo zaměřit se na tělocvičnou soustavu a sportovní disciplíny byly ze Sokola vytlačovány. V roce 1882 proti sportu ostře vystoupila část vedení Sokola a kriticky hodnotilo snahu vyznavačů sportovních disciplín o dosažení maximálních výkonů. Kritizována byla především jednostranná příprava, která sestávala v přípravě ke konkrétnímu sportovnímu výkonu, zatímco v tělocvičných jednotách se cvičilo všestranně ve smyslu antickém s důrazem na souměrný vývoj těla a ducha s rozvojem vlastenectví a službu vlasti.
Dne 8.5.1897 vzniká „Česká atletická amatérská unie“ (Č.A.A.U.), která se stává ústředím sdružující kluby, které kromě lehké atletiky prováděly také bruslení, lyžování, plavání, šerm, kopanou, jachting, tenis a pochopitelně těžkou atletiku, která zastřešovala vzpírání břemen, zápas, box, přetah lanem, hody a vrhy, které dnes řadíme do lehké atletiky.
Dne 4.12.1903 se od Č.A.A.U. odtrhla část klubů a založila pod vedením Františka Malého samostatný těžkoatletický svaz „Český atletický svaz pro Království České“ (Č.A.S.). Vedení Č.A.S. nepřipouštělo zbylé kluby registrované v Č.A.A.U. ke svým soutěžím. Český sport se tímto aktem rozdělil do dvou konkurenčních svazů. Vzniká oboustranná žárlivost mezi oběma skupinami, které si přetahují vzájemně závodníky, vyhlašují shodná mistrovství. V těžké atletice došlo k těžkému rozkolu. Kladnou stránkou této rivality bylo častější pořádaní závodů a zakládání nových klubů, neboť obě složky chtěli mít co největší počet členů. Stále trvající rozpory při obesílání závodů té či oné složky přimělo zbývající těžkoatletické kluby sdružené v Č.A.A.U. k tomu, že v roce 1911 zakládají ústředí pod názvem „Ústřední svaz těžké atletiky“ (Ú.S.T.A.) za předsednictví arch. Rudolfa Schindlera, kterému se částečně podařilo zmírnit napětí mezi stávajícími složkami, „avšak shody v zájmu celku docíleno nebylo“. Tento dualismus byl ukončen po vzniku Československé republiky v roce 1918 sloučením obou konkurenčních svazů pod „Československý svaz těžké atletiky“ (Č.S.T.A.).
Členem mezinárodní federace vzpírání se stal Český svaz vzpírání dne 15.7.1912. Patříme mezi nejstarší svazy na světě s členstvím ve mezinárodní federaci vzpírání.
Historie sáňkařského sportu
U nás se prvních třiatřicet sáňkařů sešlo dne 27.ledna 1895 na Smědavě v Jizerských horách, aby uspořádali závod na horské silnici do Bílého Potoka. V roce 1896 se začalo sáňkovat v Tatranské Lomnici a sport si rychle získával další a další vyznavače, zejména na severu Čech. V Liberci dne 19. května 1909 navrhl továrník Adolf Hoffmann, aby byla na hoře Ještědu postavena první sáňkařská dráha. Dnem slavnostního zahájení jejího provozu – 12.prosince 1909 – datujeme počátek organizovaného provozování sáňkařského sportu na našem území.
Na tříkilometrové dráze z vrcholu Ještědu bylo ve dnech
Krátká historie vodáctví v Čechách
Začátky vodáctví se datují zhruba do druhé poloviny 19. století. V roce 1866 byl v Evropě založen první kanoistický klub. Na české vody první kanoe vplula roku 1875, kdy jí lékárník z Roudnice Ferdinand Zinke koupil od anglických handlířů společně se závodními koňmi.
Toto byla na dlouhou dobu jediná kanoe v čechách. Další nechal přivézt z Kanady roku 1910 velký propagátor sportu Josef Rossler - Ořovský, jehož jméno známe hlavně z lyžování (první pár lyží v čechách). 29.11.1913 založil Josef Rossler - Ořovský v kavárně u Karla IV. Svaz kanoistů Království Českého.
Po vzniku československa se kanoistický sport začal rozvíjet rychlým tempem. Rozvíjela se vodní turistika, byly založeny tábořiště dnes již památných jmen, byly pořádány první závody spíše maratónského charakteru. Jezdilo se Záhoří-Chuchle, České Budějovice - Praha, Cholín - Praha a mnoho dalších. Trasy těchto závodů jsou dnes na mnoha místech pod hlubokými vodami nenáviděných údolních přehrad.
Národní házená - historie
U zrodu tohoto ryze českého sportu, který nikde jinde na světe neuvidíme, byli tři učitelé tělocviku. Prvním byl Václav Karas, který ji nazval „Vrhaná s přenášením“ a popsal ji v roce 1905 v jednom brněnském odborném časopisu. Hřiště bylo rozděleno na čtyři části. Devět hráčů, kteří nesměli ze svých čtvrtin vycházet, se snažilo vstřelit branku do zmenšených branek na kopanou. To vše pomocí dvou trojic útočníků, dvou pomezních obránců a brankáře. Dalším mužem, který zasáhl do vývoje národní házené byl Josef Klenka. Ten místo branek na kopanou zavedl terče. Terče byly kruhy o průměru jednoho metru, které byly umístěny na tyči asi
České Olympijské hnutí
|
Češi se od samého počátku novodobé olympijské historie podíleli na utváření, rozvíjení a šíření olympismu. Stáli u kolébky Mezinárodního olympijského výboru a po více než sto let patřili - v dobách existence Československa spolu se Slováky - k stabilním článkům olympijského hnutí. Jen se třemi výjimkami startovali čeští reprezentanti na všech dosavadních olympijských hrách, často velice úspěšně, mnozí sportovci - vítězové a medailisté her - se stali v národním i mezinárodním měřítku sportovními legendami.
Počátky olympismu v našich zemích se datují do posledních let 19. století. Jsou spojeny především s českým gymnaziálním profesorem Jiřím Guthem, který byl už na zakladatelském kongresu v Paříži v červnu 1894 jmenován jedním z prvních dvanácti členů Mezinárodního olympijského výboru, který měl do budoucna řídit olympijské hnutí. Podle přijatých pravidel měl Guth zastupovat MOV v zemi svého původu. Do činnosti MOV se plně zapojil až v průběhu I. olympijských her v roce 1896. Protože se během prvního zasedání MOV prosadil “mezi-národní” a nikoliv “mezi-státní” princip organizace olympijského hnutí, začal Guth po svém návratu organizovat “český” a ne “předlitavský” olympijský výbor (uherským členem MOV byl Ferenc Kemény).
První pokus v roce 1896 se nezdařil, a tak Český olympijský výbor vznikl 18. května 1899. Návrh vzešel z České amatérské atletické unie (ustavena 1897 jako jakési ústředí českého sportu ) v souvislosti s nadcházejícími II. olympijskými hrami 1900. Na uvedený den svolali Jiří Guth a Josef Rössler-Ořovský všesportovní schůzi, na níž byl založen "Český výbor pro hry olympické v Paříži 1900" jako zvláštní orgán, který měl zajistit účast českých sportovců na hrách a i jinak reprezentovat český sport. Ve výboru bylo každé sportovní odvětví - atletika lehká i těžká, bruslení, cyklistika, fotbal, jachtink, lyžování, plavání, střelectví, šerm, tenis, turistika a veslování - zastoupeno dvěma delegáty. V čele stanuli Jiří Guth, Václav Rudl a Josef Rössler. V březnu 1900 se Český olympijský výbor jako první národní olympijský výbor na světě proměnil z dočasného ve stálý orgán.
S ohledem na státoprávní uspořádání - české země byly součástí Rakouska-Uherska - a snahu vídeňské vlády zakázat ho, neměl ČOV úředně schválené stanovy (teprve v listopadu 1913 přijal interní jednací řád). Českému olympijskému výboru se přesto, počínaje II. olympijskými hrami 1900 v Paříži, dařilo prosadit samostatnou účast českých sportovců na olympijských hrách, což mělo velký mezinárodně politický význam. Možnost účastnit se olympijských her a pravidelné mezinárodní styky rovněž příznivě ovlivnily další rozvoj českého sportu. Teprve na V. olympijském kongresu v červnu 1914 v Paříži se podařilo vídeňské vládě ve spolupráci se spojeneckým Německem vyloučit Čechy jako samostatný subjekt z mezinárodního olympijského hnutí, nadále směli čeští sportovci startovat pouze pod vlajkou habsburské monarchie. Vzápětí však vypukla první světová válka a na podzim 1916 byla činnost ČOV úředně zastavena.
V novém státě znovu zahájil výbor své působení už 31. 10. 1918, oficiálně byl však obnoven jako Československý a státem uznaný dne 13. 6. 1919.
Stolní tenis
V českých zemích nalezneme první zmínku o pingpongu v časopise Sport a hry z 26. března 1902, v němž se dozvídáme, že tato hra se k nám dostala z Vídně. První turnaj se konal v dubnu 1902 v Praze a byl stejně jako v Anglii doplňkovým zimním sportem tenistů a ...šermířů. K rozšíření došlo až po první světové válce
· Historie jezdectví
Počátek jezdeckého sportu je u nás datován od založení jezdeckého spolku pražského Sokola v roce 1891. Hlavním přínosem jezdeckého spolku Sokola bylo zavedení jednotné tréninkové metodiky. Značný vliv na v té době formující se českou jezdeckou školu měla Armádní jezdecká škola a výcvikové středisko v Hodoníně.
1. historie sportovní střelby
Střelecké spolky a společnosti existovaly v Praze stejně jako v řadě jiných českých měst již od středověku. Nejprve jako cechy výrobců kuší a později palných zbraních, posléze jako společnosti jejich uživatelů – střelců.
Střelba jako sport vzniká z povětšině užitkové činnosti v druhé polovině 19. století. Byly zakládány střelecké jednoty podle vzoru Sokola a myšlenek dr. Miroslava Tyrše. Prvním celonárodním orgánem byla Česká obec střelecká, založená v roce 1897
Vznik prvních tělocvičných ústavů
Na sklonku třicátých let 19. století byl sřízen soukromý tělocvičný ústav J.Hirsche v Praze, který měl v náplni tzv. ortopedický tělocvik. Mimo to se v tomto ústavu provádělo cvičení podle soustavy německé a švédské. V roce 1842 založil další soukromý ústav Rudolf Stephányi. Zde cvičili osobnosti jako František Palacký, Jan Malypetr a Miroslav Tyrš. Tento ústav později koupil Jan Malypetr, který se stal prvním českým učitelem tělocviku. Vyučoval tělesné výchově v soustavě německé a stal se spoluautorem prvního českého tělocvičného názvosloví.
V roce 1845 byl zřízen další ortopedický ústav Josefa Seegena, který později převzal Ferdinand Schmid. Na Moravě jsou prvopočátky TV vázány zejména na Stavovskou akademii moravskou, která byla zřízena při olomoucké univerzitě.
Vznik SOKOLA, význam, zakladatelé
V červnu roku 1861 došlo v Praze k pokusu o založení česko-německého tělocvičného spolku (nedošlo k tomu pro neshody finančního rázu).
16.února 1862 došlo k ustanovení čistě českého spolku (Tělocvičné jednoty pražské, pozdějšího Sokola pražského) v tělocvičně Malypetra. Starostou tohoto spolku byl Jindřich Fügner. Náměstkem starosty byl Miroslav Tyrš. Miroslav Tyrš se stal hlavní postavou Sokola. V roce 1862 byl po zavedení funkce náčelníka ustanoven placeným náčelníkem a stal se rozhodující osobností. Zemřel 1884 v Oetzu v Tyrolských Alpách. Tyrš byl ženat s dcerou spoluzakladatele Sokola J. Fügnera - Renatou. Pod jeho vedením se vytvořily i základy sportovní gymnastiky, atletiky, turistiky a některých branných činností.
Se vznikem Sokola jsou spojeny i počátky organizované tělesné výchovy žen (1869 Spolek paní a dívek pražských).
Vývojová období Sokola do vzniku ČSR, slety, osobnosti
Poměrně velkou krizi prožilo sokolské hnutí v sedmdesátých letech, kdy byly dokonce některé jednoty převáděny na hasičské spolky.
Na začátku osmdesátých let se podařilo překonat krizi Sokola - I. všesokolský slet - 1882. V roce 1889 se podařilo vytvořit sjednocující organizaci Českou obec sokolskou . V roce 1891 Moravsko - slezská obec sokolská a v r.1894 jednotná ČOS.
Hlavními osobnostmi Sokola v tomto období byli Jan Podlipský, Josef Scheiner a hlavní odpůrce sportu v Sokole Jindřich Vaníček.
Do první světové války se konaly slety v letech 1882, 1891, 1895, 1901, 1907, 1912.V roce 1908 byl založen svaz slovanského Sokola a šestý všesokolský slet byl zároveň prvním sletem svazu slovanského Sokola.
Po vypuknutí první světové války se ještě zvýšil národnostní útlak menšin v monarchii.V roce 1915 byla rozpuštěna ústřední ČOS. S blížícím se koncem války se zvyšovala aktivita sokolských jednot v monarchii a připravovalo se obnovení ČOS.
Počátky českého sportu
V roce 1863 byl v Uherském Hradišti založen veslařský klub Moravia. Celá řada sportovních odvětví byla z popudu Fügnera a Tyrše zařazen i do činnosti Sokola, Který v této počáteční fázi rozvoje našeho sportu hrál nesporně pozitivní roli.
· 1881 založen klub velocipeditů
· 1883 Česká ústřední jednota velocipedistů
· 1884 poprvé se jela Velká pardubická steeplechase
· 1885 Ústřední jednota veslařů z Čech
· 1887 vzniknul při bruslařském klubu v Praze lyžařský kroužek
· 1893 byl v Praze založen atletický klub Sparta
· 1897 1.ročník závodu Běchovice - Praha
· 1897 založení ČAAU (česká atletická amatérská unie)
Největší zásluhy o rozvoj našeho sportu měl Josef Rösler Ořovský. Vynikal především ve veslování, rychlobruslení, ledním hokeji, tenise, jachtinku, lehké atletice, kopané, kanoistice.
Po neúspěšném pokusu 1896 byl v roce 1899 založen z popudu dr. Josefa Gutha-Jarkovského založen Český olympijský výbor.
V roce 1908 vznikla Česká sportovní rada, usilovala o koordinaci českého sportu, ale na rozdíl od ČOV byl její vliv malý. Na začátku 20.století začaly v rychlém sledu vznikat další sportovní svazy:
· 1901 Český svaz fotbalový
· 1903 Svaz lyžařů království českého
· 1904 klub motocyklistů
· 1906 Česká lawn - tenisová asociace
· 1908 Český svaz hokejový
· 1910 ústřední svaz těžké atletiky
Počátky organizované turistiky v našich zemích
Prvním českkým turistickým spolkem byla Podhorská jednota Radhošť, založená v roce 1884. V roce 1888 byl založen v Praze - Klub českých turistů. O založení se zasloužil Vojtěch Náprstek. V jeho řadách také působil Dr. Jirí Guth Jarkovský.
Vznik DTJ, význam, představitelé
Politické rozpory v Sokole vedly k zakládání samostatných dělnických tělocvičných spolků, které v roce 1897 přijaly název Dělnické tělocvičné jednoty (DTJ). V roce 1903 byla ustanovena střechová organizace SDTJ. Z hlediska obsahu tento svaz převzal Tyršovu tělocvičnou soustavu. Stejně jako Sokol se svaz chtěl na veřejnosti prezentovat masovými tělovýchovnými vystoupeními - dělnickými olympiádami. První olympiáda byla připravována roku 1915 k pětistému výročí upálení Mistra Jana Husa, první světová válka však její pořádání znemožnila.
Pod štítem KSČ odtržením od DTJ vzniklo FDTJ (asi v roce 1921) a založili FPT (federace proletářské tělovýchovy) v roce 1926.
Vznik katolických tělovýchovných organizací, význam, představitelé
V roce 1891 vydal papež Lev XIII. encykliku „Rerum novarum“ a na jejím základě došlo k zakládání nejrůznějších organizací. Již v roce 1896 byl při jednotě katolických tovaryšů v Praze založen tělocvičný odbor.
V roce 1904 sjezd křesťansko - sociální strany ve Velehradě přijal směrnici k zakládání tělocvičných odborů při katolických organizacích. V roce 1909 se tělocvičné odbory sjednotili v organizaci Orel. Téhož roku uspořádal Orel 1.zemský slet ve Vyškově. V roce 1911 byla zvolena první ústřední rada Orla v čele s Janem Šrámkem.
Také Orel převzal Tyršovu tělocvičnou soustavu, ale vystupoval proti řadovému sokolskému členstvu.
Začátky české turistiky a KČT
Prvním výsledkem českého obrození v oblasti tělesné výchovy bylo založení tělovýchovné organizace SOKOL v roce 1862. Tento čin byl odpovědí na různé německé "turnerské" spolky, které pěstovaly tělesná cvičení s hlavním smyslem branným (v moderní terminologii), to jest přípravou občana na ozbrojený boj. Sokol byl výrazem českého odporu na tyto snahy - i on pěstoval tělocvik s úmyslem posílit tělesnou i duševní svých členů pro případný střet s nepřítelem, tehdy ideologicky jasně německým. Kromě gymnastiky organizoval Sokol i turistické výlety či setkání na místech Čechům drahých (např. na Řípu). Celou tuto šíři činnosti však nemohl sám zajistit, a proto se staral o založení samostatné turistické organizace a někteří jeho význační členové (např. Dr. Kurz) se pak stali jejími zakladateli. K tomu přispěl i další spolek, který bojoval o zachování českého života v severních Čechách - Národní jednota severočeská. Spoluprací těchto dvou organizací se stal pro českou turistiku neobyčejně zásadní čin - založení Klubu českých turistů dne 11. června 1888 v Praze. Za předsedu si ustavující sjezd nové turistické organizace zvolil známého cestovatele, milovníka přírody a demokratického veřejného činitele Vojtu Náprstka.
První tři léta existence nového klubu byla obzvlášť pozoruhodná. Vojta Náprstek sice plnil svoji úlohu známé osobnosti v čele KČT, ale jinak se práci v klubu mnoho nevěnoval a předsednické místo již po půl roce opustil, neboť měl řadu dalších zájmů, funkcí a povinností, a tak tíha klubovní práce se brzy přenesla na malou skupinku osob, soustředěnou kolem Dr. Viléma Kurze, profesora a novináře, a architekta Vratislava Pasovského, zámožného podnikatele, který se - po krátkém předsednictví Jaroslava Zdeňka - stal již v roce 1890 třetím předsedou KČT a setrval ve funkci přes 25 let. Prvním činem KČT, následujícím brzy po jeho založení , se stalo na jaře r. 1889 organizování velké výpravy českých turistů na Světovou výstavu do Paříže, která byla jednou z hlavních senzací konce minulého století. Výpravy se zúčastnilo celkem 363 mužů a žen, tedy o třetinu více, než bylo toho času členů klubu a její ohlas v české společnosti byl veliký. Pro vedení KČT se stala cesta velkou inspirací k dalšímu podnikání, zejména též proto, že zajistila první větší příjem do pokladny mladého klubu ve výši 1 000 zlatých tehdejší rakouské měny, což - pro srovnání - přibližně představovalo náklady na stavbu slušného domku.
Další podnikání KČT se soustředilo na výstavbu objektů spojených s velkou "Jubilejní výstavou" chystanou na rok 1891 na pražském Výstavišti, právě tehdy pro tento účel zřízeném. Vedení klubu se rozhodlo, že se výstavy zúčastní vlastním velkým pavilonem s rozměrným (10,5 x
Základy rozhledny i zemní práce na lanovce byly po tuhé zimě dohotoveny v květnu 1891, ocelová věž dostavěná 2. července téhož roku (35 montérů smontovalo díly z Českomoravské strojírny za necelé tři měsíce). Lanovka dala víc práce, vozy ze smíchovské továrny Ringhoffer vyjely na trať až 20. srpna - přesto "fantastický" fejeton Dr. Kurze se stal přesně podle předpovědi skutečností. Lanovka i rozhledna je v provozu dodnes, i když vodní pohon byl později nahrazen elektrickým a věž sloužila přechodně i jiným účelům.
Další vývoj Klubu do 1. světové války
Po předchozím bouřlivém období se vývoj KČT uklidnil a nastala soustavná práce na úkolech daných jeho stanovami, v první řadě aktivní turistice. Kromě pravidelných vycházek do okolí měst (zejména jsou známy akce pražského "kroužku šlapáků") se klub pustil již od počátku do hromadných zájezdů (jejichž vzorem byla již zmíněná návštěva Paříže). Tak již v r. 1892 zavítali členové KČT do Krakova a Tater, což s malými změnami opakovali i v následujících letech. Výpravou s mnohem větším významem se však stal 14denní zájezd 71 člené delegace klubu do Dalmácie, Černé Hory, Bosny a Záhřebu, vykonaný o velikonocích r. 1897. Tento čin totiž nebyl jen prostou návštěvou jadranského pobřeží, ale v prostředí tehdejší rakousko-uherské monarchie záměrnou manifestací slovanské vzájemnosti. V roce 1896 podnikl KČT početný zájezd (260 osob) do Adršpašských skal, kde byla na jeho počest zasazena i pamětní deska. Toto vše jsou jen ukázky nejhromadnějších akcí mladého klubu, které byly doplňovány stále vzrůstajícím počtem výletů menších skupin nebo i jednotlivců. Mezi individuální výkony členů KČT lze řadit např. návštěvu Islandu v r.1894, výjimečnou zejména pro ztížené dopravní a ubytovací podmínky (Jezdila tam pouze jedna loď za 6 měsíců a místní doprava se konala v sedlech koníků se stanem a zásobami.). V tehdejším "Časopise turistů" se však dočteme i o cestách na Saharu, do Skandinávie, nemluvě o střední a západní Evropě. Velkým cestovatelem byl i pozdější předseda KČT dr. Guth, který navštívil Afriku a dvakrát Ameriku. Mezi věrné přátele klubu patřili i světoví cestovatelé E. Stanko Vráz a Josef Kořenský, kteří často přednášeli na schůzích KČT.
Za prvých počátků klubu se výlety turistů omezovaly na pohyb pěší (případně kombinovaný s železniční dopravou), poměrně velmi brzy se však obohatily o zimní přesun na lyžích. Zásluhu o první pár lyží přivezených do Čech má již v r. 1887 známý sportovní propagátor Josef Rössler Ořovský (který se mimochodem zasloužil i o rozvoj vodáckého sportu), zakladatel prvního "Českého SKI-klubu pražského". V téže době přivezl lyže z Osla i hrabě Harrach, který podle nich dal v Horní Branné zhotovit v r.1892 dalších několik párů pro své lesní zaměstnance. Prvním skutečným lyžařem v Krkonoších se pak stal správce harrachovského panství Ing. Reich. Lyže se z praktických důvodů rychle rozšířily, takže v r. 1894 jich bylo v provozu již 120 párů a získávaly pozornost i mezi sportovci. Dobrým přítelem hraběte Harracha byl štěpanický řídící učitel Jan Buchar. V roce 1893 si v Praze zakoupil lyže a stal se pak hlavním propagátorem lyžování nejen v KČT, ale i ve SKI-klubu Jilemnice, který r. 1894 založil a s nímž pořádal během své 40leté funkce nespočet zájezdů do Krkonoš i Jizerských hor.
Lyžování se rychle šířilo nejen v Krkonoších, ale brzy proniklo i na Královéhradecko, kde je spojeno s chatou KČT na Zvičině a se jmény stavitele Jarolímka a dr. Kropáčka. Tam byly od r. 1911 pořádány i lyžařské výcvikové kurzy a závody. V r. 1909 se ustavil lyžařský kroužek při odboru KČT v Domažlicích a rozšířil tak lyžařskou turistiku i na Šumavu. O rozvoji lyžování v KČT svědčí i to, že od r. 1910 měl již "Časopis turistů" zvláštní část, věnovanou zimní turistice, kde jsou popisovány i náročné přejezdy členů přes Ještědský hřbet nebo třídenní hřebenový přejezd Šumavy ze Želnavy na Špičák a také četně navštívené krkonošské a šumavské závody v běhu, "krasojízdě", sjezdu a skoku nebo 5Okilometrová "distanční jízda" po krkonošských hřebenech, spojená s "28kilometrovou vytrvaleckou soutěží dámskou" (Obvyklými vítězi zde byli známý Bohumil Hanč a arch. Jarolímek.). Klub také vydal toho roku samostatnou brožuru s uvedením odborů, kde se lyžování soustavně pěstuje, a zasadil se i o zavedení zlevněného zpátečního jízdného o zimních víkendech u "c.k. železnic" do Hostinného, Janských Lázní, Vrchlabí, Martinic a Trutnova. Slevy nebyly zanedbatelné - na lyžařskou nebo turistickou průkazku až 40 %. Růst členstva klubu - za nepříznivého postoje rakouských úřadů - nebyl překotný, ale stálý. Z původních 225 členů v roce založení se po pěti letech stalo téměř 1700 členů, za dalších 5 let přes 3000 členů, v roce 1913 téměř 5400 členů. Od roku 1889 byly zakládány i mimopražské odbory KČT - první v Berouně, Jilemnici a Rychnově n. Kněžnou, do konce století se pak rozšířily i do Domažlic, Dvora Králové, Hořovic, Jindř. Hradce, Klatov, Kutné Hory, Loun, Mělníka, Náchoda, Německého (Havlíčkova) Brodu, Nového Města nad Metují, Plzně, Příbrami Rokycan, Roudnice Slaného, Sušice, Tábora, Turnova, Ústí n. Labem, Vlašimi a Volyně. Na Moravu pronikal klub pomaleji, první odbor se ustavil v Brně v r. 1894, v r. 1902 se však rozešel a obnovil svoji činnost v roce 1908. Podobně se vyvíjela situace i v Bystřici pod Hostýnem a v Rožnově, bez přerušení naopak pracovaly odbory v Moravské Ostravě, Novém Městě na Moravě a Štramberku.