Zpráva z  výcvikového tábora německých dog v Kolíně

 

      Již po třetí se letos sešli zájemci o výcvik německých dog na kynologickém cvičišti v Kolíně. V termínu 1.- 9. 8. 2008  zde pobylo celkem 34 psů se svými pány či rodinami. Známý areál, obklopený lesy, nás letos přivítal o něco lepšími podmínkami než v předchozích letech. Počasí nám také přálo. V první polovině týdne bylo příjemně pro pobyt i výcvik, v dalších dnech  vysoké teploty vyzvaly k návštěvám blízkého jezera, abychom smočili dogy „plavací“ i „brouzdací“.

      Program tábora byl víceméně tradiční: nácvik pachových prací, výcvik ve skupinách i individuálně, zdolávání překážek, průzkum terénu, obrany. Přínosem pro mnohé byl jistě i výstavní kruh, kde se předváděly doginy v pohybu i ve stoje, ukazovaly zuby, měřily se.

      Pro zpestření programu nechyběl ani tzv. srandazávod s disciplínami jako podlézání stolu, oblékání psů, slalom, aport buřtíka či chytání piškotů. V dalším odpoledni se podařilo zrealizovat coursingovou dráhu, kde si letos pro radost zaběhali snad všichni.

      Velmi zajímavým a přínosným pro mnohé bylo působení Slávka Bořuty, ve výcviku psů jednoho z nejzkušenějších. Rád se se všemi podělil o své metody, předváděl nám práci s úplně malým štěňátkem i dospělou dogou. Jeho základní motto, že pes neplní cviky proto, že musí, ale proto, že chce, převedené na videoprojekci i naživo mnohé zaujalo. Z jeho soudku si dovolím popsat krmení štěňátka: páníček chystá voňavou misku, štěně láká, ale nedá. Naopak ho nechá přidržet, s miskou uhýbá, nechá zobnout a zase uhýbá. Podporuje tak přirozený kořistnický pud a radost pejska z „ulovené“ potravy. Sama si pak nedovedu představit, že by z takto vedeného štěněte mohl vyrůst nežravec. A z podobných  motivací pramení i jeho ostatní práce se psy.

      Další cenné rady a informace si táborníci odnesli z přednášky i diskusí s MVDr. Danou Neumannovou. Naštěstí zde letos poskytovala pouze rady a nemusela zasahovat při žádných  náhlých onemocnění či úrazech. Jediným malérem byla zlomená ručka chlapce při pádu z dětské skluzavky.

      Věřím, že můžeme všichni tento tábor považovat za vydařený. Za rok se určitě zase rádi sejdeme a přivítáme další zájemce, ikdyž pro změnu asi v jiném areálu a s novou organizací.

       Na závěr bych chtěla  upřímně poděkovat všem, kteří při chodu tábora aktivně pomohli, ať to jsou výcvikáři, figuranti, organizace závodu i coursingu, dovoz a výdej obědů, úklid atd. Nebudu všechny jmenovat, však víme.

       Tak za rok zase na táboře AHOJ !

       Renata Hálová