Védy
31. 1. 2009
Védská literatura staré Indie podrobně popisuje vesmír jako harmonicky uspořádaný systém vytvořený podle inteligentního plánu jako sídlo pro živé bytosti. Moderní pohled na vesmír se natolik liší od védského, že tento je pro nás nyní těžko pochopitelný. V dávných dobách však bylo možno nalézt podobné modely vesmíru po celém světě. Lidé starých kultur a civilizací měli naprosto odlišný pohled na svět od dnešního, který se však v mnohem shodoval s védským pojetím.
Vzdělaní lidé dnešní doby mají sklon tyto názorové systémy odmítat jako mytologii s tím, že jejich odlišnost a podivné představy jsou důkazem toho, že se jedna pouze o výplod představivosti. Pokud tak učiníme, můžeme však přehlédnout důležité informace, které by mohly vrhnout světlo na rozsáhlé zapomenuté období předcházející krátkému úseku zdokumentované lidské historie. V různých kulturách existuje samozřejmě mnoho pro ně typických vyprávění, ale jsou zde i mnohá společná témata. Některá z nich lze nalézt ve vysoce propracované podobě ve védské literatuře. Jejich přítomnost v kulturách rozšířených po celém světě je v souladu s představou, že ve vzdálené minulosti měla védská kultura celosvětový vliv, který lze zaznamenat i v Severní Americe.
Indiáni kmene Sioux (správně Dakota, Lakota a Nakota) uvádějí, že jejich předkové zažili návštěvu nebeské ženy, která jim předala jejich systém náboženství. (Jednalo se o širší poznání o světě, hodnotách, zákonech a vztazích, které připomíná védský pojem dharma. Slovo dharma má více významů, ale ve společensko-náboženském kontextu jej lze chápat jako řád a zákon vesmíru.) Sdělila jim, že existují čtyři věky a také posvátný bizon, který v každém věku ztrácí jednu nohu. V současnosti se nacházíme v posledním z nich, věku úpadku, a bizon má nohu již jen jednu. [J.E. Brown, ed., The Sacred Pipe (Baltimore: Penguin Books, 1971), str. 9.]
Richard Erdoes a Alfonso Ortiz v knize American Indian Myths and Legends (New York: Pantheon Books, 1984) uvádějí více podrobností díky vyprávění lakotského stařešiny Chromého Jelena (Lame Deer) z roku 1967 v rezervaci Rosebud v Jižní Dakotě. 'Bílá bizoní žena' (Ptesan-Wi) jim kromě poznání, jak žít, a plodin, které od té doby pěstují, předala i posvátnou dýmku (chanunpa), jejíž kouření představuje druh oběti. Slíbila, že se k nim vrátí v každém z oněch čtyř věků, což bude vždy předzvěstí lepších časů. Při odchodu se postupně proměnila v černého, hnědého, rudého a bílého bizona, který je pro Prérijní Indiány nejposvátnějším živým tvorem. Proto mezi nimi zavládlo velké vzrušení, když se v roce 1994 na jedné farmě ve Wisconsinu narodil bílý bizon a všechny okolnosti se shodovaly s proroctvím. Farma se stala poutním místem lidí z celého světa.
Zmínka o posvátném bizonovi je blízkou paralelou vyprávění Bhagavata Purány (zvané též Šrímad Bhágavatam), v jejímž prvním díle je popsáno setkání Mahárádže Paríkšita s býkem představujícím Dharmu, k němuž došlo na počátku současného věku Kali. Je tam řečeno, že tento býk ztrácí v každém věku jednu nohu a ve věku Kali má pouze jedinou. Ve védské literatuře je čas považován za projev Krišny, Svrchované Bytosti. Jako takový je silou řídící životy všech bytosti ve shodě s kosmickým plánem, který zahrnuje opakující se cykly stvoření a zničení o různých časových délkách. Základní cyklus se skládá ze čtyř jug, neboli věků, zvaných Satja, Tréta, Dvápara a Kali. Každý následující věk je kratší než ten předchozí a lidstvo během nich postupně přechází z vysoce duchovní úrovně do zdegradovaného stavu. S počátkem nové Satja-jugy je obnoven původní čistý stav a cyklus začíná nanovo.
Podle lakotskeho příběhu až bizon ztratí i poslední nohu, bude země zaplavena. Téma potopy světa je známo z celého světa a védská literatura uvádí, že k potopám různého rozsahu dochází periodicky. Představa o postupném úpadku náboženských zásad (dharmy) je společná i jiným severoamerickým kmenům, mezi než patří Apačové Jicarilla, Hopi, Navajo/Diné, Paiute a další. Potopa je podle nich jednou z forem trestu pro lidi od vyšších bytostí za chování v rozporu s danými zásadami (dharmou). Zhoršující se stav světa se projevuje nepřirozenými klimatickými jevy, stále obtížnějším pěstováním zemědělských plodin, zhoršujícími se vztahy mezi lidmi, atd.
Několik dalších souvislostí:
Kmen Paiute hovoří o vysoké hoře ve středu vesmíru, na které sídlí Slunce. Tato hora ve védské literatuře odpovídá hoře zvané Méru či Suméru a je známá i z jiných kultur (například řecký Olymp).
Mléčnou dráhu tento kmen považuje za cestu zemřelých mezi zemí a nebem. Ta je ve védské literatuře označována za nebeskou část Gangy (akáša-ganga, SB 5.23.5), kterou pokročilí mystici používají při cestování mezi jednotlivými úrovněmi vesmíru zvanými lóky. Purány popisují dvě cesty na vyšší planety (SB 7.15) - cestu polobohů (dévajána) a cestu předků (pitrijána).
Uctívání předků je dalším společným rysem. Kmeny Passamaquoddy ze severozápadu USA, Powhatan (Virginie) a Luiseňo (Kalifornie) považují ptáky za viditelné duchy zemřelých. Ve védské tradici se pro předky vykonává oběť šráddha, po níž se zanechává obětní pokrm na zemi pro ptáky, jejichž prostřednictvím se předkové nasytí. V příbězích těchto kmenů jsou také zmínky o reinkarnaci.
Podle kmene Juči ze severovýchodu USA Stvořitel používá při stvoření světa jako nástroj tzv. lilkae, zahnutý kámen, a ze čtyř těchto kamenů skládá kříž, či přesněji svastiku, symbol slunce.
Podle proroctví kmene Hopi jsou svastika s kruhem symbolizujícím slunce a keltský kříž s červenými pruhy mezi rameny symboly dvou pomocníků (konkrétní použité slovo však označuje velké skupiny lidí, nikoliv jedince) Pahanny, Pravého Bílého Bratra (kmen Hopi jsou potomci jeho mladšího bratra). Ten se má vrátit přede dnem Velké Očisty, aby přiměl Hopie a ostatní lidí k následování dharmy. Prokáže se polovinou posvátných tabulek Tiponi, jejichž druhou polovinu mají Hopiové. V případě neúspěchu jejich mise bude novému zlatému věku předcházet zkáza nesmírných rozměrů.
Jako zajímavosti lze dále uvést tvrzení kmene Odžibvej z oblasti Velkých jezer, že jejich předkové žili společně s obřími zvířaty, které zničila kometa, či zmínku o oživení člověka z kosti v příběhu kmene Černonožců.
Někdo se může zeptat, pokud se védské náměty objevují v mnoha společnostech, jak je možné učinit závěr, že jsou odvozeny že starobylé védské civilizace? Možná byly vytvořeny nezávisle na mnoha místech nebo pocházejí z neznámé kultury, která je starší než védská.
Na to lze odpovědět, že dostupné empirické důkazy nebudou stačit k dokázání hypotézy o védském původu, protože všechny empirické důkazy jsou nedokonalé a lze je vykládat různými způsoby. Můžeme však rozhodnout, zda jsou důkazy s touto hypotézou v souladu. Pokud existovala starobylá védská světová civilizace, mohli bychom očekávat, že budeme nalézat její stopy v mnoha kulturách po celém světě. Takové stopy nacházíme a mnoho z nich souhlasí s védským sdělením ve specifických podrobnostech. Jelikož tato civilizace začala upadat již před několika tisíci léty, na počátku Kali-jugy, očekávali bychom, že mnohé z těchto stop budou zlomkovité a překryté četnými pozdějšími přídavky. Toho jsme také svědky. Dostupné důkazy se tedy zdají být v souladu s hypotézou o védském původu.
Proces umírání z pohledu Véd
Vzdělaní lidé dnešní doby mají sklon tyto názorové systémy odmítat jako mytologii s tím, že jejich odlišnost a podivné představy jsou důkazem toho, že se jedna pouze o výplod představivosti. Pokud tak učiníme, můžeme však přehlédnout důležité informace, které by mohly vrhnout světlo na rozsáhlé zapomenuté období předcházející krátkému úseku zdokumentované lidské historie. V různých kulturách existuje samozřejmě mnoho pro ně typických vyprávění, ale jsou zde i mnohá společná témata. Některá z nich lze nalézt ve vysoce propracované podobě ve védské literatuře. Jejich přítomnost v kulturách rozšířených po celém světě je v souladu s představou, že ve vzdálené minulosti měla védská kultura celosvětový vliv, který lze zaznamenat i v Severní Americe. Indiáni kmene Sioux (správně Dakota, Lakota a Nakota) uvádějí, že jejich předkové zažili návštěvu nebeské ženy, která jim předala jejich systém náboženství. (Jednalo se o širší poznání o světě, hodnotách, zákonech a vztazích, které připomíná védský pojem dharma. Slovo dharma má více významů, ale ve společensko-náboženském kontextu jej lze chápat jako řád a zákon vesmíru.) Sdělila jim, že existují čtyři věky a také posvátný bizon, který v každém věku ztrácí jednu nohu. V současnosti se nacházíme v posledním z nich, věku úpadku, a bizon má nohu již jen jednu. [J.E. Brown, ed., The Sacred Pipe (Baltimore: Penguin Books, 1971), str. 9.]
Richard Erdoes a Alfonso Ortiz v knize American Indian Myths and Legends (New York: Pantheon Books, 1984) uvádějí více podrobností díky vyprávění lakotského stařešiny Chromého Jelena (Lame Deer) z roku 1967 v rezervaci Rosebud v Jižní Dakotě. 'Bílá bizoní žena' (Ptesan-Wi) jim kromě poznání, jak žít, a plodin, které od té doby pěstují, předala i posvátnou dýmku (chanunpa), jejíž kouření představuje druh oběti. Slíbila, že se k nim vrátí v každém z oněch čtyř věků, což bude vždy předzvěstí lepších časů. Při odchodu se postupně proměnila v černého, hnědého, rudého a bílého bizona, který je pro Prérijní Indiány nejposvátnějším živým tvorem. Proto mezi nimi zavládlo velké vzrušení, když se v roce 1994 na jedné farmě ve Wisconsinu narodil bílý bizon a všechny okolnosti se shodovaly s proroctvím. Farma se stala poutním místem lidí z celého světa.
Zmínka o posvátném bizonovi je blízkou paralelou vyprávění Bhagavata Purány (zvané též Šrímad Bhágavatam), v jejímž prvním díle je popsáno setkání Mahárádže Paríkšita s býkem představujícím Dharmu, k němuž došlo na počátku současného věku Kali. Je tam řečeno, že tento býk ztrácí v každém věku jednu nohu a ve věku Kali má pouze jedinou. Ve védské literatuře je čas považován za projev Krišny, Svrchované Bytosti. Jako takový je silou řídící životy všech bytosti ve shodě s kosmickým plánem, který zahrnuje opakující se cykly stvoření a zničení o různých časových délkách. Základní cyklus se skládá ze čtyř jug, neboli věků, zvaných Satja, Tréta, Dvápara a Kali. Každý následující věk je kratší než ten předchozí a lidstvo během nich postupně přechází z vysoce duchovní úrovně do zdegradovaného stavu. S počátkem nové Satja-jugy je obnoven původní čistý stav a cyklus začíná nanovo.
Podle lakotskeho příběhu až bizon ztratí i poslední nohu, bude země zaplavena. Téma potopy světa je známo z celého světa a védská literatura uvádí, že k potopám různého rozsahu dochází periodicky. Představa o postupném úpadku náboženských zásad (dharmy) je společná i jiným severoamerickým kmenům, mezi než patří Apačové Jicarilla, Hopi, Navajo/Diné, Paiute a další. Potopa je podle nich jednou z forem trestu pro lidi od vyšších bytostí za chování v rozporu s danými zásadami (dharmou). Zhoršující se stav světa se projevuje nepřirozenými klimatickými jevy, stále obtížnějším pěstováním zemědělských plodin, zhoršujícími se vztahy mezi lidmi, atd.
Několik dalších souvislostí:
Kmen Paiute hovoří o vysoké hoře ve středu vesmíru, na které sídlí Slunce. Tato hora ve védské literatuře odpovídá hoře zvané Méru či Suméru a je známá i z jiných kultur (například řecký Olymp).
Mléčnou dráhu tento kmen považuje za cestu zemřelých mezi zemí a nebem. Ta je ve védské literatuře označována za nebeskou část Gangy (akáša-ganga, SB 5.23.5), kterou pokročilí mystici používají při cestování mezi jednotlivými úrovněmi vesmíru zvanými lóky. Purány popisují dvě cesty na vyšší planety (SB 7.15) - cestu polobohů (dévajána) a cestu předků (pitrijána).
Uctívání předků je dalším společným rysem. Kmeny Passamaquoddy ze severozápadu USA, Powhatan (Virginie) a Luiseňo (Kalifornie) považují ptáky za viditelné duchy zemřelých. Ve védské tradici se pro předky vykonává oběť šráddha, po níž se zanechává obětní pokrm na zemi pro ptáky, jejichž prostřednictvím se předkové nasytí. V příbězích těchto kmenů jsou také zmínky o reinkarnaci.
Podle kmene Juči ze severovýchodu USA Stvořitel používá při stvoření světa jako nástroj tzv. lilkae, zahnutý kámen, a ze čtyř těchto kamenů skládá kříž, či přesněji svastiku, symbol slunce.
Podle proroctví kmene Hopi jsou svastika s kruhem symbolizujícím slunce a keltský kříž s červenými pruhy mezi rameny symboly dvou pomocníků (konkrétní použité slovo však označuje velké skupiny lidí, nikoliv jedince) Pahanny, Pravého Bílého Bratra (kmen Hopi jsou potomci jeho mladšího bratra). Ten se má vrátit přede dnem Velké Očisty, aby přiměl Hopie a ostatní lidí k následování dharmy. Prokáže se polovinou posvátných tabulek Tiponi, jejichž druhou polovinu mají Hopiové. V případě neúspěchu jejich mise bude novému zlatému věku předcházet zkáza nesmírných rozměrů.
Jako zajímavosti lze dále uvést tvrzení kmene Odžibvej z oblasti Velkých jezer, že jejich předkové žili společně s obřími zvířaty, které zničila kometa, či zmínku o oživení člověka z kosti v příběhu kmene Černonožců.
Někdo se může zeptat, pokud se védské náměty objevují v mnoha společnostech, jak je možné učinit závěr, že jsou odvozeny že starobylé védské civilizace? Možná byly vytvořeny nezávisle na mnoha místech nebo pocházejí z neznámé kultury, která je starší než védská.
Na to lze odpovědět, že dostupné empirické důkazy nebudou stačit k dokázání hypotézy o védském původu, protože všechny empirické důkazy jsou nedokonalé a lze je vykládat různými způsoby. Můžeme však rozhodnout, zda jsou důkazy s touto hypotézou v souladu. Pokud existovala starobylá védská světová civilizace, mohli bychom očekávat, že budeme nalézat její stopy v mnoha kulturách po celém světě. Takové stopy nacházíme a mnoho z nich souhlasí s védským sdělením ve specifických podrobnostech. Jelikož tato civilizace začala upadat již před několika tisíci léty, na počátku Kali-jugy, očekávali bychom, že mnohé z těchto stop budou zlomkovité a překryté četnými pozdějšími přídavky. Toho jsme také svědky. Dostupné důkazy se tedy zdají být v souladu s hypotézou o védském původu.
Proces umírání z pohledu Véd
Ve chvíli smrti dochází k následujícím věcem. Pokud je umírající člověk bezbožný a hříšný, objeví se u jeho smrtelného lože poslové Jamarádže zvaní Jamadútové. Jsou to hrůzu nahánějící, divoce a strašlivě vyhlížející osoby se zkřivenými rysy, černou pletí a ohnivými zježenými vlasy barvy mědi, a dotyčnou osobu pomocí provazů a řetězů násilně vytáhnou z jejího těla. Tato scéna umírajícího člověka tak vyděsí, že doslova zemře hrůzou. Jamadútové poté sbalí subtilní tělo této osoby do pytle, v němž vezmou duši, nyní pokrytou jen subtilním tělem z mysli, inteligence a falešného ega, k soudu do Jamarádžova sídla. Vlečou ji daleko po rozpálených vyprahlých písečných plochách, přičemž ho napadají různí další hrozní tvorové a koušou psi. Na této cestě příšerně trpí a touží, aby to již skončilo.
(Film "Ghost" ("Duch") nám ukázal svět, v němž existují duchové, parapsychologické síly, zlé přízraky typu Jamadútů a zářivá nebeská sféra. Viz také příběhy ze skutečného života uvedené níže.)
Když to však skončí, je předveden před Jamarádže, nelítostného poloboha, jenž vládne smrti a trestá hříšné. Je donucen přijmout utrpení na místě, které odpovídá jeho hříchům, v jednom z pekel v nejnižší úrovni vesmíru, přímo nad oceánem Garbhódaka. V této pekelné oblasti zvané Naraka je zhruba 27 pekelných míst.
Například osoba, jež se podílela na vraždění a pojídání nevinných zvířat, se dostane do Krimibhódžany, kde bude žít jako červ, který žere ocas dalšího červa, zatímco tento červ požírá ocas jemu. Takových pekel, která odpovídají spáchaným hříchům, existuje mnoho. Jejich úplný popis lze nalézt v posledních kapitolách 5. zpěvu Šrímad Bhágavatamu.
Po takovýchto intenzivních a strašlivých formách utrpení je živá bytost znovu vržena do nižších životních druhů, které odpovídají jejím hříšným touhám v jejím lidském životě.
Většina lidí však není tolik hříšná, a proto u nich lze očekávat normálnější odchod z těla. Při umírání je za okamžik smrti označována chvíle, kdy duchovní duše opustí hrubohmotné tělo. V tu dobu duše, pokrytá subtilním tělem z mysli, inteligence a falešného ega, odchází z těla. Jemnohmotné tělo v rámci tohoto materiálního světa s duší cestuje stále, ať jde kamkoli, a proto je živé bytosti během všech jejích rozmanitých životů zachována kontinuita hmotných zkušeností.
Smrt může přijít z nejrůznějších příčin. Když však skutečně nastane, tak první věcí, kterou osoba zažije, je naprostá temnota. Vše je temné, trvá to však pouze okamžik. Nadduše, která se nachází hned vedle duše, začne ozařovat průchod, což se duši jeví jako světlo na konci tunelu. Ta temnota je vlastně tělo, které je však nyní mrtvé a postrádá vědomí, a vidíme jej teď poprvé zevnitř.
Existuje 118 různých průchodů, jimiž můžeme z těla odejít. Ve chvíli smrti je možné jít pouze jedním z nich. Tyto průchody se nazývají nádí, neboli kanály vědomí. Podle Garuda Purány 1.67 ke smrti dochází, když pracují současně obě hlavní nádí (v oblasti páteře), Idá a Pingalá. Za normálních okolností se střídají. Lze je chápat jako hlavní nervové či energetické kanály uvnitř těla, přesný lékařský ekvivalent však v dnešní době není k dispozici. Jedinec se ale na cestu do svého příštího cíle každopádně vydává skrze jednu z těchto nádí. Víme, že ten, kdo odchází konečníkem či genitáliemi, půjde do nižších oblastí, zatímco ten, kdo tělo opouští některou z horních tělesných částí, půjde do vyšších oblastí. Ti, kdo odcházejí vrcholkem své lebky, otvorem známým jako brahma randhra, tj. místem, kde se setkávají tři lebeční kosti, dosáhnou sféry Brahmanu.
Nadduše osvětluje pouze jediný z těchto průchodů v souladu s karmou duše. Vybírá průchod, který přesně odpovídá předešlým činnostem živé bytosti, a jakmile je ozářen, duše má přirozenou tendenci pohybovat se směrem ke světlu. Jakmile je mimo tělo, pocítí úlevu od břemene hmotné tělesné konstrukce a začne se pohybovat ke své příští formě, k níž je samovolně přitahována. V té době bude prožívat svět z perspektivy subtilního těla a uvidí věci mnohem jasněji, než jak se dají vidět prostřednictvím současného těla. Jen si zkuste představit, kolikrát nádhernější musí svět být skrze duchovní oči!
Védánta-sútra popisuje, že nepříliš hříšné osoby odcházejí na vyšší planety. Podle NDE se tam mohou setkat se svými zemřelými příbuznými. Po uplynutí doby určené svojí karmou se však musí vrátit zpátky na Zemi.
"Živá bytost koná příslušné oběti, aby se dostala na určité nebeské planety. Když jsou poté na nebeských planetách její výhody získané obětí vyčerpány, vrací se na Zemi v podobě deště, přijme podobu zrna, to se stane potravou muže a přemění se ve sperma, kterým je oplodněna žena. Tímto způsobem živá bytost opět získá lidské tělo umožňující konat oběti, a celý koloběh může začít znovu. Tak neustále přechází sem a tam po hmotné cestě a trpí. Osoba vědomá si Krišny se však takových obětí straní. Vydává se přímo cestou vědomí Krišny, a tak se připravuje na návrat k Bohu." (BG 8.3 výklad, citace z Čhandógja Upanišady)
Když je embryo staré asi sedm měsíců, je již dost vyvinuté pro podporu vědomí. Dítě se pak ve svém novém těle probudí a ihned se začne hýbat, občas zevnitř kope matku v marné snaze dostat se pryč z toho strašného sevření, v němž se nachází.
Je-li jedinec zbožný, pak tyto hrozné podmínky, kdy má paže a nohy ve skrčené plodové poloze přitlačené k hrudníku, způsobí, že se začne takto modlit k Pánu: "Ó Pane, tento stav je příšerný. Prosím, zachraň mne z této situace a dostaň mne hned pryč z tohoto lůna, a já slibuji, že Ti budu v tomto životě zaručeně sloužit." Jakmile se však narodí, začne být nadměrně přitahován ke všem objektům svého zájmu a ke službě, jež mu prokazuje jeho matka a členové rodiny. Následně na všechnu službu Pánu zapomíná a znovu zcela upadne do máji.
Vyhněte se procesu znovuzrozování, není v žádném směru příznivý.
...
Na doporučení čtenářky Lality převzato z webových stránek Jana Mareše:
- Véda - Védská encyklopedie (Proces umírání)
(Film "Ghost" ("Duch") nám ukázal svět, v němž existují duchové, parapsychologické síly, zlé přízraky typu Jamadútů a zářivá nebeská sféra. Viz také příběhy ze skutečného života uvedené níže.) Když to však skončí, je předveden před Jamarádže, nelítostného poloboha, jenž vládne smrti a trestá hříšné. Je donucen přijmout utrpení na místě, které odpovídá jeho hříchům, v jednom z pekel v nejnižší úrovni vesmíru, přímo nad oceánem Garbhódaka. V této pekelné oblasti zvané Naraka je zhruba 27 pekelných míst.
Například osoba, jež se podílela na vraždění a pojídání nevinných zvířat, se dostane do Krimibhódžany, kde bude žít jako červ, který žere ocas dalšího červa, zatímco tento červ požírá ocas jemu. Takových pekel, která odpovídají spáchaným hříchům, existuje mnoho. Jejich úplný popis lze nalézt v posledních kapitolách 5. zpěvu Šrímad Bhágavatamu.
Po takovýchto intenzivních a strašlivých formách utrpení je živá bytost znovu vržena do nižších životních druhů, které odpovídají jejím hříšným touhám v jejím lidském životě.
Většina lidí však není tolik hříšná, a proto u nich lze očekávat normálnější odchod z těla. Při umírání je za okamžik smrti označována chvíle, kdy duchovní duše opustí hrubohmotné tělo. V tu dobu duše, pokrytá subtilním tělem z mysli, inteligence a falešného ega, odchází z těla. Jemnohmotné tělo v rámci tohoto materiálního světa s duší cestuje stále, ať jde kamkoli, a proto je živé bytosti během všech jejích rozmanitých životů zachována kontinuita hmotných zkušeností.
Smrt může přijít z nejrůznějších příčin. Když však skutečně nastane, tak první věcí, kterou osoba zažije, je naprostá temnota. Vše je temné, trvá to však pouze okamžik. Nadduše, která se nachází hned vedle duše, začne ozařovat průchod, což se duši jeví jako světlo na konci tunelu. Ta temnota je vlastně tělo, které je však nyní mrtvé a postrádá vědomí, a vidíme jej teď poprvé zevnitř.
Existuje 118 různých průchodů, jimiž můžeme z těla odejít. Ve chvíli smrti je možné jít pouze jedním z nich. Tyto průchody se nazývají nádí, neboli kanály vědomí. Podle Garuda Purány 1.67 ke smrti dochází, když pracují současně obě hlavní nádí (v oblasti páteře), Idá a Pingalá. Za normálních okolností se střídají. Lze je chápat jako hlavní nervové či energetické kanály uvnitř těla, přesný lékařský ekvivalent však v dnešní době není k dispozici. Jedinec se ale na cestu do svého příštího cíle každopádně vydává skrze jednu z těchto nádí. Víme, že ten, kdo odchází konečníkem či genitáliemi, půjde do nižších oblastí, zatímco ten, kdo tělo opouští některou z horních tělesných částí, půjde do vyšších oblastí. Ti, kdo odcházejí vrcholkem své lebky, otvorem známým jako brahma randhra, tj. místem, kde se setkávají tři lebeční kosti, dosáhnou sféry Brahmanu.
Nadduše osvětluje pouze jediný z těchto průchodů v souladu s karmou duše. Vybírá průchod, který přesně odpovídá předešlým činnostem živé bytosti, a jakmile je ozářen, duše má přirozenou tendenci pohybovat se směrem ke světlu. Jakmile je mimo tělo, pocítí úlevu od břemene hmotné tělesné konstrukce a začne se pohybovat ke své příští formě, k níž je samovolně přitahována. V té době bude prožívat svět z perspektivy subtilního těla a uvidí věci mnohem jasněji, než jak se dají vidět prostřednictvím současného těla. Jen si zkuste představit, kolikrát nádhernější musí svět být skrze duchovní oči!
Védánta-sútra popisuje, že nepříliš hříšné osoby odcházejí na vyšší planety. Podle NDE se tam mohou setkat se svými zemřelými příbuznými. Po uplynutí doby určené svojí karmou se však musí vrátit zpátky na Zemi.
"Živá bytost koná příslušné oběti, aby se dostala na určité nebeské planety. Když jsou poté na nebeských planetách její výhody získané obětí vyčerpány, vrací se na Zemi v podobě deště, přijme podobu zrna, to se stane potravou muže a přemění se ve sperma, kterým je oplodněna žena. Tímto způsobem živá bytost opět získá lidské tělo umožňující konat oběti, a celý koloběh může začít znovu. Tak neustále přechází sem a tam po hmotné cestě a trpí. Osoba vědomá si Krišny se však takových obětí straní. Vydává se přímo cestou vědomí Krišny, a tak se připravuje na návrat k Bohu." (BG 8.3 výklad, citace z Čhandógja Upanišady)
sri-bhagavan uvaca
karmana daiva-netrena
jantur dehopapattaye
striyah pravista udaram
pumso retah-kanasrayah
"Osobnost Božství Kapiladéva pravil: Pod dohledem Nejvyššího Pána a podle výsledků své práce se živá bytost neboli duše dostává prostřednictvím částice mužova semene do lůna ženy, aby přijala určitý druh těla." (Šrímad Bhágavatam 3.31.1) karmana daiva-netrena
jantur dehopapattaye
striyah pravista udaram
pumso retah-kanasrayah
Když je embryo staré asi sedm měsíců, je již dost vyvinuté pro podporu vědomí. Dítě se pak ve svém novém těle probudí a ihned se začne hýbat, občas zevnitř kope matku v marné snaze dostat se pryč z toho strašného sevření, v němž se nachází.
Je-li jedinec zbožný, pak tyto hrozné podmínky, kdy má paže a nohy ve skrčené plodové poloze přitlačené k hrudníku, způsobí, že se začne takto modlit k Pánu: "Ó Pane, tento stav je příšerný. Prosím, zachraň mne z této situace a dostaň mne hned pryč z tohoto lůna, a já slibuji, že Ti budu v tomto životě zaručeně sloužit." Jakmile se však narodí, začne být nadměrně přitahován ke všem objektům svého zájmu a ke službě, jež mu prokazuje jeho matka a členové rodiny. Následně na všechnu službu Pánu zapomíná a znovu zcela upadne do máji.
Vyhněte se procesu znovuzrozování, není v žádném směru příznivý.
...
Na doporučení čtenářky Lality převzato z webových stránek Jana Mareše:
- Véda - Védská encyklopedie (Proces umírání)
duchove FAQ
JanVEDA,23. 10. 2010 6:50