Zřícení
27. 3. 2008
Píše se rok 2115 a ve zbytcích pralesa na severu Indie právě archeologové Susan a John, provádí průzkum prastarých chrámů. Několik staletí se archeologové a mnozí další …ové, různé dobrodruhy nevyjímaje, snaží o rozluštění tajemných nápisů. Snad ve snaze o nalezení pokladů, či získání a ovládnutí neuvěřitelných sil nebo schopností.
Země od doby stavitelů chrámů prošla bolestmi následků lidské činnosti, byly téměř vymýceny deštné pralesy, počasí již není stabilní, tektonická činnost je stále silnější a častější, magnetické póly poskakují a mapy prvních mořeplavců už dávno neplatí. A jen některá tajemství zůstavají.
Zdá se, že i chrámové nápisy dnes skončí svoje mlčení…
"Johne, podívej! Analýza mého programu konečně něco přinesla."
,,No, to je teda objev. Víš vůbec co jsme našli?"
,,Samozřejmě, že vím, co jsme našli. Je to menší trhlina, která při větším zemětřesení může způsobit zkázu celých Himalájí. Jestli se rozšíří, celé pohoří upadne do zapomění."
,,A jak se tomu dá zabránit?"
,,Nijak, jakmile bude další zemětřesení,což je v těhle oblastech normální, Himaláje už nebudou Himaláje. Bohužel tomu nejde zabránit."
O několik měsíců později vybuchla v Ťan-Šanu již dávno zapomenutá sopka a trhlina a rozšířila a celé pohoří Himalájí se v několika minutách rozpadlo.
,,A šlo to jako po másle, nemyslíš?" zeptala se Susan Johna, který ještě nemohl uvěřit tomu, co se právě stalo.
,,Jo, to teda šlo"
,,Musíme se vydat dolů do propasti, do dřívějších Himalájí, třeba bychom tam našli něco, co k nám na planetu Zemi nepatří."
,,Co tím máš na mysli?"
,,To právě ještě nevím"
Tak se Susan a John s ostatními archeology vydali na cestu. ,,Musíme sestoupit níž!" volal John
Když se všichni dostali na správné místo, poté se najedli a pokoušeli se něco najít.
,,Tady by se mohla udělat věděcká laboratoř"
,,Jenže, ty by si sem chtěl každý den chodit a večer lézt pokaždé zpátky na povrch? Já tedy ne"
Po několika hodinách našla Susan menší otvor ve výklenku.
,, Pojďte se sem podívat" zavolala na ostatní
Všichni se shromáždili vedle Susan, chvíli bylo ticho a potom se pustili všichni do kopání. Za chvíli zbyl z otvoru jen tunel. Susan s Johnem ho šli prozkoumat.
,,Podejte nám svítilny, je tady hrozná tma!" zakřičel John na ostatní, kteří zůstali venku a hledali něco, co by mohli v laboratoři prozkoumávat.
Šli sotva pár minut a zeshora uslyšeli divné zvuky. Najednou okolo nich proletěli netopýři a ze stropu začala kapat voda. Susan se lekla, ale šla dál. Zatímco John si chtěl netopýry prohlédnout, ale na to teď neměl čas. Nesměl tady nechat Susan samotnou, co kdyby se jí něco přihodilo. Vtom okamžiku, když se otočil zpět na Susan a chtěl jít za ní, se mu něco zablýsklo do očí.
,, Susan, něco tady je a blýská se to!"
,,Tak to musíme prozkoumat" odpověděla mu a posvítila si na místo, kam John ukazoval.
Našli zde úlomky, které vypadaly jako z kosmické lodi. Susan si všimla, že úlomky pokračují dál. Tak začali kopat.
,, Víš vůbec, co jsme to našli?"
,,Nejsem si jistá, jestli je to to, co si myslím. Že by to byla vesmírná loď?"
,, To se ti tady chystám celou dobu říct"
Za nějakou dobu prohledali i tu loď, ale bezvýsledně. Až za chvíli přišel John a v ruce měl jakási semínka. ,,Co si o tom myslíš?" zeptal se Susan
,,Dopravíme ta semínka k nám do laboratoře a uděláme jejich analýzu, pak zjistíme, co jsou zač"
Další dva měsíce semínka zkoumali a došli k závěru, že ze semínek z vesmíru vyroste nový, zcela jiný život. Susan zkoušela z nich vypěstovat nějakou rostlinu, ale opět bezvýsledně.
,,Já si myslím, že bychom těm rostlinám měli na nějaký čas dát pokoj a počkat, jestli by u nás na Zemi některá semínka vyrostla v jakousi nám neznámou rostlinu." řekl John, když se podíval Susan přes rameno.
Trvalo několik týdnů, než něco vyklíčilo. Vypadalo to jako masožravus olovnatus, což je latinský název pro masožravku, ale když to vykvetlo, mělo to hrozně divnou barvu. Něco mezi tyrkysově modrou a zelenkující žlutou. Nedalo se to vůbec srovnávat s některou z našich rostlin, ale John je přesvědčen, že to nebude jen tak. Takovéhle rostliny viděl naposled na Neptunu, když tam dělali výzkumnou expedici, ale je si jist, že odtud naše masožravka není.
,,Myslím si, že to bude další rostlina, které nemůžeme poroučet a která si dělá co chce. Ostatně, tohle většinou rostliny dělají. Ale tahle je úplně jiná. Je zvláštní, vsadím se, až vyroste, nebude pojídat jenom mouchy."
,, Co tím jako chceš naznačit?" opáčil se na ní hned John
,, Tím chci naznačit, že to u rostlin není normální. Tahle rostlina bude pojídat možná i hlodavce"
,, Hups, něco mi uniklo? To snad není možné?!" Rostlina jim právě sežrala jejich pokusného křečka.
,, A co bude papat teď?" zeptal se John Susan
,,Teď asi zničí celý svět!!!"
Zanedlouho se roslina rozmnožila natolik, že už stačila sežrat skoro čtvrt lidstva. Je to hrůza!
Ale Susan s Johnem to nechtěli nechat jen tak. Proto si vymysleli přístroj, který by rostlinu mohl zahubit. A od té doby už z vesmíru nebrali žádné divné rostliny, které by mohly zničit celou Zemi.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář