Ano, slyšíte dobře, jaro je tady a s ním i spousta úchylů. Ale nyní k našemu příběhu.
Byla sobota večer, nebo by se dalo říct i neděle ráno, je na každém, jak se mu to bude hodit. No a já se vracel po jedné veselé akci domů. Byl jsem na cestě ze strašnic a na jedné nejmenované zastávce metra (název má něco společného s kachnou) přistoupil do nočního autobusu ON. Nevím, čím to bylo, jestli razítkem, které jsem dostal na čelo od jednoho kámoše, nebo spíše "vytetovanou" kotvou na pravé ruce od kamarádkyhrající si po xsněhulácích s propiskou, nebo protože ten "milý a příjemný" zhruba 55-letý pán si vybral za objekt zájmu právě mě. Ale v tu chvíly zavládlo jisté napětí.
Autobus se pomalinku rozjel a strastiplná cesta začacala. V poklidu jsem si seděl u okýnka a tenhle úchyl si sedl naproti mě. Najdnou se z jeho úst ozvalo jakési:"ahoj." To jsem prozatím ignroval a říkal si že to bude pouze magor. Ale když se naklonil asi 10cm od mě a ještě jednou zopakovalsvou svůj prvotní pokus o konverzaci, tak mi moje slušné vychováni nedalo a odpověděl jsem mu "co nejzdvořilejším tónem" :"No nazdar!" A tím jsem považoval naši konverzaci za uzavřenou. Chyba lávky... Úchyla se zmocnila touha po přátelském rozhovovru. Bohužel zde udělal chybu. Po jeho následující otázce Kam že jedu a jestli nechci jet s ním jsem opět byl velice slušný a pouze jsem mu odpověděl:"Do toho kam jedu ti nic neni a ty by sis taky radši měl jet po svim!!!" Úchyla to zřejmě odradilo, ale ne na tolik, aby si dával bacha na tu jeho nevymáchanou hubu. A na místo debilních návrhů, si jen sám pro sebe řekl(bohužej pro něj příliš nahlas):"co si o sobě myslíš ty blbečku." A nevěřili byste, jak rychle se z člověka vytratí slušné vychování, když mu tohle někdo poví. No a nyní jsem měl prozměnu náladu si s tim úchylem popovídat já. Vzhledem k jeho otázce, co si myslim, jsem mu pověděl pravdu. Nebudu zde všechno publikovat, aby se vám nezačervenal monitor. Řekněme, že rozhovor měl následující charakter. Můj názor na danou situaci-> jeho mlčení-> můj názor na něho-> jeho mlčeni-> můj názor na použití hrubé síli vůči němu-> jeho mlčení-> můj názor na přesunutí úchyla (krom jiného) do další části autobsu, nejlépe ven-> jeho mlčení a přesunutí se na opačný konec autobusu.
Ale co čert nechtěl, tam úchyl zkusil své štěstí ještě jenou, ovšem s jiným mladíkem. S ním uspěl asi stejně dobře jako s mou maličkostí a tak se raději odebral(za mladíkovi pomoci) ven z autobusu.
No a jaké že to poučení z tohotu příběhu máme? Být alkoholik je lepší než být úchyl a dobro vždy zvítězí nad zlem.
P.S.: Tento příběh se opravdu stal a když by jste měl někdo zájem koupit autorská práva, tak jsou vaše za Bilion dolarů.
Zdraví Honzík
Komentáře
Přehled komentářů
ty vole, to znám tyhlenty magory... Jarda by moh vyprávět když muel v krči uklízet strhaný plakáty:-)
to znám
(Peťan, 7. 4. 2008 19:07)