Pátek dvě hodiny odpoledne,hele šéfe mě jede vlak takže nazdar,a už si to šupajdim na Hlavák.Dvě pivka v plechu a pozoruju cvrkot.Vlak nám ve skutečnosti jede až za hodinu a půl,ale kdo by byl v pátek v práci žejo. Stačí sedět,koukat na ty zjevy,cucat plech a jeden má o zábavu postaráno.Co kupříkladu pohledává partička pěti germánu s kompletní horolezeckou výbavou uprostřed nádraží je mi fakt záhadou.A támhle ta partička vyfetlejch cikánů,sedim tady skoro třištvrtě hodiny a partička tam jen tak postává,očumuje...divný od pohledu.Okolo choděj cajti a nic.pohoda klídek. Konečně je tady Michal i s psama.Takže jedem v pěti.My dva a tři psové.Paráda. Koupíme nějaký pivo do vlaku a hurá na perón.Tý voe,skauti,asi dvacet uřvanejck pinďat,napadá mě že bych mohl zajít za jejich náčelníkem a zeptat se jestli nechtěj plnit bobřika mlčeni. Pčijíždí motoráček a všichni berou útokem dveře.Psycho.Takže si v klidu počkáme až se tam všichni nacpou,pak hodíme do vagonu psy a sebe.Poloprázdná půlka vozu je naše.Paráda.Deset vteřin před odjezdem vlaku se z podchodu vyřítí další bandička skautek a šup,už seděj všude okolo nás.Naštěstí maj inteligentní náčelnice který je okamžitě zaůkolujou šiframa etc.etc.takže je relativní klid. Vláček si to drncá krajinou,pifko neteplá,u oken pěkně profukuje takže chválíme zimu. Konečně Turnov.Přestoupíme do sájensfikšn motoráčku,ledkový osvětlení,dveře od hajzliku na tlačitko,vevnitř místa že by se tam dalo tančit,no prostě jednadvacátí století jak vyšitý. Sedmihorky,výsadek a mašinka mizí za zatáčkou.Konečně divočina. Projdeme alejí,na konci tma a mlha.Čelovky auf a hledáme pramínek.Naštěstí nacházíme.Horší to bude s flekem.Přicházíme do zatáčky kterou poznávám a tam naše štěstí končí.Je zajímaví že ten les vypadá v noci jinak než ve dne.Lozíme hore dole,podél skal,kurnik,tady to přece někde musí bejt,tak zpátky na cestu,bágl dolu a průzkum bojem.Během osmi pikosekund nacházim správnej flek a jupí,nikdo tam neni.No na druhou stranu,kdo by taky v únoru.Rozbalíme si chrápání,něco málo dobrůtek do volátka a chrů v péří.Ráno nás budí z dálky hrom.Hele,povidám,voni řikali něco vo vichřici,to bude asi dneska...Tak si dáme legionářskou snídani,kafe a cigáro a jdeme na průzkum nejbližšího okolí.A protože tam nejsem poprví tak vím co a jak,rovnou šplhám na největší skálu v dosahu.Michalovi se moc nechce,klouzaj mu botky po skále a v půlce povídá: ,,Já se budu dívat odtud,mě to takhle stačí" je v půli cesty a v soutěsce.Tak jo,kdo chce kam...chvíli se kochám rozhledem,slejzáme a balíme.Zvedá se vítr a v dálce stále hřmí.No co,znám na Valečově takovou jeskyňku,tam se schováme.Cestou už solidně fouká a stomy začínaj sebou nepříjemně komíhat.Koukáme spíš do korun než na cestu,najdnou křup,a větev svičtí k zemi.Ty jo,to začíná bejt hustý.Přidáváme do kroku,jediní kdo si nedělá žádnou starost jsou psové.Matěj furt tahá klacky v domění že mu ho někdo hodí,Chachrňa s Johnym smejděj v podrostu,idylka....konečně poustevna,akorát pro nás dva a pesy.Přehazujem plachtu přes vchod,rozděláváme ležení a za chvilku už hučej vařiče a dělá se houbičkovej čaj a káfičko.Venku se zatím strhla menší předehra ku konci světa,prší vodorovně a vítr žene déšť údolím.Přitisknu ucho ke skále a cejtím jak se chvěje pod nárazy vichřice.Trochu to připomínalo průjezd vlaku.