Zážitky matky 7
Jak jsem se učila jak učit
Při poslední návštěvě Prahy jsem se vypravila také do Malé Chuchle, abych si nechala do indexu zapsat známky ze zkoušek složených v červnu (drobné zpoždění, já vím…). Při té příležitosti jsem se také dotazovala na přesný termín pedagogické praxe, kterou jsem měla absolvovat v jarním termínu, tedy v březnu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že nastupuji již za týden. Na štěstí to vyšlo tak, že se akorát naši vraceli z hor, takže máma rovnou zůstala v neděli u nás v Březnici. Nikdo však netušil, kolik času budu ve škole trávit, a proto bylo třeba vytvořit záložní krmící variantu pro případ, že tato úloha připadne některé z babiček. Napochodovala jsem tedy v Březnici do lékárny a dožadovala se injekční stříkačky, kterou by babičky Matýska krmily. To prý neprodávají, ale mají prý odsávačku rovnou s lahvičkou, tak ať to zkusím. Ukázalo se, že odsávačka dudlík nemá a celá návštěva dopadla tak, že jsem si domů vezla velmi staromódní odsávačku mateřského mléka za 70 Kč. Vypadá jako klakson na kolo…
Doma jsem vše vyvařila a vyzkoušela odsávat. A světe div se, šlo to celkem dobře. Mlíčko jsem po asi tak 5 ml přelévala do skleničky od přesnídávky a za chvíli byla zásoba na odpolední svačinku připravená.
Když se Matýsek vzbudil, hned jsem šla otestovat svůj plán. Matýsek do sedačky, omotat plenkou, ohřát mlíčko a lžičkou hezky krmíme. No, nejdřív na mě koukal, jako kdybych přiletěla z Marsu, ale na konec se s tou lžičkou docela spřátelil. :) Při dalším tréninku jsme testovali lahvičku. Ta se ovšem nesetkala s přátelskou odezvou, takže jsme ji dále používali pouze jako odměrku. :)
Pondělí 25. února
Když nastal den D, tedy první den mé pedagogické praxe, s nažhaveným mobilem jsem se před osmou ráno rozloučila s Matýskem, vydala instrukce a vypravila se přes školní dvůr do ředitelny. Pan ředitel si mě tam usadil a oznámil mi několik zásadních informací: Ing. Kříž (osoba dohlížející na mě pověřená z Chuchle) tam ještě není a přijede tak v deset, druhá praktikantka ještě nedorazila ani se neozvala a jako hlavní předmět budu učit Pěstování rostlin v 2.AA. Jedná se o nejhorší třídu na škole. Když jsem vznesla otázku proč jsou nejhorší, jestli se s nimi jako nedá moc pracovat neobvyklými metodami, tak mě ujistil, že je prakticky nemožné je jakkoliv motivovat ke spolupráci a aktivitě. No, začalo to fakt hezky…
Pak mě pan ředitel dovedl k mé cvičné učitelce a zanechal mě mému osudu s tím, že jestli mě bude Ing. Kříž chtít vidět, tak mi zavolá. Paní učitelka Švejdová se jevila jako velmi sympatická osoba, ovšem dost ji vyděsilo, když jsem jí tvrdila, že k ní půjdu na 2. hodinu na náslech do biologie a že může přijít i ředitel. Zatím co jsem se šla seznámit s druhou učitelkou, u které jsem měla vedlejší předmět, tak se velmi pečlivě připravovala, aby předvedla perfektní hodinu. A já mezi tím zjistila, že biologii budu mít u té druhé. No, trochu zmatky…
Na druhou vyučovací hodinu jsem tedy šla na náslech do té pohodové třídy na předmět Základy přírodních věd. Z hodiny jsem odcházela s pocitem, že jestli tohle je ta hodná třída, tak 2.A neopustím živá.
Jinak se ale praxe jevila jako naprostá pohodička. :)
Úterý 26. února
Pomalu jsem se začala rozkoukávat ve školním prostředí. Taky jsem absolvovala první náslech u 2.A. A oči mi lezly z důlků, jak je měla ta učitelka na lopatě. Nicméně tvrzení, že s nimi nebude snadná práce, jsem rozhodně považovala za pravdivé.
Odpoledne jsem zase poslala mámu na procházku a času využila k dospání chvil probdělých v noci. On totiž Matyášek v Praze sice spal v kuse od 20:30 do 4:30, ale s příjezdem do klidného prostředí školního areálu ho to hopem zase přešlo…
Středa 27. února
Nastal první zlomový okamžik praxe. Musela jsem začít něco dělat. :( To něco se jmenovalo příprava na čtvrteční hodinu základů přírodních věd. Zadání od učitelky bylo: úvod do obecné biologie, společné znaky organismů. Vyfasovala jsem učebnici a děvče snaž se. Uf! Byla to pěkná dřina. Vybrat to tak, aby toho nebylo ani málo ani moc. Seděla jsem nad tím skoro celé dopoledne, celé odpoledne a ještě večer. Takže příprava na 45 minut mi trvala zhruba 6 hodin…
Čtvrtek 28. února
První zkouška. Druhá vyučovací hodina, které předchází 5 minutová přestávka, jež mi musela stačit k instalaci notebooku a dataprojektoru (aktivně jsem si totiž připravila i obrázkovou prezentaci…). Ve třídě na mě čekalo 18 holek prvního ročníku, obor sociální pracovnice. Aby mělo smysl promítat, bylo potřeba stáhnout rolety, které jsou na klíč. Paní učitelka tedy odešla pro klíče a děvčata v klidu pokračovala v přestávce. V tuto chvíli jsem prvně musela otestovat svou autoritu. Požádala jsem je, ať se usadí, představila se a poprosila je, aby si vyrobily takové ty cedulky se jmény (které jsem pak vůbec nepoužila…). A ono to kupodivu zafungovalo…
Hodina proběhla celkem bez problémů – tak, byly zvědavé, co předvedu, že… Po skončení jsem čekala nějaké hodnocení od paní učitelky. Jako že budeme třeba tu hodinu nějak rozebírat, nebo tak. No, prý dobrý, řekla jsem všechno, co bylo potřeba. Tak to asi nebylo úplně zlý… ;)
Pátek 29. února
Ještě jednou jsem se šla podívat na mojí hlavní třídu, tedy 2.A. Doposud jsem jenom tak tiše seděla v poslední lavici a celkem jsem si jenom v klídku pozorovala, co se děje. Jenže paní učitelka vyzkoušela jednu holku, která to neuměla, a když si šla sednout, zeptala se, jestli se může někdy nechat vyzkoušet. A paní učitelka, že to prý zaleží na paní inženýrce, tedy jako na mě. A prý jestli budu zkoušet dobrovolníky. Co já vím? Mě to bylo v tu chvíli úplně šumák! Tak jsem řekla neurčitě, že uvidím. No trapas…
Celý den bylo pěkně hnusně a odpoledne při procházce pršelo, takže jsme s mámou přišly domů pěkně promáčené. Janek ovšem domluvil na sobotní večer návštěvu – Martinu a Davida, které pozval na večeři. Na mojí otázku, co k té večeři uděláme, odpověděl, že bychom mohli upéct kačenu. Takže jsem na procházce hnedka koupila dvou a půl kilovou kachnu a uvažovala o tom, v čem tak velké zvíře upeču. Večer, když kachna už zhruba 4 hodiny roztávala, vylezlo z Janka, že myslel tu divokou, co máme v mrazáku. Jo jo, tak komunikace… :)
Sobota 1. března
Na jednu odpoledne jsem si domluvila sraz s Míšou ze Slavětína, vesnice kousek od Březnice. Mé plány se ovšem razantně změnily během dopoledne. Blížící se vichřici Emmě totiž předcházela obzvláště intenzivní bouřka, díky které jsme byli bez proudu. Ve Slavětíně samozřejmě taktéž a kromě toho, bouřkové počasí rozhodně nepůsobí příznivě na žaludek těhotných žen. Sraz jsme tedy zrušily a přesunuly na neurčito a my jsme doma začali vysoušet vodu, která se k nám dostala skrz zavřená okna.
Odpoledne se počasí trochu umoudřilo, a tak Janek vyrazil na procházku a já se vrhla na přípravu příprav.
I přes nepřízeň počasí naše návštěva dorazila a kachna se (s drobným spožděním) podařila, takže jsme si užili příjemný večer. :)
Neděle 2. března
Vichr nabral takové síly, že jsme se neodvážili vystrčit nos z bezpečného úkrytu. Natož pak kočárek, že… Matýska jsem tedy udrncala přes práh otevřených zadních dveří a pak ho nechala spát v korbičce v předsíni na zemi. Vydržel to hodinu. I tak ale lze říci, že byl venku. ;)
Pondělí 3. března
Povětrnostní podmínky se uklidnily, o mých nervech se to říci nedá. První hodina pěstování rostlin byla doslova šílená. Nastoupila jsem před třídu, ve které sedělo 11 zarputilých huberťáků, čekajících co z té inženýrky vyleze. Jedním z nich, řekla bych tím nejzarputilejších, byl taky Tomáš Zobal, tedy Tomík. Jeho rodina má hospodářství a dost se tam namaká, pro sprosté slovo jde blíž než pro to slušné, ale jinak docela chytrý kluk. A takovému mám já vykládat něco o výrobě hnoje… Celou hodinu vysloveně čekal, až se bude moct vhodně zeptat. První útok se mi podařilo odrazit. Vypadalo to takhle: „A jak se jako rozkládá ta sláma?“ „Jak to myslíš? Jako chemicky?“ „No jako jak? Já si to neumím představit.“ „Tak si představ, jak se rozmáčí papír. Zhruba tak to vypadá s tou slámou.“ „Aha.“ Jeho výraz se stal soustředěnějším a dával ještě větší pozor.
Celou dobu jsem zdůrazňovala, že musí výkaly ze stáje co nejrychleji odklízet, protože jinak budou mít zbytečné ztráty dusíku. Pak jsem se dostala k výrobě hnoje na hluboké podestýlce a předala jim informaci získanou z učebnice, že je to nejlepší způsob z hlediska ztrát dusíku. A to byla Tomíkova chvíle: „Jak je to možný, když jste před tím říkala, že to máme rychle vyvážet?“ „No tohle z těch stájí taky vyklízíš…“ „To je tam klidně třeba 5 měsíců…“ A měl mě! Já si myslela, že se to vyklízí tak co 3 dni… Když pak měl ještě nějakou otázku, jen jsem rezignovaně pokrčila rameny.
Když jsem přišla domů, byla jsem totálně mrtvá. Jak tam proboha mám vydržet ještě 9 hodin?!? Na nějaké velké přemýšlení ale nebyl čas. Za hodinu přišel Bořek na angličtinu, kterou jsem odučila z posledních psychických sil a po obědě vyrazila s Matýskem k doktorovi, protože se mu zase podebralo očkování proti TBC. Jen jsem vyjela z areálu, vidím 2 holky z 2.A, jak si pokuřují před školou a můžou si ukroutit krky, jak koukají, že tlačím kočárek.
Hned jak jsem přišla z procházky, volala jsem tátovi, jakožto zkušenému učiteli. Otázka zněla jasně. Co s nimi mám udělat? Odpověď byla taky jasná: Studenti jsou škodná, před kterou je třeba být neustále na pozoru. Kolty mít proklatě nízko. Poradil mi ovšem i dobrý fígl. Prý ať se Tomíka zeptám, jak to dělají u nich doma. Budu mít příklad z praxe a od něj pokoj. Není jiné možnosti než to zkusit…
Večer přijela babička zlínská, takže už nebude muset dopoledne hlídat Janek. :) Ostatně, v úterý ráno odjel do Prahy a vrátil se ve čtvrtek večer…
Úterý 4. března
Tak aby toho nebylo málo, přišel se na mě podívat zástupce ředitele. A třída byla pro změnu totálně leklá. Absolutně nespolupracovali. Po hodině jsme udělali rozbor a snad jediná opravdu pozitivní věc na té hodině bylo, že jsem se Tomíka zeptala na jeho praktické zkušenosti… :D
Pan zástupce mi taky poradil, ať jim dávám opakovací otázky napsané na lístečkách. To byla rada zásadní pro celý další vývoj mého působení.
Středa 5. března
Ledy se pomalu začaly prolamovat. Během zkoušení jsem jim dala na fólii zápis z minulé hodiny, aby si doplnili, co nestihli (jela jsem samozřejmě jako blázen). Známky ze zkoušení byly asi nad míru dobré, takže na konci hodiny už tam neseděla třída zarputilců, ale prostě třída sedmnáctiletých lidí.
Janek se nechal zvolit předsedou Biomu. Má tedy čestnou funkci a já manžela funkcionáře. Jenom ani jeden nevíme, jestli je to dobře…
Čtvrtek 6. března
Opět jsem při zkoušení rozdala dobré známky (podotýkám, že mi opravdu přišlo, že to tak umí), vykládala jsem opět s pomocí fólie a ve třídě už vládla přátelská atmosféra. :)
Vtipným vrcholem hodiny bylo, když se Tomík radoval, že další týden už tam nebudu. Musela jsem ho zklamat, že tam budu strašit ještě celý příští týden a v úterý přespříští. :)
Taky jsem prvně učila sama bez přítomnosti opravdového učitele. Paní učitelka na ZPV totiž byla nemocná a hodinu jsem prostě měla odučit já. Dopadlo to dobře. :)
Pátek 7. března
Hodina uprostřed praxe. Příjemné přátelské prostředí ve třídě. :)
Sobota 8. března
Konečně trochu uvolnění! Babička se odpoledne opět vypravila s kočárkem na výlet a my jsme s Jankem prostě nedělali nic. Jo, to byla pohodička! :)
Neděle 9. března
Janek odvezl maminku do Prahy na vlak a jel s našima kácet do Zbečna stromy. Venku bylo nádherně, a tak jsme vyrazili s Matyáškem na procházku do Hlubyně, kouknout se, jak jde kamarádům rekonstrukce statku. Jen jsem zastavila na zahradě, Matýsek rozloupl oči a koukal, kde to jsme. Asi po pěti minutách začal kňourat a já ho velmi neprozřetelně vyndala z kočárku. Když jsem ho tam pak vrátila na cestu zpět, velmi výrazně protestoval a vydržel to až domů. Takže 2,5 km řval a řval…
Pondělí 10. března
Hodina pěstování rostlin proběhla bez větších potíží. :)
S Matýskem jsme šli na očkování 2. dávky hexavakcíny a při té příležitosti byl zkontrolován, změřen a zvážen. Zjištěné parametry: 6800 g, 65 cm, obvod hlavy 42,5 cm.
Úterý 11. března
Před hodinou jsem si šla okopírovat výklad na fólii a koho nepotkám v sekretariátu. Kříže z univerzity. A prý, že se půjde zrovna podívat na mojí hodinu. Že bych z toho byla zrovna na větvi se říct rozhodně nedá… Paní učitelka Švejdová tam se mnou zrovna nešla, abych si vyzkoušela, jak zvládnu třídu sama.
No, v půlce hodiny mu zazvonil telefon (blbec si ani neumí vypnout zvonění), takže odešel na chodbu a když se vracel, tak mu zůstala klika v ruce. :D Na celé jeho návštěvě bylo pozitivní, že jsem se naprosto ujistila, že třída je na mé straně. :)
Po hodině se mnou rozebral můj výkon. Teda přesněji řečeno, vytkl mi, že jsem 19x řekla slovo „takže“, ale že jsem kladla otázky, komunikovala se žáky a využívala mezipředmětové vztahy, toho si vůbec nevšiml… Jeho rozbor v podstatě spočíval v tom, že mi řekl, že závěrečný výstup má být totálně nudná obyčejná hodina s pomůckami, ale bez fólie, protože musím prokázat, že umím psát na tabuli. GRRR!!! Ještě že můj názor, že je to blbec sdílí prakticky všichni kolem. :)
Středa 12. března
Když jsem přišla do třídy (tentokrát opravdu sama), ptali se studenti, jaké jsem měla hodnocení. Když jsem řekla, že zjistil akorát, že říkám příliš často takže, prohlásil Tomík na celou třídu, že je to pí.us. Nemohla jsem souhlasit nahlas, ale myslím, že pochopili, že tento názor sdílím. :) A já jsem definitivně pochopila, že mě nepotopí. :)
Čtvrtek 13. března
Neudálo se prakticky nic obzvláště významného. Jenom holky na ZPV mi sdělily, že by raději měly mě, než jejich paní učitelku. Prý ať jí ale nic neříkám. Přišlo mi jí líto, ale upřímně: potěšilo mě to. ;)
Pátek 14. března
Poslední hodina před závěrečným klasifikovaným výstupem. Udělala jsem jí tak, jak jsem hodlala udělat tu závěrečnou. A rozhodla jsem se, že použiju i fólii a lístečky, což mi Kříž taktéž nepřímo zakázal. Udělila jsem posledních několik prosebných úkolů na úterý a šla se zregenerovat spánkem.
Sobota, neděle a pondělí 15. – 17. března
Tyto dny jsem věnovala odpočinku a přípravě na úterní představení. V pondělí jsem dopoledne vyložila problematiku fosforečných hnojiv Matýskovi a pak šla svou přípravu ukázat cvičné učitelce.
Máma přijela až pozdě večer, takže odpolední procházka byla opět na mě. Matýsek byl asi nervózní ze mě, protože spal jako když nespí a zhruba ve dvě, když jsme dojeli domů, rozloupl oči a do večeře byl vzhůru. Radovala jsem se, že aspoň bude spát v noci. Chyba lávky! Ten pacholek mi od 3 do 5 ráno vykládal. Asi jak je to s těmi fosforečnými hnojivy…
Úterý 18. března – Den ZV
Po probdělých nočních hodinách jsem vstala překvapivě čile. Hodila jsem se do gala, nakrmila Matýska a vyrazila do školy. Ještě jednou jsme s paní učitelkou prošly celou přípravu a zašly do třídy (2.A měla tělocvik) zkontrolovat, že je vše v pořádku. Vyzkoušela jsem si zápis na tabuli a pak jí vzorově smazala. Už jsem to nedělala tak dlouho, že mě překvapilo, že si to ještě pamatuju. ;) (Pro nezasvěcené, na gymplu jsem měla na starost klasifikační arch a tudíž jsem byla od této povinnosti osvobozena – dlouhých 7 let. :))
Paní učitelka byla nervóznější než já. O přestávce jsme se dostavily před ředitelnu a těsně před zvoněním i s panem ředitelem a Křížem vyrazili do třídy. Ta vzorně povstala na pozdrav a divadlo začalo. Vyzkoušela jsem Lukáše, u něhož jsem předpokládala, že to bude hezky umět. Chyba lávky! Neuměl vůbec nic, takže jsem to z něj tahala a pak mu musela dát čtyřku. :(
Opakování látky z minulé hodiny taky nebyla žádná sláva. Kdo byl ve škole v pátek, ten chyběl dneska a naopak. :(
Pak už to ale nabralo dobrý spád a hodina utekla jako voda. Skončila jsem přesně se zvoněním. :) A šlo se hodnotit…
V ředitelně jsme důležitě usedli kolem stolu a Kříž ceremoniálním způsobem přednesl asi toto: „Sešli jsme se tu, abychom zhodnotili závěrečný výstup inženýrky Hany Habartové v hlavním teoretickém předmětu, pěstování rostlin. První se paní inženýrko vyjádříte Vy. Zhodnotíte, jak jste splnila cíl hodiny, jaká byla pozitiva a negativa. Pak poprosím o hodnocení zde paní inženýrku Švejdovou, která by se měla zaměřit na odbornou úroveň posuzované vyučovací jednotky. Až Vás zhodnotí paní inženýrka, předám slovo panu řediteli. Až Vás zhodnotí pan ředitel, provedu já jakožto zástupce inž… pardon… Institutu vzdělávání a poradenství hodnocení podle našich kritérií. Nakonec budete mít ještě možnost se vyjádřit Vy.“ Bylo těžké se nezačít smát… ;)
Švejdová s panem ředitelem mě pochválili, že jsem hezky používala pomůcky, mezipředmětové vztahy, vyvolávala jménem a aktivizovala žáky. Kříž mi vytkl, že jsem xkrát řekla „takže“, že jsem vyzkoušela jen jednoho člověka a použila fólii. Na konec mi ale dali jedničku. :D
První boj byl vyhrán a druhý přede mnou. Tedy odpolední praktické vyučování.
Toho jsem se bála skoro víc. Jednak Kříž učí didaktiku praktického vyučování, a druhak jsem jim musela předvést, co mají dělat, což znamenalo velký prostor pro chybu. Naštěstí jsme dělali přesazování předpěstovaných rostlin, tak to nebylo až tak těžké.
No, v polovině té dvouhodinovky za mnou Kříž přišel, že prý mám jít do takového kumbálu za učebnou, že provedeme zhodnocení. Zase měl ceremoniální proslov, zhodnotili a dali mi dvojku. Čert to vem, hlavně, že je praxe za mnou! :) :) :)