Smutek a samota
jsou dva pocity, kterým nikdo neuteče. Každý si je ve svém životě párkrát ochutná. Jejich chuť je hořká a barva nejčernější. Nečetla jsem sugestivnější vyznání, než jaké napsal kamarád Hemenex. Jeho vyznání i samotné téma zasluhují samostatnou stránku a já děkuji Rosťovi alias Hemenex, že svolil k zveřejnění.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Smutek o samotě,
Smutek a Samota, dvě slova, každé o šesti písmenkách.
Co všechno však skrývají, co všechno nám říkají! Nejdříve každé zvlášť.
-------
Samota. Samota ta příšerná, nepřirozená věc. Vždyť nikdy nejsi sám.
Když se rodíš, jsi ty a máma, když umíráš, jsi ty a smrt. A to mezitím?
Buď žiješ - pak to je v pořádku a taky nejsi sám, nebo přežíváš - a to si sám, to je špatný. Sám můžeš být na vysoké hoře, na dně moří, ve vesmírné lodi či uprostřed buše, ale samota hrozí i uprostřed měst a sídlišť, v rodinném kruhu a i v posteli -
i když v ní nejsi sám. To bolí. A moc. A bolest zůstává ať děláš co děláš. Akupresura a ani žádný prášky ti nepomohou. Díváš se na někoho, můžeš se ho i dotknout a přesto jsi zoufale sám. Tak zoufale někoho hledáš, že přijmeš kohokoliv, jen abys nebyl tak sám - třeba i smrt (když máš dost odvahy). Když nemáš, tak dál - přežíváš. Sám sebe za ruku nevezmeš, nepohladíš, nepochválíš, neutěšíš, ne...
Samota,
Sám Ota, Sám Jirka, Sám Ondra, Sám On, Sám Rosťa
(tak tady to je - konečně), Sám ...
Už vím jak vzniká.
Samota - děvka, která se každému nabízí - za pěťák, za pivo, za-darmo... Má bratra (ještě horšího snad).
-------
Smutek. Je kaňka, která se pomalu ale jistě rozpouští v tvém nitru. Pomalounku, nespěchá, má čas, už ji neutečeš - nosíš ji stále v sobě. A kaňka roste a roste, pomalu ale jistě s každou tvou prohrou. A čím ji máš v sobě větší, tím častěji a snadněji prohráváš. A pak. Pak se hráze protrhnou..
A kočky si odsedají a psi (ty cítí) ti lížou ruce - jak starci a mrzákovi. A ty, dál jak slavík v kleci na klíček, kterému by stačil malíček, dál žiješ, jakobys skládal uhlí. A slzy v očích již vyschly, jak, jak naděje na uzdravení.
-------
Ruku v ruce dál kráčí světem. Společně loví, jak vlci,
a jejich moc a síla roste. Sourozenci v prokletí. Bratr a sestra.
Smutek a Samota. Třináct písmen dohromady, co si vlastně ještě můžu přát. Ideál. Vždy spolu a nikdy se nezradí. Ideál.
Když jeden nemůže druhý hned zaskočí. Ideál. Jak pro koho.
-------
Dík. Já nechci. Já slyšel o léku.
Teď zpoceným srdcem nervózně žmoulám recept (to znám - kolikátý už !) a hledám už jen Samaritánku, která jediná ho dokáže namíchat - snad.
A tak Samaritánky hlaste se (na mé adrese). Platím hotově a hned (jakmile lék zabere), sám sebou.
Proč?
Protože toužím, moc toužím potom léku, nekonečně mnoho toužím po lásce a něze.
Láska s sebou přivede porozumění a něha radost. A proto po nich tak toužím. Po nich, po tom léku, který mi snad zabere. A proto se hlaste. Proto Vás volám. May day. Protože smutek o samotě je smutek o samotě a já jej poznal. Já vím co to je
Smutek o Samotě.