Životopis-Helena Vondráčková
Je tomu již více než polovina nejkulatějšího lidského věku (pro štouraly: 24. června 1947), když se v Praze (ne ve Slatiňanech, jak se mylně uvádí) narodila (dle vlastních slov neočekávaně) Helena Vondráčková. O dětství píše ve své knize jako o idylickém čase, který plynul stejně jako řeka Chrudimka, u které trávila mnoho času se svojí sestrou Zdenou a bratrem Jiřím. Už v mládí se věnovala hudbě: hrála na kytaru, navštěvovala hudební kroužky. V sedmnácti letech se zúčastnila (na popud svého tatínka - děkujeme) soutěže Hledáme nové zpěváky. Soutěž se odehrávala 24.dubna v pražské Lucerně a Helena ji vyhrála s písničkou G.Gershwina The Man I Love (Ten, koho mám ráda). Po této výhře o Helenu projevil zájem rozhlas, televize a také divadla. Proto v roce 1965 nastupuje Helena do Divadla Rokoko. Tady se vytvořila výtečná parta lidí, od zpěváků (Waldemar Matuška, Karel Štědrý, Vašek Neckář, Marta Kubišová) až po hudebníky. Zde strávila Helena úspěšné tři roky. Po počátečních (nenáročných) hitech ( Červená řeka, Pátá,...) se dostala i k písním hudebně a textově náročnějším ( Růže kvetou dál, Přísahej, Vzdálený hlas). Jistě si také všichni vzpomínáte na její artikulaci slova Utíkej, které se při jejím zpěvu změnilo na zcela nové české slovo Jutíkej. V roce 1965 dostává svého prvního (a posledního - bohužel) Zlatého slavíka. V roce 1967 natáčí Helena svůj první film: Šíleně smutná princezna. V témže roce cestuje se skladatelem Karlem Svobodou do Ria na festival s písničkou Vzdálený hlas. Ačkoli se v Riu stala Miss festivalu a zpívala před 40.000 diváky, doma ji vítal vždy jen autor texty Zdeněk Rytíř. Po srpnové okupaci v roce 1968 nastal rozpad většiny malých divadel a proto také trio Vondráčková, Kubišová, Neckář odchází z Rokoka a zakládají Golden Kids. O této době je psáno na jiné stránce, a proto zde následuje děj po rozpadu Golden Kids. Po zániku Golden Kids Helena začíná zpívat s novou kapelou, vystupuje na festivalech v Japonsku se skladbou Ostrov pokladů, musí vystupovat na show v Sovětském svazu, natáčí další desky atd. Také se učí stepovat u velkého českého tanečníka Franka Towena. Prostě neumí odpočívat. Po krátké době stagnace, kdy se rozchází s kapelou Strýci, se vrací na podia s Jirkou Kornem ve společných koncertech. V roce 1982 je (po zásluze) oceněna titulem zasloužilá umělkyně. V roce 1983 si bere za muže Helmuta Sickela, se kterým se seznámila na festivalu v Grand Prix. Po listopadu 1989 se Helena účastní některých veřejných akcí ve Vinohradském divadle na podporu nově vznikající demokracie a pro lidi, kteří byli šťastní, když se konečně zbavili komunistického jha (kdeže loňské sněhy jsou). Účinkuje v jednom z prvních muzikálů uváděných u nás - Bídníci - v roli Fantiny. Muzikál se hrál ve Vinohradském divadle a měl obrovský úspěch, žel Bohu se nehrál příliš dlouho. V současné době připravuje nový projekt, který by měl být na světě v roce 1998. V roce 2002 vydává Helena zlomové album Vodopád, se kterým se okamžitě vrací na přední příčky hitparád a anket. Hit Dlouhá noc ji katapultuje v popularitě i mezi mladé publikum. Helena tak zažívá dosud největší vrchol své popularity. Nikdy nebyla tolik populární ani v minulých letech. Nedávno oslavila životní jubileum. Jsem rád, že toto jubileum se projevuje jen psaním jiných číslic do kolonky "Věk" v různých formulářích. Na samotné Heleně Vondráčkové toto ale není vůbec znát. Když použiju slova Aleny Vránové: Kvete a těší. Nechť je tomu tak ještě dlouho. Poslední velkou nabídkou je opětovné učinkování v muzikálu Les Miserábles, který se opět vrací do Prahy,....
Zde je dopis, který objasňuje jak to bylo s Golden Kids
Moje drahé děti Heleno a Vašku, promiňte mi, že všechno, co bych Vám chtěla říci, Vám píšu, ale ono je to lepší z toho důvodu, kdyby Vás snad někdo chtěl podezírat z "nedržení party" nebo z něčeho podobného. Zachovali jste se ke mně fantasticky, dokázal by to málokdo, jenomže dnešní stav situace nikterak nenasvědčuje tomu, že by se v dohledné době něco vylepšilo. Uvažuji-li naprosto normálně, protože dnes už nevěřím v žádné zázraky, je mi jasné, že do konce sezony 1969-70 si už nezazpívám. Což by znamenalo totéž i pro Vás. Vzhledem k tomu, že čin, který se stal na naší skupině, hlavně na mně, se nedá odčinit ze strany vrchnosti jenom pouhou omluvou, hodlám být tedy naprosto důsledná a dám si, podobně jako oni, na čas. Nemohla bych si to dovolit v případě, že bych byla členkou jakékoliv skupiny. Mohu si to dovolit v případě, když budu zodpovědná za svůj čas na tom strávený. Proto si myslím, že by bylo dobré z důvodu, abyste zachránili kapelu a vůbec lidi, kteří s námi spolupracovali, abyste udělali již vlastní program beze mne. Jsem si vědoma toho, že jste udělali vše, co bylo ve Vašich silách, podobně tak i já, ale jak vidíte, nen nám to nikomu nic platné... Budu trvat na soudech a omluvách a vysvětleních, a mezitím je nemyslitelné, že bych dělala, jako by se nic nestalo při normální koncertní činnosti. Zatím se tedy nedá nic dělat, než abyste se Vy pustili do samotné práce. Nechápejte tento dopis jako přerušení spolupráce, je to zkrátka vyšší moc, která se na nás tak "rozšoupla". Protože Vy dělat můžete, tak dělejte! Já bych vás pouze zatěžovala a než jednou zákaz padne, tak bych Vás zdržovala, protože už se nemohu stavět ke světu jako Vy. Proto potřebuju mít volné ruce. Děti moje, nekončím nikterak pateticky, protože se zakrátko uvidíme při natáčení. Pracovalo se mi s Vámi dobře, možná že si to někdy budeme mít možnost zopakovat, ale sen o "neporazitelné trojičce" budeme muset na delší dobu opustit. Vaše Marta