Dovolená na Slovensku
Včera jsme se s Atym a celou rodinou vrátili z dovolené. Strávili jsme čtrnáct dní na Slovensku v Kysucích. Skoro celou dovolenou nám propršelo, ale i tak jsme si to užili naplno. Dělali jsme spoustu výletů a hodně jsem si s Atym hrála. Také jsme dost trénovali poslušnost. Doufám, že si to Aty užil stejně jako já. Jen tam neměl žádného psího kamaráda a tak už se těšil domů na své kamarády.
Aty si psal deník o dění celé dovolené a tak si můžete počíst o Atyho zážitcích.
Atyho deník:
1. Den
Proč ta panička vstává tak brzo? Vždyť já ji nebudím, sám bych ještě spal. Ona nevstává jen panička, ale všichni. To se asi bude dít něco zajímavého. Už včera tu všichni schovávali věci do tašek. Dokonce mi schovali moje hračky, ňamky, vodítka a teď mi berou i pelíšek. To asi pojedeme na chatu, tam to mám rád! Brrrrr… proč mě tak mučej a dávají mi kšíry?? To se pojede někam dál? Co se to děje? Přeci mě nedají někam pryč?
Ta cesta je moc dlouhá. Bojím se, co to bude… vyvenčit mě nechají, ale hned se zase jede… je to dlouhé a nudné! Že by? Všichni vylézají z aut. To už asi bude ono, ten cíl cesty. Ale já to tu neznám… není to špatné, mohu tu volně běhat.
Dvounožci si hledají pelíšky. Já už jsem si vybral! Tady na zemi leží něco super měkkého.
To se v tom ale krásně leží… ale už mám hlad. Jdu si vyškemrat večeři, třeba to dnes zabere a já se najím už teď. Nezabralo a ještě mi zmizela ta měkká věc. Tak asi budu spát s paničkou v pokoji. Mám tam svůj pelíšek a panička má pelech také velký.
2. Den
Vstávat, chci ven a to tak, že hned! No konečně si se probrala, tak jdeme honém!! Hm… jsem si to rozmyslel, vždyť tam prší. Ale když jdeš ty, tak já taky. Nebudeme to ale moc přehánět, jo? Já jsem mokrý a ty furt říkáš „se ty boty daj ždímat“. Půjdu vzbudit ostatní dvounožce, usušíš mě potom. Už jsou všichni vzhůru a zase se cpou, to není fér. Já jím jen jednou denně a oni se cpou skoro pořád.
Asi zase někam pojedeme, opětně mám kšíry. Pokusím se zjistit, kam pojedeme… hm… “rozbité auto“ to bude asi něco zajímavého. Hm… tady to voní, samé auto, škoda že je nemohu označkovat. Panička by se zlobila. Co se to děje? Jeli jsme sem dvěma autama a teď jedeme jedním. Je to divné, ale dvounožci sou v klidu, tak to asi bude dobré. Tohle město, kde jsme se zastavili je zajímavé. Samá krásná vůně… maso, fenky, lidi…
Už asi zase jedeme na barák. Třeba dostanu něco dobrého… ano, plíce… ňam! Jsem unavený, půjdu si na chvilku zdřímnout, stejně tam zase prší!
3. Den
Drbej mě… ještě na bříšku… teď na zadečku, ještě na zádíčkách… tak a teď můžeme jít ven. Koukám, zase někam pojedem, mám kšíry. Snad to bude stát za to. A hele, přibyli mi dvounožci, od teď jich musím hlídat šest! Jenže oni se furt ztrácej, nejde je uhlídat. Kam to teď jdeme? Proč jste zase jen čtyři? Kde jsou ti další dva? A proč mám košík? Aha… jdete mi ukázat nějaké dřevěné baráky a se zajímavýma hračkami. Jé, ono to umí dělat rachot a cákat vodu, to je hezké.
Zase se jdou najíst a je jich zas šest. Alespoň, že na mě nezapomněli a dali mi napít. Jsem unavený a mám žízeň, tak než se najedí, já si zdřímnu. Už jste se najedli? Pojedeme domů? Tak šup k autu, ale počkat… na druhé straně té řeky je hezký pejsek. Půjdem za ním? Tak ale rychle, než nám uteče! To bude určitě borderka. Nebo ne?? Nevoní jako borderka, ale je to holčička a ještě ke všemu merlačka!
Ahá, je to australanda, ale to nevadí. Je krásná a bude si se mnou hrát a běhat! To byla paráda, ale už jsem opravdu unavený a australanda jde také domu. Půjdem také?
Konečně zase na baráku, ale co to tu tak krásně voní?? Ucho… ucho… ano, je to ucho… rychle dej mi ho… mám na něj chuť… honém! To je žrádýlko, jak krásně chroupá, musím ho sníst rychle. Co kdyby si to rozmysleli a chtělis ho vzít! Už jen počkám na véču a půjdu spát, jsem moc unavený… moc unavený…
4. Den
Co budem dnes dělat? Pojedeme někam za holkama nebo zas do nějakého nudného města? Nojo… je to tu… kšíry, šup do auta a jedém! Opětně nějakej barák, postupně mi tam mizej a zese se objevujou moji dvounožci, ale aspoň tu před tím barákem mohu volně běhat. A už se zas někam přesouváme. Město… nemám rád města, tak proč mi to děláte? Nemohu tu volně běhat… ale třeba mi tu koupí něco dobrého a za to mi to stojí.
Přežil jsem to, jedeme na barák… v autě to voní něčím dobrým. Asi to budou uši, třeba nějaké dostanu. Oddech, ten jsem potřeboval. Ale panička se chystá jak na cvičák. Pojedeme za kamarádama? Ne, budeme cvičit tady na zahradě, ale to nevadí.
Budu chvilku hodný a poslušný, protože pak si se mnou panička bude určitě hrát. Ano… anoo… míč… míček… sežeru ho… vezmu ti ho… kam furt utíkáš… míčék… to je sranda! To už je konec hry? Ach jo… tak zas příště po cvičení. Jdu zase lenošit, napapat se a pak spinkat.
5. Den
U kamen je teplíčko, to se mi bude krásně spinkat. Jsem za celý den unavený.
Panička mi zase ukazovala nějaké ty staré baráky, no prostě otrava. Jenže najednou… ano byla tam ovce, druhá, třetí… celé stádo! Paráda… chtěl jsem je prohnat a hrát si s nima, ale byl jsem na vodítku, tak jsem na ně alespoň štěkal!
U jiného z těch baráků bylo takové divné zvíře. Musel jsem před ním paničku bránit, to byla moje povinnost! Povedlo se, to divné zvíře jsem zahnal. Panička na mě byla hrdá, jsem prostě “drsnej“ obranář!
Ještě jsem si hrál s jednou hezkou fenečkou v parku a pak už se jelo domů. Byl to den plný vzrušení a zábavy, proto se mi teď bude krásně spinkat.
6. Den
Dnešní den nazvala panička odpočinkovým, ale já si to nemyslím. Sice jsme nikam nejeli, ale rozhodně jsem se nenudil.
Nejdříve mě mučili postojem. Holka mi furt říkala, že mám postoj jako “houpací kůň“.
Když ona mě vždy postavila do strašně nepohodlného postoje. Bylo jasné, že tak nezůstanu stát a posunu těžiště dozadu. To se jí právě nelíbilo, jenže pro mě to bylo pohodlné.
Pak dva dvounožci, ti starší, někam odjeli. Panička pro mě však měla jiný program. Chvilku jsme trénovali poslušnost a pak to přišlo. Vyndala frisbeečka… no to byla sranda! Honil jsem je po celé zahradě. Jak já si s nima rád hraju. Jenže panička mi říkala, že už jsem je zničil… tomu se mi nechce věřit, vždyť jsem je jen trošku kousal a žužlal!
Když panička uklidila ty „zničené“ disky, vzala chleba, co se sušil na kamnech a šli jsme někam pryč. Moc jsem to nechápal, já ho klidně sním kdekoliv, tak proč jdeme pryč? No tohle… ona dává můj chleba takovému velkému zvířeti. Prej „kůň“, obluda je to! Co když sežere paničce s tim chlebem i její ruku? Čím by mě pak hladila a drbala? Musím to zvíře zahnat, ale to mi zas nadává, že jsem ošklivej. Copak ona se nebojí? Přežila to a je celá… ani jedna ruka jí nechybí, uff. Nu… a tomuhle říkala odpočinkový den? Rozhodně NE!
7. Den
Venku je dnes hezky, tak to asi zase někam pojedeme, Nojo… ježiš, zase nějaké staré dřevěné baráky do kterých nesmím. Proč mě sem berou, když je nemohu označkovat i zevnitř? Ale nejsem v tom sám, jsou tu i další pejsci. Sláva, baráky jsou za náma. Na co teď čekáme? Jé… mašinka… já pojedu mašinkou! Mám z ní krásný výhled. Tohle se mi líbí… jedém! A toho čmoudu všude kolem, to je parádička. Byla to celkem krátká jízda, klidně bych jel ještě dál. Teď se trošku vycachtám v korytě a můžeme jet. Nevadí vám, že budu mokrý? Určitě ne! Tak a jedém domů… do pelíšku… spinkat!
8. Den
Zas jeden odpočinkový den plný zábavy. Sice jsem dnes hodně lenošil a nabíral sílu na další dny, ale také jsem cvičil a hrál si. Byla to sranda, panička vyndala látkové frisbee… to je jedna z mála věcí, které donesu. Nosím ho rád, protože se o něj pak přetahujeme.
To je strašná prča, občas u toho lítám i vzduchem. Moc mě to baví.
Odpoledne jsme šli na procházku do lesa… tam bylo věcí. A těch obrovských klacků. Některé se mi ani do pusy nevešly. Také jsem vyplašil jedno zvíře, co se schovávalo v křoví, ale to jsem nechtěl. Jen jsem kolem toho křoví prošel a ono se to leklo a dalo na útěk. Nechal jsem ho být, přeci se za ním nebudu honit.
Večer už jsem jen lenošil nebo se nechal drbkat. Byl to pěkný, zábavný den. By mě zajímalo, co budeme dělat zítra.
9. Den
To byl teda budíček. Já se těším ven na procházku a ono tam prší. Ta moje holka je fakt blázen, vydala se do toho deště. Já šel samozřejmě hned za ní, přeci jí v tom nenechám. Naštěstí za chvilku přestalo pršet a já neměl kožíšek promočený skrz naskrz. Také jsme zase jeli do nějakého města. To je vždy nuda, ale panička se mi furt snaží věnovat, abych nebyl tak otrávený. Dalo se to celkem přežít. Nebyli jsme tam moc dlouho.
Jsou tu, ale stejně divná města. Nikde nepotkáte žádného pejska, oni je tu snad ani nemají. Nejvíc mě však dostávají lidé. Divně na mě a paničku koukají a většina se jich dokonce bojí. Jsou to bábovky.
Zpět na baráku jsem si hrál s míčkem a také zase trénoval postoj. Prý už mi to jde o něco líp. Na to že jsem skoro celý den nic nedělal, jsem dost unavený… jdu spát.
10. Den
Jak to tak vypadá, zase pojedeme někam do města. To bude otrava. Nojo… město.
Panička se jde na něco kouknout do jednoho baráku, snad se mi brzo vrátí. Třeba mi donese i vodičku, abych se mohl napít. Jj… nese mi tu vodičku, myslí na mě. Mám já to ale hodnou paničku.
A opět někam jedem… chichi něco hledaj a nemůžou to najít. A teď to přejeli… to je sranda! No… tamto přejeli a nevrátili se tam, ale rozhodli se jít do města… nuudáá! No, alespoň se panička rozdělila o zmrzku a já z toho města něco měl. Byla to dobrá zmrzlinka.
Nakonec to byl docela dobrý den, ale už by to chtělo nějakou změnu a ne stále jen města a města!
11. Den
Holka mi říkala, že dnes budeme doma sami. Ale když jsem ji ráno vzbudil, byli doma všichni. Dokonce ještě spali. Ani ona to nechápala, ale nakonec jsme zjistili, proč ještě chrápou a nejsou pryč. Venku je tak hnusně, že ani mně se tam nechce. Jenže čůrat se musí!
Jsem tak mokrý, rychle mě usuš! Bych taky mohl nastydnout a co potom? No a ještě se jede do města… pffff… naštěstí jen na chvilku. Rychle zase jedem domů do teplíčka. Lehnu si k topení a budu se hezky vyhřívat. Juj, ještě bych spal, ale musím ven a to rychle. Tak kdo mě půjde vyvenčit??
Paničky táta nechce jít… chjo. Nechci moc otravovat paničku, poslední dny jí dost bolí koleno. Ale asi bude jediná, kdo se mnou půjde! Ano, jde. Tak rychle ať nejsme moc mokří. Moc se nám to nepovedlo, kožíšek bych mohl ždímat a holka na tom není o moc líp. Tak se jdeme usušit ke kamnům. Zavírají se mi oči… jen na chvilku si zdřímnu!
12. Den
Aha, tak dnes je ten den, kdy jsem tu s paničkou sám. Ráno zbytek rodiny naskákal do aut a jeli pryč. Já se zatím vydal s paničkou ven. Myslel jsem, že bude hezky. To bychom si pak ten společný den užili, běhali na zahradě, hráli si a tak podobně. Ale ne… ono si celý den prší a prší. Sice jsme chodili ven na procházky, ale to mě musela přemlouvat. Nejradši bych celý den prospal u kamen.
Ale teď už se začíná stmívat a rodinka nikde. O to víc musím dávat pozor na paničku. Něco se šustlo za oknem… vrrrrr… haf! To sem ale obránce! Teď je klid, tak si schrupnu, ale jedním očkem budu furt hlídat. Co kdyby mi někdo chtěl holku ukrást, to nemůžu dovolit, ta je jen moje. A budu si jí bránit, tak bacha! No konečně je tu zbytek rodiny a já si můžu jít s paničkou v klidu zdřímnout.
13. Den
To jsem spal dlouho, je čas vzbudit holku a jít ven. Ahá… paničku moc bolí koleno, tak se mnou půjde její taťka. Budu ho zlobit, to mě baví. Přeci nebudu dělat slušňáka jako u holky… ani náhodou!
Teď kolem nás jezdí spousta starých aut. Bylo by hezké je vidět zblízka. A ono jo. Jedeme do města, prý tam budou. Už se těším (to je snad poprvé co se těším do města). Ale největší radost mám z nové hračky. Dostal jsem krokodýla.
Společně s kachničkou to bude jedna z mých oblíbených hraček. Ten krokodýl je velký, kouká mi z pusy. Ale hezky píská.
A už jsou tu auta. Ta jsou krásná, a jak hezky voní. No, ale těch lidí kolem. Hotové davové šílenství. To se mi nelíbí… co když mi někdo šlápne na ocásek? Radši pojedeme domů, jo? Uf… jsem v bezpečí. Lehnu si na trávu a vychutnám si ten klid.
14. Den
Zas jeden skoro normální den. Ráno jsem vstal, byl na procházce. Pak se byl znovu projít s celou rodinou. Pak už jsem spíš jen lenošil a díval se, jak všichni začínají balit. To už asi pojedeme domů. Domů do Prahy. Docela se těším, i když to nebude takové jako tady. Nebudu moct kdykoli vyběhnout na zahradu a řádit tam, hrabat díry a dovádět s paničkou. Ale v Praze mám spoustu kamarádů, po kterých už se mi stýská. Tady jsem našel jen jednoho kámoše a to až dnes.
A prý hned zase odjíždí. Praha má své nevýhody, ale ti kamarádi! Potřebuju ke svému životu paničku a hromadu psích kamarádů a ty mám v Praze, ne tady. A proto Praho, zítra mě tam máš!
Tak co myslíte? Užil si Aty dovolenou?
Tady ► najdete ještě spousty a spousty fotek z naší dovči