Historie Číny - jednotlivá období
Nejstarší období čínských dějin
Původ osídlení území dnešní Číny není zatím zcela objasněn. Kosterní nálezy tzv. "pekingského člověka" (sinanthropus pekinensis) staré 500 000-400 000 let však svědčí o starobylosti osídlení této části Asie. Archeologický výzkum objevil vyspělá kulturní centra, ve kterých se začala formovat čínská kultura na středním a dolním toku Žluté řeky, v povodí Dlouhé řeky a v údolí Perlové řeky. V době 9.-3. tisíciletí př. n. l. v údolí Žluté řeky vzkvétaly kultury Čchü-ťia-ling, Ma-ťia-jao a Jang-šao. Na tyto kultury navázala na přelomu 3. a 2. tisíciletí př. n. l. pozdně neolitická kultura Lung-šan, která se rozšířila i do střední a jižní Číny a která je spojena s dynastií Sia. V této době vývoj vyústil k přechodu od dočasných sídel k sídlům trvalým a společnost procházela rychlým vývojem spojeným s rozvojem zemědělství a přechodem k patriarchální společnosti. Původní neolitická společnost byla společností matriarchální, půda a úroda patřili celé společnosti. Později se společnost začala měnit na patriarchální a začalo vznikat soukromé vlastnictví.
Tři Vznešení a pět Císařů
Podle legend byli prvními vládci Číny Tři Vznešení a pět Vladařů - mýtické bytosti, na jejichž autoritu se později dovolávali čínští učenci a kteří byli dáváni za vzor následujícím panovníkům.
Tři Vznešení | Vládce Nebes Vládce Země Vládce Lidí |
Pět Císařů | Žlutý císař Čuan-sü Ku Jao Šan |
Po legendárním období Tří Vznešených a pěti Císařů pak nastupuje dynastie Sia založená císařem Jü.
Doba dynastie Sia
Legendárním zakladatelem dynastie Sia (2205-1766 př. n. l.) byl císař Jü. Dobu dynastie Sia ztotožňuje čínská historiografie s lungšanskou kulturou. Době vlády dynastie Sia předchází legendární období Tří Vznešených a pěti Císařů. V této době byly položeny základy čínského státu. došlo k rozvoji státní správy a hospodářství. Císař Jü nechal regulovat toky hlavních čínských řek. V době Sia pravděpodobně došlo k vytvoření prvního lunárního kalendáře, jehož užívání se v Číně rozšířilo, dodnes se mu říká sia-li, siaský (lunární) kalendář. Na konci dynastie Sia došlo k povstání, v jehož čele stáli Šangové.
Doba dynastie Šang
Na konci vlády mocné dynastie Sia došlo k povstání, v jehož čele stáli Šangové. Z doby vlády dynastie Šang, zvané též Jin nebo Šang-Jin, se dochovaly první písemné doklady a její existenci potvrzují rovněž početné archeologické nálezy z hlavního města Šangské říše An-jangu a Čeng-čou (provincie Che-nan), především artefakty vysoce vyvinuté bronzové kultury a věštební nápisy.
Území šangské říše zaujímalo nejprve pouze severní část dnešní provincie Che-nan. Později upevnili Šangové v řadě lokálních válek proti sousedním kmenům svou moc a rozšířili území svého státu na západ do Šan-si a přímořských oblastí Šan-tung a Ťiang-su.
V čele šangského státu stál wang (král), který byl současně i nejvyšším duchovním představitelem. V sociální hierarchii ho následovala aristokracie, písaři a duchovní, řemeslníci, rolníci a otroci. V nástupnictví se používal systém přechodu moci od staršího bratra k mladšímu. Šangští vládci opevnili města mohutnými hradbami a postavili řadu chrámů.
V době Šang se rozvinulo znakové písmo, používané původně šamany a věštci. Nejstarší čínské znaky se dochovaly na želvích krunýřích a na kostech používaných k předpovědím. Z bronzu se v době Šang odlévaly zbraně, zemědělské a řemeslnické nástroje a rituální nádoby. Šangské kultovní bronzy byly po technické a estetické stránce dokonale zpracovány.
Základem šangského státu bylo, stejně jako po celé dlouhé čínské dějiny, zemědělství. V době Šang se však objevují i počátky urbanizace. Ve městech, ohraničených vysokými hliněnými valy, žili obyvatelé ve čtvercových hliněných domech. Hradby je chránily před útoky nepřátel a zmírňovaly škody způsobené častými povodněmi. Už v této době se vyvinul stavební způsob zvaný chang-tchu - pěchování nebo dusání hlíny, který přetrval až do dnešních dob. Na hliněné zdi se zásekovými okny a obité deskami se stavěla soustava krovů.
V životě obyvatel v době Šang hrála důležitou roli víra v přírodní síly a kult předků. Nejvyšší uctívanou duchovní bytostí se stal Šang-ti, předek vladařské rodiny.
Do doby Šang spadají i počátky čínského hedvábnictví a spřádání konopí. Tkaniny a oděvy z přírodního hedvábí se později staly natolik významnou položkou čínského obchodu, že když baron Ringhofen v roce 1877 znovuobjevil starou karavanní obchodní trasu, spojující Čínu s Evropou, pojmenoval ji právě podle nejdůležitější obchodní komodity Hedvábná cesta.
V 11. století byl šangský stát poražen vojskem rodu Čou pod vedením Wu-wanga.
Doba dynastie Šang
Na konci vlády mocné dynastie Sia došlo k povstání, v jehož čele stáli Šangové. Z doby vlády dynastie Šang, zvané též Jin nebo Šang-Jin, se dochovaly první písemné doklady a její existenci potvrzují rovněž početné archeologické nálezy z hlavního města Šangské říše An-jangu a Čeng-čou (provincie Che-nan), především artefakty vysoce vyvinuté bronzové kultury a věštební nápisy.
Území šangské říše zaujímalo nejprve pouze severní část dnešní provincie Che-nan. Později upevnili Šangové v řadě lokálních válek proti sousedním kmenům svou moc a rozšířili území svého státu na západ do Šan-si a přímořských oblastí Šan-tung a Ťiang-su.
V čele šangského státu stál wang (král), který byl současně i nejvyšším duchovním představitelem. V sociální hierarchii ho následovala aristokracie, písaři a duchovní, řemeslníci, rolníci a otroci. V nástupnictví se používal systém přechodu moci od staršího bratra k mladšímu. Šangští vládci opevnili města mohutnými hradbami a postavili řadu chrámů.
V době Šang se rozvinulo znakové písmo, používané původně šamany a věštci. Nejstarší čínské znaky se dochovaly na želvích krunýřích a na kostech používaných k předpovědím. Z bronzu se v době Šang odlévaly zbraně, zemědělské a řemeslnické nástroje a rituální nádoby. Šangské kultovní bronzy byly po technické a estetické stránce dokonale zpracovány.
Základem šangského státu bylo, stejně jako po celé dlouhé čínské dějiny, zemědělství. V době Šang se však objevují i počátky urbanizace. Ve městech, ohraničených vysokými hliněnými valy, žili obyvatelé ve čtvercových hliněných domech. Hradby je chránily před útoky nepřátel a zmírňovaly škody způsobené častými povodněmi. Už v této době se vyvinul stavební způsob zvaný chang-tchu - pěchování nebo dusání hlíny, který přetrval až do dnešních dob. Na hliněné zdi se zásekovými okny a obité deskami se stavěla soustava krovů.
V životě obyvatel v době Šang hrála důležitou roli víra v přírodní síly a kult předků. Nejvyšší uctívanou duchovní bytostí se stal Šang-ti, předek vladařské rodiny.
Do doby Šang spadají i počátky čínského hedvábnictví a spřádání konopí. Tkaniny a oděvy z přírodního hedvábí se později staly natolik významnou položkou čínského obchodu, že když baron Ringhofen v roce 1877 znovuobjevil starou karavanní obchodní trasu, spojující Čínu s Evropou, pojmenoval ji právě podle nejdůležitější obchodní komodity Hedvábná cesta.
V 11. století byl šangský stát poražen vojskem rodu Čou pod vedením Wu-wanga.
Doba Jara a podzimu
Období mezi lety 771-481 př.n.l. se nazývá podle Konfuciovy knihy doba Jara a podzimu. Z četných drobných územních celků vzniklo jedenáct království. V době Jara a podzimu se v Číně rozvíjí dvorský život v horních vrstvách společnosti. V 6. století př.n.l. nahrazuje nový právní systém dřívější zvykové právo. Zákoník dynastie Čou (Čou-li) upevňuje hierarchii sociálního rozdělení čínské společnosti. Na vrcholu tohoto systému stojí císař jako Syn nebes a držitel nebeského mandátu. Správu státu zajišťuje společenská třída císařských úředníků, úřady jsou otevřeny každému, kdo úspěšně vykoná předepsané zkoušky. Dalšími společenskými vrstvami jsou rolníci, řemeslníci a obchodníci. V době Jara a podzimu však bylo postavení císaře vůči králům jednotlivých států pouze formální. Kvetoucí obchod vedl k bohatství obchodnického stavu, který však nebyl v čínské společnosti příliš oceňován. V době Jara a podzimu došlo k velkému rozvoji čínské kultury a filozofie (Konfucius, Lao-c´).
vnnnnnnnnnnn
(vojta, 11. 2. 2010 21:04)