Jelikož se nám to s prasátky nepovedlo, hned po porodu je sviňka zavrhla a vzpoměla si na své mateřské pudy až po třech dnech, byla malá prasátka závislá na láhvi a naší péči. Ta ač byla dostačující, dlouhá a tuhá zima udělala své a krásná prasátka nám umírala jedno po druhém.
Tak se tedy stalo, že hned po přelomu dalšího roku asi měsíc po prasení šla samice na porážku . A ještě že tak. Další by dopadly stejně jelikož sviňka měla revma a po dalších by padla a nebyla by ani do jitrnic.
Ale po přelomu roku se nám spravila nálada. Místo v kotci po sviňi zaujala koza,nastávající mamina. A koncem února nám dala docela nečekaně dvě kůzlátka. Vše se odehrálo v naprostém klidu narozdíl od předchozího porodu u sviňky. Ani ne půl hodiny po odpoledním krmeni se ze stáje ozívalo mekotání. Popravdě doběhl děda , že jsme mu ani neřekly, že už máme kůzlata. To neni možné, teď jsem tam byla a nic nemá. odvětila jsem a šla se přesvědčit. A k našemu úžasu tam byly čerstvě narození kozí caparti. Jedna kozička a jeden kozlík. Nádhera je vidět. A jak se měla čile k světu. Děda hned honem honem, ošetřit. Ale v tom jsem ho zarazila. Jen ji nechte, ona sama dobře ví co dělat. A taky že ji. Pěkně si je očistila a bylo vidět jak je to popohání se hýbat a vrívají si do paměti kdo je jejich máma. Jen jsem odebrala placentu a lůžko, přistlala suchého sena a dodala častvou vlažnou vodu. Hodinu jsem je kontrolovala jestli pijí. Kozlíkovy, který byl větší se to podařilo, ale kozičce jsem musela pomoct najít cecík. A už bylo vše v pořádku. A pak že to samo nejde. Příroda si sama nejlépe poradí.
A tak jsme jim týden na to pořídily náhradního tatínka, který se své role bravurně ujal.
říjen 2010
Kozlík má nového majitele a naše malé stádečko zoz čítající mámu kozu tříkolor Emilu, její dceru Milů a nepříbuzného krémového kozla Harleje. Na jaře bude možná překvapení.
Foto naleznete v fotoalbu:zvířátka