Oceán času
Oceán času
Alice Del Maschio
Stejně tak krásné
jak jednotlivé formy života
počaly svůj zápas na zemi
jednou tento svět opustí.
Zrod a zánik
opakem sobě samým jsou,
navzájem se prolínají,
jsou podstatou přežití,
byť za cenu přeměny.
V oceánu času
neplatí lidské přímky a roviny,
vše určují vlny a hlubiny,
třpytem svým oslepí Tě
a pohltí,
až na druhé straně vyvrhne Tě,
budeš něčím jiným...
Oceánu času podobá se
i má mysl a duše.
Tak jako oceán času
pohrává si či osudem mění
formy všech hmot
bez ustání,
z nichž složen je
makro i mikrosvět,
i nás náhodou nebo jistou souhrou
vyplavil právě v této podobě
teď a tady.
Naše myšlenky v určité chvíli
zhoupnou se až na vrcholky těch vln
(oceánu),
jako masy vody
se vzájemně prolínají
až roztříští se mezi ostatní kapky
a v mocném víru hlubin
se ztrácejí...
Snad čekají na další bouři
v mém,
v Tvém nitru...