vycvyk jezdce a koně
ZÁKLADNÍ VÝCVIK JEZDCE
POMŮCKY JEZDCE
- pomůcky
a) hlavní - sed, holeň, otěž
b) vedlejší - hlas, bičík, ostruha
POMŮCKY SEDEM
- jedná se o působení váhou jezdce, přenesením váhy na jednu stranu.
Větším zatížením vnitřní sedací kosti a silnějším našlápnutím do vnitřního třmenu se kůň pohybuje směrem zatížení, aby zachoval rovnováhu.
- využití v obratech
- chyba - naklánění těla jezdce na stranu, výsledkem je opačný efekt (jezdec nesedí v ose)
Pobídka koně v před sedem - od pasu nahoru je jezdec vzpřímen, pracuje pouze sedem (křížem)
Sed jezdce je dán rovnováhou a pružností a nikoliv silou a křečovitostí. Optimální rovnováha jezdce je zcela nezávislá na otěžích. Umožňuje správné použití pomůcek.
POMŮCKY HOLENĚMI
-tlak holení,úměrný citlivosti koně,vybízí k pohybu kupředu,stejný tlak obou holení jej nutí k rovnému pohybu,větší tlak jedné holeně k současnému pohybu stranou nebo k ohnutí.Tlak holení začíná pod koleny a je zesilován prošlápnutím pat.Pomůcky holeněmi,které jsou ve stálém kontaktu s koněm a při požadování určitého výkonu jsou používány vždy stejně,na tomtéž místě a působí včas,jsou pro koně srozumitelné.
-chyba-jezdec zvedá patu směrem vzhůru,výsledkem je,že jezdec zvedá i koleno (ztrácí se rovnováha)
POMŮCKY OTĚŽÍ
Jezdec drží otěže měkce sevřenými prsty, mezi malíčkem a prsteníkem, s pěstmi ve vzdálenosti asi jedné pěsti před a nad kohoutkem koně. Pro začínajícího jezdce je lepší když si ruce položí na kohoutek koně. Správné polohy pěstí dosáhne, když si představí, že místo otěží drží v každé ruce naplněnou půllitrovou sklenici za ucho tak, aby z ní nevytékala tekutina. Otěž, pěst a předloktí přitom tvoří přímku. Vnější otěž je vedoucí.
ZPŮSOB VYUŽITÍ OTĚŽÍ
- vydržující otěž
při působení pobídky sedem (křížem) a holení kůň zesílí přilnutí - napětí v otěžích, tomuto tlaku jezdec částečně ve své ruce odolává tak, aby koni nebránil v daném pohybu. Vydržení napětí přestává být funkční v okamžiku kdy není vyváženo pobízejícími pomůckami.
- zadržující otěž
při spolupůsobení pobídky sedem a holení ruka působí tam a zpět. Jakmile ovšem jezdec působí pouze rukou bez působení holení a sedu, je to pouze tahání za otěže, které nemá žádný účinek, maximálně se projeví, že kůň má větší sílu v hlavě samotné.
- povolující otěž
po působení vydržující nebo zadržující otěže, kdy kůň správně zareagoval vždy následuje povolující pomůcka otěží - ovšem musí být zachován kontakt ruky jezdce s hubou koně.
SPRÁVNÝ SED JEZDCE
pevný, pružný, uvolněný, prošlápnuté paty, přiložené holeně, sedět v nejhlubší části sedla, narovnaný, dívat se dopředu, paže přiložené k tělu, ruka v pěst.
SYSTEMATICKÝ VÝCVIK JEZDCE
Výcvik jezdce má nastartovat kvalifikovaný cvičitel. Jeho úloha je řídit cvičební proces. Cílem cvičebního procesu je naučit jezdce základnímu výcviku. Cvičitel je zodpovědný za bezpečnost výcvikové hodiny. Potlačuje v jezdci pocit strachu a dodržuje návaznost.
Začínající jezdec by měl být nejdříve seznámen s bezpečností práce u koní, s jejich ošetřováním, čištěním, sedláním a uzděním. Není na škodu, když jezdce seznámíme nejprve s teorií ježdění a posléze mu umožníme osvojení v kroku. Doba potřebná k získání správného a pevného sedu není u každého začínajícího jezdce stejná. Záleží nejen na jeho pohybovém nadání, ale i na odvaze.
Po nasednutí zaujme jezdec polohu v nejhlubší části sedla, vysune chodidla ze třmenů, celou vnitřní plochu stehen přiloží na sedlo, aby stehna směřovala přibližně rovnoběžně s lopatkami koně. Jakmile mu cvičitel správně upraví délku třmenů, beze změny polohy stehen a kolen do nich vsune chodidla. Třmeny drží na nejširší části podrážky. Poté přiloží holeně při zadním okraji podbřišníku na koně. Ruce položí se správným držením otěží na kohoutek koně. Na povel cvičitele přejde beze změny polohy holení (pouze jejich zesílením) do kroku. Začínajícího jezdce první lekci vodíme a kontrolujeme jeho sed. Při dalších lekcích máme koně zapnutého na lonži a soustředíme se na sed jezdce a jeho pomůcky. K docílení větší psychické uvolněnosti jezdce i k jeho pružnosti a rovnováhy používáme prostocviky. Podle pevnosti sedu se provádějí nejdříve v kroku, později v klusu a v pokročilém výcviku i ve cvalu.
Zvládnutí rovnováhy usnadňuje nácvik lehkého klusu. Nejdříve s oporou (nákrční řemen, hříva), později bez opory. Při zvládnutí lehkého klusu bez opory rukou již dbáme na správné držení otěží a správnou polohu ruky. Pevnost a pružnost sedu zdokonalujeme klusáním i v plném sedu. Pro zpevnění sedu jezdíme občas bez třmenů a s rozpaženýma rukama. Dbáme při tom na zachování polohy stehen, kolen a chodidel jako se třmeny. Jakmile jezdec zvládne pohyb a rytmus lehkého i pracovního klusu i pomůcek k tomu potřebných, začínáme s nácvikem cvalu. Nejdříve v lehkém sedu a teprve po zvládnutí cvalového pohybu v sedu plném. V pokročilém výcviku překonáváme pro zlepšení sedu kavalety z klusu i ze cvalu. Později i překonávání malých překážek vede ke zdokonalení sedu a rovnováhy jezdce. Při zvládnutí skokového sedu můžeme přejít i k překonání kavaletů a malých překážek bez držení otěží.
SPRÁVNÁ ÚSTROJ JEZDCE PŘI TRÉNINKU
jezdecké boty s hladkou podrážkou, elastické kalhoty, triko nesmí být plandavé, helma, pro juniory 3-bodové uchycení a bezpečnostní vesta, rukavice
JÍZDA V KROKU
- kritérium pro všechna kroková tempa je pravidelný čtyřtakt
1.LZ,2.LP,3.PZ,4.PP
- rozlišujeme následující kroková tempa
Střední krok
- zadní kopyta přešlapují stopy předních, kůň kráčí se stálým a měkkým přilnutím, přičemž jezdec dovolí přirozené kývání koně. Ruka jezdce se v kroku pohybuje mírně tam a zpět.
Prodloužený krok
- kůň se pohybuje dlouhými kroky, délka kroku je dána vrozenými vlohami a stavbou těla koně.
Shromážděný krok
- zadní kopyta nedošlapují do stop předních, kroky jsou výrazně vznešenější
JÍZDA V KLUSU
- kritéria pro všechna klusová tempa jsou jasný dvojtakt s momentem vznosu
1.LZ+PP,následuje fáze vznosu, 2.PZ+LP
Shromážděný klus
-kroky jsou výrazně vznesenější.Se shromážděným klusem můžeme začít tehdy,chodí-li kůň uvolněn s přilnutím,reaguje-li na pomůcky jezdce a v přirozené rovnováze se sám nese.
Pracovní klus
- zadní kopyta došlapují nejméně do stop předních, jezdec zůstává v sedle - nevysedává.
Střední klus
- (lehký klus - střední)
- ve středním klusu kůň zvětšením rámce získává více půdy, přičemž nohosled nesmí být rychlejší, spěchavější. Jezdec vysedává, při každém dopadu jedné diagonály jezdec dosedá do sedla.
Prodloužený klus
- je to nejvyšší stupeň pohybu vpřed v klusu a ukazuje nejvíce možný kmih, zadní kopyta dosahují zřetelně přes stopy předních. Jezdec může vysedávat nebo klus vysedět.
JÍZDA VE CVALU
Kritéria pro všechna cvalová tempa jsou jasný třítakt s momentem vznosu.
cval na pravou ruku
1.LZ,2.LP+PZ,3.PP-tzv. vedoucí noha
Pracovní cval
- je pilný a kmihuplný, jezdec se přizpůsobuje tempu - stírá sedlo od zadní rosochy k přední - pracuje křížem, od pasu nahoru je jezdec narovnaný.
Střední cval
- jsou požadovány delší a prostornější skoky s odpovídajícím zvětšením rámce koně.
Prodloužený cval
- je docílen největší prostor skoku se zřetelným zvětšením rámce koně, cvalový skok však nesmí být proti střednímu cvalu rychlejší - spěchavější.
Shromážděný cval
- cvalový skok je vznešenější
Stehnový sed
-jezdec odlehčí hřbet koně mírným našlápnutím do třmenů a posunutím ramen mírně dopředu
Kontracval
- je to cval na opačnou ruku, při tréninku osvědčený pro získání rovnováhy (drezúrní cvik). Tento cvik vyžaduje dostatečně silnou záď a dobré držení koně. Zvláště důležitý je sed a správné používání holení.
COUVÁNÍ
- poloviční zádrž s spolupůsobícími pobízejícími pomůckami,které působí za podbřišníkem.
- nohosled při couvání je dvoutaktní jako v klusu a musí být zřetelný.
PŘECHOD DO ZASTAVENÍ
- nesmí být nikdy provedeno zbrklým působením ruky jezdce, ale musí proběhnout vždy až po předchozím zapůsobení holení a kříže, zádrž do zastavení nesmí být nárazová a náhlá.
OBRAT KOLEM PŘEDKU
- tento cvik slouží k přezkoušení koně na stranové pomůcky, provádí se ze zastavení nebo za pohybu, točným bodem je vnitřní přední noha, kůň se točí zádí krok za krokem kolem předku, dokud není obrat dokončen. Přitom překračuje vnitřní zadní noha před a přes vnější, během obratu a po něm působí jezdec pobízejícími pomůckami tak, aby kůň zůstal na otěžích a necouvl. Vykročení, které má za následek vypadnutí vnější plece musí být zabráněno protipůsobením vnější otěže.
- pomůcky
- našlápnutí do vnitřního třemenu, zatížená vnitřní sedací kost, vnitřní holeň přiložená na podbřišníku, vnější za podbřišníkem vyvíjí tlak úměrný koni, záď ustupuje vždy dovnitř kruhu.
- chyba
- naklánění těla jezdce dovnitř kruhu, povolené otěže, nepřiložená vnitřní holeň, málo působící vnější holeň, přilišné tahání za otěže.
- výsledkem je: kůň se točí za váhou jezdce, aby zachoval rovnováhu, kůň tedy udělá oblouk, přílišné tahání za otěže má za následek couvání koně.
OBRAT KOLEM ZÁDĚ
- tento cvik se provádí buď ze zastavení nebo v pohybu jako krátce čelem vzad, v obratu se kůň otáčí zřetelnými kroky kolem bodu ležícího co nejblíže vnitřní zadní nohy, pokud zadní noha opisuje malý oblouk, není to chyba. Kůň se pohybuje rovněž kolem jednoho bodu ležícího co nejblíže vnitřní, zřetelně došlapující zadní končetiny i při krátce čelem vzad.
- pomůcky
- váha na vnitřní sedací kosti, vnitřní holeň přiložená na podbřišníku, vnější za podbřišníkem, kůň se otáčí předkem vždy dovnitř kruhu.
- chyba: špatné působení vnitřní a vnější holeně- výsledkem je, že kůň se točí dokola, zadní končetiny nezůstávají v bodu
DREZÚRNÍ OBDÉLNÍK
- 20x60
- 20x40
JÍZDÁRNA - CVIKY
- Velký kruh
- kružnice o průměru 20 m
- Malý kruh
- jezdí se předepsaným průměrem (10,8,6 m), kůň se pohybuje na jedné stopě.
- Obloukem změnit směr
- v počátku je to poloviční malý kruh, poté je kůň na rovné čáře veden zpět na stěnu obdélníku -
- Vlnovky
- zpravidla začínají v polovině krátké stěny v A nebo C, počet oblouků je předepsán
- Od stěny ke stěně
- se jezdí na dlouhých stěnách od prvního písmene dlouhé stěny přes X do prvního písmene před krátkou stěnou obdélníku
- Změnit směr
- na tento povel začíná jezdec, který je před středem krátké stěny (před A,C). Jezdec projíždí prvním písmenem dlouhé stěny po diagonále do posledního písmene protější stěny. Potkávají se vnější ruce.
- V kruhu změnit směr
- jezdí se na velkém kruhu o průměru 20 m, při přestavění do směru je kůň srovnán
- Půl jízdárny
- jezdí se přes B X E nebo E X B, jezdec mění směr
- Ze středu
- jezdí se z bodu A přes X do C, nebo z bodu C přes X do A
- Dva velké kruhy
- začíná jezdec, který je před středem krátké stěny (před A, C), jezdci opisují kružnice o průměru 20 m
VÝCVIK POKROČILÉHO JEZDCE
PRÁCE NA DVOU STOPÁCH
DOVNITŘ PLEC
- kůň jde na 3 stopách
- záď zůstává ve stopě a pohybuje se přímo, předek koně je vyveden natolik dovnitř, že vnější plec koně přijde před vnitřní bok koně, vnitřní zadní noha došlapuje ve směru vnější přední nohy, kůň je stejnoměrně ohnut kolem vnitřní holeně.
-dovnitř plec vlevo - LP o o PP
LZ o o PZ
-PP+LZ - v jedné stopě
-dovnitř plec vpravo - LP o o PP
LZ o o PZ
-LP+PZ - v jedné stopě
- pomůcky
váha je na vnější sedací kosti, vnitřní holeň na podbřišníku udržuje koně v pohybu vpřed a zároveň je kůň kolem této vnitřní holeně ohnut, vnější holeň těsně za podbřišníkem udržuje záď ve stopě.
DOVNITŘ ZÁĎ
-předek zůstává ve stopě a pohybuje se přímo, záď koně je vyvedena dovnitř, vnější zadní kráčí ve stopě vnitřní přední.
-dovnitř záď vlevo - LP o o PP
LZ o o PZ
-PZ+LP - v jedné stopě
-dovnitř záď vpravo - LP o o PP
LZ o o PZ
-LZ+PP - v jedné stopě
- pomůcky
váha je na vnitřní sedací kosti, vnitřní holeň na podbřišníku, vnější za podbřišníkem.
TRAVERS
- v traversu je kůň ve směru pohybu postaven a ohnut, předek zůstává na stopě, záď je natolik vyvedena dovnitř obdélníku, že se kůň pohybuje na 4 stopách, přitom přední i zadní nohy křižují.
- Pomůcky
- vnější holeň za podbřišníkem, vnitřní na podbřišníku, váha je na vnitřní sedací kosti.
RENVERS
- kůň je postaven a ohnut ve směru pohybu, záď zůstává na stopě, předek je vyveden dovnitř obdélníku, míra ohnutí je jako u traverzu.
- Pomůcky
- vnitřní holeň na podbřišníku, vnější vzadu, váha je na vnější sedací kosti.
USTUPOVÁNÍ NA HOLEŇ
- ohnutá hlava na proti
- doprava - pravá holeň vepředu, levá vzadu, váha na vnitřní sedací kosti.
POLOVIČNÍ PŘEKROK
-při polovičním překroku jde kůň současně kupředu a do strany v postavení k vnitřní ruce, předek vždy mírně předchází záď a vnější nohy překračují vnitřní. Pohyb kupředu vždy převažuje nad pohybem stranou. Vnitřní holeň působí na podbřišníku a udržuje koně v žádaném pohybu kupředu, vnější holeň působí za podbřišníkem a spolu s váhou na vnitřní sedací kosti udržuje žádaný pohyb stranou.
ZÁDRŽE
- celá zádrž - zastavení koně (paráda)
pobídka sedem a holení
ruka napětí drží
jakmile
kůň zastaví
ruka napětí povolí
Chyba: Jezdec zvedne ruce, zakloní se a tahá otěže k sobě bez spolupůsobení pobízejících pomůcek.
Zásada: Pokud nestačí sevření pěstí a „ztvrdnutí ruky“ na místě, střídavě přitáhneme levou a pravou otěží směrem do klína. Nezvedáme ruce, jakmile kůň zastaví, ruka je opět poddajná a holeň přestane působit, stále je však přiložená!
Poloviční zádrž
Je signál pro koně, že jezdec následně bude požadovat nějakou změnu ve způsobu pohybu. Přechod z nižšího do vyššího chodu a naopak, změny ruchu ....
provedení poloviční zádrže
- stisk obou holení, napnutí kříže, ruka vydrží (vydržující otěž), jezdec vlastně nutí koně k pohybu vpřed, který mu zároveň nedovolí.
reakce koně
- kůň zpozorní, zpomalí, ale jeho pohyb je živý a plný energie
Při přechodu z nižšího chodu do vyššího jezdec provede poloviční zádrž a následně provede odpovídající pobídku a zpoddajněním ruky koně vypustí plynule do žádaného pohybu. Jezdec nesmí ztratit kontakt s koňskou hubou. Jezdec musí cítit v ruce dostatek vůle koně zvýšit rychlost, chod, potom stačí koni dovolit, aby tuto energii, kterou zatím tlačí proti udidlu, věnoval požadovanému pohybu vpřed.
SHROMÁŽDĚNÍ
Cílem je : vývoj a zlepšení vyváženosti a rovnováhy koně, rozvynout a zvýšit schopnost koně ke snížení jeho zádě ve prospěch uvolněnosti a pohyblivosti jeho předku. Shromáždění znamená vyklenutý hřbet. Čím dále vpředu leží těžiště, čím níže se nachází krk a hlava koně, tím dále se musí podsunout zadní končetiny, aby zachovaly rovnováhu pohybu. Koni musíme dovolit snížení krku. To je forma, kdy si kůň nejvíce dělá hřbet. Cviky : zastavení, couvání, krátce čelem vzad, dovnitř plec, dovnitř záď, poloviční překrok,kruhy, kruh zmenšit, oblouky, změny ruchu. Pro shromáždění jsou důležité horní klouby pánevních končetin. Základem jsou kloub kyčelní, kolenní a hleznový. Společné těžiště jezdce a koně se přibližuje zádi, kůň více zatěžuje pánevní končetiny a jeho předek se zvedá (vzpřimuje se). Při prodlužování ruchu v klusu se nejdříve podpoří posuvná síla a poté za pomoci polovičních zádrží přimějeme obě pánevní končetiny pracovat nosnou silou. První vždy působí holeň, která nadzvedne pánevní končetinu, poté zapůsobí sed (napnutí kříže), který přenese na pánevní končetinu více hmotnosti. Teprve na závěr přichází ruka, která reguluje tempo, popřípadě koně ohýbá nebo sestavuje.
JEZDEC VE SKOKU
- při nájezdu jezdec s pěstmi nízko u krku koně a s holeněmi klidně přiloženým nad zadním okrajem podbřišníku směřuje na střed překážky. Ve vzdálenosti nejméně 6m před překážkou beze změny předklonu trupu zesílí podle potřeby pobídku silnějším tlakem holení a prošlápnutím pat beze změny jejich přiložení. Ruce, jež se dosud nacházely před kohoutkem koně, se posunují ve směru jeho huby. V tomto okamžiku je přijatelnější lehčí spojení. Otěže se mají podobat dvěma tyčkám, jež nos koně posunují proti překážce. Zesílení přilnutí, působení vysoké ruky zpět, těžké dosednutí spojené se zakláněním, hrubé pobídky s oddalováním holení i náhlá ztráta přilnutí, TO VŠE KONĚ RUŠÍ! Jezdec je však připraven pobídku, vycházející z kupředu mírně prohnutého kříže, při zachování plného sedu a jeho zesílení, hlavně však větším stiskem holení s prošlápnutím pat. Poloha holeně se nemění! Rozkrok se více přiblíží přední rozsoše. Každá domnělá pomoc koni zesíleným přilnutím, těžkopádným dosednutím dokonce s trupem za kolmicí ruší jeho rovnováhu. Úhel, jenž v koleni tvoří stehno s lýtkem, se v okamžiku odskoku mírně zvětšuje a jezdec jde bedry více kupředu. Určitý úhel je vždy nutné zachovat. Kolena zůstávají uzavřená. Páteř je pružná, ale jezdec ji neohýbá směrem dozadu, neboť by tím ztěžoval přiblížení svého těžiště k těžišti koně. Během letu nad překážkou tak zabrání přepadávání trupu na krk koně. Hlavu s bradou mírně vysunutou kupředu, s pohledem daleko za překážku, drží vzpříma, úměrně předklonu trupu. Ramena se nacházejí v myšlené, asi od kolen vztyčené kolmici. Pohyby stehen, sedacích kostí, beder, trupu a rukou závisí na tom, jak kůň vyklene hřbet a používá krk, a na rychlosti, ve které překážku překonává. Největší přiblížení horní části těla jezdce k trupu koně následuje ve chvíli odskoku, kdy se předek koně vznáší vzhůru a přibližuje se k trupu jezdce. Při odrazu zadních nohou, při němž kůň klene hřbet, se jezdec nikdy nemá předklánět více než rovnoběžně se hřbetem koně. Jezdec potom nebude koně rušit přicházením před jeho těžiště. Při dopadu předních nohou je vyvolána náhlá ztráta rychlosti a změna rovnováhy koně. Jezdec ji vyrovnává vzpřímením hlavy, pružností páteře a stiskem holení. Zabraňuje tím bezvládnému dopadnutí svého těla na krk koně. V dalším pohybu po skoku zesiluje pobídku beze změny polohy holeně a cválá dále. Předpokladem skákání je kromě školení správného sedu i odvahu jezdce.
ROVNOVÁHY KONĚ
A) přirozená - od přírody na předku
B) kampaní - rovnováha je na všech čtyřech
C) drezurní - = školní - na zadních nohou
POJMY
Kůň za otěží
- vyhýbá se přilnutí tím, že ohýbá krk dolů
Kůň po otěži
- vytahuje udidlo dolů k zemi, kde se o něho opírá - ztrácí rovnováhu
Kůň nad otěží
- zvedá hlavu, prohýbá hřbet
Kůň na otěži
- mezi ním a jezdcem je měkké přilnutí
Kůň přiužděný
- udržuje stálé měkké přilnutí, linie hlavy se blíží ke kolmici
Kůň shromážděný
- je to kůň přiužděný, který navíc podsune zadní nohy pod tělo - vzal na ně většinu váhy - lepší rovnováha
Kůň vzpřímený
- nejvyšší stupeň shromáždění koně, dosáhl nejvíce možného podsazení zadních nohou, jeho záď se částečně sníží, předek činí dojem zvýšení čili vzpřímení.
Kůň na pomůckách
- je to kůň na otěži + spolupůsobící pomůcky holení a sedem, kůň je připraven okamžitě reagovat na pomůcky jezdce
Přilnutí
-jemné spojení mezi hubou a rukou, vychází z posunu koňské zádě
Akce
- způsob předvádění předních končetin
může být:
a) nízká akce
b) vysoká akce
Kadence
- počet kroků za časovou jednotku
Prostornost
- délka kroku
Živost
- rychlost reakce na pomůcky jezdce
Kmih
- chuť jít kupředu, způsob pohybu
Přiježděnost
- stupeň výcviku koně
Prostupnost
- stav a schopnost reagovat na pomůcky
NAROVNÁNÍ KONĚ
Cílem je poddajnoast pohybu koně v obratech a rovnoměrné zatížení nohou obou stran,přičemž předek koně jde ve stejné stopě jako záď.Narovnání je překonání přirozené křivosti koně.Toho dosáhneme postupnou prací,přiježďováním a gymnastickou prací.
Uvolnění
-pro uvolnění koně a pro lepší prostupnost provádíme cvik obloukem změnit směr s polovičním překrokem.
-na pravou ruku,krok,klus nebo cval,v bodu změny provedeme oblouk,koně srovnáme a polovičním překrokem se vracíme na stěnu jízdárny.
Přilnutí
-pro koně,který ještě není pořádně na pomůckách a pro lepší přilnutí provádíme cviky jako jsou vlnovky,kroužky, oblouky…
-vlnovky se jezdí v kroku a ve zkráceném (shromážděném) klusu a cvalu.
-při přejetí střední čáry se provádí změna cvalu ať už jednoduchá nebo přeskok,nebo přesednutí v lehkém klusu
Takt a kmih
-takt procvičujeme s koněm na dlouhé stěně,nebo na diagonálách.Pro toto cvičení máme následující cviky.
-na dlouhé stěně pracovní klus lehký,před středem krátké stěny klus vysedět,zkrátit tempo,na dlouhé stěně prodloužit klus (lehký,vysedět) ,a před rohem krátké stěny zkrátit tempo.
-na dlouhé stěně pracovní klus lehký,před středem krátké stěny klus vysedět,zkrátit tempo,přes diagonálu změnit směr,prodloužit klus (lehký,vysedět) ,a před rohem krátké stěny zkrátit tempo.
-toto cvičení se jezdí v klusu a ve cvalu
-kmih sledujeme v prodlouženém klusu
-ve středním klusu získá kůň více prostoru (zadní kopyta šlapou před stopy předních kopyt) aniž by byl nohosled uspěchaný.Prodloužený klus je nejvyšší stupeň pohybu dopředu v klusu a ukazuje nejvíce možný kmih a prostor.
Shromáždění
-pro přípravu a zajištění shromáždění provádíme cvik tzv. „houpačka“.
-to je když kůň několikrát couvne a jde opět dopředu,aniž by se průběh pohybu přerušil.
-například: tři kroky vzad,tři kroky vpřed a tři kroky vzad bez zastavení
-v pokročilém výcviku koně provádíme tento cvik a z něj z místa ihned po dokončení cviku naklušeme nebo nacváláme.
NEJČASTĚJŠÍ CHYBY JEZDCE
Nejčastější chyby při používání hlavních pomůcek
-Doba potřebná k získání správného a pevného sedu je u každého začínajícího jezdce jiná.
-Správného sedu jezdec dosáhne, když úměrně vzpřímí hlavu, pohled směřuje daleko kupředu. Stehna jsou stočená dovnitř a přiložená celou vnitřní plochou na sedle, směřují téměř rovnoběžně s lopatkami koně. Uzavřená poloha kolen je dána stočením stehen k sedlu. Holeně jsou přiloženy za zadním okrajem podbřišníku tak,aby jezdec dívající se ve vzpřímeném sedu přes koleno viděl jen zákmit špičky svého chodidla. Rameno,kyčel a pata jezdce tvoří jednu přímku. Chodidla jsou v úhlu max. 45° od koně. Třmeny leží na nejširší části podrážky. Jezdec by měl našlapovat do třmenů více na vnitřní straně třmenového můstku a spíše na palec než na malíček. Jezdci to umožní správné přiložení holení a uzavření kolen. Pomoci mohou i třmeny s šikmým můstkem. Otěže drží jezdec měkce sevřenými prsty,mezi malíčkem a prsteníkem. Jezdec drží otěže ve vzdálenosti asi jedné pěsti před a nad kohoutkem koně. Otěž, pěst a předloktí tvoří přímku. Předloktí svírá s paží tupý úhel. Je-li úhel velký,drží jezdec otěž příliš krátce a silným přilnutím koně ruší. Je-li úhel předloktí ostrý je otěž příliš dlouhá. Jezdec tak nemá vliv na ovládání koně. Správný stehnový sed nepředstavuje jen postavení do třmenů. Kromě délky třmenů je rozhodující držení hlavy, poloha trupu, kolen, holení a chodidel. Našlápnutím do správně upravených třmenů se jezdec zvedne v sedle s trupem měkce kupředu prohnutým a přiblíží se rozkrokem k přední rozsoše. Tímto přenáší své těžiště nad těžiště koně. Našlápnutí na vnitřní stranu třmenového můstku, správná poloha holení (těsně za podbřišníkem) a uzavření kolen mu umožnuje používání pobízejících pomůcek holeněmi a sedem beze změny předklonu trupu. Ramena se nacházejí na kolmici vztyčené od jeho kolen. Stejný tlak obou holení nutí koně k rovnému pohybu kupředu. Větší tlak jedné holeně nutí koně k pohybu stranou nebo při současném působení vnější holeně za podbřišníkem k ohnutí. Tlak holení začíná pod koleny a je zesilován prošlápnutím pat. Pomůcky holení jsou pro koně srozumitelné jen tehdy, pokud jsou ve stálém styku s koněm a při požadování určitého výkonu jsou používány vždy stejně, na tomtéž místě a působí včas. Ruka musí být klidná a nezávislá na sedu.
Chyby při nasedání
-při nasedání jezdec nesmí koně rušit těžkopádným dosednutím a při nasedání špičkou boty. Výsledkem je neklidné stání koně při nasedání. Důležité je před nasednutím koně dotáhnout. Při nedotažení může sedlo zklouznout na stranu.Tímto může dojít k odření kohoutku. Po nasednutí je nutné dotažení zkontrolovat jelikož volné sedlo by při jízdě sjelo dozadu. Takto se může odřít kůže kolem podbřišníku. U koní s příliš velkým kohoutkem se doporučuje používání poprsního řemene, který zabraňuje sjíždění sedla. První nasedání na mladého koně by mělo probíhat v přítomnosti pomocníka, který koně drží u huby, uklidňuje ho a chválí. Pomocník pomůže jezdci do sedla, jezdec se však do sedla nejdříve položí a rukama koně hladí a poplácává z pravé strany, aby se kůň později nelekl, když jezdec měkce dosedne a přiloží i pravou holeň.
Chyby při použití pomůcky sedu
-jedná se o působení váhou jezdce, větším zatížením vnitřní sedací kosti a silnějším našlápnutím do vnitřního třmenu se kůň pohybuje směrem zatížení, aby zachoval rovnováhu. Chybou je : naklánění jezdce na stranu, výsledkem je opačný efekt (jezdec nesedí v ose). Pokud se jezdec dívá pod nohy koně, sklání hlavu, hrbí páteř, posouvá sedací kosti dozadu zatěžuje tím hřbet koně jelikož je narušena rovnováha. Výsledkem je-kůň má víc váhy na předních končetinách. Pro správné použití pomůcek musí být rovnováha jezdce zcela nezávislá na otěžích. Sed jezdce je dán rovnováhou a pružností, v žádném případě silou a křečovitostí.
Chyby při použití pomůcky holení
-jedná se o působení tlaku holení úměrnému koni. Tlak holení začíná pod koleny a je zesilován prošlápnutím pat. Holeně musí být ve stálém styku s koněm, musí působit včas a na správném místě. Chybou je : hrubé používání pomůcek holení (kopání), nepřiložené holeně,nebo jen občas přiložené a na nesprávném místě a v nesprávném okamžiku. To způsobuje neochotu, tupost a pozdní reakce koně. Při hrubém používání pomůcek může kromě tuposti vzniknout u koně i přílišná přecitlivělost na holeně. Pasivní a náhlé hrubé použití holeně koně překvapí a některé koně toto použití i rozčílí. Kůň může zareagovat úprkem před hrubou pomůckou,nebo neochotou jít ku předu až vzpínáním. Odložení a přiložení holeně je nesprávné, nutí jezdce ke zvedání paty a odkládání kolena z kolení opěrky. Holeň se posouvá daleko za podbřišník a trup jezdce se posune před těžiště koně. Tímto se naruší rovnováha a jezdec ztrácí neustálý kontakt holeně s koněm. Jen při neustálém kontaktu holeně, která působí na správném místě předejde jezdec například případnému vypadnutí zádě nebo plece z kruhu,nebo nechtěnému přechodu do nižšího ruchu.
Chyby při používání ostruhy
-ostruha ani tak nepobízí vpřed jak si mnozí jezdci myslí. Ostruha spíše zaokrouhluje šíji koně a vede ho do sebrání. Lehkým iritujícím dotekem, si přitahuje svou pánevní končetinu bystře pod tělo. Nesmí zraňovat. Přiložená ostruha může pomoci fixovat koně v zastavení. Dokonalé působení ostruhy vyžaduje klidnou a naprosto nezávislou holeň jezdce, která ví, čeho chce docílit. Dotekem ostruhou lze udělit pohybu koně takt nebo výrazný kmih. Chybou je a velkým nebezpečím je ostruha pro nezralého jezdce, především proto, že přestane pobízet holení a všechny jeho pomůcky skončí ostruhou. Koně to jen zbytečně bolí a především mate. Dloubání koně tupou ostruhou koně jen provokuje k odporu.
Chyby při použití pomůcky otěží
-jedná se o jemné spojení mezi rukou jezdce a hubou koně tzv. přilnutí. Chybou je : používání silných zádrží bez spolupůsobení pomůcek holení a sedu. Výsledkem je-kůň nese vysoko krk a hlavu, aby se tomuto působení vyhnul. Pokud je ruka klidná, citlivá, nezávislá na sedu a jezdec působí holení a sedem pak bude přilnutí stálé a měkké. Někdy kůň na ruku příliš tlačí. V žádném případě se jezdec nesmí s koněm přetahovat. Jezdec musí tlak vydržet a vyvážit ho úměrným působením holení a sedu. Kůň se začne poddávat působení ruky tím, že začne pěnit v hubě, prodlouží krk a uvolněním ve vazu se čelní linií hlavy blíží kolmici-je na otěži. Jakmile ruka jezdce působí zpět, kůň zvedá hlavu a krk a tlačí proti ruce, ztuhne ve vazu a svalstvu krku-je nad otěží. Pokud kůň zareaguje přílišným snížením krku a s čelní linií hlavy za kolmicí se tvrdě vrhá na otěž a ztrácí při tom rovnováhu-jde po otěži. Jestliže ohýbá, snižuje a zkracuje krk, čelní linii má výrazně za kolmicí a tak se vyhýbá přilnutí-je za otěží.
Nejčastější chyby při jízdě v kroku
-při jízdě v kroku je důležitý pravidelný čtyřtakt. Chybou je : špatné působení holení a sedu při shromážděném kroku. Většinou jezdec vezme koně zpět jen zapůsobením otěží bez spolupůsobení pomůcek holení a sedu. Sebraný krok žádáme od koně až když dosáhneme sebrání v klusu. Předčasný sebraný krok má zanásledek ztrátu prostornosti. Ve středním a prodlouženém kroku je důležité stálé měkké přilnutí, které dovolí přirozené kývání koně. Nejčastější chybou jezdce v prodlouženém kroku je nedostatečné působení holení a sedu spolu s poloviční zádrží. Při použití poloviční zádrže a pobízejících pomůcek sedu a holení kůň shromažďuje energii zatím pod sebe. Při povolující pomůcce otěží a při zachování přilnutí a zesílení pomůcek holení a sedu kůň veškerou energii, kterou zatím tlačil proti udidlu použije směrem kupředu v podobě prostorných kroků.
Nejčastější chyby při jízdě v klusu
-při jízdě v klusu je důležitý pravidelný dvoutakt s momentem vznosu. Chybou je : zanedbání uvolněnosti, které vede k nepružnosti hřbetu. Jezdci to nedovoluje klidné vysezení prac. klusu a tím spojené i používání správných a nerušených pomůcek sedem, holeněmi a otěžemi. Chybou může být i nesprávné působení ruky jezdce spolu s pobízejícími pomůckami. Sklání-li jezdec hlavu, vytahuje břicho a posouvá holeně dopředu padá těžce zpět do sedla. Při nepřiložených holení, které jsou příliš vzadu by naopak padal na krk koně. Jezdec při správném zaujetí polohy v lehkém klusu nesmí přicházet rozkrokem nad přední rozsochu. Bez pohnutí holení dopředu nebo dozadu jezdec mírně prohne páteř kupředu, více zvedne hlavu a koleno pevně přitiskne ke kolení opěrce. Ruka jezdce musí být nezávislá na rovnováze. Většina jezdců požaduje velmi brzy shromážděný klus. Se shromážděným klusem začíná jezdec až tehdy, chodí-li kůň uvolněn s přilnutím, reaguje-li na pomůcky a v přirozené rovnováze se sám nese. Při prodlužování ruchu v klusu se nejdříve podpoří posuvná síla a poté za pomoci polovičních zádrží přimějeme obě pánevní končetiny pracovat nosnou silou.
Nejčastější chyby při jízdě ve cvalu
-při jízdě ve cvalu je důležitý pravidelný třítakt s fází vznosu. Chybou je : špatné používání pomůcek při přechodu do cvalu. Výsledkem je zrychlení ruchu klusu a teprve poté zaskočení do cvalu. Při přechodu do cvalu na správnou nohu jezdec silněji našlápne do vnitřního třmenu a při současném přiložení vnější holeně za podbřišníkem a zapůsobením sedu, pobídne koně vnitřní holení na podbřišníku. Chybou je špatné nebo žádné působení vnější holeně a špatná rovnováha jezdce. Výsledkem je křižování končetin nebo cval na špatnou nohu. Zrychlení ruchu před nacváláním a rovněž zaskočení na špatnou nohu, nebo křižování, zabraňuje jezdec lehkou pol. zádrží. Kůň jemuž jezdec pol. zádrží znemožnil chod zrychlit, přichází při současné pobídce kupředu do cvalového nohosledu. Při přechodu do špatného cvalu nebo při křižování je nutné přejít zpět do klusu a zaskočení do cvalu opakovat. Při prodlouženém cvalu se kůň nesmí tvrdě pokládat na ruku jezdce. Tím ztrácí rovnováhu. Při stehnovém sedu v prodlouženém cvalu se těžiště jezdce přizpůsobuje těžišti koně. Účinek plného sedu nahrazuje silnější přiložení holení s prošlápnutými patami. Prodloužený cval v plném sedu vyžaduje od jezdce klidný a uvolněný sed, který koně neruší. Ve shromážděném cvalu platí stejně tak jako ve shr. klusu, že pokud se kůň brání splynutí s jezdcem strnulostí a ztrátou kmihu začal jezdec se sebráním koně příliš brzy bez dostatečného uvolnění a přivedení koně na otěž. Chybou jezdce v kontracvalu je špatné působení holení a sedu. Jen sed, který koně správně zatěžuje a neruší ho v jeho rovnováze, umožní koni skákat zadníma nohama rovně pod těžiště i v kontracvalu. Každé chybné zatížení nutí koně k přeskoku nebo k vypadnutí ze cvalu. Každé vypadnutí zádě nebo ramene, kde se zároveň nepřirozeně ohýbá krk je důkazem chybného sedu jezdce.
Nejčastější chyby při obratech a při couvání
Chyby při cviku obrat kolem předku
-tento cvik slouží k přezkoušení koně na stranové pomůcky holení. Provádí se ze zastavení nebo v pohybu. Točným bodem je vnitřní přední noha, kůň se točí zádí krok za krokem kolem předku. Chybou je : naklánění jezdce do vnitř kruhu, výsledkem je : kůň se otáčí za váhou jezdce, aby zachoval rovnováhu. Nepřiložená vnitřní holeň a málo působící vnější holeň má za následek vypadnutí vnější plece, kůň vykročí dopředu. Vypadnutí vnější plece musí být zabráněno protipůsobením vnější otěže a vyváženo odpovídajícím pomůckám holení. Při nedostatečném vyvážení pobízejících pomůcek kůň couvne.
Chyby při cviku obrat kolem zádě
-tento cvik se provádí buď ze zastavení, nebo v pohybu jako krátce čelem vzad. V obratu se kůň otáčí zřetelnými kroky kolem bodu ležícího co nejblíže vnitřní zadní nohy. Pokud zadní noha opisuje malý oblouk,není to chyba. Chybou je : špatné působení vnitřní holeně, výsledkem je : kůň zpravidla vykročí vpřed a následně provede oblouk na stranu, která je zatížená. Špatné působení vnější holeně zaviní vypadnutí zádě.
Chyby při couvání
-tento cvik patří do shromažďující lekce, ale jen pokud je proveden korektně. Nohosled při couvání je dvoufázový jako v klusu a musí být zřetelný. Chybou je : tahání obou otěží směrem k sobě bez použití pomůcek holení. Výsledkem je : kůň se prohne ve hřbetě, couvá s převráceným krkem, nebo se začne vzpínat na zadní. Při působení holení, kdy jedna holeň je aktivnější, kůň vypadává zádí stranou. Chybou je i předčasné požadování tohoto cviku, kdy kůň ještě není uvolněn a na pomůckách. Při zastavení nestojí klidně-takto nemůže cvik provést korektně. Vysoko staví hlavu a krk, nebo naopak příliš snižuje krk a hlavu a provedení cviku bývá zbrklé. Při couvání na kruhu působí vnější holeň nepatrně více vzadu, aby kůň byl stále součástí kruhu.
Nejčastější chyby při použití poloviční a celé zádrže
-poloviční zádrž je signál pro koně, že jezdec bude následně požadovat změnu například přechod z nižšího do vyššího chodu a naopak, nebo změny ruchu. Provedení poloviční zádrže závisí na stisku obou holení, napnutí kříže a vydržující otěži. Při přechodu z nižšího chodu do vyššího jezdec provede pol. zádrž a následně provede odpovídající pobídku a zpoddajněním ruky koně vypustí plynule do žádaného pohybu. Chybou je : ztráta kontaktu jezdce s koňskou hubou. Jezdec tak necítí dostatek vůle koně zvýšit rychlost nebo chod. Při působení vydržující otěže, která není vyvážena pobízejícími pomůckami ztrácí kůň kmih a rovnováhu.
Nejčastější chyby při práci na dvou stopách
Chyby při cviku dovnitř plec
-kůň jde na 3stopách. Záď musí zůstat ve stopě a pohybovat se přímo. Předek koně jezdec vyvede dovnitř tak, aby vnější plec koně přišla před vnitřní bok koně. Chybou je : špatné působení vnitřní holeně-není dodržen takt pohybu a kůň ze cviku vypadne. Při špatném působení vnější holeně nezůstává záď ve stopě. Stejně tak nezůstane záď ve stopě, pokud jezdec přeloží váhu na vnitřní sedací kost, kůň jde za váhou, aby zachoval rovnováhu.
Chyby při cviku dovnitř záď
-předek koně zůstavá ve stopě a pohybuje se přímo. Záď koně musí jezdec vyvést natolik dovnitř, aby vnější zadní noha kráčela ve stopě vnitřní přední. Chybou je : špatné působení vnější holeně a váhy - kůň zůstává na dvou stopách. Při nedostatečném působení vnitřní holeně kůň ztrácí kmih a ze cviku zpravidla vypadne.
Chyby při polovičním překroku
-kůň jde současně do předu a do strany v postavení k vnitřní ruce. Předek vždy mírně musí předcházet záď a vnější nohy překračují vnitřní. Chybou je : pasivní nebo nesprávné působení vnitřní holeně. Kůň tak ztrácí kmih a bez působení vnitřní holeně nelze koně postavit k vnitřní ruce. Při pasivním nebo nesprávném působení vnější holeně nejde kůň žádaným pohybem stranou, vnější nohy nepřekračují vnitřní-kůň zůstává ve stopě. Při špatném působení váhy jezdce nelze žádat pohyb stranou a postavení koně k vnitřní ruce.
Nejčastější chyby při sebrání koně
-sebrání neboli shromáždění koně v podstatě znamená vyklenutý hřbet. Cílem je vyvinout a zlepšit vyváženost a rovnováhu koně,rozvinout a zvýšit schopnost koně ke snížení jeho zádě ve prospěch uvolněnosti a pohyblivosti jeho předku. Cvikem může být zastavení, couvání, které musí být prováděno zvlášť korektně, krátce čelem vzad, dovnitř plec, dovnitř záď, poloviční překrok, kruhy, kruh zmenšit, oblouky, změny ruchu. Každý kůň je individuální a proto musíme vysledovat jaká kombinace tlaku sedu, místa těžiště, působení kříže a postavení ruky obstará, aby kůň šel rozhodně dopředu a ochotně se podsadil. Každý výkon má svou míru sebrání. Čím dále vpředu leží těžiště,čím níže se nachází krk a hlava koně, tím dále se musí podsunout zadní končetiny, aby zachovaly rovnováhu pohybu. Pro koně s krátkým krkem, obtížemi ve vazu a pro koně se slabým hřbetem je prospěšná práce v co možná výrazném sebrání s přiužděnou nízkou hlavou. Přiuždění dosáhneme pobízením pod vyšší lehkou rukou. Koni musíme dovolit snížení krku. To je forma, kdy si kůň nejvíce dělá hřbet. Tlačí-li kůň na ruku je řešení v podsunutí zádě pobízejícími pomůckami při pasivní ruce. Brát zpět takové koně nesmíme rukou, ale sedem. Ruka nesmí působit zpět. Uvolní-li se šíjové a hřbetní svaly, sníží se hlava sama od sebe. Nesníží-li se pak uvolněny nejsou. Jakmile kůň podstupuje víc pod jezdce, snižuje se krk. Přilnutí vychází z koňské zádě. Pro shromáždění jsou důležité horní klouby pánevních končetin. Základem jsou kloub kyčelní, kolenní a hleznový. Společné těžiště jezdce a koně se přibližuje zádi, kůň více zatěžuje pánevní končetiny a jeho předek se zvedá (vzpřimuje se). Chybou je: zanedbání uvolněnosti,nedostatečná souhra pobízejících a vydržujících pomůcek, pasivní ruka, zadržující ruka která není vyvážená pobízejícími pomůckami,pasivní sed a holeně. Kůň většinou vypadává z taktu, rozpadne se a padá na předek. Zadržující otěži, která není vyvážená pobízejícími pomůcky se kůň vyhýbá zvednutím hlavy a krku, takto se kůň prohne ve hřbetě a ztrácí takt.
Nejčastější chyby při skákání
-chybou jezdce je prohýbání páteře směrem dozadu. Tímto si jezdec ztěžuje přiblížení svého těžiště k těžišti koně. Nad překážkou tak přepadává trupem více než rovnoběžně se hřbetem koně. Tímto jezdec koně ruší přicházením před jeho těžiště. Chybou je také působení vysoké ruky jezdce směrem zpět. Kůň převrátí hlavu a je mu znemožněno vyklenout hřbet, který je nad překážkou důležitý. Bezvládnému dopadnutí těla jezdce na krk koně při doskoku lze zabránit vzpřímením hlavy, pružností páteře a stiskem holení. Chybou jsou hrubé pobídky s oddalováním holení a náhlá ztráta přilnutí. Pokud jezdec zůstane za pohybem, měl by koni alespoň umožnit natáhnout krk povolením otěží.
V čem byla chyba když kůň:
-zastavil před překážkou
chybou je nedostatečné působení holení a sedu, silné působení ruky jezdce směrem k sobě, nebo naopak povolování otěží a padání trupem před těžiště koně těsně před překážkou.
-vybočil
chybou je nesprávné působení holení jezdce. Kůň pravděpodobně nebyl už v obratu zarámován a zpravidla bez přilnutí. Jezdec najížděl na překážku bez spolupůsobících pomůcek holení a sedu. Chybou je i špatný nájezd na překážku. Špatným zatížením sedacích kostí, nebo při působení holení,kdy jedna holeň působí silněji než druhá, najíždí jezdec na překážku z šikma. Zvláště mladého koně šikmý nájezd na překážku zpravidla překvapí.
-pobořil bariéru
k chybování předníma nohama dochází vypustí-li jezdec těsně před odskokem přilnutí. Kůň přichází blízko pod překážku a zpravidla udělá chybu. K chybování zadníma nohama dochází, zesílí-li jezdec při odskoku přilnutí a dosedne do sedla. Jezdec tak nejde s pohybem koně, který narušením rovnováhy zpravidla udělá chybu.
VÝCVIK KONĚ
VOLNÝ POHYB A LONŽOVÁNÍ KONĚ
Déletrvající volný pohyb pro koně, ať už mladého nebo staršího, je přirozeným prostředkem, jež odstraňuje strnulost a stájovou bujnost. Doplňujeme jej lonžováním. Mladý kůň si tak zvyká na uzdění, sedlání a hlavně na hlasové pomůcky. Tón hlasu, stupňovaný až k ostré hlasové pomůcce, je pro něj pobídkou, hluboký tón představuje pomůcku uklidňující a pochvalu. Lonžováním se kůň uvolňuje, učí poslušnosti a pravidelnosti chodu. Cvičením na kruhu střídavě na obě ruce sílí jeho záď, protože k udržování rovnováhy musí více podsunout a zatěžovat vnitřní zadní nohu. Práce s mladým koněm na dlouhé oprati není snadnou záležitostí. Jsou k ní zapotřebí určité znalosti a zkušenosti.
K lonžování používáme asi 10m dlouhou lehkou lonž. Mladému koni zapínáme lonž zpočátku do ohlávky s obnoskem. Později lonž zapínáme do kroužků stihla uzdečky. Zásadně se vyvarujeme zapnutí do obou kroužků. Sevření lomeného udidla by koni působilo bolest a mohlo by ho odradit od později žádaného přilnutí. Nejvhodnějším udidlem je nelomené gumové udidlo opatřené gumovými kotouči, aby koni udidlo nepřejíždělo ze strany na stranu. Lehký jízdárenský bič, který při lonžování vždy používáme, musí být opatřen dostatečně dlouhým šlehounkem, jímž je možno na kruhu dosáhnout. Lonžujeme na rovném terénu, nejvhodnější je lonžovací kruh o průměru 18-20m.
Lonžování je vhodné nejen pro mladé koně,ale i pro pokročilé v základním výcviku.Alespoň 1x týdně bychom měli koně lonžovat.Při lonžování je důležité aby mezi hubou koně a rukou jezdce byl stejný kontakt jako při ježdění.To je možné tehdy když jezdec při lonžování používá pomůcku bičem.Pomůcka bičem nahrazuje pomůcky holeněmi. Lonžování bez biče a bez kontaktu s hubou koně je plýtvání časem.
Použití biče při lonžování
-při lonžování musí kůň respektovat bič stejně jako musí respektovat pomůcku holení a sedu.Při lonžování koně,který se pohybuje korektně na kruhu drží jezdec bič tak aby ukazoval na kyčel koně.Při lonžování koně,který má snahu zmenšovat kruh jezdec pohybuje bičem ve směru plece koně.Pokud chce jezdec koně popohnat vede bič od hlezna vzhůru.Chce-li jezdec koně přepnout na druhou ruku zvedne pravý loket a sevře bič pod levé rameno (záleží na tom na kterou ruku jezdec lonžuje).Bič měníme vždy za zády,aby se kůň nepolekal
K lonžování používáme chambon.Chambon se skládá z nátylníku,který je zapnutý pod lícnicí,vyvazovací otěže,která vede mezi hrudními končetinami k podbřišníku,lanka se dvěma karabinkami,které se připojí na kroužek udidla uzdečky a vede skrz stejnostraný kroužek nátylníku k háčku vyvazovací otěže,odtud skrz další kroužek nátylníku k udidlu uzdečky a připne se do druhého kroužku.Kůň cítí lehký tlak v týle,způsobený nátylníkem chambonu.Kůň reaguje tím,že sníží hlavu,natáhne krk dolů.Lonžování se chambonem je velmi účinné zejména pro mladé koně.Touto metodou se urychluje vývin svalstva,které je velice důležité pro skok.Tím,že kůň klene krk zapojuje se i svalstvo hřbetu,zadek se více podsazuje a vede k přirozené rovnováze.
V pokročilém výcviku můžeme přistoupit k lonžování na dvou lonžkách.Potřebujeme dvě lonžky,gurt s kroužky nebo můžeme použít sedlo.Stáhneme třmeny a připevníme je k podbřišníku řemínky,potom zapneme vnitřní lonž tak,že jí provlečeme třmenem směrem k hubě koně a připneme ke kroužku udidla,potom vezmeme druhou lonž a zapneme ji z vnější strany stejným způsobem.Lonž provlečenou třmenem a zapnutou do kroužku udidla vedeme kolem zadních nohou koně.Takto používáme vlastně vnitřní i vnější lonž jako otěže a bičík jako kupředu pobízející holeně.Tímto docílíme ke správnému ohnutí.Při změně směru zatáhne jezdec mírně za vnější lonž.Kůň provede obrat kolem předku a jezdec nemusí přepínat lonže.
ZÁKLADNÍ VÝCVIK
Základní výcvik provádíme nejdříve v ohraničené alespoň 60x20m velké jízdárně.Tady kůň dělá první kroky pod jezdcem samo sebou po předchozí přípravě,která obnášela déletrvající volný pohyb mladého koně ve výběhu,lonžování při kterém si mladý kůň zvyká na uzdění,sedlání a hlavně na hlasové pomůcky.Při lonžování sílí jeho záď a učí se pravidelnosti chodů,první nasednutí v přítomnosti pomocníka,který koně drží u huby a uklidňuje ho a chválí.Pomocník pomůže jezdci vysednout,jezdec se však do sedla nejdříve položí a rukama koně hladí a poplácává z pravé strany,aby se kůň později nelekl,když jezdec měkce dosedne a přiloží i pravou holeň.Jakmile kůň ztratil pod jezdcem počáteční strnulost,požadujeme od něj poslušnost pobízejících holení.Z počátku mu to usnadníme hlasovou pomůckou,kterou jsme používali ze země,spojenou s pomůckou holení a sedu. Ze začátku mu to také zjednodušíme tím,že chodíme nejdříve v kroku poté v lehkém klusu za koněm vodičem.Tento kůň by měl být spolehlivý školní kůň,aby se mladý kůň od svého staršího a zkušenějšího kamaráda učil jen to dobré,protože mladý kůň se rychle učí-tedy i zlozvyky.Takto můžeme provádět výcvik střídavě na jízdárně i na neohraničeném prostoru.Střídáme krok a lehký klus.Lehký klus s odlehčením hřbetu podporuje uvolnění koně a usnadňuje mu dýchání.Jezdec dosedá na vnější přední nohu a současně na vnitřní zadní.Při změnách směru,nebo i přestavění koně k vnější ruce mění jezdec nohu vysezením dvou dob,aby jeden pár nohou jednostranně nezatěžoval. Kůň si brzy osvojí pobízející pomůcky a mi můžeme stále ještě za koněm vyzkoušet první pokus o nacválání.Z počátku není důležité na kterou nohu kůň cválá.Cváláme na rovných liniích a zpočátku jen kratší úseky.Za koněm nejezdíme delší dobu než je nutné pro správné nacválání.Pak zkoušíme klusat a cválat vedle koně nebo i před ním. Cítí-li jezdec,že mladý kůň jde s chutí pak už může s koněm postupně pracovat sám na kruhu-zpočátku větším nebo i na jízdárně.
PRÁCE V KROKU
V začátcích výcviku je krok nejdůležitější.V kroku v tomto období jezdíme spíše na volné otěži.Na dlouhé otěži jde kůň s dlouhým krkem.Při působení pomůcek sedem a holeněmi jsou jeho kroky prostorné.Sebraný krok má za následek ztrátu prostornosti.Sebraný krok můžeme požadovat od koně až když dosáhneme sebrání v klusu.
PRÁCE V KLUSU
V počátcích jezdíme v lehkém klusu pro koně přirozeným ruchem něco mezi středním a pracovním klusem.Klus je nejvíce používaným chodem k přiježdění koně.Vyžaduje totiž zvýšenou činnost svalstva a kloubů koně.Častými změnami ruchu a chodu,ježděním na velkém i malém kruhu,zastavením a znovu najetím do klusu zlepšujeme rovnováhu koně.Pro lepší sebrání koně používáme pracovní klus.S tím začínáme tehdy,chodí-li kůň uvolněn s přilnutím,reaguje-li na pomůcky jezdce a v přirozené rovnováze se sám nese.K dosažení prostornosti chodů a většího kmihu je přechod do středního klusu.V základním výcviku jej jezdíme v lehkém klusu.Prodloužený klus se jezdí až v pokročilém základním výcviku.Kůň při tom nesmí spěchat ku předu,prodlužuje se rámec koně.K poslušnosti a prostupnosti koně vedou změny ruchu klusu.Ohýbání koně nejlépe natrénujeme na jízdárně,kde projíždíme rohy jízdárny.Na jízdárně procvičujeme vlnovky,oblouky,změnit směr,… vždy dbáme na správné projíždění rohů jízdárny.V počátku dělá koním projíždění rohů jízdárny problémy a brání se jím tím,že zkracují ruch.Jezdec s tímto musí počítat a v pravou chvíli zesílit pomůcky.
PRÁCE VE CVALU
Mladému koni se přechody do cvalu nejlépe provádějí z lehkého klusu a to při vysedání na vnitřní přední nohu. Takto mu větším zatížením vnější zadní nohy usnadníme podsazení vnitřní zadní nohy.Tento způsob přechodů do cvalu trénujeme u mladého koně co nejdéle.V pokročilém výcviku koně přecházíme do cvalu v plném sedu,zezačátku v rozích jízdárny a na kruhu.Při nacválání z kroku dosáhneme vyšší rovnováhy.Při nacválání ze zastavení přecházíme zpočátku do kroku a po několika krocích naskočíme do cvalu.Kroky postupně snižujeme až dojdeme k nacválání ze zastavení.
OBRAT KOLEM PŘEDKU
Obratem kolem předku se kůň učí poslušnosti na vnější holeň,která působí na zadním okraji podbřišníku.Mladý kůň nejdříve nechápe ustoupení zádě bez kroků ku předu a proto toto cvičení provádíme nejprve kolmo proti stěně jízdárny.Na začátek stačí 3-4 kroky.Někdy kůň na působení vnější holeně nereaguje,účinek holeně zesílíme bičíkem,kterým poklepáváme za naší vnější holení,nebo požádáme pomocníka,který zatlačí při zadním okraji podbřišníku na koně.Když kůň cvičení pochopil pochválíme jej a odměníme.
OBRAT KOLEM ZÁDĚ
Vnější holeň se nachází při zadním okraji podbřišníku,hlídá záď před případným vypadnutím.Vnější otěž zabraňuje vypadnutí plece z obratu.Jezdec má váhu na vnitřní sedací kosti a vnitřní holeň na podbřišníku.Po zastavení jezdec mírně přestaví koně k vnitřní ruce a po náznaku vnitřní holeně jakoby k přechodu do kroku jezdec překládá váhu na vnitřní sedací kost a současně koně krok za krokem přivádí oběma otěžemi do obratu kolem vnitřní na místě se pohybující zadní nohy.U mladého koně nám může pomoci osoba,která zatlačí z vnější strany na plec koně směrem pohybu spolu s pomůckami jezdce.Kůň jde za váhou a zbytek cviku už většinou provede bez chyby.
Častými přechody z vyššího ruchu nebo chodu do nižšího a naopak zlepšujeme prostupnost koně,jeho uvolněnost a jeho poslušnost na pomůcky jezdce.Teprve po uvolnění koně a po dosažení poslušnosti na pomůcky jezdce otěží a holení,můžeme při zkracování ruchu,při přechodech do nižšího chodu,k zastavení a sebrání koně použít aktivní působení otěžemi - zádrže.
Poloviční zádrž se používá při změně ruchu,při přechodech z vyššího chodu do nižšího nebo k sebrání koně.
Celá zádrž neboli paráda-zastavení koně.Při celé zádrži kůň bez odporu přechází do zastavení a bez změny přilnutí klidně stojí a čeká na další pomůcku.
Stojí-li kůň jednou nohou (přední) v zakročení stejnostrannou holení jej donutíme k přikročení.Stojí-li kůň jednou nohou (zadní) v předkročení stejnostrannou otěží a holení jej donutíme k přikročení.Celá zádrž se provádí nejdříve z kroku a podle prostupnosti koně i z klusu a ze cvalu.
Koni,který po zastavení chce ihned vykročit vřed nebo stranou musí jezdec ihned zabránit sedem a holeněmi.Někdy začne kůň po zastavení couvat většinou z toho důvodu,že se chce vyhnout přilnutí.Tehdy musí jezdec energicky pobídnout holeněmi - NE kopáním,poté udělá pár kroků vpřed a opět provede přechod do zastavení,když kůň klidně stojí jezdec ho pochválí a odmění.
Poloviční zádrž je pro koně signál,že jezdec bude požadovat od koně změnu například chodu nebo ruchu .
Při poloviční zádrži jezdec přenese těžiště poněkud více dozadu.Jezdec více zpevní kříž a pobízejícím působením posune vpřed obě kyčelní kosti.Současně se obě jeho holeně nacházejí na zadním okraji podbřišníku. Spolupůsobením pomůcek sedem a holeněmi jezdec tlačí koně zezadu vpřed do ruky a tak jezdec přenese více váhy ze předku koně na jeho záď,aniž by při tom kůň ztratil rytmus a kmih.
Jestliže jezdec provedl poloviční zádrž správně,cítí,jak se kůň přizpůsobil a přenesl své těžiště dozadu,snížil záď a jezdec cítí jak se kůň stal lehčím v ruce,lépe se nese.Po této pomůcce následuje pomůcka do žádaného chodu nebo ruchu.
OBRAT KOLEM ZÁDĚ V CHODU (KRÁTCE ČELEM VZAD)
Tímto cvikem zvyšujeme pozornost koně.Podle dosaženého stupně výcviku se tento cvik dá provádět ve všech chodech.Nám v této fázi výcviku postačí když kůň zvládne tento cvik v kroku.U mladých koní nepožadujeme ihned korektně provedený cvik,ale zpočátku mu ho ulehčíme tím,že koně navedeme v kroku na obloukem změnit směr,při němž postupně zmenšujeme půlkruh,ze začátku nám postačí,že záď koně opisuje menší půlkruh,který ještě postupně zmenšujeme až provedeme obrat kolem vnitřní v taktu se pohybující zadní nohy,takto jsme se dopracovali k obratu kolem zádě o 180oC - krátce čelem vzad.
COUVÁNÍ
Nohosled při couvání je dvoutaktní jako v klusu a musí být zřetelný.První couvání by jsme měli provádět ze země,po té pod jezdcem s pomocníkem,který zatlačí na plec směrem vzad a jezdec v tomtéž okamžiku dává koni správné pomůcky.Pomůcky pro couvání - jezdec odlehčí zadní nohy koně,provede poloviční zádrž spolu s působícími pomůckami.Posléze toto cvičení zkoušíme sami kolmo proti stěně jízdárny.
JEŽDĚNÍ NA DVOUCH STOPÁCH
Uvolněnost zvyšujeme v pokročilém základním výcviku ježděním na dvou stopách.Tato cvičení se nejprve provádějí v kroku,v pokročilém výcviku i v pracovním klusu.
-DOVNITŘ PLEC- kůň jde na třech stopách,záď zůstává ve stopě a pohybuje se přímo,předek koně je vyveden natolik dovnitř,že vnější plec koně přijde před vnitřní bok koně,vnitřní zadní noha došlapuje ve směru vnější přední nohy. Kůň je stejnoměrně ohnut kolem vnitřní holeně.Váha jezdce spočívá na vnější sedací kosti,vnitřní holeň je na podbřišníku udržuje koně v pohybu v před.Vnější holeň je na zadním okraji podbřišníku hlídá záď v původní stopě.
-DOVNITŘ ZÁĎ- předek zůstává ve stopě a pohybuje se přímo,záď koně je vyvedena dovnitř, vnější zadní kráčí ve stopě vnitřní přední.Kůň je postaven ve směru pohybu,váha jezdce spočívá na vnitřní sedací kosti.Vnitřní holeň je na podbřišníku udržuje pohyb vpřed a vnější holeň větším tlakem vyvádí záď dovnitř a udržuje ji až jeden krok uvnitř původní stopy.
-POLOVIČNÍ PŘEKROK -při tomto cviku jde kůň současně kupředu a do strany v postavení k ruce směrem,kterým se pohybuje.Na jízdárně tento cvik provádíme buď z dlouhé stěny až na střední linii jízdárny,nebo ze středu krátké stěny.Předek mírně předchází záď a vnější nohy předkračují vnitřní.Při případné změně směru překroku koně nejprve srovnáme a potom měníme jeho postavení.V polovičním překroku pohyb kupředu převažuje nad pohybem stranou.Vnitřní holeň se nachází na podbřišníku kde udržuje žádaný pohyb vpřed.Váha je na vnitřní sedací kosti a vnější holeň působí za podbřišníkem udržuje žádaný pohyb stranou.Častým ježděním na dvou stopách získává kůň potřebnou rovnováhu.
CVAL NA VNĚJŠÍ NOZE (KONTRACVAL)
Tímto cvičením ještě více zdokonalíme rovnováhu koně.Můžeme s ním začít za předpokladu,že kůň na rovných liniích umí správně zaskočit do žádaného cvalu z kroku nebo z místa a v něm beze změny ztráty rovnováhy i na malém kruhu cválat.Začínáme zaskočením do správného cvalu na jízdárně přivedeme koně na diagonálu a beze změny cvalu a pomůcek měníme směr.
JEDNODUCHÁ ZMĚNA CVALU
Jednoduchou změnu cvalu používáme u mladých koní,kteří již umí zaskočit do cvalu z kroku nebo ze zastavení. Provádíme ji na jízdárně nebo na kruhu,přičemž cváláme na pravou ruku v určitém bodu přejdeme do klusu nebo do kroku,koně nejprve srovnáme a poté postavíme k levé ruce a nacváláme vlevo.Takto můžeme jezdit osmičky a můžeme si doprostřed kruhu postavit ze dvě kavalety na krok nebo na klus a cvičení zopakovat.Tímto cvikem vlastně připravujeme mladého koně na letmý přeskok ve cvalu.
LETMÝ PŘESKOK VE CVALU
S tímto cvikem začínáme až v pokročilém základním výcviku.Tento cvik zpočátku koni zjednodušíme tak,že položíme kavaletu do středu jízdárny nebo kruhu.Jezdec postupuje podobně jako u jednoduché změně cvalu s tím rozdílem,že nepřechází do nižšího chodu ale zůstává ve cvalu.Jezdec najíždí na kavaletu ze vzdálenosti aspoň na dva cvalové kroky,před kavaletou je kůň srovnán,jezdec zůstává v sedle,aby byla pomůcka sedacích kostí co nejúčinější,ve fázi vznosu nad kavaletou jezdec přestaví koně k druhé ruce,současně přenese váhu na vnitřní sedací kost a v tom samém okamžiku překládá holeně.Vnitřní sklouzne za podbřišník a stává se vnější,vnější holeň se přesune na podbřišník a stává se vnitřní.Chybou je naklánění jezdce na stranu,pohled jezdce dolů na kavaletu,špatné působení holení.Toto cvičení opakujeme,až kůň pochopil co od něj jezdec žádá můžeme přejít k cvičení bez kavalety.Z počátku v těch samých místech jako je střed kruhu nebo jízdárny.Tento cvik nelze naučit za jeden den, některý kůň potřebuje více času,jezdec tedy musí být trpělivý.
SKOK VE VOLNOSTI
Skok ve volnosti bez jezdce je gymnastickým cvičením koně s pozvolným systematickým zvyšováním a kombinováním překážek.K nácviku potřebujeme dva pomocníky,kteří jsou vybaveni jízdárenským bičem.Používání biče je však omezeno na nejnutnější míru.Stejně tak hlasové pomůcky omezíme na minimum.Rohy jízdárny ohraničíme,aby se v nich kůň nesnažil zastavovat.Cílem skákání ve volnosti je naučit koně správnému stylu skoku, pozornosti,odhadu místa odskoku a respektování překážek.Na překážky na dlouhé stěně jízdárny navádějí jezdci koně jednotlivě.Několik metrů před překážkou koně rozklusají,navedou na překážku a vypustí.Při skákání ve volnosti jsou důležité ochranné pomůcky pro koně.Smyslem skákání ve volnosti je používání potřebného svalstva,které se posiluje a zároveň skok ve volnosti podporuje sebedůvěru mladého koně.Plánovité skákání ve volnosti je vhodné nejen pro mladé koně,ale i pro starší koně,kteří potřebují zdokonalit techniku skoku,nebo získat potřebnou sebedůvěru a respekt z překážek.Každý cvičitel nebo trenér si však musí uvědomit,že jen pomalý postup s porozuměním vede k výsledkům.
SKOK KONĚ
- při nájezdu na překážku v poslední chvíli před zvednutím předku mění kůň prodloužením a snížením krku rovnováhu, takže je před překážkou delší.
- podsazuje zadní nohy až do místa, z něhož se chce ke skoku odrazit. Oběma předníma nohama se stále dotýká země.
- v tomto okamžiku posouvá hlavu a krku kupředu a vzhůru, a tak pomáhá odrazu a zvednutí předku, což je podporováno podsazením zádě, která v této chvíli přebírá tíhu koně.
- rozevřením kloubů zádě se odráží a zvedá předek nad překážku. Sevřené klouby zádě se rozevírají, linie krku a hřbetu se vyklene, tvoří LUK.
- nad překážkou kůň snižuje prodloužením krčních svalů hlavu a krk - linie luku se táhne jeho celým tělem. To mu umožňuje pokrčit přední nohy tak, že se někdy kopyty dotýká prsní kosti. Zadní nohy, jež byly v počátcích této fáze skoku natažená, začíná kůň pokrčovat, takže je nad překážkou krátký.
- po překročení nejvyššího bodu překážky začíná rozevírat klouby předních nohou a více pokrčovat zadní nohy. Předkem se blíží k zemi a chystá se k doskoku. Také zadní nohy, ještě lehce pokrčené, se blíží k zemi. Krk se začíná uzvedat, a tím pomáhá udržet rovnováhu v následujícím doskoku.
- při doskoku se kůň dotýká nejdříve jednou přední nohou. Doskok na jednu přední nohu spojený se ztrátou rychlosti vyvažuje zvednutím krku. Zadní nohy po překročení nejvyššího bodu překážky pokrčené míří pod koně.
- po doskoku na jednu z předních nohou staví zadní nohy blíže k předním a opět snižuje krk. Po dotyku se zemí staví druhou přední a ve cvalu pokračuje v dalším pohybu.
- při sledování jednotlivých fází skoku, vidíme, že kůň, jenž skáče přirozeným a správným stylem, je před překážkou dlouhý a nad překážkou krátký.
POKROČILÝ VÝCVIK KONĚ
Tréninkový plán
Tréninkový plán pro pokročilý výcvik koně
1 týden
Pondělí- volný pohyb ve výběhu
Úterý- 10min uvolnění v lehkém klusu na volnější otěži s častou změnou ruky, přechody, obraty, couvání, naklusání z kroku i z místa, 10min krok na volné otěži, 15min přiježďování s častými kroužky, oblouky, kruh zmenšit, časté zastavení, klidný postoj s mírným vytažením otěží. Na závěr v lehkém pracovním klusu přechody na rovné linie, přezkoušení uvolněnosti a rovnováhy po vytažení otěží se zachováním přilnutí, po několika pokusech až na úplně volnou otěž-lehký klus na vyklusání.
Středa- práce na lonži
Čtvrtek- práce v terénu
Pátek- 10-15min uvolnění ve všech chodech, změny ruky, přechody, 10min krok na volné otěži, 15-20min přiježďování,časté najetí do pracovního klusu, na rovných liniích zbystřit ruch asi 10 kroků a hned znovu pracovní klus při zachování taktu, obraty, práce ve cvalu, zmenšit kruh a na jedno objetí opět zvětšit, zbystřit ruch a opět zkrátit.
Sobota- 15min uvolnění ve všech chodech, překlusání kavalet, 15min přiježďování, práce na jednotlivých skocích, mezi skoky provádět obraty, práci na dvouch stopách, na závěr překonání cca 8 skoků.
Neděle- 15min uvolnění,15min přiježďování, práce na kombinaci 2skoků na 10,5m, zpočátku 2 křížky, poté 2 kolmé skoky, 1kolmý skok a druhý šířkový skok, nakonec 2 šířkové skoky za sebou. Výška by zpočátku neměla přesáhnout 1m.
2 týden
Pondělí- volný pohyb ve výběhu
Úterý- 10-15min uvolnění ve všech chodech, 10min přiježďovací práce v kroku- obraty, práce na dvouch stopách, 20min přiježďování- časté zastavení z klusu a ze cvalu a znovu najetí do stejného chodu, nacválání z kroku i z místa bez mezikroků!
Středa- práce na lonži
Čtvrtek- práce v terénu
Pátek- 15min uvolnění + kavalety, přiježďovací práce-3kroky zpátky vchod ihned poté pracovní klus nebo pracovní cval, časté zastavení a najetí ob dva chody. Jednoduchá změna cvalu přes krok-korektně-cval-bez klusových kroků krok, přstavění koně k druhé ruce a bez klusových kroků plynulý cval.
Sobota- 15min uvolnění ve všech chodech, přiježďování, skok na jednotlivách skocích, vystupňování obtížnosti v kombinaci na 10,5m nebo na 14,m. První skok cca 60cm druhý 70cm, zvedat postupně až na 110cm, poté druhý skok snížit a ještě jednou překonat.
Neděle- parkur o 6-8 skocích o výšce 100-110cm
3 týden
Pondělí- volná pohyb ve výběhu
Úterý- uvolňovací práce s častými přechody do kroku a do zastavení, v lehkém neuspěchaném klusu zkoušení uvolněnosti a rovnováhy koně cvikem přejet po hřívě, přiježďovací práce, práce na dvou stopách v kroku a v klusu. Cvalová práce pro lepší sebenešení-zkrátit ruch nechat koně chvíly zabydlet a ruch opět zbystřit.
Středa- práce na dvouch lonžích
Čtvrtek- práce v terénu, dýchání
Pátek- Uvolnění ve všech chodech, přiježďovací práce, ve všech chodech střídat pracovní ruch se středním až s prodlouženým, nácvik houpačky s návazným naklusáním a po zvládnutí i s návazným nacváláním, letmé přeskoky, stát-cval-stát. Práce na dvouch stopách-poloviční překrok v klusu i ve cvalu.
Sobota- skok na dílčím parkuru, stupňovat výšku na 120cm
Neděle- kombinace- nácvik zkracování a prodlužování cvalových skoků.
4 týden
Pondělí- volný pohyb ve výběhu
Úterý- to samé co v 3 týdnu navíc časté zastavení ze cvalu a znovu najetí do stejného chodu.
Středa- práce na lonži
Čtvrtek- práce v terénu
Pátek- to samé co v 3 týdnu navíc pro lepší podsazení v lehkém klusu v pracovním tempu postavení k vnější ruce, zdokonalovat houpačku, práci na dvou stopách i ve cvalu, pracovní ruch-po té co nejvíc shromážděný při zachování taktu alespoň pár metrů po té koně nechat protáhnout v klusu i ve cvalu.
Sobota- parkur stupně " L"
Neděle- na některých skocích stupňovat výšku na 130cm
Jak docílit sebedržení koně
-cviky a jejich provedení
Náprava koně
Odpor koně a neposlušnost na pomůcky jezdce
Odporu a neposlušnosti koně zabráníme tím, klademe-li na něj požadavky systematicky s ohledem na jeho stáří, psychickou a fyzickou vyspělost a stupeň jeho výcviku. Když už odpor koně propukne odstranit ho lze zejména požadovaný pohyb kupředu, dosažení poslušnosti pomůcek holení a sedu a přivedením na otěž.
-házení hlavy
někdy se kůň snaží zbavit působení otěží házením hlavou. Zabránit tomu lze vydržující otěží a energickou pobídkou kupředu (zesílením tlaku holení ne kopáním!), neboť kůň při házení hlavou pravidelně zpomaluje tempo. Působící pomůckou je i martingal, jenž v házení hlavy částečně zabraňuje.
-vytrhávání otěží z rukou jezdce
někdy kůň projevuje odpor prudkým a náhlým snížením hlavy a opakovanou snahou vytrhnout jezdci otěže z ruky a pokusit se tak vyhnout přilnutí. V takovém případě musí jezdec náraz rukou pohotově vydržet a současně koně energičtěji pobídnout kupředu. Zesíleným nárazem na udidlo se kůň trestá sám.
-lpění na druhých koní
někdy kůň odmítá jít sám směrem od maštale, nebo od jiných koní. Lpění na druhých koní je zbytkem stádového pudu. Tento projev koně odstraníme tím, že jezdíme na obě ruce mezi ostatními koňmi, často vyjíždíme z řady nebo jako první klušeme na rovných úsecích alespoň 20m před ostatními koňmi. Často také absolvujeme vyjížďky do terénu se samotným koněm.
-prchání koně
někdy kůň tlačí na ruku jezdce, toto bývá často spojené s prcháním koně. Takovéto počínání koně bývá obvykle vadou temperamentu. Někdy jde ale o výsledek dřívějšího nesprávného ježdění jako je tvrdá ruka jezdce. Koně, který silně tlačí na ruku, nenechá jezdec neovladatelně prchat. Potom nepomůže ani nejsilnější tah otěží, nebo tak často k vidění protahování udidla, které je opravdu nevhodné. Vhodnou pomůckou je působení jednou otěží na stranu na níž kůň bývá poddajnější. Nesmíme zapomenout že pouhé tahání za otěž by bylo neúčinné. Jezdec musí zapojit spolupůsobící pomůcky holení a sedu. Jezdec zavede prchajícího koně na kruh, který postupně působením váhy na vnitřní sedací kosti a správných pomůcek holení zmenšuje až kůň zpomalí a zastaví.
-vzpínání
někdy se kůň brání tvrdé ruce vzpínáním, ale příčin může být víc. Vzpínat se může, jen když se zastaví a zvedne hlavu. Jezdec tomuto může předejít včasnou pobídkou kupředu. Pokud tento včasný zákrok zmešká a kůň se postaví na zadní nohy, musí se jej pokusit jednou otěží ohnout a jde-li dolů znovu ho nutit kupředu. Jezdec na stavějícím se koni se musí vždy co nejvíce předklonit a často i uchopit hřívy nebo nákrčního řemene,aby zabránil převrácení koně.
-vyhazování
někdy kůň vyhazováním projevuje odpor na pomůcky jezdce se snahou zbavit se ho. Vyhazování je většinou projevem přílišné energie mladých koní, ale příčinou může být i výše zmiňované použití hrubých pomůcek holeněmi nebo ostruhou. Při úměrném působení pomůcek bude možné vyhazování zabránit i silnějším zatížením zádě koně, při němž se jezdec nenechá vyhodit ze sedla. Okamžité přestavování koně k vnitřní i k vnější ruce spolu s pomůckami sedem a holeněmi vede k podsazení zádě. Vhodné je i koně vyvést na malý kruh. Vydržující otěží a působením pomůcek holení a sedu je kůň donucen k většímu zatížení zádě a tím je koni znemožněn pokus o vyhazování.
-bokování
někdy kůň silně vyklene hřbet, sníží krk a skáče a dopadá na všechny čtyři nohy. Tomuto způsobu vzdorování zabraňuje jezdec energickým použitím otěží,jimiž zvedne hlavu koně (jezdec nesmí zvedat ruce) a rozhodnou pobídkou kupředu.
Na charakter koně má i vliv životní prostředí
Při výcviku koně postupujeme systematicky od jeho uvolněnosti k poslušnosti pomůcek a k potřebnému sebrání. Pokud kůň nemá fyzické a charakterové nadání, není možné žádnou metodou hranici jeho výkonnosti zvýšit. Charakter koně velmi závisí i na jeho původu a zacházení během odchovu. Na charakter koně má také vliv životní prostředí. Zejména povaha koně je důležitá pro výcvik. Ustájení ve stání je pro koně nepřirozené a vyvolává stresové situace. Nedostatek denního světla, nuda ve stáji trvající 23.h a osamocenost zvířete vedou k různým zlozvykům, nechuti k práci a neposlušnost. Tomuto můžeme zabránit zajistíme-li koni dostatek volného pohybu ve výběhu, přiměřený trénink, prostorný box do kterého umístíme kostku krmné soli. Kůň pak z nudy neokusuje prkna, která ho dělí od druhého koně.
Jak uvolnit dosud nesprávně ježděného koně
Při tréninku koně využíváme jeho dobré paměti opakováním cvičení, pochvalou, oddechem a odměnou pamlskem. Trest používáme jen vyjímečně a musí přijít ve správnou chvýli, aby kůň pochopil proč byl trestán. Následuje zopakování cvičení a při správném provedení koně pochválíme a odměníme. Při trestání koně nepoužíváme hrubých pomůcek holení. Účinnější je lehké použití biče za holení. Často stačí koně jen okřiknout. Předpokladem k ježděnosti je vždy uvolnění koně. Uvolněný kůň jde pod jezdcem ochotně a bez spěchání ku předu. Horní svaly prodlouženého a sníženého krku se zvýrazní. Spodní krční svaly se přizpůsobují jeho vzhůru vyklenutým obratlům. Uvolnění hřbetního svalstva umožňuje koni vyklenout hřbet a usnadňuje mu nesení jezdce. Při používání silných zádrží se kůň vyhýbá přilnutí tím, že zvedá krk a hlavu a prohýbá hřbet. Uvolněný kůň při zastavení klidně stojí a při prodloužení délky otěží prodlužuje a snižuje krk. Je to znamení zesílení hřbetních svalů. Kůň který není uvolněný a u kterého jezdec používá silných zádrží při zastavení začne couvat. Tímto se snaží vyhnout přilnutí. V prostorném ale neuspěchaném klusu při dovoleném prodlužování a snižování krku se kůň začne lehce pokládat na udidlo a s pěnící hubou hledá prostřednictvím udidla a otěží spojení s rukou jezdce. Pokud jsou uvolněny svaly krční a hřbetní, uvolňují se i ostatní svaly včetně svalů žvýkacích. Když zanedbáme uvolnění koně, jezdec bude mýt problémy s vysezením pohybů v klusu kvůli nepružnosti hřbetu koně a tím i použití nerušených a správných pomůcek sedem, holeněmi a otěžemi. Předpokladem k ježděnosti koně je poslušnost kupředu pobízejících holení. Kůň má při snižování krku hledat lehkou oporu na udidle. Jezdec toto přilnutí musí vydržet v měkké poddajné ruce a podle potřeby zesiluje působení pomůcek. Uvolněný kůň na volné otěži zaujímá sám rovnováhu potřebnou k žádaným výkonům, pokud tomu jezdec sedem a rukou nebrání. Kůň, který je nucen přizpůsobovat spolupůsobením pomůcek jezdce sedem, holeněmi a otěží své těžiště jezdci, zaujímá držení odpovídající požadovanému stupni sebrání. Toto lze žádat pouze od uvolněného, srovnaného, prostupného a na pomůckách jdoucího koně a od pokročilého jezdce.
Výcvik dosud nesprávně ježděného koně žádá pokročilého jezdce
Když jezdec dosud nepochopil tajemství ježdění k němuž patří cit pro spolupůsobení ruky s holení, dokud necítí, že kůň jde pod ním v rovnováze a sám se nese jsou pokusy o vyšší ježděnost zbytečné. Někdy jezdec potřebuje více času, aby pochopil souhru ruky a holení a míru pomůcek potřebných k přivedení koně na otěž a na holeň. Je rozumější dát jezdci více času k pochopení než přeskočit základy ježděnosti. Pokud jezdec tyto základy přeskočí pak tento způsob tréninku bývá škodlivý jak pro jezdce tak zejména pro koně.
Lonžování koní s dosud nesprávně vytvořeným svalstvem
LONŽOVÁNÍ NA DVOU LONŽÍCH
Lonžování je vhodné i pro starší koně kteří byli dosud nesprávně ježděni a jejich svalstvo se tímto nesprávně vyvýjelo. S takovými koňmi začínáme lonžování kratšími reprízami a častěji koně přepínáme na druhou ruku, jelikož toto cvičení je pro něj zpočátku velmi namáhavé. Postupně se dosud nesprávně vytvořené svalstvo přetváří a zesiluje. Alespoň jedenkrát týdně bychom měli koně lonžovat. Při správném a tedy působícím lonžování je důležité, aby mezi hubou koně a rukou jezdce byl stejný kontakt jako při ježdění. To je možné tehdy, když jezdec při lonžování používá i pomůcku bičem. Pomůcka bičem nahrazuje pomůcky holení. Biče se však kůň nesmí bát má ho pouze respektovat jako kupředu pobízející pomůcku holení. Lonžování bez biče a bez kontaktu s hubou koně je plýtvání časem. Při lonžování na dvou lonžkách potřebujeme dvě lonžky, gurt s kroužky nebo můžeme použít sedlo. Stáhneme třmeny a připevníme je k podbřišníku řemínky, potom zapneme vnitřní lonž tak, že jí provlečeme třmenem směrem k hubě koně a připneme ke kroužku udidla. Potom vezmeme druhou lonž a zapneme jí z vnější strany stejným způsobem. Vnější lonž provlečenou třmenem a zapnutou do kroužku udidla vedeme kolem zadních nohou koně. Takto používáme vlastně vnitřní i vnější lonž jako otěže a bič jako kupředu pobízející holeně. Tímto docílíme správného ohnutí a správnému utváření potřebného svalstva. Při změně směru zapůsobí lonžér mírně za vnější lonž. Kůň provede obrat kolem předku a jezdec nemusí přepínat lonže.
JEDNOTLIVÉ FÁZE PŘI LONŽOVÁNÍ
Upevnění taktu a uvolnění...
Rozvoj posuvné síly...
Rozvoj nosné síly...
Je-li nezbytné použití pomocných otěží
Někteří koně mají velké nedostatky v tělesné stavbě, nebo se dříve podrobily nesprávnému tréninku a ježdění. U takových koní někdy nestačí ani umění zkušeného jezdce, ani normální postup tréninku. V takovém případě je vhodné na dobu potřebnou k přetvoření svalstva použít některou z pomocných otěží. Účelem je uvolnění koně a jeho přivedení na otěž. Jakmile se jeho hřbetní a krční svalstvo přetvoří a zesílí, přestaneme pomocné otěže používat.
U koní s nevyvynutým svalstvem je účinnější zpočátku lonžování s pomocnou otěží jako je chambon.
CHAMBON
Touto metodou se urychluje vývin svalstva, které je velice důležité. Díky tlaku na zátylek, který nutí koně snižovat a prodlužovat krk a současně posunovat nos kupředu a dolů, vyklenout hřbet, podsadit zadní nohy a v důsledku toho se pohybovat v přirozené rovnováze. Kůň jenž chodí s vysokým krkem, propadlým hřbetem a s nepodsazenou zádí v důsledku vadné tělesné stavby nebo dřívějšího nesprávného ježdění, se snaží vyhnout tlaku chambónu nazátylek a působení stihla na kroužky tím, že snižuje a prodlužuje krk. Svalstvo jeho vyklenutého hřbetu se po delším používání chambonu uvolní a zesílí tak, že je kůň později schopen jít s podsazenou zádí a v přirozené rovnováze s dlouhým krkem i bez chambonu. Tím jeho použití končí.
GOGUE
Podobnou pomocnou otěží je gogue. Působením je velice podobné chambonu jen zapnutí prochází skrz udidlové kroužky zpět do podhrudního řemene.
PRŮVLEČNÁ OTĚŽ
Pomocnou otěží je i jednoduchá průvlečná otěž. Zapíná se do podhrudní smyčky martingalu a protahuje se kroužky udidla, odtud vede do ruky jezdce. Jezdec tedy drží v rukou dvoje otěže.
Průvlečné otěže lze použít zejména u křivého koně se sklony k jednostrannému přilnutí. Když kůň stále leží na levé otěži,, použijeme jednoduchou průvlečnou otěž. Pokud stále leží na pravé otěži, lze ji zapnout opačně a její konec držíme v levé ruce. Účinek je podobný jako u dvojité průvlečné otěže. Průvlečné otěže jsou vhodnou pomocnou otěží, jelikož koni nebrání v daném pohybu kupředu narozdíl od různých pevných pomocných otěží. Použití průvlečných otěží je totiž omezeno na nejnutnější míru. Jezdec drží průvlečné otěže volněji než otěže stihlové. Průvlečné otěže se dají zapnout i tak, že konce procházející stihlem mohou být v potřebné délce zapnuty do normálních otěží pomocí kroužku a karabinky nebo přezky. Jezdec tedy drží jen jedny otěže a výsledek je stejný. Jde-li kůň s vysokým krkem působí více průvlečné otěže. Sníži-li krk působí normální otěž. Tento způsob lze použít i při skákání menších překážek, zejména u koní skákajících nesprávným stylem se strnulým krkem a propadlým hřbetem.
PEVNÝ MARTINGAL
Nejjednodušší pomocnou otěží je pevný martingal zapnut do nánosníku uzdečky, ale nikdy ne do kroužků udidla. Používá se nejčastěji u málo nebo špatně přiježděných koní.
Používání různých pomocných otěží pod jezdcem i při lonžování je účinné jen tehdy, když koni poskytneme dostatek času, aby se mohl postupně uvolňovat, což je podmíněno přetvářením strnulého nebo nesprávně vyvinutého svalstva. Častými přechody do kroku si unavené svalstvo koně odpočine a krátké intervaly v klidném klusu povedou k cíli dříve než dlouhé klusání jež koně unavuje. K cválání přistoupíme, teprve když kůň zvládne klus v žádaném držení, jehosvaly se přetvoří, svalstvo hřbetu se uvolní a zesílí. K tomu je zapotřebí systematická práce s pomocnými otěžemi. Nikdy nejezdíme s pomocnými otěžemi není-li to nutné nebo příliš dloho, než je nutné k přetvoření svalstva. Při špatném používání pomocných otěží, nebo při příliš dlouhém používání se může stát pro koně veškeré přilnutí nepříjemné a dřív nebo později se začne přilnutí vyhýbat. Po dosažení uvolněných svalů a jejich zesílení začneme s prací bez pomocných otěží.
Přivedení pokaženého koně na pomůcky bez pomocných otěží
Uvolnění a přivedení pokaženěho koně na pomůcky bez pomocných otěží je možné žádat pouze od zkušeného jezdce. Začínáme na velkém kruhu. Kůň je uzděn uzdečkou bez martingalu nebo s martingalem s kroužky. Dosud nesprávně ježděný kůň většinou otěž nepřijímá, jde proti ruce, nad otěží a nepění v hubě. Obvykle bere přilnutí jen na jedné otěži. Svalstvo, které je více vyvynuté jen na jedné straně, brání koni ohnutí na kruhu při ježdění na druhé straně. Proto začínáme na kruhu na té straně na kterou je kůň poddajnější. Snažíme se docílit přilnutí. Tomu se obvykle kůň brání zvedáním krku a hlavy. Začínáme v neuspěchaném lehkém klusu. Snažíme se o snížení krku. Kůň zpočátku zrychluje ruch a brání se přilnutí házením hlavy. Snažíme se sedem o zkrácení ruchu aniž bychom ztráceli měkké spojení ruky s jeho hubou. Zatím nebereme ohled na to jak kůň nese hlavu. Pokud začne zvedat krk ještě víše, silnějším působením holení přilnutí ještě více zesílíme. Někdy kůň odmítá pohyb kupředu nebo se snaží vyhnout přilnutí pohybem stranou. Holeně musí zůstat přiloženy a stále musí působit na správném místě. Odložení a přiložení holení je nesprávné, nutí jezdce ke zvedání paty a odkládání kolena s kolení opěrky. Holeň se tímtoposouvá daleko za podbřišník a trup jezdce se posouvá před těžiště koně. Tímto se naruší rovnováha a jezdec nemá neustálý kontakt holeně s koněm. Nemá tak koně pod kontrolou. Jen při neustálém kontaktu holeně s koněm předejde jezdec případnému vypadnutí zádě nebo plece z kruhu. Dlouhé klusání na kruhu koně unavuje. Soustředíme se na přechody do kroku, do zastavení a znovu najetí do klusu. Musíme být trpělivá a vyčkat až časem kůň povolí a sníží krk alespoň nachvíly. Doba snížení krku se časem prodlužuje, kůň začíná okusovat udidlo a začne pěnit v hubě. Pokud se kůň vrací k dřívějšímu nesprávnému držení nesmíme mu rukou tahat hlavu dolů, pouze vydržíme přilnutí a zesílíme kupředupobízející pomůcky. Někdy se kůň snaží vyhnout přilnutí prudkým snížením hlavy. Pokouší se vytrhnout otěže z rukou jezdce. Tomu jezdec zábrání opřením nízké ruky v kohoutku. Tímto určí hranici kam až může kůň hlavou jít. Do této hranice je ruka měkká, dál je nepoddajná. Kůň se může chtít vyhnout přilnutí i přicházením za otěž. Jakmile kůň přichází za kolmici zesílí jezdec pomůcku holení. Zvládne-li kůň žádané držení se správným přilnutím na kruhu, můžeme přejít i na dlouhé stěny jíždárny. Jde-li kůň při srovnání na dlouhou stěnu jízdárny opět proti ruce, vrátíme se na kruh. Jakmile kůň přijme přilnutí opět zkusíme vyjet na dlouhou stěnu jízdárny. Když se žádané přilnutí ustálí v kroku i v klusu i na dlouhých stěnách jízdárny začínáme s prací ve cvalu, nejdříve na větším kruhu, který postupně zmenšujeme. Později vyjíždíme i na dlouhé stěny jízdárny. Pokud nastane znovu problém s přijímáním přilnutí vracíme se opět na začátek. Tato práce s pokaženým koněm vyhýbajícím se přilnutí vyžaduje velice trpělivého a zkušeného jezdce. S takovým koněm musíme pracovat postupně, nezatěžovat ho delší prací dokud se jeho špatně vytvořené svaly nezačnou přetvářet. Dosud nesprávně ježděného koně delší práce unavuje jeho ochablé svalstvo a pokud bysme práci přeháněli pak jeho bolavé svaly můžou způsobit nechuť ke spolupráci a dokonce i odpor jít dopředu.
Je-li nezbytné použití ostřejšího uzdění
V základním výcviku je uzdění uzdečkou s jednoduchým stihlem pravidlem. U některých starších koní dosud nesprávně ježděných není někdy možné vystačit na parkuru s uzděním jednoduchým stihlem a je zapotřebí použít uzdění ostřejší. Čím menší a lehčí je udítko, tím ostřejší je celé udidlo a naopak. Váha udidla dává koni jasné signály jak při zkrácení tak při povolení otěží. Větší kroužky zase ovlivnují to, jak se udidlo v hubě pohybuje nahoru a dolů, čili tlak na jazyk a čelist.
Druhy ostřejších udidel:
ROUBÍKOVÉ UDIDLO
-roubíky bývá doplněno nejčastěji obyčejné stihlo. Roubíky zabraňují protažení udidla a zesilují efekt na líce koně. Působí na patro koně, na jazyk, dásně a líce.
PESSOA NEBO TAKÉ SNĚHULÁK
-toto udidlo je v podstatě vytvočeno ze stihlového jen základní kroužek je navíc obohacen o 3 kroužky. Podle zapínání lícníce a otěží je možné měnit ostrost udidla pčidáním pákového efektu. Tento typ udidla je oblíbený ve skokových soutěžích. Při normálním zapnutí působí udidlo na jazyk, dásně a na patro koně. Při zapnutí do prvního nebo do druhého kroužku se stává udidlo ostřejší.
PELHEM
-tento druh uzdění tak jako ostatní druhy ostřejšího uzdění vyžadují citlivou a pohotovou ruku jezdce.
FUGA
-jiným druhem ostřejšího uzdění je fuga. Fuga se osvědčuje u koní, kteří znají účinek chambonu. Kroužky udidla mají obvykle tvar D , které je ovšem proti klasickému déčku obrácené. Vypouklá část D je spojena s udítkem, zatím co otvory ve svislé části procházejí kožené či nylonové lícnice. Ty procházejí přes týl koně a končí asi 3cm pod udidlem a jsou spojeny přímo s otěžemi. Při tahu za otěže jde hlavní část tlaku do koutků huby a částečně i na týl koně. Toto udidlo umí koně dobře zastavovat. Zásadní nevýhodou ale je omezená schopnost ovlivnit záď koně tedy i jeho podsazení.
HACKAMORE
-ve skokových soutěžích se v poslední době používá uzdění bez udidla tzv. hackamore. S tímto uzděním jsou i koně dříve těžko ovladatelní nebo dříve ježdění s velmi ostrým uzděním ovladatelnější. Tito koně jsou zbaveni bolesti v hubě a strachu z velmi ostrého uzdění. Vedení na hackamore sestává z velmi jemných zádrží střídaných s povolením otěží. Jen tak zůstává kůň v přirozené rovnováze a nebrání se uzdění vrháním se na ruku jezdce, ztrátou rovnováhy a snahou utéct bolesti, které mu způsobovalo dřívější ostré uzdění. Používá-li jezdec při uzdění hackamore tvrdou a nepoddajnou ruku, svírá se tak úhel hýbel. Kůň tak cítí intenzivní a nepříjemné svírání huby.
THIEDEMANN
Jeho kroužky mají tvar D, jehož rovná čára je spojená s udítkem a do oblouku se zapínají otěže,půlkruh kroužku je plochý a poměrně široký a jsou v něm dva otvory, jeden pro otěže stihlové a druhý pro otěže pákové. Udítko je obvykle pevné, nelomené, s mírným klenutím pro jazyk. Udidlo doplňuje podbradní řetízek. Udidlo je dobrým pomocníkem, pokud chcete koně seznámit s působením páky.Lze začít s otěžemi zapnutými nahoře a počkat až kůň bude udidlo ochotně přijímat, pak otěže přepnout dolů.
UZDA
-uzda je až na pár vyjímek uzděním drezurním. Při uzdění uzdou je velmi důležitá volba pákového udidla. Musí vyhovovat jak šířkou, ohbým pro jazyk a také délkou hýbel. Stihlo může být jednou nebo dvakrát lomené, vždy však musí být tenčí, než stihlo samostatně používané uzdečky. Páka je nelomená a pevná, její ramena mají dvě části, nad udítkem je horní část a pod udítkem dolní část. Udítko páky má většinou vyklenutí, kterému se říká ohbí pro jazyk. Síla působení páky roste s délkou jejich ramen. Předpokladem pro použití uzdy jsou klidné a na sedu nezávislé ruce. Aby uzda mohla působit, pozřebuje opačně působící protipáku, kterou je podbradní řetízek. Ten musí ležet na hraně dolní čelisti koně naplocho a nesmí se přetáčet. Pokud nejsou pákové otěže napnuté, má být řetízek natolik volný, že lze mezi něho a hranu dolní čelisti vsunout dva prsty. Pokud jsou pákové otěže prověšené, ramena páky jdou rovnoběžně se štěrbinou huby. Napneme-li pákové otěže tak, že ucítíme mírný odpor, mají ramena páky svírat se štěrbinou huby koně úhel 45o
Mocinky hezoucky :)
(Peta, 10. 1. 2011 15:51)