Ivča a Jirka

Město Hustopeče leží u dálnice D2 propojující Brno na Bratislavu, a to asi v polovině cesty mezi Brnem a Břeclaví. Oficiálně už ale město spadá do okresu Břeclav. Proto jsme se rozhodli od letošního roku výlety na Hustopečsko řadit pod Břeclavsko. Hustopeče jsme už v minulosti navštívili několikrát. Pokud někoho zajímá historie tohoto město a další informace ohledně města, může nahlédnout do naši dřívější fotogalerie sem. Hustopeče byly už v 16. stol. největší vinařskou obcí nejen na Moravě, ale i v celém Českém království. Ještě před 2. sv. válkou se zdejší vinice rozkládaly na 1350ha. Po odsunu němců po 2. sv. válce začalo zdejší vinohradnictví upadat. V 60. letech minulého století se Vinohrady rozkládaly jen na 89 ha!!, dnes se zde nachází 273 ha vinic. Město by ale mohlo mít ve znaku mimo vinné révy taky mandli. Proč zrovna mandli? Protože jsou u Hustopečí jediné mandloňové sady u nás, přesněji řečeno jediné mandlové sady v celé střední Evropě. To je ale potřeba vysvětlit. Mandle se k nám musely už několik století dovážet ze Středomoří, a to ze Španělska, Itálie a Řecka. Po komunistickém převratu v r. 1948 jsme ale madle od kapitalistů nechtěli, v Sovětském svazu pro nás mandle nebyly, a tak z důvodu „soběstačnosti“ socialistického hospodářství bylo na přelomu 40. a 50. let rozhodnuto o jejich pěstování na Hustopečsku.  Největšího rozmachu zdejší mandloňové sady dosáhly v 60. letech 20. stol. kdy se zde na cca 185 ha nacházelo kolem 50 tis. mandloní. Ale ještě před sametovou revolucí v r. 1989 začaly mandloně ustupovat stále více oblíbeným meruňkám, až zde zůstaly poslední dva sady na 4ha. Tyto 2 sady patřily čokoládovně Zora Olomouc, kterou později převzala skupina Nestlé. Vedení společnosti ale v 90. letech dospělo k závěru, že pěstování mandloní a využívání jejich mandlí pro své cukrovinky je nerentabilní a mandloně zůstaly zcela nevyužívané. Sady pustly, větve stromů se začaly zahušťovat a lámat a náletové dřeviny začaly také napomáhat k postupné likvidaci i těchto posledních dvou sadů. Bylo tak jen otázkou času, kdy i zbývající mandloně zmizí. Naštěstí se podařilo hustopečské radnici po 12-letém úsilí tuto mandloňovou raritu nejen u nás, ale i v celé střední Evropě, zachránit a udělat z ní turistické lákadlo. Z původních 50 tis. stromů zbyla sice poslední tisícovka (přesně se má jednat o 1200 stromů), ale „zaplať pánbůh za ty dary“.

Strom se oficiálně jmenuje mandloň obecná a pochází z Asie. Pěstováním se mandloň rozšířila i do Středomoří. Mandloň vyžaduje vhodné klimatické podmínky, tj. dlouhé a teplé léto a krátkou zimu. Takové podmínky splňuje právě okolí Hustopečí, neboť zdejší svahy leží v nejteplejší oblasti naší země.  Z pecky mandloně se dá vypěstovat nový strom (pro pěstování se doporučuje namíchat 4/5 hlinité ornice a 1/5 jemného písku). Stromy vypěstované ze semenáčů jsou oproti štěpovaným dobře odolné proti mrazu a vydrží více let. Mandloň začne rodit v 5. až 7. roce po vysazení. Desátým rokem už lze sklidit 2-3kg pecek a po 20 letech i 30kg. Jádro pecky tvoří asi ¼ její hmotnosti. U mandloní se rozlišují dva druhy – hořké (amara) a sladké (dulcis). Hořká chuť je způsobena amygdalinem, což je vlastně vitamin B17. Jedná se o přírodní glykosid, který po kontaktu s vodou uvolňuje jedovatý kyanid. Amygdalin obsahuje i třeba meruňka. Jádra z pecek se nazývají mandle a jsou využívána v kosmetice, potravinářství (zejména v cukrářství), k výrobě oleje nebo v léčitelství. Ještě chceme upozornit, že mandloň obecná má svoji příbuznou mandloň nízkou, která je naše původní rostlina, ale je u nás už kriticky ohrožená a roste jen na pár místech jižní Moravy (Dunajovické kopce, pod Lamplberkem, Pouzdřanská step).

To by asi k mandloním a mandlím stačilo. Každopádně mandloňový sad nás 4.4.2012 nalákal k návštěvě. Také nás zajímalo, jak vypadá nově vybudovaná rozhledna v sadu a kudy vede nově vybudovaná Mandloňová stezka. Vezmeme to ale postupně. Nová naučná stezka vznikla propojením nově vybudované Mandloňové stezky se stávávající červeně značenou cestou z Hustopečí kolem Předního a Zadního rybníku s vodníkem Fiškusem na Kamenný vrch. Pozor na případný omyl, protože přírodní rezervace stejného názvu, tj. Kamenný vrch, se také nachází na okraji Brna mezi Kohoutovicemi a Novým Lískovcem, kde se nachází největší populace koniklece velkokvětého na světě. Tyto dvě rezervace ale nemají spolu nic společného, pouze název. My jsme kolem obou rybníků putovali na Kamenný vrch a následně do Kurdějova a zpět do Hustopečí v roce 2010. Fotogalerii najdete zde. Protože jsme ale na počátku dubna vyrazili až odpoledne, tak jsme si cestu patřičně zkrátili. Tj. vyrazili jsme z Hustopečí kolem hřbitova po Mandloňové stezce směrem k rozhledně a sadu. Dřevěnoocelová rozhledna stojící na hustopečském Starém vrchu v nadmořské výšce cca 300m n.m. byla postavena ostravskou společností Teplotechna na počátku letošního roku. Slavnostně byla otevřena na začátku jara. Celkem je vysoká 17,4m. Vyhlídková plošina se nachází ve výšce 12,6m. Její nosné sloupy jsou z modřínového dřeva a podlahy na vyhlídkové plošině a na 2 odpočívacích mezipatrech jsou z dubových desek. Ostatní dřevěné části rozhledny jsou smrkové. Z rozhledny jsou hezké výhledy do okolí, zejména směrem na jihozápad jsou vidět nejen Hustopeče, ale i krásná silueta Pavlovských vrchů (Děvičky, Děvín…) za hladinou Novomlýnských nádrží. Nová naučná stezka má celkem 7 informačních tabulí se 4 dřevěnými posezeními.

Výškový profil prošlé trasy:

Prošlá trasa na mapě: