Ivča a Jirka

Plán na tento výlet vlastně vznikl o týden dříve, tj. na počátku července 2014 na Ostaši na Broumovsku (Náchodsku). Při prolézání Bludiště v Horním labyrintu jsme potkali tři dámy ze Slovenska (a znovu jsme se potkali i druhý den na Broumovských stěnách). Slovo dalo slovo a my prozradili, že se chystáme v dalším týdnu do Vysokých Tater. Mimo jiné nám bylo doporučeno, ať jako milovníci rostlin vypustíme výstup na Rysy a místo toho ať pokračujeme po modrém značení Mengusovskou dolinou na Hincova plesa. Prý nebudeme litovat, a když budeme koukat, uvidíme doslova „tatranskou zahrádku“. A měli naprostou pravdu, za což jim děkujeme a tímto je zdravíme na Slovensko. Zpětně nám vůbec nevadí, že jsme Rysy odsunuli napříště. Původně jsme chtěli od Velkého Hincova plesa pokračovat až na Kôprovské sedlo a Kôprovský štít (2367m n.m.), jeden z mála turisticky dostupných štítů ve Vysokých Tatrách, ale místní flóra nás doslova uchvátila. Nafotili jsme cca 1200 snímků, což ve svém důsledku znamenalo také nějaké časové zdržení, takže se nám čas rychle krátil a my jsme naše záměry museli přehodnotit. Pro nás to byl ale balzám nejen pro oči, ale i pro duši, neboť hned tak se nám nepodaří vidět v jeden den jarní i letní horskou květenu, z nichž je většina uvedena v tzv. Červeném seznamu ohrožených druhů. Navíc některé z nich u nás nemáte šanci vidět. Proto se omlouváme i za více než dvojnásobnou fotogalerii oproti našim zvyklostem.

Využili jsme jediný den našeho pobytu, kdy konečně nepršelo, a vydali se po červeném značení ze Štrbského plesa na Popradské pleso. Paralelně s červeným značením zde byla vybudována „Naučná stezka Lesem mezi Plesem a plesem“ (Náučný chodník Lesom medzi Plesom a plesom) s 12 naučnými tabulemi. Původně vedla naučná stezka ze Štrbského plesa přes Popradské pleso až k Velkému Hincovu plesu, ale část Popradské pleso – Hincovo pleso se neobnovila a zachovaly se na ní jen dvě původní naučné tabule. My objevili jen jednu z nich. Na okraji Štrbského plesa jsme překročili Mlýnský potok (Mlynica) a začali stoupat lesy poničenými letošní vichřicí až k turistickému rozcestníku Pod Triganem. Po kamenném chodníku jsme pokračovali po červené východním úbočím výrazného hřebene nazvaným Bašty, který odděluje Mlynickou a Mengusovskou dolinu. Z chodníku se postupně objevovaly výhledy do dolní části Mengusovské doliny pod námi a na protější Zlomiskovou dolinu lemovanou zleva Popradským hřebenem a zprava Ostrvou, Tupou a Končistou. Zlomiskovou dolinou stéká Ľadový (někde nazýván Lední) potok napájející Popradské pleso. Všimli jsme si, že hodně zdejších názvů má lidový původ. Např. Ostrva (ne Ostrava), název rozložitého štítu nad Popradským plesem, vznikl asi díky tomu, že někomu připomínal senem obložený zašpičatělý kmen (tzv. ostrva), který se používal jako stojan na sušení posečených travin a pícnin. Z úbočí Bašt jsme sestoupili kosodřevinou a uskutečnili naše první setkání s Hincovým potokem, od kterého jsme vystoupali zalesněnou částí k Popradskému plesu.

Popradské pleso se nachází v nadmořské výšce 1494 m n.m. u ústí Zlomiskové doliny, vstupující do Mengusovské doliny. Je ledovcového původu a svoji rozlohou (necelých 7 ha, cca 248 m široké a 380 m dlouhé) je čtvrtým největším jezerem na Slovensku. Jeho hloubka dosahuje skoro 18 m a byl zde vysazen pstruh potoční. Dříve bylo pleso známé i pod názvem Rybí. Vody plesa nejsou tak průzračné jako u Štrbského a bývá vidět „pouze“ do hloubky 6 m. Již jsme uváděli, který potok pleso napájí, takže je potřeba dodat, že z plesa vytéká potok Krupá, který po soutoku s Hincovým potokem vytváří řeku Poprad. Název Poprad je možná odvozen z tamilského Poparanad (=cesta do nebe). A proč cesta do nebe? Poprad teče směrem na severovýchod, kam podle hinduismu vedou dveře do nebe boha Šivy. První písemná zmínka o Popradském plese se objevuje v první polovině 17. stol. V r.1879 byla u plesa postavena první nevelká dřevěná chata Uherského karpatského spolku, tzv. Majláthova chata, která ale za rok vyhořela. V r.1881 ji nahradila kamenná chata, ale po 9 letech ji opět zničil požár. V r. 1892 tak zde byla vybudována třetí chata, která byla později rozšířena o turistickou ubytovnu. Komplex sloužil až do r. 1962, kdy byl nahrazen horským hotelem s celoročním provozem, který funguje dodnes. Původní chata částečně vyhořela v r. 1965. V r. 2010 byla znovu otevřena Majláthova chata, takže máte u plesa možnost volby na občerstvení.

Jižním směrem od plesa se v limbovém háji pod západní stěnou Ostrvy nachází symbolický hřbitov (cintorín). Vznikl v r. 1940 na popud akademického malíře Otakara Štáfla, a to za účelem uctění památky obětí hor, a to zejména z řad horolezců. Je tvořen malou kapličkou, cca 50 vyřezávanými dřevěnými kříži a více než 160 pamětními deskami. Dnes zde najdete destičky věnované horolezcům, kteří zahynuli i mimo Tatry. Neboť jsme potřebovali pokračovat dál a hřbitov jsme navštívili v dřívějších letech, pouze jsme se občerstvili u Popradského plesa a vyrazili do vyšších částí Mengusovské doliny.

Mengusovská dolina je jedno z největších a nejhezčích údolí na jižní straně Vysokých Tater. Rozvětvené údolí dosahuje délky asi 8 km. Od Popradského plesa nás vede Mengusovskou dolinou modře značená cesta. Nejdříve mírně stoupáme zalesněnou částí, později volnější krajinou s kosodřevinou. Po obou stranách nás doprovází vysoké štíty, vlevo již jednou zmiňovaný hřeben Bašty, jehož nejvyšším vrcholem je Satan, a vpravo Popradský hřeben, na který navazují Rysy a Mengusovský Voľovec. Ještě se musíme zmínit o rozložité hoře Satan (2412 m n.m.), jejíž název pochází z lidové pověsti. Dle pověsti měl zdejší chudý uhlíř vynést neznámému záhadnému cizinci těžké pytle do sedla na hřebenu Bašty, za což měl obdržet vysokou odměnu. Uhlíř byl díky nabízenému výdělku velmi ochotný a s cizincem vyrazil. Díky těžkému nákladu museli přenocovat ještě před cílem. Bylo ale zřejmé, že před mrazivou nocí je zachrání jen oheň. Ve skalnatém okolí ale bylo zbytečné hledat dřevo. Cizinec prý posbíral na hromadu kamení, plivl a kamení začalo plápolat hřejivým ohněm. Vystresovaný uhlíř pochopil, že záhadný cizinec může být jen samotný satan, který hlídá poklady v útrobách hor, a tak mu utekl zpět do údolí. Na základě této události se začalo říkat nejvyšší hoře Satan. Dodnes prý satan brání své poklady a vůči vetřelcům posílá kamenné laviny, o čemž svědčí sutinové kužely a hromady ulámaných kamenů pod hřebenem Bašty.

Ale zpět k cestě. V údolí jsme nejdříve po lávce překonali Žabí potok, od kterého byl už kousek k rozcestníku Nad Žabím potokem. Zde začíná červené značení vedoucí na Rysy. My ale pokračovali po modré značce. Dostáváme se tak z pásma kosodřeviny do prostředí kamenných sutin s trávou. Profil cesty začne také prudce stoupat a po několika minutách narážíme na Hincův potok, v ten den již podruhé. V těchto místech má díky dešťům v předchozích dnech docela mohutný tok a musíme jej překonat po balvanech. Nebyl to ale problém. Nás hlavně zaujaly ostrůvky s flórou přímo v toku mezi kameny. Jednalo se doslova o miniaturní zahrádky s vzácnými rostlinnými druhy. Od přechodu potoka nás pak čekají tři delší a strmější úseky, neboť musíme překonat mohutnou morénu navršenou dávným ledovcem. Chvílemi se značení cesty ztrácí, ale stačí použít intuici. Odměnou nám jsou zpětné výhledy do stále hlubší spodní části Mengusovské doliny a mohutné okolní štíty, které se nám ale každou chvíli ztrácí v mracích. Po zdolání morény a balvanů přichází snazší úsek, neboť začíná Hincova kotlina. Po pravé i levé ruce se objevují malá jezírka, tzv. Hincova oka, vlevo od cesty tušíme malé Hincovo pleso, ke kterému ale cesta nevede a lze jej spatřit až během dalšího stoupání na Kôprovský štít. Nás ale uchvacuje opět zdejší flóra (silenka bezlodyžná, kopretina alpínská tatranská, dřípatka karpatská, kamzičník Cluisův, sasanka narcisokvětá, koniklec alpínský bílý, prvosenka nejmenší…) a jsme ve svém živlu. Pak už je to jen pár minut na Veľké Hincovo pleso.  

Veľké Hincovo pleso se nachází v nadmořské výšce 1945 m n.m. v Hincove kotlině, která tvoří jeden z nejvyšších stupňů Mengusovské doliny. Je největším (přes 20 ha) i nejhlubším jezerem (skoro 54 m) na Slovensku. Na první pohled tak ale pleso nepůsobí. Za optický klam mohou strmé a mohutné Mengusovské štíty a Kôprovský štít. Okolní reliéf tak způsobuje, že toto pleso působí menším dojmem než Štrbské. Jeho voda je opravdu ledová a v létě dosahuje maximálně kolem 7^oC. Původ názvu není úplně jasný a převažují zejména 2 názory. První říká, že je název odvozen od „hencov“, což byli horničtí tovaryši pracující v rudném dole. Druhá verze tvrdí, že je název odvozen od jména Ignác Hinco, který v této oblasti dlouho pásl stáda ovcí. Pleso nemá žádný klasický povrchový přítok a je napájeno podzemními prameny a srážkovou vodou. Odtéká z něj ale Hincův potok (u plesa jsme se s ním setkali potřetí), o jehož mohutnosti jsme se přesvědčili při stupání k plesu. V plese žije pstruh potoční, který zde byl vysazen. Jedná se tak o nejvyšší jezero na Slovensku, kde tato ryba žije. V průměru je pleso 270 dní v roce zamrzlé a na roztátí půlmetrové vrstvy ledu na tomto jezeře by prý bylo potřeba energie odpovídající spálení více než 100 vagónů černého uhlí. K plesu je z bezpečnostních důvodů přístup umožněn jen v období od 16. června do 31. října každého roku. Na Velkém Hincově plese se v r.1965 stala tragédie, kdy zde zahynuli dva potápěči z Moravy. Možná jste o tom viděli dokument na ČT2 v rámci seriálu Osudové okamžiky.

Po pokochání a občerstvení z vlastních zásob nám bylo jasné, že na výstup na Kôprovské sedlo a Kôprovský štít je už pozdě. Zdejší flóra a focení nás vydatně pozdrželo, takže nezbývalo než začít myslet na návrat. Zpáteční cesta opačným směrem nám díky jinému úhlu pohledu poskytla další kochání se okolní přírodou. Dokonce jsme potkali i kamzíka a vzájemně hleděli dost dlouhou dobu na sebe. Snad jedinou skvrnkou bylo podjetí Ivčiných noh při jednom krkolomnějším sestupu, ale dobře to dopadlo. Ivčin batoh se zarazil za kámen a nic se tak nestalo. Brali jsme to jen jako varování, abychom byli opatrnější. Následovníci ale nemusí mít obavy, cesta nebyla nebezpečná. Po návratu jsme zjistili, že jsme nachodili 19 km, přičemž bylo celkově potřeba vystoupat 731 m. Na zasloužené večeři jsme plní dojmů konstatovali, že to byl opravdu skvělý výlet.