Ivča a Jirka

Hrad Veveří máme téměř „za humny“. Jeho areál nad Brněnskou přehradou (Prýglem dle Brněnského hantecu) nás tak láká nejen svou blízkostí, ale i svým výjimečným geniem loci. Navíc letos byla na Veveří instalována výstava „Tajemství templářské legendy hradu Veveří“, jejíž název jsme využili i do názvu této fotogalerie. S Brněnskou přehradou i Veveřím jsme Vás už prostřednictvím našich fotogalerií seznámili dříve - případní zájemci mohou nahlédnout např. zde. Můžete tak dobře porovnat, jak se liší vypuštěná a napuštěná přehrada. O záhadách a otaznících kolem Veveří a nedaleké kaple, jsme již jednou psali ve fotogalerii, na kterou odkazujeme, ale ještě se k nim v tomto textu vrátíme.

Protože jsme si chtěli Veveří obejít a nahlédnout po delší době ke kostelíku Nanebevzetí Panny Marie (=kaple Matky boží), rozhodli jsme se jednu cestu (tam) zkrátit a využít lodní dopravu. Vyrazili jsme tedy na Přístav Brněnské přehrady a využili služeb jednoho z dvoupalubových parníků, který ve své podstatě ale parníkem není, protože je poháněn elektromotorem. Vystoupili jsme u Veveří, jehož návštěvu jsme ale odsunuli na pozdější dobu, a vydali se nejdříve směrem k Novému Dvoru.

Nový Dvůr je  malá osada nedaleko hradu. Jedná se o osadu o pár domech, která patří k Veverské Bítýšce. Hned u silnice stojí hotel Nový Dvůr s restaurací, která nám vzhledem k srpnovému horku přišla vhod. Po osvěžení jsme pokračovali stoupající silničkou ke kapli Matky boží. Protože jsme před 2 roky v textu slíbili, že se k této kapli vrátíme, budeme se ji tentokrát trochu více věnovat.

Kaple Matky boží bývá někdy nazývána i kaplí Matky boží Veverské, aby nebylo možné ji zaměnit s jinou kaplí stejného jména. Tato kaple má ale tolik specifik, otazníků a záhad, že záměna nehrozí. Kaple pochází zřejmě z 12. stol. a stála zde o něco dříve než hrad Veveří, od kterého je vzdálena necelých 500m. Jedná se o dvoulodní stavbu, která byla původně románská, a až později se částečně přebudovala do gotického slohu. Jižní vstup vede do boční gotické lodi. Vstup do hlavní románské lodi vede přes západní gotický vchod. V okolí kaple stával lovecký panský dvorec a středověká osada, které zanikly za husitských válek. Husité ale tentokrát za zničení zřejmě nemohou, protože se předpokládá, že osadu nechal zlikvidovat tehdejší majitel hradu Veveří právě z důvodu, aby husité nemohli využívat osadu jako zdroj zásobování. Předpokládá se, že osada stávala v místech, kterému se říká Rozbořená. Ve 30. letech 20. stol. se v těchto místech zemědělskou technikou vyoraly terakotové osmiboké dlaždice s motivem dvojitého čtyřlístku, což by mohlo svědčit o majiteli, který byl velmožem, nebo o templářské komendě. Zajímavé je, že v letech 1950 -1951, kdy kaple procházela generální opravou, našli zde dělníci stejné kachle s motivem dvojitého čtyřlístku. Pod podlahou se tehdy našla i kamenná deska s templářským symbolem, tj. s reliéfem 2 rytířů na koni. Pamětníci z té doby podávali také svědectví o chodbách směrem k hradu i k Rozbořené. S kaplí je spojen také obraz Madony z Veveří, jehož autorem má být Mistr vyšebrodského oltáře, který působil kolem r. 1345. Dnes je zde jen kopie a originál je umístěn v NG v Praze. S kaplí jsou spojeny i další legendy a nezodpovězené otázky:

-          O majitelích hradu Veveří a kaple se toho až do poč. 14. stol. moc neví. Pouze se předpokládá, že se jednalo o majetek krále či jeho moravského místodržitele. Z toho důvodu nelze vyloučit, že vlastníkem mohl být i templářský řád, kterým mohl dát hrad do zástavy jejich příznivec král Václav II nebo jim zde mohl dát možnost zřízení sídla templářské komendy, o čemž se spekuluje i u Bezdězu.

-          Na kapli najdete různé plastiky (např. románský pískovcový tympanon s reliéfem řeckého kříže a 2 lvy po stranách nad vstupem, gotická pískovcová šklebící se lidská hlava na východní straně, zvláštní postavička připomínající medvěda), které jsou některými považovány za symboly, které měly ochraňovat před zlými duchy. Jiní  v nich ale vidí templářské symboly.

-          Šklebící se lidská hlava je umístěna nad nepřehlédnutelným reliéfem ve tvaru písmene „M“. Někdo tvrdí, že se jedná o monogram Matky boží Marie. Odpůrci ale tvrdí, že pískovcový obličej s křečovitým úšklebkem nad reliéfem nemůže patřit neposkvrněné panně, a lze se jen dohadovat, jestli je výrazem pohrdání nebo bolesti. Jiní v symbolu vidí oddělenou hlavu od těla Jana Křtitele, kterého templáři uctívali jako nejsvětější relikvii. Další vyznavači templářů vidí v reliéfu písmena M, O, L, A a Y. Musíme uznat, že nepotřebujeme zase až tolik fantazie, abychom tato písmene v reliéfu objevili. MOLAY bylo jméno posledního templářského velmistra, který se měl dle veverského rukopisu r. 1304 zúčastnit i tajného zasedání templářů a o 10 let později byl upálen v Paříži.

-          Spoustu otazníků vyvolává i velmi dunící podlaha v místech nalevo od oltáře. Nikdo nepochybuje, že se zde nachází dutý prostor, který vyvolává otázky, co se zde může nacházet. Někteří zde tuší vstup do podzemí, kudy středověcí dělníci sestupovali do hlubin země razit tajné chodby a nakonec se odtud nikdy nevrátili, aby nevyzradili tajemství. Právě v současné době probíhá v kapli a jejím okolí geofyzikální průzkum s nejmodernějšími dostupnými přístroji, jehož výsledky by měly spatřit světlo světa každým dnem. Doufáme, že přinesou alespoň některé odpovědi.

-          Na zdech sakristie je prý rudou barvou namalován rozvětvený osmihrotý kříž v kruhu. Je-li tomu skutečně tak, jsme se ale nemohli přesvědčit. Naprosto stejný symbol lze ale také spatřit v záhadné gotické katedrále v Chartres ve Francii. Jeho smysl nebyl dodnes objasněn, ale bývá spojován se symbolikou templářů.

-          V polích nedaleko kaple (směrem k hradu) se v 19. stol. propadla země do jakési podzemní prostory, díky čemuž se tehdejšímu místu začalo říkat Propadená louka. Příznivci templářů v tom samozřejmě viděli důkaz jejich tajných chodeb.

-          Další z legend vypráví, že hřbitov kolem kaple je místem konání tajemných schůzek duchů, kteří se ze země vztyčují a zase se do země propadají. Jiná legenda hovoří o veverské kletbě, kterou musel kostelík zlomit v dalších stoletích obětí 12 panen a mládenců, kteří museli přijít o život, aby byla kletba zlomena. Než došlo ke zlomení kletby, byly páry, které si přísahaly lásku v kapli, nešťastné a jejich vztahy končily za dramatických okolností.

-          V r. 1971 se začalo dle plánku pocházejícího z r. 1819 hledat nedaleko kaple místo označené v plánku. Skupina nadšenců asi v hloubce 0,5m objevila mramorovou desku osazenou různými rafikami otáčejícími se po kruhových výsečích vyznačených na desce, která tak působila dojmem nějakého zaměřovače, který za určitých okolností mohl určovat místo uložení pokladu. Následná měření v těchto místech i ukázala určité anomálie svědčící o podzemních prostorech. Následné vrty však ztroskotaly na neznámé překážce v hloubce asi 5m pod zemí.

-          O tajné chodby mezi kaplí a hradem Veveří měli zájem i nacisté, kteří zde měli údajně schovat a zaminovat tajné archivy. Minulost chodeb byla předmětem zájmu i okultní německé společnosti Thule, jejíž ideologie měla souvislost s organizací SS.V hledáčku měla chodby i SNB a Stb v nedávné době.

-          Vstup do chodby byl objeven i v r. 1984 v rámci nedokončené výstavby čističky odpadních vod,a to poblíž dnešního parkoviště pod Veveřím.

-          Bez povšimnutí nelze ani ponechat osudy lidí, kteří po templářském pokladu a tajných chodbách pátrali. V minulosti nejen dostávali anonymní dopisy, byli sledování apod. Ale většina z nich právě v okamžiku, kdy měli pocit, že jsou blízko odhalení tajemství legend souvisejících s templáři a jejich pokladem, musela zemřít. A bylo nepodstatné, jestli se jednalo o jednoho z majitelů panství Prospera Sinzendorfa, který nešťastnou náhodou vypadl z kočáru během cesty do Karlových Varů, o administrátora kněžny Ypsilanti, který měl objevit zajímavé dokumenty v bítýšském archivu vedoucí k pokladu, načež byl zavražděn, o Jeana Poliera Vernarda, komořího švédského prince Gustava Vasa zajímajícího se o poklad, který zemřel za zvláštních okolností ve Vídni, nebo o Bohumila Floriána, zaměstnance restaurátorské dílny, který pátral po tajných chodbách a v noci na Silvestra r. 1976 zemřel doma ve svém křesle u rozpité sklenky vína a zapnuté televize… Všechna tato úmrtí podporují legendu o tom, že kdo na své cestě za odhalením tajemství legendy zašel příliš daleko, musí zemřít.

Nechme záhady a legendy, jejichž výčet nebyl samozřejmě kompletní. Jsme skutečně docela zvědaví, až dojde k zveřejnění výsledků  geofyzikální firmy, které provádí od konce září průzkum kaple a okolí. My jsme kapli obešli po okraji kukuřičného pole, které zde bylo letos vysázeno. Když jsme právě zkoumali reliéf s monogramem, začala z kaple znít optimistická chorálová hudba. Po chvíli jsme zjistili, že zde právě probíhá svatební obřad. Vstup do areálu kaple byl ale uzamčen, takže jsme se museli spokojit s nakukováním přes zídku, která je zejména na západní straně nižší. Chtěli jsme hlavně nafotit  některé výše popsané zajímavosti.

Od kaple jsme pokračovali k hradu, kde jsme samozřejmě nemohli vynechat hradní vinotéku, ochozy Příhrádku…, samozřejmě ani výstavu Tajemství templářské legendy hradu Veveří. Jedná se o výstavu, která byla zahájena 1.5.2011 a potrvá až do konce října 2011. Prostřednictvím slova, hudby, fotek a filmu seznamuje s legendami ohledně templářů a hradu s kaplí. Výstava ale přináší i další témata, např. výstavbu Brněnské přehrady, vzhled krajiny před zahájením prací,  budování Hitlerovy dálnice, historii místa Tři kříže nad Chudčicemi apod. Výstava také umožnila přístup do prostor hradu, kam se doposud nesmělo. Trošku nás jen překvapil malý zájem lidí o tuto výstavu, přitom na hradě bylo lidí dost.

Pak už nám jen zbývala cesta zpět kolem Prýglu do Bystrce. Přešli jsme 100m dlouhou lávku pro pěší a cyklisty, která spojuje oba břehy přehrady, která byla vybudována před 8 lety. Vystoupali jsme na Přírodní památku Junácká louka, kde jsme ale nic zajímavého vzhledem k druhé polovině srpna neobjevili a nebo jsme neměli štěstí. Z Junácké louky se nabízí rovněž výhledy na Veveří na druhém břehu přehrady. Odtud jsme museli vystoupat ještě o něco výše nad Zouvalku, odkud nás čekal sestup podél skal k hladině přehrady. Po cestě se skýtají romantické výhledy na Veveří přes vodní hladinu. Po červeném značení jsme se vrátili až zpět do Bystrce a po cestě se kochali zapadajícím sluncem. Ač jsme si zkrátili jednu cestu parníkem, ušli jsme celkem 19,5km a museli jsme celkem vystoupat 294m.