Ivča a Jirka

Protože červnový přechod jara na léto byl v letošním roce trochu deštivý, využili jsme při návštěvě Českého krasu dne, kdy téměř nemělo pršet, k našemu největšímu výletu. Vyrazili jsme z malého městečka Srbsko na břehu řeky Berounky. Nejdříve jsme kopírovali po nezpevněné pěšině proti proudu Berounku. Podél naší trasy řeku lemovala strmá vápencová skaliska. Jakmile žlutá turistická cesta odbočila doprava směrem od Berounky, pokračovali jsme po nezpevněné neznačené cestě dál proti proudu až k stěnovému etážovému lomu Alkazar. Tento lom se doslova zahryznul do boku pravěkého hradiště Kozel. Z konce 2. sv. války se pod lomem nachází podzemní systém, který měl sloužit jako tajná továrna na výzbroj pro německou armádu. Komunisti sem v 50. letech uskladnili radioaktivní odpad z dolů v Jáchymově a vstupy do podzemních prostor byly neprodyšně uzavřeny betonem. Později byl lom vyhledáván trampy, výletníky a horolezci. V dnešní době je využíván často i filmaři. Lom postupně zarůstá a začíná zapadat do okolní krajiny. Po prozkoumání místní flóry a okolí jsme se vrátili na žlutou turistickou značku a pokračovali proti proudu říčky Loděnice přes obec Hostim do Svatého Jana pod Skalou. Svatý Jan je asi nejmalebnější obcí České krasu. Od konce 9. století zde žil podle legendy v travertinové jeskyni pod mohutnou skalní stěnou první český křesťanský poustevník Ivan. Legenda dále říká, že v jeskyni byli zlí duchové, kteří Ivanovi nedali pokoj. Proto se rozhodl z jeskyně odejít. Když tak učinil, tak při výstupu na svatojánskou skálu se mu zjevil Sv. Jan Křtitel, který mu věnoval dřevěný křížek, kterým zlé duchy z jeskyně vypudil. Ivan se vzdal světského života a žil poustevním životem 42 let. Úcta k Ivanovi se šířila do širokého okolí a tak zde byl postupně vybudován kostel, později klášter, kaple, lázničky… V den naši návštěvy byl kostel Sv. Jana Křtitele uzavřen, takže jsme mohli nahlédnout jen skrz mříž. Od kostela jsme pokračovali po červené turistické značce kolem kaple Povýšení Sv. Kříže až na vrchol impozantní svatojánské vápencové skály, který se vypíná 150 až 200 m vysoko nad okolní terén. Na vrcholu je umístěn jednoramenný dřevěný kříž, který prý zde stojí odnepaměti (ten dnešní byl obnoven prý před 10 lety). Ten dal také název skále „Křížek“ a je zde moc hezká vyhlídka. Z vrcholu jsme pokračovali po naučné stezce do Solvayových lomů, kde se začal v roce 1918 těžit vápenec. V lomech se těžilo až do roku 1964. Pak 29 let areál lomů chátral, po té ho začala zvelebovat společnost nadšenců pod názvem Barbora. Po prohlídce lomů jsme pokračovali po naučné stezce, která se časem spojila se zelenou turistickou značkou. Od rozcestí u Propadlé vody jsme se ubírali po červené značce hustými smíšenými lesy. Místy porost tvořil nad cestičkou zelené tunely, kde bylo chvílemi potřeba pokračovat ve shrbené poloze. Po červené jsme se dostali až ke kaskádovitým Bubovickým vodopádům. Vodopády ale v době naši návštěvy nebyly bohaté na vodu, takže jsme se museli spokojit s menšími čirůčky. Po červené jsme pokračovali kolem Kubrychtovy boudy až na rozcestí nedaleko zatopených lomů u Mořiny. Jedná se o soustavu opuštěných jámových vápencových lomů o hloubce až 60 m, některé s hlubokými modrozelenými jezery. Nejznámější lom Velká Amerika posloužil několikrát i filmařům (např. Limonádový Joe). Od lomů (navštívili jsme Malou Ameriku, Mexiko a Velkou Ameriku, více už jsme nestihli) jsme se vrátili (nejdříve žlutá, pak červená a na závěr opět žlutá) až do Srbska. Nachodili jsme ten den necelých 27 km a byli plní zážitků. Jednotlivé detailnější zajímavosti a popisy najdete ve fotogalerii níže.