Ivča a Jirka

První oficiální jarní den 2014 jsme využili hezkého počasí a vyrazili do městyse Nosislav, ležícího asi 16km jižně od Brna a 1km jihovýchodně od Židlochovic na levém břehu řeky Svratky. Zajímala nás zejména přírodní památka Knížecí les. Ale nejdříve pár zajímavých informací k Nosislavi:

-          Název obce je odvozen od osobního jména majitele vsi Nosislava. A ač to byl „ten“ Nosislav, časem se název zfeminizoval na „ta“ Nosislav.

-          Geologicky byla oblast tvořena ve třetihorách a čtvrtohorách. Vlivem větrů a vod zde vznikla cihlářská žlutice (kvalitní cihlářská hlína), což v minulosti vedlo ke vzniku několika cihelen. Většina z velkých zásob žlutice je ale dodnes zachována.

-          Bohaté archeologické nálezy dosvědčují zdejší osídlení už cca 4 tis. let př.n.l. Je zde registrováno 7 archeologických nalezišť.

-          Historicky nejzajímavějším místem bude zřejmě opevněný kostel sv. Jakuba, který má románské jádro. Jeho opevnění pochází z počátku 16. stol. a svoji vizáž měnil několikrát (zejména kvůli požárům v letech 1643 a 1828). Dalším historicky zajímavým místem je bývalá vodní tvrz. O tvrzi pochází písemnosti už z r. 1371.

-          Nejstarší písemnost dokládající existenci Nosislavi pochází z r. 1278.

-          Uherský a český král Matyáš Korvín z rodu Hunyadyů povýšil Nosislav na městečko 4.10.1486, a to se všemi výsadami: vlastní pečeť, znak a konání týdenních i výročních trhů. Povýšení bylo zásluhou Viléma z Pernštejna a proběhlo ve Vyškově, kde právě Matyáš Korvín pobýval. O 11 let později bylo Nosislavi uděleno horenské právo („hora“ = vinice). Městys vzkvétal (vinice, mlýn, pivovar, sklepy...) až do 30-tileté války. Po podpisu Vestfálského míru přežilo v Nosislavi vojenské útrapy jen cca 20% domů, zbytek byl během války vypleněn, zničen a opuštěn. 30-tiletá válka přinesla Nosislavi úpadek. K tomu navíc morová rána, záplavy, neúrody... a přes budoucí snahy o nápravu se původní sláva Nosislavi už nikdy nevrátila. V době průmyslové revoluce obec minula i železnice, která v dřívějších dobách přinášela další rozvoj.

-          Zdejší teplé podnebí a výhodná poloha svahů zde přeje pěstitelům vinné révy, meruněk a jabloní. Písemné zprávy o zdejším pěstování révy pochází už z r. 1406.

-          Nosislav v r. 1720 zažila neobvyklou tragédii mladé ženy Johany z Ivaně, dcery Vavřince Zeleného, která byla ve svých 28 letech donucena se provdat za 70-tiletého vdovce Josefa Strnada. Strnad vše, co vydělal, propil, a ženu týral. Ta se to rozhodla řešit radikálně po „Maryšovsku“. Pořídila si jed, který Strnadovi zamíchala do polévky. Ten na jeho následky zemřel. Johana skončila v šatlavě a byla dle útrpného práva mučena za účelem doznání. Nakonec se stala poslední nosislavskou obětí kata, neboť o pár let později bylo hrdelní právo zrušeno.

-          V Nosislavi byla na podzim r. 1769 po 5 nocí vidět kometa. Zdejší obyvatelstvo pak tomuto úkazu připisovalo obrovské povodně v následujících letech 1770 a 1771, které znamenaly bídu, neúrodu a hlad. V těchto letech Nosilav zažila i jinou neobvyklou událost, a to přidělení popisných čísel domům. Do té doby se domy označovaly jen v gruntovních zápisech jménem hospodáře a obou sousedů.

-          Velmi špatnou zkušenost měla Nosislav s francouzskou napoleonskou armádou, jejíž příchod znamenal vydrancování obce. Napoleonské války probíhaly v letech 1792-1815. Sice jen 2x byla během války Nosislav postižena, ale „stálo to za to“.

-          V 19. a 20. stol. zasáhly do života zdejších občanů nejen války, ale i epidemie (např. cholera).

-          A ještě jedna zajímavost na závěr: jediným čestným občanem Nosislavi je T.G.Masaryk.   

My jsme se z Nosislavi vydali k tzv. Knížáku (= Knížecí les). Jedná se o komplex lužních porostů v nivě řeky Svratky, který je protkán meandry a tůněmi říčky Šatavy. Území lužního lesa je často zaplavováno vodou ze Svratky a Šatavy. Svůj název má les zřejmě odvozen od tehdejších šlechtických majitelů nedalekého židlochovického sídla. Zdejší lesy byly využívány nejen k produkci dřeva, ale i k mysliveckým účelům. Dnes je Knížák ve správě státního podniku Lesy ČR a stále se využívá i k chovu bažantů jako bažantnice. Páteří celého lesa prochází asfaltové cesty, které kolmo protínají další lesní cesty. Asfaltové cesty využívají cyklisté a inlinisté. Na lesních cestách potkáte turisty, ale také sběrače rostlin (my viděli nadšence česneku medvědího).

Dne 29.7.2012 vyhlásil Krajský úřad Jihomoravského kraje Knížecí les evidovanou Přírodní památkou. Celková výměra tohoto území činí necelých 11,5ha. Hlavním předmětem ochrany je kuňka ohnivá a její uměle vytvořené tůně, revitalizovaný vodní tok, doprovodné mokřady a přilehlý lužní les. Předmětem ochrany jsou zde ale i další obojživelníci: ohrožená ropucha obecná, kriticky ohrožený skokan ostronosý, silně ohrožený skokan štíhlý, silně ohrožená rosnička zelená a čolek obecný. Nás osobně zajímal hlavně skokan ostronosý, jehož populace se zde v současné době odhaduje na cca 400 jedinců. V době rozmnožování samec tohoto skokana změní díky nahromadění lymfy v podkoží svojí barvu na jasně modrou. Samec zůstane „modráskem“ několik dní a u různých jedinců se intenzita modré odlišuje. My jsme v den naší návštěvy měli smůlu a modré samečky nepotkali. Byla zde ale spousta ropuch obecných. Jak jsme se ale s časovým odstupem dozvěděli, tak jsme se asi koukali hodně mizerně, protože v první jarní den už zde byli samečci jinými návštěvníky poprvé objeveni. Tak snad to vyjde příště.

Místo modrásků jsme ale náhodně objevili blánatku lipovou, kterou jsme viděli poprvé. Až do 80.let 20. stol. žila tato ploštička pouze na území severní Afriky, jižní Francie, jižní Itálie, Portugalska a Španělska. Po r. 1980 se začala šířit směrem na sever a na východ. U nás byl první exemplář objeven až v září 2004 v Brně-Bohunicích. V r. 2005 už byla hlášena asi na 30 lokalitách. Další 2 roky se její postup díky tuhé zimě zastavil, ale následující mírné zimy ji umožnily se rozšířit i do dalších částí naše země. Letošní průběh zimy ji musel vyhovovat. My ji objevili ve velkém množství v lipové aleji na okraji Nosislavi. Potkali jsme ale i jiné hmyzáky a hlavně jarní květenu (viz fotogalerie níže).