Ivča a Jirka

V první polovině července 2011 jsme se vypravili s naší kamarádkou Ivkou do městečka Koryčany, které je často považováno za bránu Chřibů. Leží cca 11km severovýchodním směrem od Kyjova a má bohatou historii. Archeologickým průzkumem zde byly odhaleny nálezy z doby kamenné a z doby kultury zvoncovitých pohárů. Bylo zde také objeveno keltské sídliště. První písemné zmínky pochází až z r. 1321, ale předpokládá se, že Koryčany jsou starší. Jako městečko jsou uváděny už v r. 1349, přičemž v letech 1358-1611 byly součástí panství hradu Cimburk. Odlehlost hradu ale pak způsobila přesun sídla panstva do Koryčan. Od roku 1780 byla na panství skelná huť, která až do 19. stol vyráběla velké množství broušeného a užitkového skla. V r. 1907 byla výroba skla přesunuta do Kyjova. Také zde byla známá nábytkářská továrna založená v r. 1856 Michaelem Thonetem. V novodobé historii byly Koryčany vyhlášeny městem před 44 lety. Dnes zde žije necelých 3 tis. obyvatel.

My jsme prošli přes náměstí a nejdříve zamířili k farnímu a poutnímu kostelu sv. Vavřince. Kostel se nachází v nadmořské výšce 284m n.m. Jedná se o jednolodní stavbu, která vznikla barokní přestavbou v l. 1686-1697 na gotických základech. Délka kostela je 38m, šířka a výška shodně 9,5m. Předpokládá se, že první chrámová stavba zde stála před r. 1350. Vstup do kostela nebyl možný, takže jsme jen nakoukli přes uzamčenou mříž. Za zmínku stojí řezbářská plastika Panny Marie z období gotiky, která pochází z hradu Beckova na Slovensku a kostelu byla darována Annou Bánffyovou. Tato socha je považována věřícími za zázračnou a proto byl zdejší kostel cílem nejen poutníků z Moravy, ale i ze Slovenska.

Po žlutém značení jsme pokračovali ke koryčanskému zámku. Ten byl vybudován na místě dřívější tvrze připomínané r. 1603. Sem bylo přesunuto panství z nedalekého hradu Cimburka. Barokní zámek zde byl ale postaven až v poslední čtvrtině 17. stol. a ve 2. pol. 18. stol. byl rozšířen o třetí křídlo s palustrádou. Zámek není veřejnosti přístupný, stejně jako rozsáhlá zámecká zahrada z konce 17. stol. s několika památnými stromy. V současné době je zde umístěná Střední škola obchodu a gastronomie s domovem mládeže.

Žluté značení zpočátku kopírovalo zeď zámecké zahrady. Jakmile ale zahrada skončila, pohodlná cesta se změnila v pěšinu, která byla v červenci značně zarostlá trávou i křovisky. Museli jsme se tak trošku prodírat vegetací. Naštěstí se jednalo o úsek cca 400m. Pak jsme už navázali na lesní cestu, která byla jen místy trochu rozbahněná. Minuli jsme aktivní vrtná zařízení na ropu, turistický rozcestník Pod Železňákem a dorazili k rozcestníku Nad Zavadilkou. U rozcestníku bylo nejen odpočívadlo v podobě altánu, ale i vyřezané dvě srnky. V okolí Zavadilky, kde se v údolí uprostřed chřibských lesů u pramene potoka Mostěnka nachází skupina chat, zřejmě působí nějaký řezbář. Mimo srnek jsme postupně podél cesty napočítali i 13 vyřezaných trpaslíků a u rozcestníku Koryčanská cesta sovu. Po občerstvení jsme po modrém a červeném značení sestoupili do údolí k turistickému rozcestníku Zavadilka, které nese jméno po místní myslivně. Jedná se o rozcestník červené, modré, zelené a žluté. My pokračovali po modré s červenou a zelenou. Procházeli jsme lesní cestou krásnou bučinou, podél cesty lákaly zralé maliny a na okraji lesa létala spousta motýlů.

Po mírném stoupání jsme dorazili k už zmiňované vyřezané sově u turistického rozcestníku Koryčanská cesta. Odtud jsme si naplánovali okružní cestu. Trochu nás sice odradila rozbahněná cesta, které dala mechanizace lesních dělníků zabrat. Zůstali jsme ale věrní našemu záměru a vyrazili po zeleném a modrém rozbahněném značení k turistickému rozcestníku Nad Koryčanskou kaplí. Odtud jsme potřebovali pokračovat po zelením značení, ale ke kapli nám scházelo už jen cca 300m mírného stoupání po modrém značení. To nám samozřejmě nedalo a rozhodli jsme si ten kousek zajít a pak se vrátit. Je potřeba ještě zmínit jednu zajímavost, která nám vrtala v hlavě. Rozcestník Nad Koračanskou kaplí se nachází v nadmořské výšce 500m n.m. a Koryčanská kaple ve výšce 530m n.m. Zdůvodnili jsme si to ale tím, že se nejedná o „nad“ z důvodu výškového rozdílu, ale že předložka „nad“ znamená, že se v mapě nachází rozcestník nad kaplí, tj. směrem na sever. Jiné vysvětlení nás nenapadá.  Koryčanská kaple je drobná sakrální stavba z pol. 19. stol. Napodobuje barokní sloh a vždy bývala významným orientačním bodem ve zdejších hlubokých lesích. Dříve kaplička sloužila poutníkům k odpočinku, kteří putovali za zázračnou sochou Panny Marie do Koryčan. Před kapličkou se nachází i dnes přírodní lavičky s ohništěm. Kaplička byla otevřená, takže jsme nakoukli dovnitř. Objevili jsme zde pár uhynulých motýlů, kteří se sem schovali na sklonku svého života. Celá stavba je velmi malá (vejde se sem jedna osoba) a má velmi silné zdivo. Na levé straně je malba s Cyrilem a Metodějem. Tipujeme dle zachovalosti, že kresba byla relativně novým nebo obnoveným dílem z počátku tohoto tisíciletí.

U kapličky jsme také narazili na místní turistické značení, které nikde v mapách nenajdete. Ze značení vyplývá, že jej vytvořili nadšenci z turistického klubu Vřesovice. Dle směrovky to bylo po místní červené jen 300m k Rozštípené skále. Jednu takovou skálu už známe z Českomoravské vrchoviny, takže jsme se rozhodli, že si obě skály porovnáme. Ke skále vedla uzoučká pěšina zarůstající lesní vegetací. Bylo zřejmé, že moc lidí ke skále během léta nechodí. Skála byla asi 10m vysoká a je skutečně rozštípená na dvě 2 části. Občas prý na ní trénují horolezci. Od skály jsme se vrátili kolem kaple k turistickému rozcestníku Nad (výškově pod) Koryčanskou kaplí a odbočili doprava na zeleně značenou lesní cestu. Prošli jsme pár zarůstajících mýtin, abychom vstoupili opět do lesa. U turistického rozcestníku Klimentský potok bylo nutné přejít silnici č.429 a za silnicí i samotný Klimentský potok.

Klimentský potok pramení asi 2km severně od Vřesovic v místech nazývaných 5 žídel ( = 5 pramenů). O kus dál napájí potok rybník a dále i vodní nádrž Osvětimany (místní ji neřeknou jinak než Březina) s 12,5m vysokou hrází. Od potoka jsme začali prudce stoupat lesní pěšinou prodírající se bujnou vegetací. Asi po 800m stoupání jsme vystoupili na vrchol zvaný sv. Kliment.  

Svatý Kliment je protáhlá ostrožna vybíhající z hlavního hřebene Chřibských hřbetů, se kterým je spojen úzkou šíjí. Díky své strategické poloze umožňující ostrožně přirozenou ochranu z východu i ze západu bylo toto místo osídleno už v mladší době bronzové. Velkomoravské hradisko zde bylo zřejmě vybudováno v 9. stol. Údajně zde později stával kostel, v němž byly uloženy ostatky papeže sv. Klimenta, než je Cyril a Metoděj přenesli do Říma. To také dalo vrchu pojmenování. Dle pověstí zde také stávala škola, kterou vedl sám Metoděj. První písemná památka z r.1358 uvádí, že bylo toto místo s kaplí a přilehlou budovou darováno markrabětem Janem brněnským Augustiánům, kteří zde vybudovali klášter. Ten byl ale již v r. 1421 vypleněn a vypálen husity. K jeho obnově už nikdy nedošlo a hradisko sv. Klimenta začalo pustnout. Až v 18. stol. zbytky zdí přitahovaly hledače pokladů. První seriózní vykopávky zde byly uskutečněny až počátkem 20. stol. O obnovu tohoto posvátného místa se snažil boršický farář Studeník, který zde nechal postavit dřevěnou kapličku se zvonicí. Ta byla v r. 1964 nahrazena novou dřevěnou kaplí. Dnes zde najdete mimo této kaple i základy původního kostela a zvonici (spíše zvonkohru) sv. Gorazda z r. 1985 a symbolické kříže. Z vrchu sv. Klimenta jsme sestoupali k turistickému rozcestníku Sv. Kliment, odkud jsme si cca 150m odskočili ke Gorazdově studánce. U studánky nás překvapily desítky bělásků. Vrátili jsme se zpět k zelenému značení a pokračovali po zelené až k turistickému rozcestníku Pod Kazatelnou. Místy se jednalo o lesní cestu, která ale byla zasypána čerstvě pokácenými stromy, později o pěšinu ztrácející se ve vysoké trávě nebo tunýlky v křovinách. U rozcestníku jsme navázali na červené značení, které nás velmi rychle nasměrovalo ke Kazatelně.

Kazatelna je pískovcové skalisko vysoké cca 7m s vytesanými schůdky. Místní tvrdí, že schůdky zde byly vytesány minimálně ve středověku, ale dle pověsti tuto kazatelnu využíval už sv.Metoděj a později augustiáni z kláštera sv. Klimenta. Vzhledem k tomu, že došlo k vykácení okolních křovisek, nelze Kazatelnu přehlédnout. Z jejího vrcholku, kde je také umístěn dvouramenný kříž z r. 1972, jsou hezké výhledy na protější hřeben Chřibů, část hladiny Koryčanské nádrže a hrad Cimburk.

Od kazatelny jsme sestoupili lesem ke studánce U mísy. Jedná se o silný pramen studené vody, který zde vytvořil prohlubeň ve tvaru mísy. Podle pověsti si jeden z majitelů hradu Cimburk vzal za ženu chudou dívku z lidu, která ale byla jeho rodině proti mysli. Proto ji chodili k tomuto prameni namáčet, až ze studené vody onemocněla. Spíše bychom vzhledem k otužování očekávali jiný výsledek, nicméně díky této pověsti se studánce začalo říkat Paní Mísa. Nedaleko od studánky se nachází lovecká chata Lesana.

Od studánky už to bylo po zeleném značení jen něco málo přes 1km na hrad Cimburk. Vrátili jsme se sem po několika letech a museli jsme konstatovat, že nějaký pokrok v údržbě a rekonstrukci zde nastal. Hrad byl vybudován v letech 1327-1333 zemským podkomořím Jana Lucemburského Bernardem z Cimburka. Po 25 letech ale jeho vnuk Ctibor z Cimburka hrad prodává moravskému markraběti Janu Jindřichovi. Poté se vystřídalo několik majitelů, mezi kterými byli např. drsný válečník Vok mladší z Holštejna s pověstí loupeživého rytíře, který bojoval snad se všemi proti všem, neboť stále převlékal „politické“ kabáty. Hrad byl poškozen husity, kteří vyplenili i klášter sv. Klimenta, a brzy na to byl pokořen uherskými vojsky. Svůj vojenský význam si hrad zachoval až do konce 16. stol. Na přelomu 17. a 18. stol. se majitelé hradu stěhují do zámku v Koryčanech a Cimburk zůstává opuštěný a chátrá. Hrad každopádně patří k nejvýznamnějším objektům lucemburské architektury u nás inspirované hrady v tehdejší Francii, což dokládají zachované prvky (např. ostění, torza hlavních budov, arkýřové krakorce).

Od turistického rozcestníku Cimburk jsme se vydali po žlutém značení k rozcestníku U křížku, který se nachází u silnice č. 429 vedoucí z Koryčan do Vřesovic. Místo dostalo svůj název po litinovém kříži z konce 19. stol. připevněnému na stromě. Zde jsme opět vyměnili turistické značení, a to žlutou za červenou, která nás provázela až k Přírodní rezervaci Moravanské lúky. Jedná se o komplex lesních luk o rozloze necelých 9ha. Důvodem ochrany jsou nejen zdejší orchideje (např. vstavač kukačka, prstnatec májový, vemeníky, vstavač mužský), ale i kosatce, orlíček a další. V lučních porostech nachází své útočiště velké množství hmyzu. My jsme se zde ale ocitli ve chvíli, kdy orchideje již byly odkvetlé. Od rezervace už to byl jen kousek k turistickému rozcestníku Koryčanská cesta, čímž jsme okružní trasu ukončili a nám už jen zbývalo se vrátit zpět do Koryčan.

Během popsaného výletu jsme nachodili 24km a museli celkově vystoupat 513m.