Ivča a Jirka

Náš třetí výlet na Českokrumlovsku jsme zahájili v obci Zlatá Koruna ležící cca 7km severovýchodně od Českého Krumlova. Jedná se o středně velkou obec, kde žije přes 700 obyvatel. Obec z jihu, východu a severu obtéká řeka Vltava. Během vodácké sezóny tak počet „obyvatel“ rapidně vzroste. V obci se nachází poměrně známý cisterciácký klášter, který byl založen ve 13. stol. českým králem Přemyslem Otakarem II. Na začátku našeho putování jsme ale klášter odložili až na náš návrat z výletu. Prošli jsme obcí kolem bývalé sýpky a zamířili ke kostelu sv. Markéty. Kostel byl postaven ve 2. polovině 13. stol. Prošel úpravou r. 1491 a později byl zcela pozměněn barokní přestavbou, což nám přišla hrozná škoda. Nicméně vidět takovou stavbu je rovněž zážitek (viz. naše fotogalerie). V polovině 19. stol. zde došlo navíc k požáru. Kostelík se uchoval tak v půdoryse a obvodových zdech. My jsme pokračovali ještě pár metrů ke hřbitovu, který byl zde vybudován už jako druhý v pořadí (současný hřbitov byl vybudován jako třetí a je nad Vltavou). Zde jsme pokračovali podél hřbitovní zdi po červeném značení směrem k řece Vltavě, které vedlo směrem na Plešovice, Třísov a Dívčí kámen.

Cesta se hned za obcí zúžila na malou pěšinku prostupující bujnou vegetací s kopřivami. Bylo zřejmé, že letošní deště zdejší zeleň hodně povzbudily. Nejvíce nás zde překvapila žlutá tabulka, která nás upozorňovala, že se jedná o dvoukilometrový nebezpečný úsek. Naše následovníky chceme ujistit, že nemusí mít žádné obavy. Cesta je poměrně velmi dobře schůdná a zažili jsme mnohem nebezpečnější úseky. Zpočátku jsme netušili, co nás čeká, ale pak jsme se tomu pousmáli. Celé je to asi způsobeno tím, že se jedná oficiálně o evropskou turistickou dálkovou trasu E10 a tabulka zřejmě odpovídá parametrům EU. :-) Každopádně jsme docela pohodlně slezli k řece Vltavě, kterou jsme kopírovali místy z blízka, jinde jsme ji jen tušili. Po cestě jsme se pozdravili s pár vodáky a narazili na kapličku v lese. Prý se zde pod stávajícím hábitem skrývá starší freska, ale to jsme nemohli posoudit. Každopádně jsme nemohli přehlédnout u kapličky studánku. Po pravé ruce nás doprovázela stále Vltava, zleva byly skály a lesy. Za chvíli jsme dorazili do místa, které je na mapě nazváno Ve Strouze. V těchto místech ústí do Vltavy potok se zvláštním názvem „Kokotínská rokle“ a začíná zde malebné údolí táhnoucí se proti proudu potoka s divokou přírodou. Místní potok nazývají Kokotinským a místo názvu Ve Strouze používají název U 2 chalup, což je příznačné, neboť dvě chalupy zde skutečně stojí. Na jedné z nich je patrný letopočet rekonstrukce z r. 1972. Od dvou chalup jsme vystoupali do prudšího kopce a přes pole nám už zbývalo jen pár metrů do obce Plešovice.

Plešovice jsou malá víska nacházející se necelé 2km severozápadně od Zlaté Koruny, pod kterou spadají. Trvale zde žije jen kolem 100 obyvatel a vede tudy železnice z Českých Budějovic na Šumavu. My jsme prošli obcí a pokračovali po červeném značení dále na sever. Stále jsme kopírovaly Vltavu, která se nám někdy vzdálila až na 800m, aby se časem zase přiblížila. Procházeli jsme přes 2,5km chatovou oblastí, loukami a polnostmi. Krajina se mírně vlnila, takže žádná nuda. Dorazili jsme na okraj obce Třísov, která se jmenuje po majiteli dvora (Třesův dvůr). Nedaleko obce se nachází pozůstatky keltského oppida. My jsme si ale oppidum nechali opět až na zpáteční cestu a pokračovali k hradu Dívčí kámen. Až zde jsme se rozhodli, že opustíme červené značení a budeme pokračovat po cyklotrase č.1127, na které časem navazuje původní Rožmberská cesta na Dívčí kámen stará více než 6 století. Vyšli jsme nedaleko od soutoku Křemžského potoka a Vltavy. Zde také začínala Přírodní rezervace Dívčí kámen chránící zejména zdejší bory a lišejníkovou vegetaci na rulovém skalním hřbetu nad soutokem. Skalní ostroh nad soutokem je asi 70 m vysoký s příkrými až kolmými stěnami. My jsme ostroh obešli podél skal proti proudu Křemežského potoka. Cesta nás přivedla až k hradu Dívčí kámen.

Hrad Dívčí kámen byl vybudován syny Petra I. z Rožmberka (Joštem I., Petrem II., Janem I. a Oldřichem I. z Rožmberka) na základě povolení z r. 1349 od samotného Karla IV. Archeologické nálezy prokazují, že zde dříve stávalo hradiště. Dle nálezů zde žili lidé už v pozdní době kamenné. Je také zřejmé, že toto místo se nazývalo Dívčí kámen ještě před výstavbou a Rožmberkové si název hradu dle tehdejších zvyklostí upravili na Maidštejn. Výstavba probíhala rychle. Mimo krátkého období během husitských válek byl hrad stále ve vlastnictví Rožmberků. V r. 1506 se ale Petr z Rožmberka rozhodl hrad nadále neudržovat a přestěhoval veškeré zařízení z hradu do Českého Krumlova. O 35 let později se už v písemných záznamech hrad uvádí jako pustý. Až do 20. stol zřícenina chátrala. Až před 2. sv. válkou se začal o Dívčí kámen zajímat Klub českých turistů, který dostal hrad do pronájmu. Díky tomu přestal hrad konečně chátrat. Ve 2. polovině 20. stol. byla zřícenina volně přístupná. Placené vstupné se zde zavedlo až v r.2006, což zklamalo trampy a jiné milovníky přírody, kteří zde často přespávali. Na hradě je ale volný pohyb bez průvodce. Zájemce pouze po úhradě vstupného obdrží „papírového průvodce“, kterého pak na pokladně vrátí.

My jsme po prohlídce hradu sešli zpět ke Kremžskému potoku a proti jeho proudu pokračovali po žlutém turistickém značení, k obci Holubov. Vede tudy i naučná stezka Třísov – Dívčí Kámen – Holubov. Křemžský potok protéká krásným údolím, které je tvořeno na řadě míst skálami. Celý potok je dlouhý 30km. V minulosti zde vzniklo kolem cca 20 vodních děl (hamry, mlýny, později i elektrárny). Nejstarší stavbou je Křemžský mlýn, který se v písemných záznamech objevuje už v 15. stol. Po pravé straně naší cesty se také nacházela Přírodní rezervace Holubovské hadce, která byla vyhlášena v r. 1972. Je zde chráněn hadcový bor a další hadcová vegetace. Hadcové skály zde místy strmě spadají do potoka. Odtud nám už chyběl jen kousek do Holubova.

Obec Holubov je v písemných pramenech poprvé uváděna r. 1379 jako poddanská ves českokrumlovského panství. My jsme v to Holubově otočili na zpáteční cestu směrem na Třísov. Obloha se začala zatahovat a mraky varovaly před blížícím se deštěm. Do Třísova jsme ještě dorazili za sucha a rozhodli se ještě navštívit keltské oppidum. Pokud někdo čeká od návštěvy oppida kdoví co, ať tam ani nechodí, protože bude zklamán. My jsme ale očekávali, že uvidíme jen zvlněnou louku s občasnými náznaky zbytků valů. Zdejší Oppidum bylo vybudováno cca kolem poloviny 2. stol. př. n.l. na ploše cca 26ha, což zase není až tak málo. Z archeologického průzkumu je zřejmé, že největšího rozkvětu dosáhlo v 1. stol. př.n.l. Pozůstatky kvapného budování vnějšího valu, stopy požáru a ojedinělý nález germánského střepu možná vypovídají o důvodech zániku oppida. Právě během návštěvy tohoto místa jsme lehce zmokli, protože asi 20 minutová přeháňka udělala svoje. Po přeháňce jsme se vydali na cestu zpět přes Plešovice do Zlaté Koruny.

Ve Zlaté Koruně jsme alespoň zašli obhlédnout nádvoří kláštera, který se už zrovna zavíral. Cisterciácký klášter prý založil r.1263 český král Přemysl Otakar II za to, že se mu podařilo před 3 lety vyhrát bitvu u Kressenbrunu v Dolním Rakousku nad uherským králem Bélou IV. Klášter se původně jmenoval Svatá trnová koruna. Určitě se ale jednalo i o politiku, protože založením kláštera chtěl král omezit rozpínavost Vítkovců. Klášter ale upadl během husitských válek. Dle legendy husité mnichy povraždili, dle jiné zabili jen některé. Nicméně mniši klášter v tomto období opustili, čehož pak využili Rožmberkové sídlící v Českém Krumlově a přivlastnili si církevní statky kláštera. Další rána přišla na klášter s 30-tiletou válkou, kdy zde pobývala a rabovala vojska. Klášter se ale ve 2. polovině 17. stol vzchopil a začal vzkvétat. Zdejší opatové přispěli obrovským dílem k dalšímu rozvoji kláštera (nové stavby, rekonstrukce, úpravy, škola pro děti, zahrady v rokokovém stylu, vodotrysky, bažantnice, skleník s exotickými květinami, hvězdárna, rozvoj zemědělství apod.). Slibný rozvoj kláštera byl ukončen dekretem císaře Josefa II. r. 1785 a řeholní život zde byl ukončen. Budovy kláštera odkoupili Schwarzenberkové, kteří je pronajímaly pro nevhodné průmyslové provozy. Od r. 2000 je v péči Národního památkového ústavu. Jsou zde 2 prohlídkové okruhy. První je věnovaný klášteru jako takovému a druhý stálé literární expozici.

Během výletu jsme zvládli 24km a vystoupali celkem 420m.