před odjezdem do PULUWAS
14. 11. 2010
dopis č.17
Zdravíme vás z Jinotega. V tomto posledním dopise před naším přesunem do Puluwas jsme vám chtěli napsat poslední novinky od nás. A taky vás požehnat dopisem o víře. Takže kromě tohoto dopisu posíláme ještě extra dopis víry.
Poslední dny a týdny jsme prožili v přípravách na odjezd. Nakoupili jsme 3 velké modré barely místo kufrů a nábytku. Budeme v nich mít potraviny, oblečení a nářadí. Na víko každého barelu přijde velký zámek. Neumím si představit, jak pořád odemykám a zamykám barely s každou maličkostí. Když jsme si teď znovu prohlíželi fotky z Puluwas došlo mi, že domky tam nemají dveře. Natož petlici. Lidé jsou tam tak chudí, že kromě hamaky (a to ještě staré a špinavé) a pár hrnců a pár kousků oblečení nic nemají. Moc si neumím představit, jak asi ty zásoby na 4 měsíce obstojí. A už vůbec člověk neví kam si dát peníze. Sice tam nejsou vůbec žádné krámky, ale peníze jsou potřeba např. na cestu loďkou. Z Puluwas do Amaku žádné loďky nejezdí jen palanka. Tedy vydlabaný kmen s bidlem. Palankou to jsou to asi 4 hodiny na řece. Pak z Amaku do Ayapal jezdí jednou týdně motorová loďka. Stojí asi 300 kč jedna cesta. Jsme dva. Takže když nám třeba dojde jídlo nebo toaletní papír atd. bylo by to 1200 kč do města na nákup a zpět. Jak to dělají místní? Loví zvěř a ryby a na hygienu mají řeku.
Takže jsme nakupovali rýži, fazole, sůl, cukr, toaletní potřeby, mačety, lopatu, plechovou petrolejku, holiny, nádobí. Už mi ani nepřijde divné nebo nevhodné, že hrnce jsou tu hliníkové. Koupili jsme hlavně kotlík na vodu a na polévku. Taky jsme si koupili nočník. Jen si to představte v barvách. V noci musíte jít. Venku je tma a třeba zrovna bouřka a v trávě hadi a všelijaká havěť. Zbyněk koupil červenou vodě odolnou barvu a na všechno napsal velkými písmeny Zbyněk. Na holiny, na barely, na lopatu, na kýble, na nádobí, na pláštěnku, prostě na všechno. Takže když si někdo něco „vypujčí“ bude jasné čí to je.
Sousedka nám předala zprávu, že v Amaku z posledního průzkumu zachytili jeden případ malárie. Což je směšné, protože komár přenášející nákazu, během jediného dne může nakazit desítky lidí. To znamená, napije se krve z nakaženého člověka a pak už jen šíří nákazu. Zbýňa měl v srpnu malárii právě po té, co jsme se vrátili z Amaku. Doma teď sušíme listy papáji a brzo začneme pít papájový čaj jako prevenci proti malárii.
Jinotega a místní zima.
Okres Jinotega je nejstudenější oblastí v Nikaragui. A nejchladnější měsíce jsou listopad a prosinec. Neuměli jsme si to představit, co znamená nejchladnější. Tady tomu říkají helado, což je zmrzlý nebo zmrzlina. Místní říkají bieeeeeeen heladíto. Což doslova znamená dooooobře zmrzloučký.
Díky Bohu byl teplý říjen. Asi jako naše léto. Ale listopad nastoupil se silným větrem. Pro nás to prakticky znamená, že naším domkem strašně protahuje. Plechové dveře bouchaj o 106. V podkroví, kde spíme, jsou mezi plechovou střechou a zdí obrovské fugy. Když si tam pověsíme prádlo, dá se krásně vidět, jak vlaje v průvanu. A to při zavřených oknech. Zbýňa si před chvílí četl a průvan mu obracel stránky. V takovém průvanu spíme. Člověk slyší jen silné zvuky větru a celá plechová střecha se třese a odolává náporu. Vypadá to, že určitě jí vítr každou chvíli strhne. Čelní dutiny jsem jako dítě měla rozpíchané punkcemi, takže jsem si vždy hlavu a uši musela před průvanem chránit. Na žádném domě není komín, protože není topení. Nevím proč, ale nikdo tu netopí. Nevím, jestli tady vůbec kamna znají. Ráno se sprchujeme ve studené vodě, někdy si vodu ohřeju. I přes silný vítr je přes den teplo, takže některé ženy chodí v sukních a tričku a některé nosí zimní bundu a šálu a nohy naboso do žabek.
Maňana
Pověstné maňana tedy zítra, nás teď trochu prohnalo a jsme zase o něco poučenější. Chtěli jsme poslat naší velkou fotku našim rodičům jako dárek. Budeme teď několik měsíců bez spojení a budou vánoce. Takže jsme zašli do místní provozovny Kodaku a objednali velké fotky. Měli být za týden. Potřebovali jsme je včas poslat poštou. Za týden nám řekli maňana. Přišli jsme tedy maňana. Ehm v Managuě se jim rozbil stroj, bude to za 2 maňana. Za 2 maňana ještě nebyly ustálené barvy v novém stroji takže maňana. Takhle jsme tam naivně chodili denně celý další týden. Abychom po týdnu zjistili, že nic z toho, co říkali, není pravda. Žádný nový stroj, žádné barvy, zkrátka maňana. Nakonec jsme vzdali fotky, ale potřebovali jsme cd, které jsme jim nechali. Je speciální přepisovatelné. Proč jste nám lhali? My za nic nemůžeme, ale přijďte zítra, maňana to určitě bude. (cd jsme nakonec po mnoha maňana a naší důrazné nespokojenosti dostali. Fotky nám neudělali.)
Večer jsme šli na internet do místního internetového centra. Vzali jsme náš počítač. Potřebovali jsme si něco z internetu stáhnout. Z ničeho nic internet přestal jít. Nevadí, počkáme. Zatím jsem psala tenhle dopis. Asi po hodině jsme se zeptali. A jak to tak bývá, když se vypne internet? Za jak dlouho ho obvykle zapnou? Jé vy jste ještě tady? Internet zapnou přece až MAŇANA.
Děti u nás doma
Poslední pátek v říjnu u nás skončila skupinka. Chodily na ní hlavně děti ze sousedství. Kluci v naší ulici hází káču a hrají fotbal. Někdy mají jen takový míč z igelitu naplněný pískem nebo kamením. Taky hrají basebal, to je tady velmi populární sport. Kluci si vezmou nějakou železnou trubku a hází a odpalují kameny. Pak tu železnou trubku odhodí na silnici a běží na pomyslnou metu. Železná trubka dělá hrozný randál. Občas jsem za dětmi přišla, a pozvala je na čtení z Janova evangelia. Takže když chtěly, přišly.
Nejvíc byl Bohem dotčený Kristián 15letý hoch ze sousedství. Četl si kapitoly dopředu. Koupili jsme mu Bibli. Je to takový moderní překlad z Biblické ligy. Měl z Bible obrovskou radost. Pořád u nás porovnával různé překlady, španělských Biblí. Máme se Zbyňkem španělskou studijní Bibli i s konkordancí a pak klasickou Reinu Valeru. Což znamená překlad královny Valerie. Která Bible byla dříve? Reina Valera nebo Kralická? Češi byli v překladu Písma horlivci a Písmáci. Kristián osahával papír v naší Bibli KMS a v ekumenické Bibli. Byl s námi i 2x v církvi. Jeho dědeček i babička a vlastně většina rodiny jsou ortodoxní katolíci. Když viděl v církvi, že mají všichni Bible s červenou nebo zlatou ořízkou, tak si ve své Bibli nabarvil ořízku na zeleno. S Kristiánem jsme se modlili modlitbu spasení, ale on zřejmě patří Pánu už několik let. Občas už jako chlapec sám zašel do nějaké evangelické církve v okolí.
Podařilo se nám z internetu stáhnout film Ježíš ve španělštině. Takže minulou neděli bylo u nás minikino. Půjčili jsme si dataprojektor a audio repráčky a na okno dali plakát. Obešla jsem sousedy, pozvat je na promítání. Kino mělo začít v 16 hodin. Za 5 minut 16 přišly 4 holčičky ze sousedství v 16.05 jsme začali. V 16.30 přišla vlna kluků a chlapečků. A pak ještě další děti. Takže nakonec film Ježíš vidělo 13 dětí. Nejmenšímu chlapečkovi byli 3 roky. Ten chodil pořád čůrat. Museli jsme udělat 2 přestávky. Na pití a na čůrání a pak ještě sušenkovou. Ale většina dětí, víc jak polovina, vydržela až dokonce. Dnes už mě zastavovali na ulici, kdy zas bude kino a co bude další film. Chtěli jsme vám z našeho kina poslat fotku, ale rozbil se nám foťák a už nějakou dobu nefunguje. Stejně bychom si foťák teď do Puluwas nebrali. To nejcennější, co s sebou budeme mít jsou české Bible.
Ten nejmenší chlapeček nám teď několikrát denně buší na dveře, chce být u nás na návštěvě, povídat si. A je u nás tuze šťastný. Na lavici u stolu našel gedeonku a ptal se mě co je to za knihu. Řekla jsem mu, to je bible. To bylo v tom filmu, že jo? ptal se dál. Úplně ho fascinuje plakát, který visel na okně, že promítáme od 16 hodin film Ježíš a všichni jsou zvaní. Pořád ho chce číst a chtěl by ho zas dávat do okna. Namaloval nám na něj hory a sluníčko.
Naše a vaše společné zasévání
Chceme, abyste věděli, na čem máte podíl. Už víte, že jsme tady v Nikaragui zaseli několik Biblí. Také dáváme v církvi pravidelně peníze do sbírky a nejlepší semena, když je tzv. culto misonéro. Což je bohoslužba o misii a pro misii. Sbírka je na nikaragujské misionáře ve světě. Víte, že jsme zaseli také dobré finanční semeno studentům misijní školy v Managuě. Koupili jsme do Puluwas 50 sešitů a tužek a propisek pro místní školu a struny na kytaru. Nedávno jsme zaseli dobré semeno jedněm novomanželům. Už spolu nějaký ten rok žili a mají chlapečka a další dítě se brzy narodí. Jejich vztah byl před rozchodem. Oba uvěřili v Ježíše Krista a připravovali se na křest. V září nebo v říjnu byly v církvi další křty. Takže se tito dva mladí lidé rozhodli, že se vezmou. Svadbu měli v církvi, kde je v sobotu oddal jeden bratr advokát a pastor vedl pak církevní obřad. Žádné bílé svatební šaty, žádné kytice a žádné dárky. Prostý obřad v církvi při sobotní bohoslužbě. A v neděli byli tito novomanželé pokřtění ve vodě.
Pravidelně dáváme jídlo dětem, co zaťukají u dveří. Někdy jsou to jen sušenky a voda, jindy co zrovna máme k jídlu. Chodívá sem jeden malý klučina. Je mu asi 6 let. Dřív prodával tortily teď chodí s takovou špinavou černou stoličkou na zádech. Na tu stoličku si sedne a za 5 cordob vyčistí a naleští boty. Jmenuje se Jorkson. Je hodně divoký. Jednou byl u nás na obědě. Když jsem mu příště dala sušenky a pečivo chtěl to hodit do kanálu a nakonec chtěl po mně házet kameny.
U Janio a Cleudete
V říjnu jsme navštívili naše přátele brazilské misionáře v Managuě. A byl to pro nás balzám na duši. Mohli jsme si společně povídat o věcech, které nelze sdílet s nikaragujci. Tzn. věci, které jako cizinci tady prožíváme, a jsou pro nás neobvyklé. Od jídla, přes různé zvyky atd. Jeden malinký příklad. Oblíbenou pochoutkou jako u nás chipsy a brambůrky tady jsou čičarones a to se dělá z prasečí kůže. Možná to je dobré, ale zas nemusíme mít všechno.
Ještě důležitější při naší návštěvě bylo, že jsme mohli sdílet věci ohledně církevních doktrín. V Brazílii je momentálně mnoho evangelických křesťanů. Z mnoha katolíků jsou evangelíci. A velmi silná je církev Asambleas de Dios. Přesto některé praktiky a doktríny brazilských AdD jsou velmi odlišné od nikaragujských AdD. Pastor Janio nám objasnil mnoho našich otázek. Jsme v této zemi přeci jen hosté. A tak se člověk dívá a mlčí. Jsme za naše brazilské přátele velmi vděční. Misionář rozumí misionáři. Bůh nás obklopuje lidmi, se kterými se můžeme skutečně přátelit. A to je vzácné. Protože naší vlastní rodinu a blízké přátele jsme opustili pro Ježíše a pro evangelium.
Zbyněk v církvi u pastora Janio kázal. A následující večer jsme společně s Janiovou rodinou všichni četli ze španělské Bible z proroka Jeremiáše. Každý přečetl jednu kapitolu. Je to dobrý způsob jak se naučit španělskou výslovnost. Bylo nás celkem 7 lidí, jejichž mateřským jazykem není španělština a 7 kapitol bylo dlooooooooouhých.
Janio každé ráno od pondělí do pátku mezi 6 a 7 hodinou ranní vysílá radiový pořad o misii. Připojí se přes internet a pozdravuje různé misionáře, čte slovo, pouští chvály, odpovídá na došlé chaty. Pořad je v portugalštině a říkal nám, že mají ohlasy až z Japonska. Dal nám prostor, abychom se ve španělštině sdíleli o misii. Je to zvláštní pocit sedět doma v obýváku, dát si sluchátka na uši a mluvit do celého světa. Fascinuje nás jak snadné je obsluhovat rádiové vysílání. Letos jsme poprvé mluvili do rádia a to v Brně v TWR. A co jsme odjeli z Čech, mohli jsme už 3x mluvit v křesťanském rádiovém vysílání. Fotky z naší návštěvy u Janio a Cleudete na našich www.
Co je ještě nového
Udělali jsme dobrý letáček o uctívání Marie a svatých. Tady v mnoha domech mají velké oltáře pro Marii. Ne oltáříčky někde v rohu, ale veliké oltáře. Pravidelně tu obchází ženy s obrázkem nějaké paní a zaťukají na dveře, že si u vás udělají bohoslužbu pro Marii. Mnoho lidí je pustí domů, do krámu, do opravny aut a ty ženy tam zpívají, spas nás Maríííía. Myslím, že mnoho lidí se bojí, že by se jim mohlo něco stát, kdyby ty ženy s obrázkem nepustili dovnitř. Letáček je na našich stránkách na titulní straně. Je španělsky. Hodně ho rozdáváme v našem okolí a lidem v církvi, aby si ho množili.
Psal nám pastor Alberto Díaz z Kostariky. Psal dobré zprávy z jeho služby v České republice. Také psal, jak na nás všichni myslí a ptají se na nás. To nám udělalo radost. Psal také smutné zprávy z Kostariky. Byly tam povodně a na jednom místě až 25 mrtvých. Povodně byly i v okolí, kde bydlí Alberto a pastor Gerardo, ale nebylo to tak hrozné. Gerardo bydlí na kopci v horách, takže věříme, že se ho to nedotklo.
Zatímco jsem měla rozepsaný tento dopis, pokoušela se o mne asi nějaká chřipka. Horečka, zimnice, únava. Ale není moc čas ležet. Datum našeho odjezdu je 23.11.a tak je potřeba připravit věci s sebou, vyklidit dům a vrátit jej majiteli, vrátit půjčenou postel, kuchyň, lavice stůl atd. zabalit věci, které tu necháváme. Počítač a techniku necháme u jedné rodiny, pasy u pastora, oblečení knihy a kuchyňské předměty zas někde jinde. Je hodně různého zařizování. V úterý jsme kázali v církvi na misionářském shromáždění. Název Zbyňkova kázání byl, Komu se málo odpouští, málo miluje. Lidé byli požehnaní. Měla jsem horečku, ale nebylo to poznat. Zbyněk kázal a já jsem překládala.
Jedna sestra z církve je paní doktorka. Říkala nám, že ve městě asi 130 km odsud, je teď epidemie leptospirozy a že na to umírají lidé. A že na Haiti je epidemie cholery a čekají, že to dorazí i sem. Dnes jsme mluvili s jedním bratrem zdravotníkem, ohledně naší cesty do Puluwas. Řekl nám, ať si sebou vezmeme léky na leptospirozu, protože už se rozšířila po celé Nikaragui. Tak si člověk říká, že někdy je lepší nebýt v obraze a některé zprávy ani nemusíme vědět. Ale jen si při tom vždy uvědomím, že žijeme v jiné zemi, v jiných podmínkách, a že to není evropské hygienické pohodlí.
Denně se modlíme za naše partnery a přátele misie, za církve, které jsou v této misii zapojené. Modlíme se také za různé misionáře. Na stránkách NFKMS jsme četli dopisy od Marka Slánského z Ruska, od Jakuba Pszczolky z ostrova v Asii, od „Ondřeje“ z Čech. Ještě nám chodí dopisy od dvou misionářských rodin z wiclyfovi misie. Je to pro nás velmi povzbuzující a obohacující číst dopisy od křesťanů z misijního pole. Vždycky jsme se o misii zajímali a četli misijní zprávy v časopisech a knihy od různých misionářů, ale teď když jsme sami na misii, rozumím misionářům mnohem víc a srdečněji.
23.11.2010 odjíždíme do Puluwas na río Amak. Tam bychom chtěli zůstat do března. V dubnu musíme do hlavního města do Managui na migrační úřad podat novou žádost o pětiletý pobyt v Nikaragui. Z Puluwas není žádné spojení. Pokud to nebude nutné, nechystáme se během nejbližších 4 měsíců Puluwas opouštět. Takže během těchto měsíců s vámi nebudeme ve spojení. Samozřejmě, že v duchu a v Duchu, v lásce a ve víře zůstáváme spojeni.
Vaše modlitby budeme velmi potřebovat.
Věříme, že nás v modlitbách neopustíte.
Aktuální modlitby do odjezdu
Pavla už týden bojuje s nějakou nemocí. Slabost, teploty, klouby, silný kašel na průduškách…prosíme za modlitby za uzdravení a posilu
Do stěhování zbývá pár dní a bude potřeba dozařídit mnoho věcí. Nemáme ještě vyřešenou dopravu, není sbaleno atd. prosíme za modlitby za celé stěhování a náš přesun do Puluwas.
Dlouhodobé modlitby
modlete se spolu s námi za zjevení moci evangelia
mezi lidem Mayangna ve
vesnici Puluwas
prosíme vás modlete se za naší ochranu a za sílu na
duchu na duši i na těle
specielně za ochranu na řece, ochranu před hady (smrtelné uštknutí hady není v této zoně nic neobvyklého), za ochranu před nemocemi, ochranu před čaroději
prosíme o modlitby za stravu a pitnou vodu (snažíme se jíst hodně masa a ovoce, ale až do teď si naše těla nezvykla na místní stravu, takže zatím spíš hubneme. Teď nás čeká další změna ještě mnohem radikálnější)
potřebujeme mnoho moudrosti v jednání s místními lidmi mnoho moudrosti a zjevení jak misijní práci v Puluwas začít
bylo by pro nás požehnání mít alespoň trochu soukromí
prosíme modlete se za věčné ovoce této misie. Abychom vykonali tuto část, která je před námi v duchu a v pravdě. Jedině tak bude mít smysl naše oběť.
Děkujeme, že stojíte při nás.
Vaši misionáři pro Krista Zbyněk a Pavla Klingerovi
Misie Ježíše Krista www.misie.estranky.cz
č.účtu 577 409 193/ 0300 var. symbol 2200
Náhledy fotografií ze složky u Janio dos Santos