Už víte, že Zbyněk vezl do Samasky elektrický generátor, Bible, letáčky a taky potravinový dar. Pro ty, kteří nejste moc do techniky, elektrický generátor je takový malý samostatný motor velikosti větší krabice. Nalije se tam benzín a olej a nastartuje se. A ten stroj vyrábí elektřinu. Galon benzínu, což je 3,7 litru vystačí na 5-6 hodin takže po ten čas máte světlo. Dojde benzín a je zas tma. V zoně jsou v podstatě dvě možnosti jak mít světlo. Buď se používá solární panel, který je ekonomický a ekologický. Jeho nevýhodou je, že je instalován na jedno místo, takže jeho použití je velmi omezené. Další nevýhodou je, že se snadno ukradne. Elektrický generátor slouží v církvi v Samasce, nebo v domě pastora, nebo se dá loďkou převézt kamkoliv, kde je potřeba osvítit prostor na určitý čas. Spolu s el generátorem Zbyněk vezl kabely, úsporné žárovky a součástky k instalaci. Na koupi generátoru přispěl jeden bratr z Čech, místní pastoři a my jsme odkládali peníze stranou několik měsíců. Takže na ceně cca 10 000 korun mají podíl mnozí. Generátor je jasně určen pro církev a je k dispozici pastorovi. V Samasce je konkrétně evangelická církev patřící pod Asambleas de Dios.
Thompsonovy Bible, slovníky a komentáře byly pro 4 pastory ze zony. Brožované Bible pro křesťany ze Samasky a Peňa blanky a NZ pro čerstvě obrácené. Letáčky o jménu Ježíš Kristus vytvořené konkrétně pro Mayagna. Veškeré materiály zatím jen ve španělštině. Zbyněk naložil náklad do autobusu, pečlivě zabalený v jutových a igelitových pytlích. Bible vezl v umělohmotném barelu. Ještě měl batoh s hamakou a osobními věcmi. V 6.30 ráno odjel Zbyněk z Jinotegy. I když jsme se modlili za někoho, kdo by jel se Zbyňkem, nikomu se to nehodilo, nebo nechtěl jet. Cestovat sám mimo jiné znamená, že si při přestupu nedojdete ani odskočit, protože vám nemá kdo pohlídat zavazadla. Ve čtvrtek navečer Zbyněk dorazil do přístavního městečka Ayapal. Přespal v hamace ve skladových prostorách církve a v pátek šel do přístavu na domluvené setkání s bratrem Carlosem, který ho měl loďkou odvézt do Samasky.
Ani bratr Carlos, ani nikdo jiný pro Zbyňka nepřijel. A tak byl Zbyněk v sobotu v přístavu, v neděli v přístavu, v pondělí v přístavu a hledal, kdo by ho do Samasky vzal. Tak daleko žádná loďka neplula, a když tak s velkým nákladem a nikdo Zbyňka nechtěl vzít. si Zbyněk si musel poradit s minimální zásobou španělských slovíček. Těžší to bylo s pocitem, že jako osel člověk veze těžký náklad, překonává překážky a nepohodlí a bratři nechali Zbyňka v přístavu, i když věděli, že tam čeká. V pondělí Zbyněk s pastorem Davidem šli na vojenskou základnu v Ayapalu, odkud David volal rádiem zprávu do Amaku pro pastora Fanora ze Samasky, že Zbyněk na něj čeká v přístavu. Zprávu převzali v Amaku a poslali posla se vzkazem do Samasky což je asi hodina cesty. V úterý konečně připlul pastor Fanor. Zbyněk ještě nakoupil v přístavu potraviny pro rodinu s postiženými dětmi a ve středu konečně odplul do Samasky.
V podstatě doteď nám není jasné, proč tam Zbyňka nechali tak dlouho čekat. Pastor Fanor mi napsal, že měl nějaké důležité zařizování, a i když věděl, že je Zbyněk od pátku v přístavu, že nemohl přijet. Taky věděl, že jim Zbyněk veze elektrický generátor. V takových chvílích je nejlepší upřít svůj zrak pevně na Ježíše. Buď budete myslet na všechno nepohodlí a oběti, které vás to stálo, (nemluvím jen o penězích a nepohodlí cesty, je to o celém žití v daleké cizí zemi, daleko od blízkých a rodiny s vírou, že je to Boží vůle, že to vše má smysl), budete myslet na to, že lidem vezete věci až pod nos a nestojíte jim ani za to, aby dodrželi slovo a přijeli pro vás. Bratr Carlos má svou vlastní loďku, stejně jako bratr Fanor. Nebo se zaměříte na Ježíše. Odpustíte ze srdce, a víte, že nesloužíte člověku, ale Pánu a Králi. Ani nespoléháte na člověka, ale na Boha.
Čas v Ayapalu rozhodně nebyl promarněný. Zbyněk chodil do místní církve, seznámil se s bratry a sestrami a upevnily se vztahy a kontakty pro budoucí cesty a spolupráci. Brzo ráno v 5.30 se lidé z Ayapalu chodí koupat a mýt do řeky. Voda v domech je buď dešťová, nebo z řeky. V některých krámkách mají pitnou vodu v lahvích. Místní za ní neutrácí. Zbyněk si byl v řece i prát. Hned při prvním praní si na kamenech roztrhal košili. No chybí praxe. Na jídlo chodil někdy do restaurace a někdy jedl u pastorů. Pozvala ho na návštěvu sestra Maria Jesus. Její skromný domek sbitý z prken má 2 místnosti. Jedna slouží jako krámek, kde Marie prodává chleba, rýži, cukr, hygienu atd. V druhé místnosti je jen malá prkenná postel.
Marie vyprávěla Zbyňkovi svědectví, jak jí porazil kamion a roztrhal jí nohy. 16 měsíců ležela v nemocnici v Managuě a nohy jí chtěli amputovat. Měla jen kosti bez masa. Bůh jí však potáhl kosti novým masem a Marie má své nohy a chodí.
Ještě jedno svědectví o zázračném uzdravení slyšel Zbyněk v Ayapalu. Místní oblíbené typické tamales, jsou balíčky z vařeného banánového listu. Uvnitř malého balíčku je vařená rýže, maso, zelenina. Nikdy nevíte, z čeho je náplň. My se Zbyňkem tomu říkáme překvapení v balíčku a tamales nejíme. Když se obsah zabalí do banánového listu a převáže se provázkem, minibalíčky se vaří v horké vodě. Takto se vařilo větší množství tamales v obrovském hrnci. Kuchařka dala vše chladnout z ohně na zem. Děti se honily a běhaly okolo, až jedno z nich po hlavě spadlo do hrnce. Po dvou dnech umřelo. Další dítě asi pětileté zakoplo a celou paži ponořilo do hrnce a opařilo si celou paži. V nemocnici mu doktoři seškrabali maso z kosti. V církvi se modlili a postili. Bůh přes noc potáhl kost novým masem. Zbyněk viděl tu holčičku i její ruku. Když to Zbyněk viděl, bylo to 20 dní poté, co se nehoda stala.
Příjezd do Samasky
Cestou po řece, Zbyňka překvapily vonící fialové květy. Zbyněk říká, že ho řeka přivítala vůní fialek. I když je období dešťů a řeka už hodně stoupla, stále bylo potřeba místy loď tlačit. Během cesty několikrát silně pršelo, takže je člověk mokrý, uschne, mokrý, uschne. V peřejích Zbyňkovy uklouzly nohy a hned byl pod hladinou, ještě že mu Fanor a jeden opilý pasažer pomohli do lodi. Jinak by ho vzal proud a mohlo to být hodně nebezpečné.
Do Samasky dorazili za tmy. Po vřelém vítání a sdílené radosti ze shledání s dětmi, s pastorovou ženou a naší Jiskrou, Zbyněk rozdal drobné dárky. Pastor Fanor má 6 synů a jednu dcerku. Valesce je 7 let a než Zbyněk přijel, naučila se nazpaměť a s dobrou výslovností Zbyňkovo celé jméno. Tedy jméno i přijmení. Což je vzácnost protože většině španělsky mluvících lidí, a to už jsme poznali v Evropě ve Španělsku, dělá velký problém vyslovit jméno Zbyněk. Hlavně to Z na začátku.
Úplně na kost hubená a vysílená Jiskra se Zbyňkovi pochlubila svými dvěma štěnátky. V květnu se jí narodilo 6 štěňat, a protože nebylo pro Jiskru dostatek jídla, ona neměla dostatek mléka pro štěňata a 4 jí uhynuli. Ze zbylých dvou, které Zbyněk viděl při svém příjezdu, za 2 dny, už zbylo jen poslední štěně. Fenečka. Ještě večer Zbyněk vybalil generátor.
Hned další den se rozvedli po domě pastora a v domě církve elektrické kabely a dali se žárovky. Byl čtvrtek, den, kdy mají pravidelně v Samasce v církvi od 18.30 bohoslužbu. Tentokrát nebyla bohoslužba ani při svíčce ani při baterce, ale rozsvítilo se elektrické světlo. Děti skákaly radostí a dospělí se divili jak to, že to svítí. Všichni začali spontánně děkovat Bohu a chválit Ho a děkovali Ježíši za světlo a za vše co pro ně Ježíš dělal a dělá. Duch svatý se mocně pohyboval a lidé byli úplně ztraceni v uctívání a ve vděčnosti Bohu. Shromáždění se prodloužilo a na konci Zbyněk rozdal španělské Bible, těm, kteří do té doby Bible neměli. Z 25 lidí jich 14 nemělo svou Bibli a tak jich Zbyněk 14 rozdal. Lidí v církvi od ledna o polovinu přibylo. viz foto Bible a generátor
Cesta do San Andres
Následující den se jelo do San Andres. Je to větší komunita na řece Coco, blízko soutoku Bocay a Coco. Je to komunita lidu Miskito, tedy ne už Mayangna. Početnější a dominantnější domorodci Miskito po mnohá léta utlačovali domorodce Mayangna a vyháněli je z jejich teritorií, takže mezi těmito domorodými sousedy nepanují zrovna dobré vztahy. Malá výprava ze Samasky a z Pena blanky jela do SA na biblické vyučování a Zbyněk vezl pastorovi Cupertínovi Thompsonovu Bibli a komentář a slovník. Pastor Cupertíno je náš supervizor, v době kdy se pohybujeme a pracujeme v zoně Bosawas. Když loďka odjížděla ze Samasky, Jiskra se obavě, že Zbyněk zase odjíždí, vrhla za loďkou a i když sama byla slabá, nenechala se odbýt a odehnat pádlem. Nakonec jí Zbyněk vytáhl a vzal s sebou.
Svatby
Zbyněk přijel s generátorem v přesném načasování. Když se pak vrátil do Jinotegy, přivezl mi mnoho dopisů od sourozenců z církve a všichni děkovali za generátor. Někteří sdíleli svědectví, jak koncem května bylo v Samasce velké setkání asi 100 křesťanů. Místní si jeli půjčit pro tuto příležitost generátor do San Andres a tam jim ho nepůjčili takže byli bez světla. Úpěnlivě se k Bohu za generátor modlili. My jsme v té době hledali způsob, jak generátor pořídit a dopravit ho do Samasky. Já chtěla počkat až do podzimu, ale Zbyněk to měl naléhavě na srdci. I když věděl, že vše poveze a potáhne sám, rozhodl se generátor pořídit a přivézt. V duchu věděl, že to velmi posílí víru místních křesťanů a to se také přesně stalo.
Co však Zbyněk nevěděl, že v tomto čase je naplánovaná mimořádná událost a sláva, a to svatba 5 manželských párů. Všichni, kteří se rozhodli stvrdit manželskou smlouvu v církvi před mnoha svědky, už spolu dávno roky žili. Někteří mají velké a dospělé děti, jiní mají děti v dětském věku. Na tuto slavnou událost se sjelo přes 100 lidí z okolních komunit a zúčastnili se všichni bez rozdílu vyznání. Zabila se kráva a hosti nosili zeleninu, brambory, cibuli, ovoce, kafe, cukr, nápoje z ovoce, pečivo z kukuřičného těsta, atd. Veselice trvala až do rána.
Ze Zbyňkova zápisníku: Hrálo se a zpívalo se, tancovalo se, chválil se Bůh a Ježíš Kristus až do rána do 5 hodin. Já jsem si šel lehnout do své hamaky kolem 23 hodin, z reprobeden (napojených na generátor) šla slyšet daleko do džungle hudba a radostné zpěvy ležel jsem a nespal jsem až do rána. Svatby, nevěsty a ženichové viz foto.
Pastor Fanor má loďku, která už je děravá a hodně do ní zatíká. Jeho loďka je větší, přepravní, tedy pojme asi 20 lidí a náklad, záleží na tíze nákladu. Fanor se tedy vydal na 3 dny do džungle vysoko po řece Amak. Vyhlédnout a porazit vhodný široký strom na novou loďku. Jel jen na vratké lodičce z kmenu a věděl, že dny v džungli nebudou žádný výlet. Vzal s sebou jen jednoho pomocníka. Takže i když chtěl jet Zbyněk s ním, nešlo to. Když se Fanor se vrátil, přivezl s sebou malou opičku, želvu a cusuco, což je tamní velmi chutné zvíře. Opičku si ponechali na hraní. Želvě černé bylo asi 40 let. Želvu zabili, maso vydlabali z krunýře, aby krunýř zbyl Zbynovi jako dárek. Maso se uvařilo, pak usmažilo na cibuli a bylo s rýží. Zbyněk říká, že bylo výborné.
V rezervaci vše patří jejím původním obyvatelům, tedy Mayangna. Zvířata, stromy, zlato v horách i v řece. Oni si přírodu střeží a chrání a rozhodně nejsou pro místní bohatou přírodu nebezpeční. Kdyby naopak odprodali právo nebo možnost využívat přírodní bohatství lidem mimo rezervaci, umím si představit, jak rychle by se vybili a vychytali zvířata, vytěžili stromy a zničila tak vzácně panenská rezervace.
Mezitím se v Hondurasu uspořádalo mimořádné shromáždění, které bylo zároveň oslavou čtvrtých narozenin, malého chlapce. Chlapec není ničím vyjimečný, zkrátka rodiče se rozhodli uspořádat oslavu. Komunita Samasca je blízko soutoku dvou řek. Kratší a dravější řeky Bocay, kde žijí Mayangna, a velké a dlouhé řeky Coco, kde žijí Miskito. Řeka Coco je zároveň hraniční řekou mezi Nikaraguou a Hondurasem. Takže na jednom břehu řeky je Nikaragua a na druhém Honduras. Na oslavu se sjelo asi 100 lidí a oslava trvala dlouho do noci. Na oslavu jela i malá výprava ze Samascy. Fanorova motorová loďka byla plná. U motoru byl nejstarší syn Jener. Kolem půlnoci se jelo zpátky. Proti proudu po Coco a proti proudu Bocaye. Schylovalo se k bouřce, takže všude kolem lítaly blesky. Cestou před Samaskou jsou nebezpečné peřeje. K orientaci posloužilo jen malé světlo z baterky. Do Samascy se všichni štastně navrátili kolem 1 hodiny v noci.
Následující noc vzbudila Elida Zbyňka ve 2 hodiny ráno, že od sousedů přiběhla holčička, že její maminka hrozně naříká a trpí bolestí, ať Elida hned přijde a modlí se za ní. Elida vzbudila Zbyňka a šli. Paní hrozně naříkala. Od zubů měla horečku a úporné bolesti do ucha a do hlavy. Elida řekla, že jí pomažou olejem a budou se se Zbyňkem modlit. Položili tedy na ní ruce a modlili se, a žena se po chvíli upokojila a ulehla ke spánku.
Potravinová pomoc pro paní s postiženými dětmi.
Už při minulém pobytu v lednu v Samasce, mi Elida říkala o paní, která bydlí stranou v džungli a má postižené dcery, o které se sama stará. Otec dětí jí opustil a nechal samotnou. Pokud si dobře pamatuji, byly postižené všechny dcery a křestané se modlili a nejstarší dcera je v pořádku. Další Ester už není upoutaná na lůžko a poslední děvčátka Avi a Deňa jsou stále odkázaná na péči matky a úplně nesoběstačná. Kolečková křesla viz foto jsou dar od církve Kristus láme okovy.
Když jsme letos nejeli do Kostariky, bratr Gerardo nám poslal na účet finanční obnos a řekl, že chce, aby se to použilo pro chudé vdovy, nebo pastory ve výslužbě, nebo pro opuštěné děti. Takže Zbyněk v Ayapalu nakoupil 10 kilo rýže, 10 kilo cukru, galon oleje, kávu, a polévky v sáčku. Spolu s Elidou, Jenerem a Hilderem se Zbyněk vydal navštívit tuto paní. Na loďku se ještě nacpali Batalion s Jiskrou. V loďce bylo kluzko a hned jak Zbyněk nastoupil do loďky, smekla se mu noha. Zbyněk své holiny půjčil Elidě, protože její byli prasklé, sám měl dobré pevné boty. (co se týká osobní ochrany hygieny, na boso do cizích holin atd., musíte vše svěřit Bohu a důvěřovat Mu) jak se to Zbynkovi smeklo, upadl na rameno. Ještě teď, 2 týdny po návratu ze zony má na rameni bouli, a některé pohyby jsou pro něj moc bolestivé.
Na návštěvě u paní se Elida se Zbynkěm modlili za uzdravení děvčátek. Vzkládali na ně ruce a modlili se. Tváří v tvář děvčátkům a podmínkám, ve kterých žijí, je to pro člověka velká výzva. Výzva, jak chodit v Boží moci a skutečně předávat Krista, který je živý, uzdravuje a skutečně láme okovy. Kolečková křesla i potraviny mohou předávat i lidé, kteří nejsou křesťané a nevěří v Ježíše Krista. Od paní dostali Zbyněk a Elida banány a citrony a rostliny na zasazení. Cestou z blátivého kopce se Zbyněk podruhé vyválel v blátě.
Další den po této návštěvě šel Zbyněk s klukama na hrušky. Je to takové červené ovoce co má trochu tvar hruštičky. Cestou se šel Zbyněk zeptat, jak se daří paní, za kterou se modlili s Elidou o dvě noci dříve. Její muž říkal, že je stále nemocná. Zbyněk šel tedy za ní, paní ležela v horečce. Zbyněk s ní ani nemluvil, jen na ní položil ruku, česky přikázal horečce ve jménu Ježíše, aby odešla a to bylo vše. Zbyněk hned odešel. Když se asi po 20 minutách vraceli stejnou cestou, paní seděla v hamace před domem a mávala na Zbyňka. Už jí bylo dobře. Mávala pak na Zbyňka pokaždé, když procházel kolem.
Církev v Samasce se od ledna rozrostla nejméně o polovinu. Jejich společný život jako církve je denodenní a intenzivní. Pondělí, středa a pátek večer, se křesťané setkávají k modlitbám. To znamená, že modlitby jsou vždy u někoho jiného. Takže ostatní křesťané musí jít buď džunglí, nebo plují loďkou, aby šli do domu, kde ten den jsou modlitby. Chodí většina. Modlitby začínají až když skončí denní práce. To znamená navečer, často už po setmění s baterkou v kluzkém terénu se jde na modlitební setkání. Úterý a čtvrtek je normální bohoslužba v církvi také na večer. V sobotu dopoledne modlitba a půst v prostorách církve. Odpoledne se všichni sejdou v Samasce u pastora a jede se loďkou do Peňa blanca na bohoslužbu v Pb. Neděle dopoledne půst a nedělní škola v církvi, to znamená biblické vyučovaní. V neděli naopak jezdí do Samascy křesťané z Peňa blancy. Po církvi jdou všichni do domu pastora, mají společný oběd. Odpoledne se rozejdou a rodina pastora má chvilku pro sebe.
Samaská církev byla pozvaná do Tuburus na shromáždění. Tuburus je komunita na řece río Coco. Delší dobu tam neměli pastora a jeden čas nám tam místo pastorů nabízeli. Na shromáždění do Tuburus se jelo lodkou a pak se šlo 5 kilometrů pěšky džunglí. V intenzivním dešti. Zbyněk měl pláštěnku, pod kterou se tak strašně potil, i když byl jen v lehké košili a v kraťasech. Protože v džungli je dusno jak v prádelně, lapáte po dechu a jít v tom svižným tempem je fyzický výkon. Když dorazili na místo, byl Zbyněk mokřejší pod pláštěnkou, než ti co šli jen tak. Cestou byl samý sráz a kopec a tentokrát nepadal jen Zbyněk, ale padali i ostatní. Takže se člověk vyválí v blátě a přitom všem musí dávat pozor na hady. Každý jde svižně a cestou toho moc nenamluví. Zbyněk říkal, že cestu zvládl jen díky tomu, že ho doslova pronesl biblický verš. „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který žiju, žiju ve víře v Syna Božího, který si mě zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ Takže tenhle verš mu dodával doslova sílu shůry. Jinak by asi padl vyčerpáním a cestu by nezvládl ani fyzicky ani psychicky. Když konečně došli na místo, shromáždění nebylo, pastor byl nemocný. Tak se šli za něj modlit a asi po půl hodině šli zase všichni zpátky a vrátili se do Samasky. Znamená to, že když chcete někoho navštívit, není to posadit se na autobus nebo do auta nebo na kolo a jet na návštěvu. Znamená to, že investujete mnoho fyzické námahy a riskujete mnohá nebezpečí.
JUKA
Na fotkách můžete vidět, jak se pěstuje a sklízí juka. Základní jídlo v džungli jsou fazole, rýže, kukuřice, juka, malanga, ovoce a co je z lovu nebo rybolovu. Zemědělské plodiny si musí lidé sami vypěstovat. Jen sázení fazolí, nebo rýže, sklizeň a zpracování je práce a práce a práce. A to ještě sklizeň záleží na počasí, jestli úrodu nezničí zvířata atd. Takže juka. Pozemek na sázení juky, je uprostřed bujné vegetace v džungli. Jít na juku může být hodně nebezpečné. Jak se juka sází a sklízí, viz foto a popisky
FOTO
Ve fotoalbumu najdete zdokumentované svatby, rozsvícení v církvi, pečení dortu z kokosu a rýže, nádherné portréty, návštěvu u paní s postiženými dětmi, každodenní život u řeky. Ve složce nazvané Samasca je směs fotek. Mezi nimi Zbyněk se zvířaty, místní škola v Samasce, očkování krav, San Andres, divoký ananas, a taky zadeček malého chlapce, kde je jasně vidět kousnutí od hada. Člověk by si řekl, že když místní od malička žijí v džungli nebo na jejím okraji, že se jim takové události nemohou stát. Že jsou obezřetní a slyší každý neobvyklý šelest a pohyb. Ale to jsou naše romantické, naivní a hloupé představy. Realita je taková, že lidé v zoně umírají. Mladí i staří. Na nemoci, na čarování, někdo utone v řece, někdy se děti nedožíjí ani tří let. Někdy se dětem dávají jména až ve třech nebo čtyřech letech. Někoho napadne zvíře, např. tygr nebo had a hadi jsou častou příčinou úmrtí.
7 letý chlapec je z křesťanské rodiny, tatínek je hodně činný v církvi. Chlapec byl s tatínkem pracovat na poli. Už víte, že se nejedná o klasické pole, ale pozemek v džungli, kde se něco pěstuje. Tady se říká finca. Zezadu se připlazil velký had barba amarilla, česky křovinář, a kousl chlapce do zadku. Tento had je prudce jedovatý. Chlapec začal otíkat. Nejbližší doktor je v San Andres. Pravděpodobně tam byli pro první pomoc. Nevím, jestli dostal sérum protilátku. Každopádně museli chlapce dostat do nemocnice, která je až tady v Jinotece. To je 14 hodin lodkou po rio Coco. Pak z Wiwilí 3 hodiny autem nebo 5 hodin autobusem. Samozřejmě, že se církev modlila. V Jinotece museli chlapce otevřít, aby přežil. Bylo potřeba dostat z něj jed. V nemocnici byl 20 dní a Božím zázrakem přežil
Když už jsme u těch hadů.
Stalo se to několik dnů předtím, než Zbyněk viděl a slyšel příběh chlapce uzdraveného z hadího kousnutí, takže to spolu vůbec nesouviselo. Zbyněk spal v noci v klidu ve své hamace a najednou nad ránem se mu po provazech směrem k němu plazil obrovský had. Zbyněk v hrůze vyskočil z hamaky, dopadl na kolena a zjistil, že to nebyl opravdový had, ale byl to duch. Ráno o tom mluvil s Elidou. Stalo se to noc po té, co byli navštívit ženu s postiženými dětmi. Elida Zbyňkovi řekla, že jistě někdo proti němu čaroval. Člověk si řekne, ještě že ten had nebyla realita, ale ona to je realita. Jen jinak než jsme zvyklí. Přesně takhle jsem vyskočila z hamaky v noci v srpnu loňského roku, když jsme byli na misijním výjezdu v komunitě Amak. Věděla jsem, že nějaké zvíře je z druhé strany stěny, kde jsem v hamace spala. Říkali, že to byla opice, ve kterou se proměňují čarodějové. Vy kdo nás znáte, víte, že jsme nikdy nehltali knihy o duchovním boji, ani nechtěli a nedoporučovali knihy Rebecy Brown a těmto věcem jsme se spíš vyhýbali. Protože jsme pracovali v terénu a setkávali jsme se nablízko s démonizovanými lidmi. Raději jsme studovali Boží slovo a moc Ježíše Krista.
Zbyněk se tentokrát ze zony vrátil zdráv, ani moc neshodil, jen si stěžoval na bolavé rameno. Ale od té doby co přijel, se staly už dvě (kromě mnoha jiných méně nápadných, ale dost vypjatých situací) divné události. Před týdnem se Zbyněk nabodl těsně pod okem na trčící uhelník ve zdi. Nechápu jak, protože normálně by se jen praštil do hlavy. Říkal, že neviditelná síla ho na hrot uhelníku tlačila a jiná síla ho zvedala nahoru. Měl jizvu těsně pod okem. Na to, že to není jen tak, mě přivedla až ta věc, že Jiskra okamžitě začala mhouřit to samé oko a vypadalo zraněné. A to už nebylo normální. Dnes jsme seděli v kuchyni a povídali si a najednou Zbyněk říká, někdo mi hází písek do očí. Měl je červené a vymnul si z nich jakoby drobné kamínky. Okamžitě jsme se modlili. Každý den nás pokrývám krví Ježíše a vyznáváme verše o ochraně. Žádné čáry máry se u nás nesetkají se zdarem. Děkujeme za vaše modlitby.
Letáček a Puluwas
Pro naší misii a naší konkrétní misijní práci mezi mayangna je důležité najít vhodného spolehlivého bratra nebo sestru, kteří budou překládat letáčky do mayangna. Ne každý umí dobře mayangna. Ne každý umí číst a psát. Ne každého ta práce baví. Byli jsme domluvení s pastorem Fanorem a sestrou Osdalis, že zatímco tam nebudeme, mají od ledna do května dostatek času letáček do mayangna přeložit. Krátký a jednoduchý letáček o jménu Ježíš. Těšila jsem se, že Zbyněk přiveze překlad. Mezitím jsem tady v Jinotece potkala Auru, která tady studuje. Aura je mladá dívka z Peňa blanca. A je výjimečná právě tím, že ráda studuje a ovládá dobře jak španělštinu tak mayangna a už na nějakých překladech zákonů pracovala. Věřila jsem, že s ní budu moci probrat a upřesnit překlad a už ho psát na počítači.
Ani pastor Fanor, ačkoliv byl z vize letáčků nadšený, ani sestra Osdalis, nic nepřeložili. Bylo nám to oboum líto a bylo to pro nás zklamání. Uvědomili jsme si, že Fanor i ostatní místní křesťané jsou schopní jít hodiny džunglí, modlit se za nemocné, kázat evangelium atd. ale psané slovo a vůbec jeho důležitost v mayangna není pro ně důležité. A není to jejich parketa.
Vše by bylo snažší, kdybych jela do zony jen za tímto účelem. S lidmi na překladech pracovala a překlady přivezla. Ale teď momentálně to tak není. Díky Bohu za setkání s Aurou v Jinotece. Pozvali jsme jí k nám na návštěvu. Probrali s ní naší vizi tištěného slova v mayangna. Nabídli jsme jí spolupráci s finančním ohodnocením. Souhlasila. Aura momentálně tady v Jinotece není, má prázdniny. Modlíme se za tuto záležitost. Jen už nejásáme, když někdo na něco kývne. To ještě neznamená, že to bude.
Další zklamání pro nás bylo, že nikdo nebyl v Puluwas. Věřím, že si ještě pamatujete naše dopisy, jak jsme celý prosinec, tedy vánoce i Silvestr byli v Puluwas. Jak nás tam pronásledovali a že náš pobyt tam nebyl snadný. Jen díky nadpřirozené Boží ochraně jsme tam vůbec mohli být alespoň měsíc. 5 lidí přijalo Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele a zřekli se falešného náboženství smíchaného s pohanskými zvyky. Bylo potřeba se o tyto duše starat, povzbudit je, pomoci jim na začátku nové cesty, vyučit je, nenechat je osamocené a opuštěné. Nenechat je napospas ďáblovým nástrahám, nenávisti a odsouzení od ostatních členů komunity. Nejbližší evangelická církev v Amaku je od Puluwas asi hodinu cesty loďkou s motorem a asi hodinu a půl až dvě hodinky cesty bez motoru. Církev v Amaku vede pastor Gregorio. Všichni měli silná slova, jak do Puluwas půjdou dělat evangelizaci a kázat atd. Také Elida s Fanorem slibovali, že do Puluwas zajedou. Zbyněk se ptal, jestli tam někdo byl. Nikdo nic nevěděl o tom, že by tam po nás někdo jel a zvěstoval evangelium. A to jsou místní lidé, kteří mluví mayangna, a nikdo je nemá právo z komunity vyhnat, když půjdou na návštěvu k příbuzným. Věříme Bohu za pokračování práce v Puluwas, věříme, že tam budeme moci přijet osobně a pokračovat. Jen to asi nebude v nejbližší době.
Zbyněk se s Fanorem a Elidou domluvili, že by nás začátkem září navštívili v Jinotece a chtějí přijet na několik dní. Uvidíme, kdy přijde čas porodu a jak to všechno bude. Zbyněk plánuje další výpravu v říjnu.
Návrat
Zbyněk se vrátil do Jinotegy s Jiskrou, s živou slepicí, s pytlem plným kokosů, banánů, juky, platanosů, divokým ananasem a měl i divoké velké citrony. Taky si na památku přivezl želví krunýř a mně spoustu pozdravů a dopisů od bratrů a sester ze Samasky a okolí. Zbyněk byl špinavý a zarostlý a Jiskra úplně vyzáblá, vysílená a zlomená. Byl div, že mu vůbec psa vzali do autobusu. I když za ní zaplatil, normálně je to tu nemožné. I když má pes košík nebo zaplatíte extra, prostě psy do autobusu neberou. Ale s Bohem není nic nemožné.
Nejen že bylo možné si Jiskru dovézt, ale je postaráno i o její bydlení na nedaleké zahradě pana domácího má kotec. Už přibrala a vykurýrovala se. Bůh skutečně nade vším co učinil se slitovává.