ze života misionářů
29. 7. 2010
Ze života misionářů dopis č.12
Asi byste čekali zprávy o obrácených, o znameních, divech a zázracích a my píšem o „obyčejném“ životě v cizí zemi. Jenomže to je to, co teď žijeme.
V posledních dnech nám prakticky velmi pomohli bratři a sestry z Čech. Radou, povzbuzením, zasláním balíčku, modlitbou i finanční podporou. Potěšili tak naše srdce a posílili naší společnou víru. Moc vám děkujeme.
Takže jak žijeme. Učím se všechno od začátku. Jak nakupovat potraviny, jak ovoce, jak vařit rýži, aby se nelepila, jak vařit fazole, aby byly měkké, a nespotřebovalo se moc plynu. Jak se vaří a smaží různé druhy banánů, jak se vaří kořen juky a jak solit solí, která je vlhkem úplně na kaši. Nemáme lednici, takže vařím skoro každý den. Není dobré nechávat jídlo v kuchyni přes noc. Kvuli kukaračám, to jsou místní šváby a kvuli myším.
Jinotega je nejchladnějším místem v Nikaragui. Denně silně prší a prší a v noci protahuje vítr. Spím v kulichu. Protože tu v Jinotega budeme asi jen 3-4 měsíce nechtěli jsme kupovat postele. Spali jsme na půjčené staré molitanovou matraci na dřevěné podlaze na zemi a mysleli si, že to bude dobré. Jenže táhlo mezi prkny, Zbyňa prostydl. Jednak byl v mokrém oblečení na zpáteční cestě z río Coco, propršela mu i pláštěnka. A jednak asi prochladl na molitanu na zemi. A dostal ledvinovou koliku. Jeden den bolesti ustoupily a druhý den byly silné i po modlitbě. Jako sos jsme bolesti konzultovali s bratrem v Kristu v Čechách, který je zároveň lékař. Poslali jsme nouzovou sms, okamžitě odepsal i když u vás byla noc, a na dálku poznal, oč se jedná. Tak jsme jeli do nemocnice. Službu na pohotovosti měla zrovna jedna sestra z církve a to byla velká pomoc, že jsme tam nebyli tak odkázaní na neznámo. Zbyňkovi udělali vyšetření, dali injekci na bolest a taky kapačku a poslali nás taxíkem na sono. Diagnostikovali ledv. koliku. Ještě, že v nemocnici nemusel zůstat. V noci měl ještě bolesti a druhý den přišly sestry z církve ho pomazat olejem. Mezitím nám pastor půjčil postel. Takže už spíme na posteli. Je sice pro jednoho, ale nějak se vyspíme.
Konečně jsme objevili původ bolestivých, svědivých kousanců, co je máme po těle. Pavla má chodidla ke kotníkům zeštípaná od blech a mravenců a jinak po nohách mnoho bolestivých kousanců, co se dlouho hojí. Je to od štěnic. Zjistili jsme, že ty malí i velcí černí broučci co lezou po stěnách, když se zamáčknou, vystříkne z nich krev. Našla jsem si fotky a povídání na internetu a bylo to jasné. Štěnice žijí ve starých matracích, ale i ve dřevě. Takže zamačkáváme ty viditelné, a na neviditelné stříkáme nějaký spray na šváby.
Zbyněk se prokousává španělštinou. Učitel maynagna nějak nemá čas, takže Pavla se zatím neučí. Myslí jsme často při řece na místě naší budoucí misie. Pravděpodobně bychom odešli z Jinotega a usídlili se v komunitě na río Amak asi v říjnu. Důležitá bude další výprava v srpnu, kdy půjdeme do vesnice, o které s námi mluvil domorodý pastor Silvestre. Říkal, že ta vesnice je odlehlá a zatím tam není žádná evangelická církev. Záleží, jak se tedy domluvíme s místními, a jak, kdy a kde Bůh otevře dveře. Stále o tom mluvíme a navzájem se povzbuzujeme. Jeden milý bratr nám napsal, že udělali v Čechách kurz zvěstování evangelia a použili jako vzor ten kurz, který jsme kdysi pořádali. To nás potěšilo. Bratr se nás nadšeně ptal, jestli už máme připravené stodoly na sklizeň duší a my zatím řešíme spoustu základních praktických záležitostí a přitom jsme hodně unavení a stodoly to je tedy obraz. Jak jsme byli nahoře v komunitách, v některých vesnicích není co jíst. Když úrodu zničí zvěř a déšť, obchody NEEXISTUJÍ, tak toho na jídlo moc není. Bratři pastoři na misijním výjezdu, se měli modlit za malé dítě, co mělo horečku. A když poznali, že dítě je úplně vyhladovělé nechali uvařit něco z jídla co přinesli s sebou a dítě ožilo a horečka ustoupila. Takže obraz stodol je trochu grandiozní. Stále přemýšlíme o praktických věcech, jak tam asi budeme žít a mezitím se modlíme, ať Bůh otevře dveře a ať oslaví Ježíše a své služebníky. Mnoho misií, které tady pracují, mají k dispozici, lékařskou péči, zubaře, spoustu ošacení, potraviny. Misii dělají tak, že někam přijedou, zdrží se pár dní, ošetří nemocné, spraví zuby, rozdají šaty a potraviny a pak tam zůstane jeden člověk a založí církev. To všechno my nemáme a jdeme jen a jen s EVANGELIEM. Povídali jsme si se Zbyňkem, proč se tam člověk musí usídlit a žít tam, aby tam mohlo evangelium proniknout a Zbyněk řekl, že Ježíš si to taky neodkázal z nebe. Nebo nehodil na zem cd s kázáním, ale všechno opustil a sestoupil k nám a vzal na sebe lidské tělo a žil mezi námi a s námi. Poznal naše slabosti a vše nesl za nás.
Jak tak uvažujeme o tom, co s sebou budeme potřebovat, viděli jsme, že by se nám hodil dobrý pes. Jeden za námi chodil v Managuě, ale násilím si ho odnesl v pytli jeden pastor. Asi není náhoda, že je to zrovna pastor Mayangna, kam máme jít. Narazili jsme na sebe s tímto pastorem hned, když jsme se poznali, protože on se snaží každého jen využít. Tentokrát to nebylo jen o tom, že jsme cizinci. Pro Mayangna jsou cizinci všichni, kdo nejsou Mayangna. Takže nás čeká další diplomatický manévr. Rádi bychom se tomuto pastorovi do budoucna vyhnuli, ale už teď v srpnu budeme spolupracovat s jeho rodinou, takže budeme potřebovat mnoho moudrosti. Takže ten pes. Klidně bychom si vzali nějakého tuláka, ale představte si ty řeči, že misionáři nebo checos tady kradou psy. Takže jsme se poptávali, kdo by prodal štěně. Totiž nahoře by se hodila malá smečka. Jednak ochrání před zvířaty (už jsme vám asi psali, že tam jsou 3 druhy tygrů, pumě se tady také říká tigre) a taky před zloději a před zlými lidmi. Možná si říkáte, co to ty Klingerovi napadlo, vždyť mají na ochranu anděly. Haleluja máme. Takže jsme pořídili od veterináře fenku křížence rotwailera. Jmenuje se Jiskra. Protože nemáme ani kousek dvorku nebo zahrady, je s námi doma. Takže utíráme loužičky a i to ostatní a učíme jí chodit ven atd. Dostala vakcínu a ještě dostane. Jenomže byla úplně zaklíšťovaná, vytahali jsme snad 50 klíšťat.
Mezitím se snažíme být ve spojení s rodinou i s vámi dokud to jde. V komunitách na řece není telefoní signál, ani elektřina a jsou velmi odříznuté od světa.
KŘTY
4.7. 2010 křtili pastoři z naší církve 21nově obrácených křesťanů. Byli to většinou lidé z projektu Filip, o kterém už jsme vám psali. Na křest byli důkladně vyučeni a připraveni a zároveň podepsali závazek vůči místní církvi. Pastor nám říkal, že křtí nově obrácené a vyučené každé 3měsíce. Od dubna do července přibylo do církve 35 nových členů. Křty byly ve studené řece San Gabriel kousek za městem. Jel plný školní autobus křesťanů a bylo to jako na výletě. Jeli celé rodiny a vezli si jídlo na piknik, své gajo pinto, a smažené banány a tortily, kukuřičné placky. Museli jsme překonat blátivý sráz a přelézal se ostnatý drát (to aby neutekly krávy). Všude byly kravince a štípaví mravenci. viz foto www.misie.estranky.cz . Na fotce s pastorovými proto stojím jen na jedné noze, druhá mě pálila, protože jsem si předtím stoupla do mraveniště. Křtilo se v civilu. Už před námi tam měla křty jiná církev a hned po nás přišla křtít apoštolská církev. Mimochodem víte, že česká Apoštolská církev je vlastně česká Asambleas de Dios? My jsme se to dozvěděli až v Kostarice. http://en.wikipedia.org/wiki/Assemblies_of_God
Večer v církvi bylo nabito, přišli rodiny pokřtěných a byla slavnostní bohoslužba i s večeří Páně. A dalších nejméně 10 lidí ten večer přijalo Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Přemýšlím, jestli je to jen projektem Filip, nebo vášní a pílí pro získávání duší, nebo je to Boží odpověď na půsty a modlitby. Totiž každý měsíc má církev týden společných modliteb a půstu a posvěcení.
Včera jsme mohli sloužit v církvi a tak jsme navázali vyučováním o křtu v Duchu svatém a k čemu je modlitba v jazycích. Církve Asambleas de Dios se hlásí k letniční církvi, ale jen málo bratrů a sester mluví v jazycích, většinou jen pastoři a služebníci. Takže jsme vyučovali z Písma, že je to pro všechny křesťany, obrácení, křest vodou a křest Duchem svatým. Mnoho lidí z těch, kteří přišli dopředu začali mluvit v jazycích. Haleluja. Křest vodou i shromáždění s vyuč o křtu Duchem svatým na našich www.misie.estranky.cz
A ještě oprava z minulého dopisu na www
jsem našla, že plocha río Coco je 19 980 km, ale čtverečních. Takže jsem vám to omylem napsala jako délku.
SOUTĚŽ pro lidi víry
Soutěžní otázka:
Jaká je délka řeky río Coco……….???????
Z prvních tři správných odpovědí vylosuje naše dvoučlenná porota výherce a ten za odměnu, přijede za námi na misii. Moc nám to pomůže. (cestu nehradíme)