OJALAS
11. 5. 2010
Ojalás znamená kéž by. Kéž bychom slyšeli mnoho takových svědectví také z České republiky.
Alvaro
Alvaro je drobný chlapec. Může mu být kolem 20 let, možná i méně. Pozval nás k němu do církve. K němu, to znamená do církve, kterou před rokem založil. Založil, to znamená, z nových lidí. Prostě začal chodit po sousedství, zval lidi do nově založené církve a pak je znovu a znovu navštěvoval. Po roce má církev kolem 50 členů a říkal, že většinou se nesejdou všichni, ale pomalu začali stavět budovu pro rostoucí církev. Právě slavili 1.výročí.
Pastor Felix
Pastor je už zralý muž. Je 36 let ve službě. Má 3 dospělé děti a jedno malé děvčátko. O víkendu sem přijela mládež z jeho sboru, aby byli mladí lidé lépe vyučeni v Kristu. Přišli jsme akorát uprostřed kázání, když dětem kázal jeden z pastorů. To je tady typické, že v církvi není jeden pastor, ale je hlavní pastor a pomocní pastoři. A pomocní pastoři mají důvěru od hlavního pastora, a v církvi vážnost a respekt. Pastor Felix je hlavní pastor. S pýchou mi ukázal na shromážděnou mládež a řekl mi: „Tihle všichni byli mara.“ Nechala jsem si vysvětlit co je to mara. Mara jsou lidi z ulice, prostitutky, sirotci, zločinci. Takhle roste jeho církev. Při křtech vodou, a křtí často, často ve vodě přijmou novokřtěnci i křest duchem svatým, takže když se vynoří z vody mluví jazyky. Nedávno křtili chlapce, který byl 3 měsíce postižený po zásahu elektrickým proudem. Byl ochromený na půl těla. Při křtu z vody vyskočil naplněný Duchem svatým a začal běhat a skákat a teprve po chvíli mu došlo, že je uzdravený. Pak se tuplem radoval. Haleluja! Pastor mi vyprávěl o službě. Půst, modlitby, ranní tlačení se do Boží přítomnosti. Doslova řekl, že za svítání strhává Boží přítomnost. Je mi jedno jak tomu kdo říká, ale pozná se, kdo to dělá. Ještě mi vyprávěl, jak byl zavřený pro evangelium. Dva roky ve vězení v 80 letech, za současné vlády. Mluvíme o komunistické vládě. (Momentálně je v zemi svoboda kázat evangelium kdekoliv veřejně a křesťané jsou respektovaní)
Ministerios Logo Rhema
V pátek v noci přijelo 50-60 bratrů, většinou mladých. Byli ubytování v pokojích kolem nás. Takže jsme měli vzrůšo. Asi do dvou do rána chodili sem a tam, snažili se dostat k nám do pokoje, lomcovali s klikou. Většinou si spletli dveře. Křičeli „žlutý, modrý“.
Pak hned ráno naplno, nahlas a dokola jedna a ta samá chvála z reproduktorů. Pak začali stěhovat palandy sem a tam. V tom hrozném vedru jsme stále museli zavírat dveře a pečlivě zamykat. Když jsme si nechali pootevřené dveře, zvědavě k nám nakukovali a rozhodně nebylo nic příjemného nechat se okukovat. Když my jsme naopak nakukovali oknem do jejich shromáždění, mnozí byli opilí duchem svatým, leželi na zemi, naříkali, plakali. Při chválách se doslova vytancovávali a vyskákávali. Pak najednou se oddělila skupinka ve žlutých tričkách, venku udělali kroužek, modlili se, někdo padl klidně do bláta, pak zatleskali Duchu svatému a zase jiná skupinka měla mini seminář o manželství, nebo o otcovství. Měli jsme otazníky, co je to asi za akci. Řekli nám, že se to jmenuje Obnovení.
V cimrách pod námi byli na víkend ubytované mladé sestry. Asi 100 sester. Ale to byla jiná akce. Pak nám řekli, že v sobotu odpoledne dorazí do areálu asi 1000 lidí na velké shromáždění jednoty bratrství. Všechny křesťanské akce byli v rámci církve Asembleas de Dios. Každá církev se jinak jmenuje, ale patří pod AD. Každá akce o víkendu byla samostatně oddělená od jiných akcí. My jsme se zúčastnili v sobotu dopoledne a v sobotu v noci akce mládeže od pastora Felixe. V sobotu odpoledne jsme byli na setkání více církví. Po chválách byli různé hry a soutěže pro děti i dospělé. My jsme tento čas strávili s 3 sestrami, které nás pozvali na kokosovou zmrzlinu. Tu dělá po domácku paní pastorová. Zmrzlina je zabalená zmrzlá hmota v mikroténovém pytlíčku. Ukousnete roh pytlíčku a pak mačkáte tu zmrzlou hmotu rožkem ven do pusy. V místním vedru „zmrzka“ rychle povoluje a člověk je od pytlíčku a zmrzliny celý upatlaný. Ještě nám nabídli melounovou, ale nám už to stačilo. Hygienik by se asi divil. My jsme důvěřovali, že paní pastorová udělala zmrzlinu z pitné vody a stejně to člověk posvětí jménem Ježíš. Pak bylo skvělé stručné kázání a modlitby. V sobotu v noci, když jsme se vrátili od mládeže, kluci bratři na našem patře zase pobíhali sem a tam. Měli nádherné papírové královské koruny a bílé košile. (škoda, že jsme nefotili) To už jsme zvědavostí nevydrželi a zeptali jsme se jejich pastora, jestli má jejich služba něco společného s biblickou školou Réma v Tulse, nebo s bratrem Haginem. Pastor se smál a řekl, že vůbec ne. Vyprávěl nám, jak mu Bůh dal zjevení o Rhémě. A zjevení o rozdílu mezi logo a rhema. V neděli ráno jsme se opět s pastorem setkali a on potichu otevřel dveře do shromáždění a dojatě ukázal na chlapce. „Podívej, jak jsou dotčení Bohem“ Chlapci leželi, klečeli, tiše uctívali Ježíše. My jsme ale pořád měli v mysli otázky. Na nás nědělají dojem projevy, (na shromážděních jsme viděli mnoho emocí), ale zajímalo nás k čemu to všechno. Na terase byli připravené barevné balónky na velkou oslavu. Na závěrečné odpolední shromáždění, nesli pomocníci obrovské oranžové papírové pytlíky, jako obálky. Na pytlíkách byla napsaná jména. Zbyněk se zase zeptal co to je. A nerozuměla jsem vysvětlení, že to jsou dopisy od rodičů. Takže zavolali pomocného pastora a ten nám vše konečně vysvětlil a byli jsme dojatí. Služba Logo Rhéma pracuje tak, že doslova z ulice vezmou ty, kteří chtějí pomoc, kteří chtějí pomoc od Ježíše. To znamená, narkomani, zloději, banditi, sirotci, homosexuálové, ti co přišli z vězení. Také vyhledávají ztracené ovce, tedy ty, kteří odešli od Ježíše. Zvou je do církve a připravují je na tento výjezd. Výjezd se koná každý měsíc. Střídají se po měsíci muži a ženy. Výjezdu se zúčastní vždy noví lidé. Na začátku jim vezmou do úschovy mobil a hodinky. Při chválách jim řeknou, do teď jste tancovali ďáblu, teď tancujte a skákejte pro Ježíše.
Někteří se poprvé v životě setkávají s mocí a doteky Ducha svatého. Poprvé v životě uctívají Ježíše, poprvé v životě zpívají a křičí JSEM SVOBODNÝ. Nevím, jestli na tento výjezd už přijíždí znovuzrození nebo až na výjezdu přijímají Pána Ježíše. Nestihla jsem se zeptat. Ale najednou se mi vše propojilo. Skákání, projevy, emoce, pláč. Někteří pláčí po dlouhé době. Někteří po dlouhé době zažívají, že je někdo obejme, že jim nastaví rameno, aby se mohli na něm vyplakat. Pochopila jsem pastorovo dojetí, když viděl chlapce ztracené v uctívání.
K čemu ty obálky? Služebníci před výjezdem kontaktují rodiny zúčastněných. Rodiny, které chtějí své chlapce a muže přijmout, jim napíší dopisy. „Čekáme tě doma.“ „Chceme tě.“ „Odpouštíme ti.“ Pro toho, kdo rodinu nemá, napíšou podobné kartičky lidi v církvi. Zbyněk fotil, když to kluci otvírali. Plakali a plakali. Pak kluci opouští místnost, kde se konala shromáždění. Někteří jsou úplně vláční a bezvládní, takže je odnáší kamarádi. Někteří se sotva drží na nohou, takže je ostatní podpírají. Pak je nemohoucí naloží, mohoucí nastoupí do slavnostně vyzdobeného autobusu a odvezou je na shromáždění do církve. Tam už na některé z nich čeká rodina. Když nám pastor Carlos základně vysvětlil oč tu šlo, byli jsme opravdu dojatí. Ale, jak řekl, tím to nekončí. Po emotivním výjezdu, kdy jsou bratři a sestry přemoženi Boží láskou, hned následuje biblická škola, kde jsou vyučení ve Slově. Nevím jak dlouhá je tato škola. Na mnoho věcí jsem se nestihla zeptat. Byla to ta církev, do které jsme byli pozváni, ale já ležela. Měli jsme tam být, až kluci přijedou. Co víc. Služby Logos Rhéma mají Managuu rozdělenou na několik sektorů, v každém sektoru pracuje pastor a pobočka jako menší církev. Také mají církve v dalších nikaragujských městech. Jen hlavní církev této služby má několik tisíc členů a neustále roste. Ptala jsem se, jestli mají nějaké sponzory. Pomocný pastor mi vůbec nerozuměl, co to je. Řekl mi, že to celé finančně hradí dobrovolně 20 služebníků z církve.
Dína
Dína je z obvykle mnohopočetné rodiny. V 9 letech přijala Ježíše Krista s veškerou vroucností a vřelostí. Vydala se mu naplno už jako dítě. Teď je jí 22 let a na univerzitě Martina Lutera dokončuje misijní školu. Chystá se na misii na Haiti. Studenti, kteří zde studují od úterý do čtvrtka, tedy 3 dny v týdnu musí mít o víkendu praktické aktivity. Evangelizace, kázání v církvi. Dína už byla na roční misii v Peru. Když z horké Nikaragui dorazila do studeného Peru, týden zvracela, jak její hlava třeštila zimou. Sloužila místním pastorům a vedoucím. Vyprávěla mi, že na obrovském shromáždění, kde kázala, byli samí muži, protože služba žen se tam v církvi neuznávala. Manželky pastorů ani nechodily s manželi ani do sboru a zůstávaly doma. Dína zažívala nedůvěru a pohrdání. Jenomže Bůh sám se k její službě přiznal a při kázání pro pastory a vedoucí padl mocně Duch svatý a všichni byli pokřtěni v jazycích, což do té doby neznali. Dína také už byla na misii na Haiti, v Kostarice, v Belize i v Salvadoru. Dína má služební břemeno specielně za děti a mládež. Až skrze Dínu a její službu jsem pochopila fotky a obrázky smutných dětí v chudinských zemích, kdekoliv na světě.
V Evropě a USA jsou obvykle děti středem rodiny, kolem nich se vše točí. Aby měly dobré školy a zájmové kroužky a rodiče jim často podřizují své vlastní životy. Děti jsou zkrátka důležité. Až tady jsem uviděla podřadné postavení dětí. V chudých rodinách je často mnoho dětí a děti jsou na posledním místě. Není na ně čas, nikdo se jich nedotýká, neprojevuje jim lásku, ani zájem. Nikdo se jich na nic neptá. Svět dospělých je nadřazený jejich světu. Když bylo Díně 9 let a přijímala v církvi Ježíše jako svého Spasitele, výzva, kterou učinil evangelista, byla zcela přirozeně a samozřejmě učiněna pro dospělé. To znamená, že se to vlastně dětí netýkalo. Ale Dína porušila všechny konvence a utíkala dopředu, že jí v tom maminka nestačila zabránit. V Nikaragui je zvláštní i to, že většina populace jsou mladí lidé. Starší a staří byli zabiti v občanských válkách v 70 a 80 a 90 letech. (Nepokoje a bojůvky jsou tady stále.) Mladí lidé od 14 let a výše mají děti, neřeší moc nějakou výchovu a tak to jde dál a dál. Většinu kriminality tak tvoří děti a mládež. Taky jsou snadnou kořistí pro různé bojové skupiny partyzánů a povstalců, kteří si tak získávají členy a moc.
V pátek v noci přijela mládež od pastora Felixe a Dína měla celou tuto akci na starost i na zodpovědnost. Připravovala různý program a hry, které dětem vtiskly Biblické poselství. V sobotu v noci jsme se také zúčastnili. Bylo kázání o Kristově mysli a střežení si čistoty srdce a pak byly modlitby. Mnohé děti plakaly, objímaly se, někteří nebyli k utišení. Člověku by se to mohlo zdát přemrštěně emoční a pak jsem si uvědomila, jak snadno člověku začne tvrdnout srdce. V hlavě si to všechno zhodnotí, přebere, posoudí… Jenomže to mi došlo až další den o co se vlastně jednalo. Právě proto, že to byli děti z ulice, děti mara. Duch svatý jim slouží a služebníci se jich dotýkají, objímají je, a je mnoho pláče. Na fotkách můžete vidět, jak se dětem zavazují oči černou igelitovou páskou. Pak jsme je odvedli ven do uzavřeného prostoru, kde poslepu měli najít východ. Služebníci jim čas od času nabízeli pomoc, ale děti nechtěly. Dokonce řekli sestře pastorové, že by je mohla obelhat a oklamat. Takže zcela přirozeně vycházely ven postoje srdce i mysli. Chtěly si východ najít sami. Poslední chlapec ho hledal ještě v 0.30 v noci, než byl ochoten požádat o pomoc.
Druhý den po kázání vybrali od dětí to, co pro ně mělo cenu. Snubní prstýnek, telefon, šperk, cokoliv co pro ně mělo osobní hodnotu. To pak služebníci zakopali v blátě a děti to musely hledat. Poselství bylo, že mají li pro ně jejich věci takovou hodnotu, že jsou ochotni je hledat i v blátě, oč větší hodnotu mají lidé a třeba jejich kamarádi, kteří vězí v blátě hříchu. Poselství bylo, aby šli a vytahovali duše z bláta. Teď Dína spolu s ostatními studenty připravují projekt jak získat církev v Nikaragui pro světovou misii.
Náhledy fotografií ze složky managua mayo 2010