KAPITOLA 2
Krátké a to hodně, ale alespoň něco.
Ráno se probral s výkřikem, byl celý mokrý a u postele se na něj šklebil Ponk. "Oh, můj pane, jak se to mohlo stát, já zaléval květiny a voda šup na Vás. Ó pane odpustě mi, ale stejně máte už vstávat, čeká Vás rodinný učitel."
Harry nemotorně vstal a prohlédl si pořádně svůj pokoj. Byl hodně velký.
Harry na sebe hodil nějaké oblečení a šel s Ponkem do místnosti, do které se včera nějakým způsobem dostal. Na židli seděl mladý muž, mohlo mu být tak třicet.
"Pleteš se Harry, je mi už dobrých čtyřista sedmdesát," řekl muž a kouzelně se na Harryho usmál. Harry divně zkřivil ústa a pak najednou vyhrkl. "Kde to jsem?"
"Jste doma Sebastiáne nebo Harry, jak Vám mám říkat?" řekl muž a znovu se usmál.
Harry byl zmatený, nechápal to. "Podívej se do zrcadla," zašeptal muž, když se dost prohrabal v Harryho myšlenkách. Harry zabloudil k nejbližšímu zrcadlu a vyjekl, pak jeho mysl obestřela tma .....
Probral se za tři dny, byl ve svém pokoji u Dursleyových. Nechápal nic, ale okamžitě přiskočil k zrcadlu, byl tam on ne stvůra ani nikdo jiný. Oddychl si a zase si lehnul, usnul.
„Harry, vstávej!“ slyšel křičet svého kamaráda Rona, prudce se probral a okamžitě přiskočil k zrcadlu, zase tam byla ta stvůra. Začal ječet, tohle nebylo už normální.
Do pokoje vtrhla paní Weasleyová a snažila se chlapce uklidnit. Harry v jejím náručí omdlel.
Probral se zase v prapodivném domě, kdy byla prapodivná stvoření. Nevěděl, co se to s ním děje a pak ho spatřil, seděl tam, byl to Snape.
„Snape,“ vyhrkl Harry a snažil se ucouvnout před mužovým pohledem.
Severus vstal a přešel k posteli, kde byl Harry, opatrně se posadil a chtěl něco říct, když se otevřely dveře.
„Á náš pane omlouváme se, ale přišel Vás navštívit pan Lord. Zašeptal Bonk pokorně a Tonk s Ponkem jen přikyvovali.
Snape prudce vstal a vyběhl z pokoje, Harry osaměl, nechápal nic. Co tu dělal a co tu dělal Snape, proč se tohle děje? Proč právě jemu, vždyť nic neudělal. Složil hlavu do klína a rozbrečel se, bylo toho na něj už moc. „Sebastiane, broučku neplač,“ zašeptal někdo a přivinul si ho k hrudi, Harry se přitulil ke zdroji tepla a po chvíli usnul.
POKRAČKO PŘÍŠTĚ, budu to dělat po krátkých kapitolkách.
Komentáře
Přehled komentářů
vím, že je to krátký, budu se snažit delší, ale teď zrovna mám mimonu a nemohu pokračovat.
))....))
(maurietka, 9. 5. 2008 18:54)
No jestli máš v představě o krátkých kapitolkách psát tak krátký a ne delší, pak věř, že se tví čtenáři nic nedozvědí, páč tahle kapča kdyby se hodila do wordu, tak ani z daleka neobsáhne deset řádků. Ráda bych ti tvoje úsilí okomentovala, jenže je tu háček a to ten, že jsem se z téhle kapitolky zhola nic nedozvěděla.
Jinak pokud mám hodnotit tvoji začínající povídku jako celek, tak je prozatím zajímavá a to tím, že nevíme kdo nebo co je Harry neboli Sebastian zač. (Což je plus, které udržuje napětí). Ovšem jsi na štíru z délkou tvích kapitolek, doporučovala bych delší.
Jak se tak koukám po tvém blogu, zjišťuji pro tebe velmi neblahou věc, nemáš tu skoro žádnou návštěvu. Protože tvůj blog je začínající myslím, že by bodla nějaká ta reklama na zviditelnění tvých stránek, pokud máš tedy o to zájem, aby tvůj blog byl navštěvován.
vím
(stulpa, 9. 5. 2008 20:05)