Český jazyk - literární a estetická výchova
Český jazyk - literární a estetická výchova
1.A8
2007 / 2008
„Nemůžeme moudrost stál jen sbírat, musíme ji taky uplatňovat.“
Cicero
1. Úvod do literání výchovy
Hlavní literární žánry : próza
poezie
drama
Ludvík Aškenazy : Křik
Josef Hiršal a Jiří Kolář : Kocourkov
Smyšlené město s přihlouplými lidmi, symbolem místa kde je vše naruby, vládne hloupost a bují nepořádek a nešvary. Jeho obyvatelé se stali blázny s dmoněnkou, že si ulehčí život, až nedokázali udělat nic rozumného.
Emanuel Frynta : Kráva
Kráva sleduje holuba a závidí mu ; každý má nadání pro něco jiného a žije jiným způsobem.
Christian Morgenstern : Kamenný vůl
Báseň o silném, kamenném volu z žuly, živícím se řezankou lidských mozků, vše přežije.
Váslav Radomil Kramerius : Pes a zloděj
Zloději chtějí uplatit hládacího psa, ten však pro jedno veselé okamžení nezapomene na svého pána a povinnosti.
Jen de La Fontaine : O slepici, která snášela zlatá vajíčka
Muž měl slepici, snášející denodenně zlatá vejce. Chamtivě předpokládal poklad uvnitř a zabil ji ; uvnitř ale nebylo nic.
Poučení : Čím kdo chce míti víc, tím snáz vše ztratí pak.
James Reeves : Kdyby prase mělo křídla
Neznámý člověk přemýšlí, jak by oblétl celý svět na praseti, kdyby umělo létat.
Ludvík Středa : Louskáček
Děti dr. Stehlíka Klárka a Jarek na Štědrý večer navštíví strýček Habada a jako nejlepší dárek jim dá husarského vojáčka, který čelistmi louská ořechy. Jarek pak velkým ořechem vykloubí jeho čelist. Klárce se pak v noci zdá sen o pokoji plném myší, v čele s jejich králem : královnu vykázali ze zámku, sedm synů pochytali do pastí. Královna chtěla zabít princeznu, ale jen jí proměnil ve skřítka s velikou hubou. Vysvobodil ji mladík, kouzlo se ale přeneslo na něj a proměnilo ho v Louskáčka. Myšohůrka je jím poražena, ale svého posledního syna, myšího krále, poštve proti němu. Louskáček a perníkoví zajíčci se dají do boje a díky Kláře zvítězí. Ukáží jí pak Pamlskový hrad ; a pak se probudí.
G.R.L.Stevenson : Mořský vlk
V hostinci U Admirála Benbowa se zdržuje starý námořník, přezdívaná kapitán. Hodně pije, chvástá se a zpívá. Vyprávějícího chlapce nechá hledat jednonohého námořníka. Kapitán dále opilý začne obtěžovat hosty, buší pěstmi do stolu a nikdo mu nevzdoruje, až přijde doktor Liwesey. Otec chlapce téměř umírá, zatímco doktor pak kapitána i jeho nůž zkrotí.
JOSEF a KAREL ČAPKOVI
Měli sestru Helenu. Josef byl peča, Helena Lenča a Karel Íček.
Ludvík Středa : Srdce plné obrazu
Joef Čapek je starším bratrem Karla Čapka. Narodil se v Hronově, v dětství žil v podkrkonošských Malých Svatoňovicích. Otec působil v Úpici jako lékař. Josef se vyučil tkalcem a po práci v textilní továrně vystudpval Uměleskoprůmyslovou školu v Praze. Postupně pracoval jako dělník, redaktor, kritik, spisovatel, malíř a grafik. Zemřel na konci II. světové války v koncentračním táboře. Napsal např. Povídání o pejskovi a kočičce, namaloval obraz Kvetinářek. Měl dceru a sourozence Lenku a Karla.
O JOSEFU MÁNESOVI
Alegorie : jinotaj
Je autorem alegorie nočních období ( JARO - LÉTO - PODZIM - ZIMA )
František Kožík : Malířský výlet
V neděli z Prahy vyráží Josef, Amálie a Antonín Mánesovi s malířskými potřebami k Bubenči, Quido ani paní Mánesová se neúčastní. Mánesovy děti jdou, potkávají lidi, poté se zastaví na stráni s ovocnými stromy před polem a malují. Josef kreslí boží muka, Amálie stavení. Má jistou kresbu, narozdíl od Josefa, který však je náčrt od náčrtu lepší. Pak všichni tři posvačí a baví se o prázdninách a kam by mohli jít. Potkají několik českých studentů a zase se vrátí domů.
Anekdota - krátké vyprávění s vtipným ( někdy překvapivým ) koncem, u něhož obvykle neznáme autora.
Emanuel frynta ( 1923 - 1975 )
Český básník a překladatel. Uměl pracovat s jazykem, jeho díla jsou poučná, ale i vtipná.
Nejznámější kniha : Moudří blázni
Hodža : učitel, mistr
Nasreddin = moudrý blázen
Emanuel frynta : Příhody hodži Nasreddina
O životě Nasredina se neví, ani jestli je skutečný, vyprávějí se ale anekdotné historky, v nichž vítězí nad lidskou omezeností.
1. V noci ho vykradl zloděj, vzal tedy ostatní věci ze svého domu a jde do jeho se slovy, že se domníval, že se stěhují.
2. Hodžovi se ztratil osel. Všichni lidé čekali a poslouchali, co si o tom hodža sám povídá : velice se divili, že za to děkoval Bohu. On to však zdůvodnil, že kdyby na něm tenkrát seděl, ztratil by se i on.
3. Hodža krade meruňky v sadu a pak se vydává za slavíká, ale zpívá hrozně, což odůvodním tím, že je začátečník.
4. Hodža pije u chamtivého hostitele lžičičkou, on však naběračkou. Po tom, co hostitel ohodnotí šťávu jako ledovou, sebere mu naběračku a pije sám.
Emanuel Frynta : Bratr Paleček a lupič
Bratr Jan Paleček ( podle vsi Pálče ) = šašek + rádce krále Jiřího z Poděbrad
Paleček rozdával vydělané peníze potřebným chudákům a pokusil se napravit zloděje tím, že mu dal polovinu svých peněz.
Paleček a špitálníci
Paleček zařídil, aby se měli nemocní a staří lidé ve špitále lépe, alespoň jako ti, co se o ně měli starat.
Paleček a královna
Paleček navrhoval královně, aby udělal spíš něco pro chudě, než se zúčastňovala procesí a prosila o něco svaté. Za záslužnou činnost pro chudáky bude odměněna lépe.
Emanuel frynta : Enšpígl napálí šenkýřku
Enšpígl je smyšlený lidový šibal, který si dokáže vždy poradit, původem z německých pověstí. Jednou po poledni jde do hospody, kde hostinská miluje svého bílého psíka, který mu sní půl obědu. Hostinská by si neplatiče prý nechala v zástavě a on tedy zaplatí polovinu a vezme k sobě psíka. Ona ho pak nacpe penězi, aby jí ho vrátil a on odejde bohatší, než přišel.
Ludvík Středa + Leoš Janáček : Příhody lišky Bystroušky
Rudolf Těsnohlídek : Liška Bystrouška
Příběhy lišky, která se dostala do společnosti lidí. Chovala se tam podle své přirozenosti, ale lidé ji za to neměli rádi, trestali ji, takže od nich utekla do lesa. Tam začala opět žít „liščím životem“ a když ji drůbežář Harašta zastřelil, začalo se revírníkovi po ní stýskat.
Ludvík středa : Krása jako životní cíl
Jan Zrzavý ( 1890 - 1977 )
Malíř, grafik, ilustrátor, jevištní výtvarník. Věnoval se malbě postav i krajin, grafické a ilustrátorské tvorbě. K Některým námětům se vracel, obměňoval je a zpracovával z různých pohledů ( např. obraz Kleopatra ). Vedle obrazů s jemu blízkou krajinou Českomoravské vysočiny se nejznámějšími stala díla s motivy italských Benátek a francouzské Bretaně ( Spící lodě, Benátské zátiší aj. ). V posledních letech svého života se často vracel ke krajině jižních Čech. Vynikající jsou jeho ilustrace k Erbenově Kytici a Máchově Máji. K nejvyšším cílům svého života řadil krásu, což potvrdil celým svým dílem.
Ludvík Středa : Stůl místo klavíru
Petr Iljič Čajkovsik pocházel ze zámožné rodiny. Matka zpívala a hrála na klavír, otec byl báňský inženýr. Jako malá hrál na klavír a když mu to otec zakazoval, svičil prsty na desce stolu. V deseti letech se stal žákem právniské školy v Petrohradě. poté byl úředníkem na ministerstvu spravedlnosti. To ho ale nebavilo, a tak vystudoval konzervatoř, stal se profesorem v Moskvě a plně se věnoval hudbě. Psal kritiky, odborné úvahy, dirigoval a komponoval. Po jedenácti letech se pro jeho hudbu nadchla šlechtična Paní von Meck. Objednala si skladbu a pak mu ročně dala 6 000 rublů. Cestoval ( komponoval též ) do Paříže, Lipska, Ženevy, Londýna, New Yorku apod. Zde všude dirigoval. Napsal díla jako např. Eugen Oněgin, Piková Dáma či Labutí jezero.
Jan Werich + Jiří Voskovec + Jaroslav Ježek = Osvobozené divadlo < David a Goliáš
Goliáš, mocný Filištínec, myslel, že porazí Davida, izraelského pasáka. Zvítězil ale rozum a pomoc Hospodina.
Bible : Starý zákon - hebrejština → latina → staroslovanština, polština a angličtina
Nový zákon - řečtina → latina → staroslovanština, polština a angličtina
Osvobozené divadlo → ABC < Jan Werich + Miroslav Horníček
David : malý izraelský pasák, který zabil prakem nejsilnějšího vojáka Filištýnských Goliáše. Nezvítězila síl, ale rozum a pomoc Hospodina.
Ezop ( asi 6. století př. n. l. v Řecku )
Byl otrokem a pro pobavení panstva vyprávěl ústně a pravděpodobně v próze své bajky. Sepsány byly až mnohem později.
Poučení z příběhu Ezop a brabenec :
Je zbytečně plakat nad něčím, co nelze změnit.
Poučení z příběhu Stonožka :
Pečlivost je často jediná cesta k úspěchu.
Poučení z příběhu Civilizace :
Pokrok nezastavíš.
Poučení z příběhu Šaty dělaj člověka :
Vzhled je pro někoho bohužel důležitější, než povaha.
O divadle
Drama ( divadelní hra ) je umělecké dílo, určené k předvádění na divadelních scénách, které je tvořeno především pomluvami a jednáním dramaturgických postav Může být psáno v próze nebo ve veršícg, někdy bývá doprovázeno i hudbou nebo zpěvem. Podle základního tradičního dělení můžeme rozlišovat divadelní hry na tragédie, komedie a činohry. Ke psané podobě divadelní hry patzří ještě tzv. scénické a režijní poznámky.
Příklady :
A. Jirásek : Lucerna
Vystupuje zde kněžna, mlynář, vodník, mušketýři a mnoho dalších postac. Ve mlýně žije Libor se schovankou Hankou a baičkou, Hanu kromě něj miluje i vodník Michal, jemuž dělá společnost druh Ivan. Vrchnost ji chce odvést a porazit Liborovu lípu a zlomit tím tak jeho odpor. Pak ale přijede kněžna, která je okouzlena životem prostých lidí a pochopí, co je pro ně svoboda a pro mlynáře lípa, do které se mezitím ukryje Hanka. Nechá tedy žít Hanku s Liborem, lípu zachrání a rozbije lucernu, kterou musel libor svíti vrchnosti na cestu na symbol ponížení a nevolnictví.
Z. Svěrák a L. Smoljkak : Blaník
L. Stroupežnický : Naši furianti
M. Uhde ( I. Olbracht ) : Balada pro banditu
K. Čapek : RUR
Pohádka
Vypravování o smyšleném světě, v němž obvyklu vystupují nadpřirozené ( pohádkové ) bytosti a vítězí dobro nad zlem. Obvykle nebývá určeno místo děje ani čas, v pohádkách se vyskytují magická čísla ( 3,7,9,12 ), kouzelné věci ( sedmimílové boty, živá a mrtvá voda, kouzelný proutek apod. ) ; některé pohádky mají ustálená začátek ( např. Byl jednou jeden král ... ) ; pro každou pohádku však nemusí platit všechna hlediska.
Dělíme je na : lidové kouzelné
umělé novelistické
moderní žertovné
Umělé pohádky
Divadlo Járy Cimrmana :
Dlouhý, Široký a Krátozraký
Pověst
Příběh s pravdivým jádrem : liší se od báje, mýtu a pohýdjy tím, že je v ní něco skutečného : místo, kde se odehrává, čas nebo historická postava ( to znamená, že pověst vypráví o osobě, která skutečně žila ), např. Damoklův meč či Blaník.
Autor neznámý : Tristan a Isolda
Napili se nápoje lásky a milovaly se do konce života. Podobnými díly jsou některé pohádky.
Karel Poláček : Bylo nás pět
Židovský původ - za války vězněn. Novinář a spisovatel.
Bontalogie → tetralogie : Okresní město
Hrdinové táhnou do boje
Podzemí město
Vyprodáno
Bylo nás pět - hlavní postavy :
Petr Bajza
Pepek Zilvar z chudobince
Eduard Kemlink
Antonín Bejval
Čeněk Jirsák
V textu najdete knižní, hrubé, nářeční a nespisovné či přehánějící výrazy.